Zemřel Alan Greenspan. Muž, který z Fedu udělal centrum globální moci
Zemřel muž, který patřil k nejvlivnějším ekonomům 20. století. Alan Greenspan udělal z centrálního bankéře globální celebritu. Téměř dvacet let stál v čele Fedu, uklidňoval trhy v krizích a zosobňoval víru v nízkou inflaci i sílu volného trhu. Jenže právě tato víra mu po roce 2008 vynesla i tvrdou kritiku.
Zemřel Alan Greenspan, dlouholetý šéf americké centrální banky. Bylo mu sto let. Podle zpráv amerických médií zemřel na komplikace spojené s Parkinsonovou chorobou, což potvrdila jeho manželka, novinářka Andrea Mitchellová. Greenspan stál v čele Fedu od roku 1987 do roku 2006, tedy bezmála dvě desetiletí, a působil za vlády čtyř amerických prezidentů: Ronalda Reagana, George Bushe staršího, Billa Clintona a George Bushe mladšího.
Odchod Greenspana je symbolickým koncem jedné éry. Éry, v níž se centrální bankéř stal téměř hvězdou, trhy sledovaly každé jeho slovo a jedna nejasně formulovaná věta mohla pohnout akciemi, dluhopisy i měnami po celém světě. Greenspan byl „Maestro“, muž, který údajně rozuměl šumům ekonomiky lépe než většina ostatních ekonomů rozuměla jejím oficiálním statistikám. Už v době jeho odchodu z Fedu jsem připomínal, že byl považován za nejmocnějšího bankéře světa a že jeho nástupce Ben Bernanke přebíral štafetu po člověku, jehož autorita daleko přesahovala běžnou centrální banku.
Od jazzmana k ekonomickému technokratovi
Greenspanova kariéra je příběhem nebývalého vzestupu ekonomického technokrata. Narodil se v New Yorku, studoval ekonomii, hrál na klarinet a saxofon a mladické nadšení pro hudbu postupně vyměnil za makroekonomii, statistiku a filozofii volného trhu. Blízko měl k Ayn Randové a k objektivismu, tedy k myšlenkovému proudu zdůrazňujícímu individualismus, racionalitu a trh. Jako šéf Fedu se však z teoretického obhájce trhu proměnil spíše v pragmatika. Nebyl dogmatikem jedné školy. Byl eklektikem, mužem, který míchal různé ekonomické přístupy podle situace, někdy až do té míry, že mu to kritici vyčítali jako intelektuální neukotvenost.
První zkouška přišla hned po nástupu
Do čela Fedu nastoupil v srpnu 1987, jen několik týdnů před „černým pondělím“, tedy krachem akciového trhu v říjnu téhož roku. Právě tehdy se z Greenspana stal centrální bankéř světového formátu. Fed rychle ujistil trhy, že dodá potřebnou likviditu, a tím přispěl ke stabilizaci systému. V následujících letech provedl americkou ekonomiku asijskou finanční krizí, splasknutím technologické bubliny i šokem po teroristických útocích z 11. září 2001. Fed připomíná, že Greenspan během svého mandátu čelil dvěma recesím, asijské krizi i útokům z 11. září a že bývá spojován s dlouhou americkou expanzí a důrazem na nízkou inflaci.
Éra nízké inflace a velké moderace
Právě zde leží první část jeho odkazu. Greenspanova éra byla érou takzvané velké moderace, tedy období relativně nízké inflace, nižší volatility hospodářského cyklu a výrazného růstu finančních trhů. Spojené státy se v devadesátých letech staly vzorem dynamické ekonomiky: technologické inovace, růst produktivity, nízká inflace, nízká nezaměstnanost. Greenspan na této éře neměl výlučnou zásluhu, ale byl jejím symbolem. Jeho Fed působil jako instituce, která dokáže ekonomiku jemně ladit, brzdit přehřívání a v krizi zase dodat likviditu.
ČNB pouze vyslala potřebný signál, že nemíní nechat inflaci ulétnout, říká v rozhovoru behaviorální ekonom a bývalý člen představenstva několika velkých bank Ivan Černohorský. 
Exšéf banky: Zvýšení sazeb ČNB může zlevnit hypotéky
Money
Muž bublin i finanční krize
Druhá část jeho odkazu je ovšem mnohem problematičtější. Greenspan totiž nebyl jen mužem velké moderace, nýbrž i jedním z mužů éry finančních bublin. V roce 1996 pronesl slavnou formulaci o „iracionální bujnosti“ trhů. Varoval tím před přehnaným optimismem investorů. Jenže ani on, ani Fed technologickou bublinu nezastavili. Po jejím splasknutí následovalo výrazné uvolnění měnové politiky, které podle kritiků přispělo k nafouknutí bubliny realitní. A po roce 2008 se Greenspan, někdejší zachránce světa, proměnil v očích části veřejnosti v jednoho ze spoluviníků největší finanční krize od třicátých let.
Tento soud je ale příliš jednoduchý. Robert Solow, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, v rozhovoru, který jsem s ním vedl, připustil, že Greenspan přispěl k víře ve vnitřní stabilitu finančních trhů. Současně však dodal, že většina jeho zásahů v roli šéfa centrální banky byla „docela dobrá“ a že po bitvě je každý generál. Kdyby Greenspan začal bublinu dusit dříve, mohl by být dnes stejně tak obviňován, že způsobil recesi už v roce 2006.
Greenspan put a morální hazard
Greenspanův život proto připomíná zásadní dilema moderní centrální banky. Má centrální banka pouze hlídat inflaci, nebo také ceny aktiv? Má zasahovat proti bublinám, když ještě není jisté, zda opravdu jde o bubliny? Má chránit finanční systém před kolapsem, i když tím v investorech posiluje víru, že je v krizi vždy někdo zachrání? Takzvaný „Greenspan put“, tedy představa, že Fed při pádu trhů přijde na pomoc, se stal jedním z nejvlivnějších nepsaných pravidel moderních financí. Pomáhal stabilizovat trhy, ale současně podporoval morální hazard.
Poučení pro Evropu i Česko
Pro Evropu a Česko je Greenspanův příběh poučný i dnes. Ukazuje, že centrální bankéř není jen úředník nastavující sazby. V určité době se může stát garantem důvěry, psychologem trhu i politickou protiváhou vládní moci. Zároveň ale platí, že i nejmocnější centrální bankéř světa pracuje s neúplnými informacemi, s modely, které se mohou mýlit, a s ekonomikou, jež se často vyvíjí jinak, než naznačuje učebnice.
Dnešní zasedání ČNB je testem nervů i kredibility, tedy toho, jak přesvědčivě dokáže centrální banka udržet obraz nezávislé instituce v prostředí, kde se najednou zkřížily geopolitika, globální měnová politika a domácí politika.
Lukáš Kovanda: ČNB dnes řeší dilema. Zvednout sazby, nebo nevypadat jako Babišův spojenec
Názory
Velký, ale rozporný odkaz
Greenspan zůstane v dějinách jako muž paradoxu. Libertarián, který řídil nejmocnější centrální banku světa. Kritik přehnaných státních zásahů, jenž opakovaně zachraňoval trhy likviditou. Strážce nízké inflace, jehož éra skončila finanční krizí. Ekonomický „Maestro“, který dokázal trhy uklidnit jedinou větou, ale také muž, jenž se sám musel po krizi vyrovnávat s otázkou, zda jeho víra ve schopnost finančních trhů korigovat samy sebe nebyla příliš silná.
Alan Greenspan nezanechává jednoznačný odkaz. Zanechává odkaz velký. A v ekonomii platí, že velké odkazy nebývají bezrozporné. Jeho život ukazuje, že centrální bankovnictví není jen technická disciplína. Je to umění rozhodovat v mlze. Greenspan v ní dokázal kráčet déle než skoro kdokoli jiný. A právě proto se o jeho chybách bude mluvit stejně dlouho jako o jeho úspěších.
Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
