Jen jeden národ sní víc pizzy než Italové. A místní ji mají i na Štědrý den
Pizza je symbolem italské kuchyně. V přepočtu na hlavu však trhá rekordy oblíbenosti někde úplně jinde. Popularitě ale vděčí lehce bizarní lokální variantě, nad kterou by neapolští pizzaři nejspíš pozvedávali obočí. Ve své domovině je ale fenoménem, který je pro některé láskou, pro jiné zase „mraženým zlem“. Tipnete si, kde to je?
Uhodl to určitě málokdo. Největší oblibu v přepočtu na člověka má pizza v Norsku. Nejedná se však o tradiční pizzu, kterou známe z italských, dokonce ani rádoby italských restaurací. Norové mají svou vlastní, která se jmenuje Grandiosa, a jinde než na severu byste ji nejspíš hledali marně. Otázkou však je, jestli by ji někdo hledal. I v Norsku se lidé dělí na skupiny – jedni Grandiosu milují, druzí ji nesnášejí.
Vzhledem ke složení se nelze této polarizaci jinak poměrně klidné a konsenzuální norské společnosti příliš divit. Na první pohled vypadá jako klasická mražená pizza, kterou lze sehnat v každém supermarketu i večerce. Grandiosa je víc než jen obvyklou pizzou, je něčím, co si Norové v osmdesátých letech představovali pod pojmem pizza. Legenda praví, že ředitel továrny, ve které se začala tato mražená pochoutka vyrábět, vůbec nevěděl, co to pizza je.
Kroužky, které by rozpohybovaly alespoň děti, letos dále zdražují, rodiny si je leckdy nemohou dovolit.
Dražší než covid. Obezita a „nemoci z pohodlnosti“ už brzy vyjdou Česko na stamiliardy
Enjoy
Žádné prosciutto, žádná mozzarella. Standardními komponenty jsou vlastně jen těsto a rajčatová omáčka (a i ta je poněkud „ředěná“). Přísadám Grandiosy vévodí takzvané „pizza maso“. Maso je to vlastně tak z půlky, hovězí doplňuje sója, voda a konzervanty. Takže něco jako mix tofu s gothajem? Místo italského sýru tvůrci využili domácí Jarlsberg. Poměrně minimalistickou „výzdobu“ zajišťují kousky papriček. Jak se dá očekávat, kombinace je tak trochu mdlá, ovšem Norové kořením obecně neplýtvají…
Národní jídlo nebo „lenost v krabici“?
I přes ne zrovna lákavé složení si ji národ oblíbil, dodnes je to jedno z neoficiálních národních jídel. V osmdesátých letech na tom bylo mnoho občanů podobně jako zmíněný ředitel – nikdy pizzu neměli. Pro tehdejší společnost, která teprve nedávno rychle zbohatla díky těžbě ropy, byla pizza něčím exotickým, čím osvěžit jídelníček. Co na tom, že to s pravou pizzou nemělo moc společného. Ostatně i v Evropě typické „indické“ jídlo tikka masala nepochází z Asie, ale ze Skotska…
Málokteré jídlo v Česku dokáže rozpoutat tak vášnivou debatu jako bramborový salát. S hráškem, nebo bez? S jogurtem, nebo jedině s poctivou majonézou? A co teprve uzenina, která je pro jedny nostalgickou vzpomínkou na dětství, pro jiné kulinářské rouhání. 
Majonéza, nebo ocet? Bramborový salát rozděluje Česko, Německo i Rakousko
Enjoy
Nelze také zastírat, že hodně pomohl i skvělý marketing. Výrobci byli vynalézaví, Grandiosa se objevila třeba v reklamě s reprezentačními běžkařkami, na přelomu tisíciletí dali lidem možnost pomocí SMS hlasovat o nových přísadách, o několik let později vznikla píseň „Respekt pro Grandiosu“ s vlastním klipem. Song to dotáhl až na čelo hitparády. I díky tomu lokální značka funguje i v prostředí s tvrdou mezinárodní konkurencí.
V jedné z reklam se pizza objevuje i na vánočním stole. A určitě jich pěkných pár norské domácnosti spořádají i o letošních svátcích. Podle dat si ji o Vánocích plánuje dát nezanedbatelné procento rodin. Všude nebude hlavním jídlem na Štědrý večer, ale jako uvolněný odpočinek od velkých rodinných večeří bývá Grandiosa vítaná.
Pro někoho je Grandiosa národním jídlem, pro někoho „leností v krabici“ nebo „mraženým zlem“. Každopádně je to fenomén, který patří k moderním dějinám Norska.
Než se štědrovečerní stůl v českých zemích zaplnil kaprem a bramborovým salátem, patřili k Vánocům i šneci. Dnes je vnímáme jako francouzskou delikatesu nebo gastronomickou kuriozitu, ve skutečnosti ale šlo o běžnou součást vánočního jídelníčku – zejména v době, kdy se Štědrý den striktně dodržoval jako postní.
Vánoční šneci: zapomenutá česká tradice, která se vrací na talíře
Enjoy
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
