V posledních několika letech bylo na pražský nemovitostní trh dodáno pouze kolem pěti a půl tisíce nových bytů. V dohledné době nelze čekat nějaké zlepšení, říká Michal Šiller, obchodní ředitel společnosti Neocity. Výsledkem je nedostatečná nabídka nových bytů a tím jejich zdražování.

Největším problémem je dlouhý a nepředvídatelný proces povolování nových staveb. Nejhorší je, že každá městská část povoluje jiným způsobem. Developeři sice už situaci na jednotlivých úřadech znají, ale celý proces povolování je tím přesto velmi špatně předvídatelný. Často podle Šillera úřady nedodržují zákonné lhůty, v nichž mají konkrétní podklady projednat.

„Zákon by měl být vykládán všude stejně, ale někde musíme doložit víc než někde jinde,“ podotýká Šiller. Obecně se však developer do žádného sporu s úřadem, například kvůli nedodržování zákonných lhůt, nepouští. „To by nefungovalo, musíme zapojit velkou diplomacii,“ říká manažer Neocity.

Naděje v digitalizaci

Velká očekávání má od novely stavebního řízení, která právě prochází Sněmovnou a jejíž ambicí je sjednotit přístup stavebních úřadů a urychlit povolování výstavby. „Hlavně si od toho slibujeme sjednocení. Jakmile máte možnost digitalizace, dokážete vyhodnotit, kde je v povolování problém,“ říká Šiller. Kde se nedodržují lhůty a proč. V papírové formě řízení neexistuje žádná databáze, ze které by šly analyzovat problémové kroky.

Další překážkou rychlejší výstavby bytů je český způsob odvolávání se proti stavebním záměrům. Problém podle Šillera není v tom, že se někdo proti plánům výstavby odvolá, ale ve lhůtách, ve kterých je odvolání vyřízeno. Pokud se stížnost nevyřeší na úrovni stavebního úřadu, putuje na pražský magistrát. „Tam si můžete klidně odškrtnout dva roky čekání.“ Zrychlení by mohla přinést právě digitalizace, kde by žádné zpoždění nemohlo vznikat, byl by okamžitě odhalen jeho důvod.

Měnit banku při refixaci nemusí být výhodné, říká finanční poradce Rusňák

Reality

Desítky tisíc lidí letos řeší refixaci hypotéky. Odejít k jiné bance za nižším úrokem nemusí být vždy výhodné, lepší je vyjednávat se svou stávající bankou, říká Tomáš Rusňák, generální ředitel společnosti Gepard Finance, která se soustředí na zprostředkování hypoték. Podle České bankovní asociace banky a stavební spořitelny poskytly v únoru hypoteční úvěry za 40,5 miliardy korun, což je o 14,5 procenta více než před měsícem. Čtvrtinu z tohoto objemu tvoří refixace.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Projekty bez konfliktů

Neocity podle Šillera nevytváří projekty tak, aby si do budoucna vytvářelo problémy s jejich schvalováním. Vždy dodržuje mantinely územního plánu a dohody se všemi subjekty. Firma nyní rozvíjí bytový projekt Veni Vidi Vinoř v samotném středu Vinoře, kde původně stál zanedbaný poplužní dvůr. Zde firma dlouhodobě spolupracuje s municipalitou.

Na místě, kde dříve stála opuštěná a léta zanedbaná budova, vyrůstá projekt Simply Prosek, který svou nabídkou reflektuje požadavky současných kupujících a nabízí i plně vybavené jednotky. Jejich nejnovější projekt Connect Vršovice staví spolu s Daramisem na místě hned vedle bývalého brownfieldu v oblasti Slatiny Bohdalec.

Realitní makléři jsou předražení, jde to i jinak, říká Meyer z Bezrealitky

Reality

Realitní makléři si berou za svou práci nepřiměřeně moc peněz, říká Hendrik Meyer, generální ředitel společnosti European Housing Services (EHS), pod kterou spadá například portál Bezrealitky.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Pozemky zdražují bydlení

„V Praze je pořád hodně pozemků, brownfieldů. Ale pozemky nejsou levné, je to další položka, která se promítá do ceny nové bydlení,“ upozorňuje Šiller. Cena pozemku nyní může tvořit i třicet procent ceny bytu. Na základě hrubé podlažní plochy, kterou umožňuje vybudovat územní plán, potom platí developeři ještě kontribuce městské části, což bývá tisíc nebo dva tisíce korun za metr. „Mělo by platit, že se tyto kontribuce utratí v místě výstavby,“ míní obchodní ředitel Šiller.

Michal Šiller byl hostem podcastové série Realitní Club. Epizodu si můžete poslechnout v úvodu tohoto článku, nebo na vaší oblíbené podcastové platformě. Jsme na Spotify i Apple Podcasts. 

V okamžiku, kdy Donald Trump vyhlašoval, že srazí Írán během jednoho dne na kolena, a kdy během týdne zdražila nafta na burze o téměř čtyři koruny za litr, přišel český premiér s návratem plánovaného hospodářství. Začal diktovat pumpám maximální možné ceny benzínu a nafty.

Je to tragikomická představa, jak novodobá plánovací komise Aleny Schillerové každý den sedí nad tabulkami a vyhlašuje ceny pro následující den. Jako když komunisté před revolucí určovali, kolik bude stát rohlík a kolik litr mléka. Salámovou metodou se vracíme ke způsobům minulého režimu.

Všiml si Andrej Babiš, že plánované hospodářství nefungovalo? Plánování od stolu přivedlo zemi k ekonomickému rozvratu a režim nakonec padl. Už není trh, je Babiš.

Je mu jedno, že v dobách, kdy se neválčilo v Íránu, tvořily polovinu ceny paliv daně. Teď kosmeticky upravil spotřební daň z nafty. Proč ne, daně jsou výhradní pravomocí státu. Místo hrabání se v maržích soukromých subjektů by se měl starat, aby stát plnil své základní povinnosti. Například aby zajistil zemi mezinárodní ochranu. Na to Babiš nyní fatálně kašle.

Faktem je, že nafta u dálnic stála někde klidně 52,90 korun za litr. Ale co je státu do toho? Nikdo přece není nucen takovou nabídku využít. Rozumný člověk samozřejmě na dálnici netankuje. A kdo na to má, klidně ano.

Dalibor Martínek: Hnutí Duha chce čistý vzduch a zdravé lesy. Chce Turek spálenou zemi?

Názory

Enfant terrible vládní koalice Filip Turek sice prohrál boj o ministerské křeslo, nůše jeho poťouchlostí však zdaleka není prázdná. Ministerstvo životního prostředí fakticky řídí a vypadá to, že z této vysoké pozice svádí svůj boj za likvidaci planety Země. Ve skutečnosti bojuje sám se sebou.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Vláda začala nesystémově řídit ceny jedné komodity

Někdo by možná s novou regulací cen mohl souhlasit. Vždyť vláda argumentuje tak přesvědčivě. Chtěla prý osekat vysoké ceny na dálničních tepnách. Tak pro připomínku. Průměrná cena nafty v Česku byla v uplynulém týdnu 48,39 koruny za litr. Benzín za 41,63 koruny. Dalo by se tedy říct, že nová vládní vyhláška s maximální středeční cenou 49,59 pro naftu a 41,15 pro benzín vlastně ceny paliv zvyšuje.

Samozřejmě to není pravda. Mnohde zůstanou ceny nižší. Vláda jen zcela nesystémově a protitržně začala řídit ceny jedné komodity. Překročení hranice, kdy se stát začal, ať už pod jakoukoliv záminkou, hrabat v maržích soukromých firem, je mnohem děsivější skutečností než nějaká ta koruna za naftu navíc.