Enfant terrible vládní koalice Filip Turek sice prohrál boj o ministerské křeslo, nůše jeho poťouchlostí však zdaleka není prázdná. Ministerstvo životního prostředí fakticky řídí a vypadá to, že z této vysoké pozice svádí svůj boj za likvidaci planety Země. Ve skutečnosti bojuje sám se sebou.
Čím více se slušným lidem zvedají vnitřnosti z jeho výkonů, tím má Turek větší škodolibou radost. Psychopatie bohužel není chorobou, která by vyřazovala postižené jedince z veřejného dění. Naopak to působí, zvláště u Motoristů, že je to jejich předpokladem k úspěchu.
Turek se aktuálně vysmívá Hnutí Duha. Za přihlížení koaličních partnerů se stal místopředsedou Státního fondu životního prostředí. A hned Duze vzkázal, že má napříště smůlu s požadavky na veřejné financování svých aktivit.
Evropská krajní pravice chce trumpovskou politiku bez Donalda Trumpa
Evropští populisté a krajní pravice našli v americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi vzor i impuls k volebním úspěchům. Nyní se však zdá, že tato symbióza končí. Už nelze předstírat, že politika Trumpovy administrativy jde ruku v ruce s evropskými zájmy.
Co tak strašného Duha prosazuje? Zdravé lesy, čistý vzduch. Obnovitelné zdroje energie, místní jídlo, méně odpadů. Není to kopie vládního programu? V těchto tezích není nic, co by aspoň na papíře neprosazovala každá vláda. V kapitole životní prostředí zaznívá ve vládním prohlášení například, že „klimatická politika bude pragmatická, opřená o vědecké poznatky a respekt k vlastnickým právům.“
A také: „Zaměříme se na projekty, které přinášejí konkrétní výsledky – úspory energií, čistší ovzduší a obnovu krajiny.“ To snad vláda ukradla ze stránek Hnutí Duha. Proč tedy nyní ten boj.
Ano, součástí DNA této vlády je jistý negativismus, zapšklost, boj proti všem. Takže v prohlášení zaznívá také: „Zákaz prodeje a výroby aut se spalovacím motorem od roku 2035 je nepřijatelný.“ Nebo „nebudeme přijímat neuvážené a ekonomicky zatěžující kroky rychlé dekarbonizace." Kromě toho zaprděného tónu jde o teze, který by jistě podepsala i řada voličů jiných stran.
Jenže Motoristé, speciálně Macinka a Turek, působí jako malé ublížené děti, které někomu musí zbořit sněhuláka. Vůbec tady nejde o zelený program, jde o zastydlá ega hlavních protagonistů. Nyní to tedy má odnášet ochrana přírody. A ostatní to mají čtyři roky snášet.
Související
Dalibor Martínek: Metoda Macinka. Provokovat, vykrádat mediální prostor
Na první pohled nenápadná stavba o pouhých 20 metrech čtverečních. Ve skutečnosti ale jde důmyslně navržený prostor, který zvládne plnohodnotné bydlení bez kompromisů, a navíc zcela mimo sítě. Víkendový „tiny nouse“ s výhledem na západy slunce nad Rakouskem stála 4,5 milionu korun.
Na konci vinic vinařství Zlatý Roh, vysoko nad hradem Devín v Bratislavě, vznikl projekt, který bourá představy o tom, kolik prostoru člověk skutečně potřebuje k pohodlnému životu. Architektonickým zadáním bylo vytvořit plnohodnotné víkendové bydlení na ploše pouhých 20 metrů čtverečních bez kompromisů v komfortu a zároveň s úplnou energetickou soběstačností v našich klimatických podmínkách. Za návrhem stojí studio Ark-Shelter (Archekta), konkrétně architekti Martin Mikovčák a Viktor Mikovčák.
Výsledkem je kompaktní domek, chatka, o užitné ploše 14,7 metrů čtverečních,který ale díky chytrému řešení působí výrazně větší. Klíčovou roli hraje maximální otevření směrem do krajiny. Dvě fasády se dají kompletně odklopit a promění se v terasy, za nimiž se skrývají posuvné skleněné stěny. Interiér se tak plynule propojuje s exteriérem a obytný prostor se opticky i funkčně násobí.
Hlavní obytný prostor doplňuje kompaktní kuchyňská linka a koupelna se sprchou. Zajímavým detailem je betonové umyvadlo umístěné přímo v okně s výhledem do lesa, které proměňuje každodenní rutinu v klidný rituál.
Malý prostor, velký zážitek: když architektura rozšiřuje realitu
Večer přichází zásadní proměna prostoru. Spaní je ukryté v podkroví, které během dne zůstává skryté. Přístup se aktivuje jednoduchým mechanismem. Zatažením za kabel lampy se světlo zvedne a odhalí prostor na spaní. Schodiště je nenápadně ukryté ve skříni a funguje jako regál. Podkroví pak nabízí kontrastní atmosféru: uzavřenější, intimní prostor se střešním světlíkem pro pozorování hvězd.
Dům je navržen jako plně soběstačný objekt fungující po celý rok. Energetický systém kombinuje solární panely, bateriové úložiště a plynové bomby. Hybridní spotřebiče automaticky přepínají mezi elektřinou a plynem podle aktuální kapacity baterie. Elektřina slouží především pro osvětlení a drobná zařízení, zatímco energeticky náročnější provoz, jako je ohřev vody nebo vytápění, se flexibilně přizpůsobuje dostupnému zdroji.
Voda je akumulována v nádrži integrované v podlaze, stejně jako systém pro splaškovou vodu. Komfort v létě i zimě zajišťuje inteligentní větrání a stínění. V létě stavba nasává chladnější vzduch ze severní strany pod podlahou a odvádí teplý vzduch přes rekuperační jednotku ve střeše. V zimě systém funguje opačně a reaguje na aktuální hodnoty CO₂ a vlhkosti.
Bydlení z tiskárny. Lucembursko-český experiment ukazuje, jak využít pozemky, které města odepsala
Úzké parcely, které města považují za nezastavitelné, se mohou stát odpovědí na bytovou krizi. V Lucembursku vznikl první 3D tištěný dům široký pouhé tři metry
Tiny Houses jsou speciální architektonickou disciplínou i zajímavou alternativou bydlení. I když bydlení ve dvou na 25 metrech čtverečních není pro každého. „Je vám padesát, bydlíte v domě nebo bytě, děti odrůstají. A vám se prostě už nechce uklízet, vytápět a servisovat rozlehlý byt nebo dům. Chcete odejít z města, soustředit se na jiné věci než je čím dál náročnější provoz vlastního bydlení,“ přibližuje v rozhovoru výhody minimalistických domků Radek Váňa, autor knihy Tiny House: průvodce krajinou minimalistického bydlení.
Je tu nové, podzimní číslo magazínu Realitní Club. Zaměřuje na současné trendy ve výstavbě, investicích a dostupnosti bydlení.
Titulní rozhovor patří Radimu Passerovi, který otevírá pohled do zákulisí developerských projektů a rozvoje pražské Brumlovky.
Hlavní tematický blok sedmého vydání magazínu přináší detailní pohled na Brno, které se mění v jedno z nejdynamičtějších měst střední Evropy.
Exkluzivní data z Flat Zone potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský. Magazín doplňují rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
V rozsáhlé reportáži i rozhovorech například sTomášem Vavříkem, šéfem brněnské developerské společnosti Domoplan, a Janem Tesárkem, ředitelem Kanceláře architekta města Brna, magazín mapuje největší proměnu Brna od meziválečného období.
Exkluzivní data z Flat Zone zase potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský.
A magazín doplňují další rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
Realitní Club vychází dvakrát ročně a je součástí multiplatformního projektu Newstreamu: zahrnuje rubriky na newstream.cz, tematické eventy a diskusní setkání pod hlavičkou klubu i úspěšný podcast moderovaný Petrou Nehasilovou a Daliborem Martínkem.
Aktuální číslo je k dostání u dobrých prodejců tisku, online a v předplatném na SENDu. Digitální verze magazínu je dostupná na newstream.cz.
Související
Před a po: Češi znovu objevují kouzlo chalup. Tato rekonstrukce to dokazuje
Zatímco se v hospodách stále mluví o „zlatých českých ručičkách“, realita letošních přijímaček na střední školy ukazuje pravý opak. Nastupující generace sází na úplně jinou kartu: místo úzké specializace volí otevřené dveře.
Data Cermatu jsou v tomto ohledu jednoznačná. Do prvního kola se přihlásilo přes 156 tisíc uchazečů a tři čtvrtiny z nich dávají v první prioritě přednost maturitním oborům. Zatímco zájem o lycea raketově roste a gymnázia si drží své, učiliště zůstávají spíše „druhou volbou“.
Tržní paradox
Vzniká tu tak tržní paradox. Firmy zoufale volají po lidech, kteří umí vzít do ruky nářadí. Podle Asociace malých a středních podniků v Česku chybí zhruba 100 tisíc řemeslníků. Trh práce by je okamžitě pohltil a nadprůměrně je zaplatil. Přesto se do těchto oborů mladí nehrnou.
Tento nesoulad mezi potřebami ekonomiky a rozhodováním deváťáků má však svou logiku. Podle analýz může umělá inteligence v příští dekádě ovlivnit až 40 procent pracovních pozic v Česku. Pokud více než polovina generace Alfa bude vykonávat profese, které dnes ještě ani neexistují, dává smysl neuzavírat si kariérní cestu příliš brzy. Rodiče tak kupují svým dětem „čas na rozmyšlenou“.
Studovat se vyplatí. Vysokoškoláci berou průměrně o 26 tisíc víc než lidé s maturitou
Vysokoškolák s delší praxí má o polovinu vyšší příjem než středoškolák. Absolventi vysokých škol magisterského a inženýrského stupně mají průměrný plat po více než deseti letech praxe 76 360 korun, což je o 25 900 korun více než středoškoláci s maturitou, vyplývá z analýzy Platy.cz.
Jenže tím nafukujeme jinou bublinu. Český vzdělávací systém produkuje stále více maturantů, kteří automaticky míří na vysoké školy – v roce 2023 to bylo 64 procent z nich. Tuhle zdánlivě dobrou zprávu ale kazí realita: až 60 procent vysokoškoláků nedokončí zvolený obor a fakt, že čtvrtina absolventů odborných škol nakonec studuje jiný obor, než který se vystudovali.
Jinými slovy: vzděláváme se hodně, ale často neefektivně.
Lukáš Kovanda: Dva dny volna navíc vyjdou Česko draho
Na první pohled drobná změna v kalendáři může mít překvapivě velké důsledky. Kratší školní rok může podle analýzy českou ekonomiku připravit o miliardy.
Budoucnost tak nebude patřit „držitelům diplomů“, ale lidem, kteří dokážou kombinovat znalosti s dovednostmi: kriticky myslet, rychle se učit, komunikovat a přizpůsobovat se. Právě to jsou kompetence, které formální vzdělání samo o sobě negarantuje.
Zatímco část společnosti stále věří, že titul je jistota, trh práce už tuto logiku opustil. Šikovný řemeslník dnes může vydělávat více než průměrný vysokoškolák. Manuální práce se kvůli nedostatku lidí stává vzácným, a tedy drahým, statkem.
Deváťáci nevolí „snadnější cestu“, jak se často říká. Volí si co nejširší manévrovací prostor v době, kdy jistoty mizí rychleji než kdy dřív.
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Novodobá šlechta? Lakýrníkům, zámečníkům a dalším řemeslníkům rostou masivně mzdy
