Dluhy, sankce a smrt zakladatele. Brněnskou 4 Army dostaly do insolvence zpožděné armádní zakázky i nesplacené faktury.
Brněnská společnost 4 Army, která se dlouhodobě přela s ministerstvem obrany kvůli zpožděné dodávce kontejnerové kuchyně za 65 milionů korun, skončila v insolvenci.
Návrh podala společnost Kovo-Janči, které 4 Army dluží přes milion korun. Přidali se i další věřitelé s pohledávkami v celkové výši téměř 20 milionů korun. Insolvenční řízení ve čtvrtek zahájil Krajský soud v Brně. Vyplývá z insolvenčního rejstříku.
Věřitelé žádají reorganizaci
Podle návrhu Kovo-Janči činí její pohledávka 1,2 milionu korun. Připojily se firmy SP Kovoplast s dluhem za osm milionů a Agados s deseti miliony. Návrh na řešení úpadku počítá s možností reorganizace, nikoliv likvidace.
„Naše společnost vyvíjí úsilí k uspokojení všech svých závazků. Jakmile obdržíme zaplacenou větší část pohledávek od našich dlužníků, budeme schopni všechny dluhy uhradit,“ uvedl pro server Seznam Zprávy obchodní ředitel Martin Sehnal.
Společnost vlastní rodina zesnulého podnikatele a bývalého senátora Vlastimila Sehnala, který tento týden zemřel. Podle Evidence skutečných majitelů je nyní jedinou majitelkou jeho dcera Renáta Sehnalová.
Spory s armádou a milionové sankce
4 Army dodala Armádě ČR loni v září polní kuchyni Kalich v hodnotě přes 65 milionů korun. Ministerstvo obrany však tvrdí, že dodávka přišla po termínu, a uplatnilo proto smluvní sankci z prodlení ve výši více než 35 milionů korun.
Podle resortu firma nestihla termín, který smlouva stanovila na říjen 2024. 4 Army rovněž vyhrála další zakázky na speciální mobilní kontejnery – pro chlazení potravin, osobní hygienu či distribuci pitné vody. I v těchto případech ministerstvo uplatnilo pokutu za pozdní dodání kontejnerových mrazniček, která podle Seznam Zpráv dosáhla 580 tisíc korun.
Společnost 4 Army v posledních letech patřila mezi známé dodavatele obranného průmyslu, zaměřovala se na výrobu a servis vojenské techniky a polních zařízení. Insolvenční řízení nyní ohrožuje nejen pokračování těchto zakázek, ale i možnost, že firma bude schopna vyrovnat své závazky vůči státu a subdodavatelům.
Německé firmy v problémech hledají kupce. Češi se hlásí
České a polské podniky využívají slabosti německé ekonomiky k nákupu firem, které se potýkají s finančními problémy, a k rozšiřování svých aktivit na německém trhu. Jak upozornila agentura Reuters, v době, kdy Německo druhým rokem zažívá ekonomický pokles, vidí investoři z východní Evropy v této situaci strategickou šanci na expanzi.
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
Související
Armádním podnikům se daří. Loni všechny skončily v zisku
Každý podzim se v Česku zvyšuje počet lidí s respiračními onemocněními. Chřipka přitom každoročně vyřadí z práce více než sto tisíc lidí. Jen v roce 2024 bylo podle údajů České správy sociálního zabezpečení vystaveno přes 105 tisíc pracovních neschopenek kvůli chřipce, v průměru na téměř čtrnáct dní. Přitom jedna dávka očkování stojí jen stovky korun a plně jej hradí zdravotní pojišťovny.
Z ekonomického hlediska představuje chřipková sezóna výraznou zátěž. Ministerstvo zdravotnictví odhaduje, že prevencí chřipky by bylo možné předejít více než 541 tisícům dnů pracovní neschopnosti a ušetřit ušlý produkt v hodnotě přibližně dvou miliard korun ročně.
Nemoc, která stojí miliardy
Ekonomické dopady však nekončí u ztracené produktivity. Komplikace, jako je například zápal plic, mohou náklady dramaticky zvýšit. Hospitalizace pacienta s pneumonií vychází zhruba na 30 tisíc korun denně. Po započtení výdajů na nemocenské dávky a nákladů zaměstnavatelů dosahují celkové ztráty podle Hospodářské komory zhruba 20 až 30 miliard korun ročně.
Očkování proti chřipce představuje jednu z nejefektivnějších investic do zdraví. Cena jedné dávky se pohybuje v řádu stovek korun a u rizikových skupin, mezi něž patří senioři, chronicky nemocní či zdravotníci, je plně hrazená zdravotní pojišťovnou. Pro sezónu 2025/2026 je v Česku zajištěno více než 850 tisíc dávek vakcín.
Problémem zůstává nízká proočkovanost. Proti chřipce se v Česku očkuje pouze asi sedm procent populace. To znamená, že každoročně onemocní zbytečně tisíce lidí a řada z nich má těžší průběh, kterému by šlo předejít. Podle analýzy Value Outcomes/IQVIA by při dosažení 75procentní proočkovanosti práceschopné části obyvatel dosáhla úspora pro ekonomiku až 27 miliard korun ročně. Z toho 21 miliard představuje zachovanou produktivitu a dalších šest miliard úspory na nemocenských dávkách.
Z ekonomického pohledu jde o drobnou investici s obrovským multiplikačním efektem – za cenu několika set korun lze předejít pracovním výpadkům, které stojí celou ekonomiku miliardy.
Investice do primárního výzkumu jsou složité, ale potenciálně mimořádně ziskové. I tak probíhají zejména na Západě a nikoli ve střední a východní Evropě, říká investor Michal Zahradníček, jehož fond Life BioCEEd se zaměřuje právě na tuto oblast. „Náš fond má nyní půl miliardy, ale když bude potřeba, můžeme si zavolat více finančních prostředků, myslím, že bychom mohli proinvestovat 1,5 až 2 miliardy,“ říká investor.
Vloni jste spojil síly s několika výraznými figurami investic, vědy a medicíny a založili jste fond Life BioCEEd. Nejprve bych se zastavil u toho jména – to CEE naznačuje region, na který se chcete zaměřit?
Je to taková dvojí přesmyčka. CEEd naznačuje, že jde o velmi brzkou fázi investic, a ano, CEE je region, na který se primárně zaměřujeme. Vlastně slovo „Life“ jsme do názvu dodávali až jako poslední, protože na základě zpětné vazby od lidí, s nimiž jsme zřízení fondu promýšleli, vzešlo, že BioCEEd zní příliš neurčitě. A Life jsme do názvu dodali proto, že naše investice se týkají primárně vyšší kvality života.
Jak toho chcete tedy jako investoři dosáhnout?
Stojí to na v podstatě jednoduché myšlence: v základním výzkumu v oblasti medicíny se možná skrývají potenciální unicorni. Nikdo to ale doposud neví. Chtěli jsme proto zjistit, na čem pracují tuzemští vědci v oblasti lékařského výzkumu, a prověřit potenciál pro případné investice. Věříme, že v laboratořích vědců v Česku, Polsku, Pobaltí nebo třeba Rakousku jsou zatím neobjevené diamanty. A po těch prvních měsících už můžeme říct, že v základním výzkumu se nachází potenciální diamanty, kterým nikdo nevěnuje systematickou odbornou pozornost a nevnímá je jako možné investiční cíle s vysokou mírou ziskovosti. Také jsme předpokládali, že se budeme nacházet na trhu jako monopolní hráč, což se nyní potvrdilo.
Za Nobelovu cenu není nejvíc peněz, ale má suverénně největší prestiž
V tomto týdnu byli oznámeni noví držitelé Nobelovy ceny s výjimkou laureáta v oboru ekonomie, který bude vyhlášen v pondělí. Vítězové v každém oboru se podělí o 11 milionů švédských korun čili 24,5 milionu korun českých. To není špatné. Existují však i odměny vyšší. Jenomže o nich, na rozdíl od Nobelovy ceny, slyšel jen málokdo.
Investice do přírodních věd, a specificky do medicínských technologií vyžadují specifickou expertízu, jsou drahé a velmi rizikové, byť samozřejmě potenciálně nabízí obří výnosy. Většina podobných investic se zaměřuje spíše na západní Evropu, ale na CEE region prozatím až na malé výjimky nikdo. Hodně se spekulovalo o kvalitě základního výzkumu, ale skutečná data z trhu doposud vlastně nikdo neměl. Nyní můžu říct, že my ta data máme. A jsou hodně zajímavá.
Jak tedy fond vznikl a proč právě v tomto složení?
Vloni jsme ho založili společně s někdejším šéfem ERSTE Group a také České spořitelny Gernotem Mittendorferem, který je velmi zaměřený na inovace a se kterým jsme chtěli něco podobného podniknout už delší dobu, ale on byl předtím vázaný na jiných projektech. Dále je ve vedení fondu Martin Albert, který stále ještě působí ve vrcholovém vedení Zentivy, a pak Miroslav Havlíček, majitel Medinu, který v této oblasti podniká mnoho let. Všichni čtyři máme za sebou desítky technologických transferů. Potom jsme začali hledat lidi do exekutivního týmu a najednou zjistíte, že to je velmi těžké.
Proč?
Protože se na vysokých školách nic podobného jako technologický transfer nepřednáší. Buďto studujete vědu, nebo IT, nebo ekonomku… ale to, jak vytvořit funkční investiční vehikl, který by podporoval vědce v jejich primárním výzkumu a připravoval je na velké investice od globálních hráčů, nebo jak provést hodnocení konkrétního základního výzkumu pro budoucí investici, na to tady nikdo nikoho nepřipravuje. Jedná se o velmi multikriteriální analýzu a syntézu od výzkumu, přes regulační pravidla a úhradové mechanismy až po distribuční a prodejní strategie.
Mladí vědci nevědí, že to nejde. A tak to udělají, dokazuje důkladná studie
Věda, stejně jako svět, který popisuje, je složitá. A přesto v ní dosahují úspěchů, a někdy převratných, mladí lidé, kteří ještě neměli dost času na to, aby pochopili, že něco prostě není možné. A tak se do toho pustí. A někdy toho – navzdory předpokladům zkušenějších kolegů – dosáhnou. A neplatí to jenom ve vědě, i když právě v ní se to dá dobře doložit.
Vůbec. Takové věci se neučí nikde na světě, ani na těch nejprestižnějších univerzitách, jako je MIT. Já se to naučil v Primecellu (biotechnologická společnost založená Michalem Zahradníčkem – pozn. red.). Bylo to klasicky metodou pokus omyl, trvalo to mnoho let, udělal jsem spoustu chyb a stálo to mnoho peněz. V podstatě jde o to umět na základě jen částečných dat z primárního výzkumu vytvořit jasnou strategii, jak se dostat přes to takzvané údolí smrti, tedy přes veškeré testovací fáze až po produkt určený pro komerční využití na co nejširším trhu. Dneska můžu říct, že v našem týmu jsou lidé s takovýmto know-how, které jsme to museli in house naučit. A do jednoho jde o cizince.
A co tedy konkrétně chystáte a kolik na to máte peněz?
Chceme se podívat do všech laboratoří v CEE a zjistit, na čem vědci pracují. Naše mise skončí ve chvíli, kdy všechno projdeme, vyhodnotíme a budeme si jistí, že už tam není nic zajímavého, takže naše práce vlastně nikdy nekončí. A mezitím samozřejmě vybereme projekty, do kterých zainvestujeme. Náš fond má nyní půl miliardy, ale když bude potřeba, můžeme si zavolat více finančních prostředků, myslím, že bychom mohli proinvestovat 1,5 až 2 miliardy.
V jaké jste fázi?
V tuto chvíli si troufnu říct, že máme reálná data o tom, jak výzkumné instituce v CEE regionu fungují a od cca 25 procent z těch oslovených máme i data k tomu, na čem nyní pracují. Už to je zajímavé číslo, protože znamená, že 75 procent veřejných výzkumných institucí se ani nenamáhalo, aby nám odpověděly. Jinými slovy, přestože jim nabízíme jak know-how, tak investice do transferu, oni transferovat buď nechtějí, nebo nemají co transferovat. Nevím, která z těchto variant je horší. Těm, co nám data poslaly, nabízíme, že u jejich výzkumů posoudíme komerční potenciál a vypracujeme zhruba 100stránkový assessment, v němž budou na základě jejich vědecké hypotézy popsány možné investiční strategie a postup, jak se dostat na trh, včetně přesné definice, na co od nás mohou dostanou peníze a kolik.
Biochemik Hostomský: V Americe se z neúspěchu otřepete. V Evropě vás provází celý život
Zdeněk Hostomský se po zkušenostech z velké americké farmaceutické firmy Pfizer vrátil do Česka a stal se ředitelem Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB). Zjistil, že s legendárním Antonínem Holým, který ÚOCHB proslavil objevy antivirotik, byli dříve konkurenty. „Za mého působení v Americe jsme byli na opačných stranách barikády,“ řekl Zdeněk Hostomský v rozhovoru pro Export.cz. Právě řediteli Hostomskému se později podařilo vyjednat další příliv peněz za „patenty profesora Holého“ do Česka.
Takže vy nejste jako jiné analogické fondy, které jednají třeba se spinoffy, které se jim ozvou, ale aktivně jdete po tom, co kde vzniká? Chápu to dobře?
Chápete to dobře. Udělali jsme si seznam vědeckých pracovišť, o která nám jde. V CEE je to zhruba 300 subjektů. Oslovili jsme jich doposud zhruba 200, z nichž se nám ozvalo 50, s nimiž máme podepsána memoranda o spolupráci či NDA. A z těchto 50 máme zhruba 150 výzkumných projektů. A v datech můžeme pokračovat: z těch 150 projektů jsme 95 vyřadili z důvodu nízkého potenciálu pro komercializaci, u pěti jsme se rozhodli pro investici a na těch zbylých 50 dál pracujeme, ty jsou ještě živé.
Čeho se ty projekty týkají?
Ještě nemůžu říkat konkrétní detaily. Ale mimo jiné se jedná o diagnostiky dvou velmi závažných onemocnění.
Odkud projekty jsou?
Zatím primárně Česko, Polsko, Rakousko, a to v poměru 40:40:20. A máme také cenné poznatky o fungování celé té scény. Rakousko a Polsko jsou prozatím v technologických transferech neskonale efektivnější než Česko. Konkrétně to, co v LBC děláme shodně v celém CEE regionu, zatím vychází tak, že je v Česku vše zhruba třikrát nákladnější a náročnější, je s tím násobně více práce a úsilí.
Čím to je?
Vlivů je mnoho, ale už dnes můžeme konstatovat, že klíčový aspekt je buď nedostatek motivace, nebo neznalost jak transferovat. Také se z našeho úhlu pohledu zdá, že peníze v základním výzkum v Česku nikomu moc nechybí. Často narážíme na to, že transferové office nemají data o základním výzkumu v jejich institucích, případně ani nevědí, na čem jejich pracovníci dělají a v jaké fázi to je. Někdy data mají, ale jsou neúplná nebo nepoužitelná. Extrémní příklad byl, že jsme s jednou institucí komunikovali sedm měsíců a ničeho jsme se nedobrali. V Polsku dostaneme většinou primární informace za týden. Je evidentní, že kvalitní lidé v transfer offices jsou pro úspěch nejen tuzemské vědy naprosto klíčoví. V příliš mnoha případech se setkáváme s tím, že transfer offices nemají žádné reálné výstupy po mnoho let. A důvod? Podle mě nejsou motivováni k tomu, aby se ty transfery skutečně dotáhly alespoň do zahájení spolupráce s komerčním partnerem, jako je například LIFE BioCEEd. Takže za sebe říkám, že se nemá jednat o úředníky a že by měli mít jasná KPIčka s cílem transferovat vědecké výsledky své instituce. Vědci by jim určitě poděkovali.
Jaký bude postup těch konkrétních investic, to vzniknou nějaké joint venture podniky, v nichž budete mít podíl vy i daná instituce?
K tomu vám mohu ukázat data, která vás asi překvapí. V USA se k technologickým transferům v medicíně a biomedicíně využívají spinoffy jen asi ve 25 procentech případů. Zbytek probíhá prostřednictvím výhradních licencí k duševnímu vlastnictví. V Evropě to je dokonce ještě více vychýleno směrem k licencím – až v 80 procentech, což je z toho důvodu, že v Evropě je mnohem menší trh rizikového kapitálu než v USA. Je zřejmé, že transfer formou spinoffů není vůbec optimální. Forma spinoffů je vlastně mimořádně nevýhodná pro akademický sektor a proces transferu přes spinoffy je složitý a pro akademiky nese mnohem více rizik jak finančních, tak legislativních a operačních než transfer přes licence a royalties. Navíc je tu i jedna podstatná věc, na kterou se zapomíná při rozhodovaní o formě transferu.
Třicet miliard, čtyři věže a hvězda architektury. Sekyra pozval do Prahy Libeskinda, na Rohanu navrhne náměstí
Praha získá první projekt Daniela Libeskinda. Jeden z nejuznávanějších světových architektů navrhl čtveřici rezidenčních domů Sekyra Flowers, které se stanou architektonickým centrem vznikající čtvrti Rohan City.
Vědec je vědcem a chce jím povětšinou zůstat i poté, kdy něco významného vybádá a zahájí transfer. K tomu potřebuje nějaké osobnostní předpoklady, vzdělání a praxi. Není podnikatel ani investor. Systém, kdy se výzkumníky v podstatě snažíme převychovat na byznysmeny a doslova je nasoukat do spinoffu ve víře, že budou skvělí podnikatelé či manažeři, kteří ze spinoffu udělají jednorožce, není vůbec šťastný. Vlastně je až na velmi malé procento výjimek odsouzen k zániku. Takže mám jednoduchou ale zásadní radu: nechme každého dělat to, co umí nejlépe a v čem je unikátní, a vyhněme se potěmkinovským radám a vymýšlením hranatého kola. Zapomeňte na spinoffy a licencujte, licencujte a licencujte.
A co argument, že takto na tom univerzita nebo výzkumné pracoviště nevydělá?
To je holý nesmysl. Rychleji, povětšinou více a s menšími riziky vydělá při postoupení licence s royalties. Ideálním a nejsnáze dosažitelným cílem pro výzkumný ústav a vědecký tým má být první investice, tedy aby zaujali prvního a toho nejsprávnějšího investora pro jejich konkrétní výzkum. Ten se musí postarat o další kroky, tedy strategii, další investice, najímaní vhodných lidí a jejich řízení, klinické zkoušky, distribuční kanály, výrobní prostory atd. A navíc – i investoři preferují transfer formou licence duševního vlastnictví před prodejem části spinoff. Důvody a čísla jsem již popsal výše. Proč jít tedy hlavou protti zdi?
Jaký je ten pohled investora?
Kupovat podíl ve firmě představuje pro investora více práce a více rizik. Due dilligence trvá déle a je dražší. Jako vědecký ústav nevíte dopředu například ani to, jakou bude investor preferovat jurisdikci. O společenské smlouvě či tzv. SHA (shareholding agreementu – pozn. red.) ani nemluvě. A takových věcí je nespočet. Čili chcete-li si jako výzkumník či ústav zkomplikovat život, založte si spinoff. V porovnání s převodem podílu je převod duševního vlastnictví za royalties otázkou jedné smlouvy. A ještě bych rád vysvětlil jednu zásadní věc.
Ty výnosy?
Přesně, rozdíl v případném ekonomickém efektu obou variant. Při prodeji za royalties máte navždy své jisté. A jak rostou investice do produktu a budoucí firmy, roste v absolutní výši i hodnota výnosu, byť procenta zůstávají stejná. V licenční smlouvě si můžete například upravit, že jako vědecký partner dostáváte royalties nejen v závislosti na prodeji finálního produktu, ale i při inkasu za prodej části podílu vašeho prvního investora, tedy částečný exit, což nastává povětšinou mnohem dříve. Oproti tomu u spinoffu můžete také čekat na zisk a jeho rozdělení mezi akcionáře donekonečna. Jen fáze vstupu na trh trvá pět, spíše deset let. Jak se postupně investice do originálního duševního vlastnictví v průběhu let od dalších investorů zvyšuje, tak roste potenciální hodnota toho, co daný ústav na royalties dostane. A když pak přijde některý z velkých hráčů, kteří ročně investují desítky miliard dolarů na podobné projekty, tak takový exit znamená opravdu velké peníze, které by začaly proudit do české vědy, navíc mnohem rychleji, než když budete čekat na třeba IPO vašeho spinoffu. A je jedno, že opticky působí royalties jako „malé procento“. Podívejte se, kolik peněz vynesly patenty profesora Holého.
Jaké tam byly vlastně podmínky?
Pokud vím, jednalo o royalties v nižších jednotkách procent. V základním výzkumu proto vidíme potenciální aktiva, která tady zatím leží ladem. Něco jako peníze, které je třeba jen umět zvednout ze země.
Michal Zahradníček
Český filantrop, podnikatel a investor, zaměřující se zejména na technologie v medicíně a biotechnologie. Je autorem několika patentů a zakladatelem investiční společnosti LIFE bioCEEd, biotechnologické společnosti Primecell a inkubátoru 4MEDi. Žije střídavě v Praze a Bostonu.
Eva Prokešová: Jsme konference pro ty, kteří chtějí investovat do společnosti
Konference Good Company Circle již potřetí přivítá stovky účastníků a nabídne pohled na dění v byznysu, neziskovém sektoru a společensky odpovědném přístupu k podnikání. Letos poprvé bude v novém formátu v prostoru Nová Spirála na pražském Výstavišti. „Rozhodli jsme se doslova zbořit stereotypy klasických konferencí na kobercích a propojit je se skutečným zážitkem,“ říká zakladatelka konference Good Company Circle, manažerka JT International Eva Prokešová.
Cena zlata je na dalším rekordu, dnes poprvé překonala hranici 4200 dolarů za troyskou unci. Za jejím růstem stojí mimo jiné vyhlídky na snižování úrokových sazeb ve Spojených státech a rovněž obnovené obchodní napětí mezi Washingtonem a Pekingem, uvedla agentura Reuters.
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
Související
Zakladatel GymBeam Dalibor Cicman: Chci spolupracovat s nejchytřejšími lidmi na globální úrovni
