Už Kolben počítal s tím, že na místě ČKD budou jednou stát byty, říká starosta Prahy 9 Tomáš Portlík

V městské části Praha 9 se staví nejvíc bytů ze všech pražských městských částí. A tím i nejvíc bytů ze všech českým měst. Developeři nemají v této městské části takové starosti s povolovacím řízením jako jinde. Čím je to dané? Nové byty rostou hlavně v oblasti bývalého obřího továrního komplexu ČKD. Z něj se stal brownfield, který k výstavbě nových bytů přímo vybízí. „Předpovídal to už samotný Kolben, když otvíral fabriky. Počítal s tím, že Praha 9 bude součástí širšího centra a že celou výrobu v čase přenese na Prahu 14, kde kupoval pozemky,“ říká starosta Prahy 9 Tomáš Portlík.

Jak to děláte, že se na Praze 9 staví z hlediska celé Prahy nejvíc bytů?

To není moje zásluha, to je generační zásluha. Praha 9 je největší městskou částí, kde byly továrny. Původní Kolbenovy továrny. Poděbradská a Kolbenova ulice byly tovární čtvrti. Program přeměny brownfieldů začal někdy ke konci 90. let a v roce 2006 už bylo docela jasné, že to nebudou továrny v původním smyslu slova, ale že to bude bytová výstavba. Předpovídal to už samotný Kolben, když otvíral fabriky. Počítal s tím, že Praha 9 bude součástí širšího centra, a že celou výrobu v čase přenese na Prahu 14, kde kupoval pozemky. Čili na Praze 9 se dlouhodobě počítalo s tím, že továrny jednoho dne ustoupí a nahradí je forma jiné výstavby, která bude lukrativní pro danou dobu. My jsme na to navázali a rozjetý vlak jsem částečně v roce 2006 přebíral.

V čem je rozdíl proti jiným městským částem, kde slyšíme developery si neustále stěžovat, že je pomalé povolovací řízení?

Já zase slýchávám tu druhou stránku, že tím, že to je u nás snadné, z toho určitě někdo něco má, nebo musím být nějakým způsobem motivovaný. Je to spíše o tom, že si myslím, že politika nemá dělat překážky trhu. Máme respektovat územní plán, máme respektovat nějakou vizi území, která je do budoucna, nemáme si v každé situaci osvojovat to, co přesně kde má být nebo nemá. Což neznamená, že do toho nemá radnice zasahovat, ale má se snažit tomu vytvářet podmínky. To je něco, o co se snažíme od začátku. Neumím si představit, že nejsme součástí toho byznysu, ale jsme pro to, abychom podmínky vytvářeli, a byznys už si je musí vyladit sám.

Z hlediska státní správy si myslím, že máme štěstí na pokrokové, chytré a progresivní úředníky. Nevidí změť razítek jako něco, kde máte každému dělat problém. Je to o tom, že máte klienta, v daném případě vlastníka pozemku, navigovat, jak to udělat správně. Myslím si, že je to kombinace několika faktorů. Určitě těchto dvou základních, ale i dalších. I investoři nakonec chápou, že musí spolupracovat, ať už se to týká infrastruktury, nebo i z hlediska spolupráce s městskou částí. Myslím si, že je to za ta léta už taková kultura, že se to všichni nějak naučili. Za posledních deset let je Praha 9 tou městskou částí, která udělala 30 procent celé výstavby v Praze. Kdyby se na Praze 9 nestavělo, třicet procent bytů by za deset let na trhu chybělo. Zkusme si představit, jak vysoká by byla cena, když by vše ostatní zůstalo na stejných číslech.

FOTOGALERIE: Na českých vesnicích se staví čím dál tím lépe

Reality

Coby kamenem dohodil od Prahy leží středočeská Kamenice. Pětitisícová obec zažívá v posledních letech nebývalý příliv obyvatel i stavebního boomu. Kromě technologického centra u tamního zámku za zmínku stojí i vila domy od architektů ze studia New How architekti.

Petra Jansová

Přečíst článek

Vy jste dvacet let v ODS, jste starosta za ODS. Vaše strana v Praze získala postupně jakýsi divný punc, jak jste to naznačoval, že toky peněz jdou někde bokem. Vy jste zůstal věrný ODS a rozvoj se vám daří. Jak vnímáte ODSku v Praze?

Předně, já jsem vstupoval do ODS, protože jsem měl půlku rodiny v emigraci, a když se vrátili, tak se člověk zapsal, aby se k něčemu vymezil, kdyby se nějaké staré pořádky, míním tím komunismus, vrátily. Aby bylo jasné, kdo na jaké straně stojí. Pro mě je to i vymezení k historii rodiny. Za druhé, jsem konzervativec, fňukat z jiné strany, že tahle strana je špatná, to bychom se nikdy nikam nedostali. Když se vám něco nelíbí, tak si to prostě máte vyřešit uvnitř. Co se týče problémů ODS, tak ODS v 90. letech, v době vládnutí Klause, získala určitý monopol na vládnutí, a tak se z pravicové strany stávala trošku levicová, protože si řada lidí myslela, že to je automaticky na pořád.

Když si myslíte, že je to automaticky na pořád, tak nemáte pocit, že proto, abyste uspěl nebo vyhrál, musíte něco dělat. Přitom přece základ pravice spočívá na individualismu a na schopnosti být schopnější, šikovnější, nebo být jiný, něco dokázat, něco umět. Je to takový lidský generační problém. Každá velká strana má nějakou svoji epochu slávy a epochu pádu. Když to přirovnám ke své ODS, tak si myslím, že když rovnoměrně rostete a rovnoměrně padáte, tak byste měl mít tak akorát zdravé sebevědomí. Protože když neustále rostete, tak jste namyšlený, a když neustále padáte, tak zase žádné sebevědomí nemáte.

Pro mě jsou to občas mrzuté chvilky, když to vidím, ale myslím si, že každý se má z něčeho poučit a vnímám dnešní generaci ODS jako lidi, kteří vědí, že nic nepřichází automaticky. Vědí, že politika je služba, jako cokoli jiného.

Je i bytová výstavba, po které je v Praze strašná poptávka, tou cestou, jak ODS nějakým způsobem rehabilitovat?

To úplně nevím, protože myslím, že výstavba a rozvoj města Prahy je přirozený. Mrzí mě, že pár posledních generací politiků neřeklo, kam se město má odvíjet, jaký je cílový stav obyvatel, jaká má být míra hustoty zalidnění. Řada z nás žije dodnes v tom, že každý metr zeleně se musí chránit, protože už teď je zástavby hodně. Ale pokud porovnáte Prahu se zahraničními městy, tak zjistíte, že hustota Prahy je jedna z nejnižších. Nemyslím si, že je to špatně. Ale určitě to znamená, že to má jinou ekonomiku provozu. Že náklady na údržbu a obsluhu města budou výrazně vyšší. Myslím, že chybí osvěta. Rozvíjet město je naprosto přirozené, protože pokud chceme být ekologové, pak prohlášení o Green Dealu nemají být jen na papíře, ale máme také tvrdit to B, že musíme stavět město ve městě, nerozšiřovat ho do polí, do lánů, nezabírat každý metr parku, a že je taky přirozené stavět do výšky.

Nedávno jsem zmínil, a za to jsem pak dostal ceres, že by Praze 9 daleko víc slušely výškové budovy, protože jsou velkorysejší k veřejnému prostoru, a zároveň, z hlediska nákladů a ekonomiky provozu jsou v konečném důsledku lacinější. Pro mě je to přirozený proces, město se má rozvíjet, nemá stát.

Mluvíte o výškových budovách. Máme na Praze 9 tedy čekat ještě vyšší budovy? Mluví se zde o projektech nad sto metrů, dřevěných mrakodrapech. Máme na Praze 9 toto čekat?

Já bych je viděl hrozně rád už trošku delší dobu, ale bojujeme tady se stavebními předpisy. Je to teď téma veřejnosti. Myslím, že je to věc, která se musí komunikovat, protože pokud veřejnost sama tuhle pozici nepřijme, pak je strašně těžké něco takového realizovat. Nedávno jsem se o tom zmínil na nějaké konferenci, že by to Praze 9 slušelo, zdvihla s kolem toho šílená mela kvůli míře zástavby. Přitom hustota zástavby na Praze 9 je relativně nižší, než je v hlavních městech na západ od nás. Když veřejnost nesouhlasí a není pro myšlenku nakloněna, to je úkol představitelů radnic, politiků obecně. Další klíč k tomu, jak město rozvíjet je v tom, aby byly nejen nastaveny liberální podmínky, ale také, aby řada projektů byla odkomunikovaných.

My o řadě projektů komunikujeme. Řekl bych, že se i hádáme. Občas prostě mediujeme střet mezi veřejností a mezi vlastníkem. Je důležité to absolvovat, i když jsou to často nepříjemné spory, kolikrát až absurdní. Ale je důležité tím projít. Pokud to nemá podporu, pokud se neví, co se chce a proč se to dělá, pak nemůžete očekávat, že to půjde hladce.

Marcel Soural: Rokytnice bude hezčí než Špindl do 15 let. První změny poznají lyžaři už letos

Reality

Praha je jeho hlavním působištěm. Aktuálně staví třeba novou čtvrť na Smíchově nebo na Stodůlkách. Dlouhodobě ale investiční skupina Trigema Marcela Sourala posiluje i v cestovním ruchu. K Monínci ve středních Čechách, vinařství na Zlínsku a Železné Rudě přidává ještě Rokytnici. „Plánujeme například i propojení skiareálů Horní Domky a Studenov. I ten plánujeme významně zrekonstruovat a samozřejmě vymyslet možnosti hospodaření s vodou a parkování. Všechny tyto změny, budou nyní probíhat v první fázi jako projektová příprava,“ přibližuje v rozhovoru pro Newstream některé ze svých plánů Marcel Soural, zakladatel a majitel developerské společnosti Trigema.

Petra Jansová

Přečíst článek

Mluvíte o takzvaném syndromu Nimby. Nikdo nechce, aby se vedle něj stavělo. To platí i u vás?

Přesně tak. Když si vezmeme Poděbradskou a Kolbenovu ulici, tak kdokoli by se podíval do mapy, která je 11, 12 let stará, tak by zjistil, že území bylo úplně jiné, že tam byly bývalé fabriky. Kdyby se podíval na vlastnickou strukturu, Praze 9 tam nepatřilo téměř nic. Nebyly tam parky, nebyla tam vybavenost. A za deset let se vytvořila cyklostezka, která spojuje Vysočany, Prahu 8, skrz Kolčavku pojí Vysočany a Hrdlořezy. Vedle toho vzniklo několik parků, Park Pod lávkou, park Zahrádky, nově se revitalizoval bývalý ovocný sad Třešňovka, který patří k jednomu z největších třešňových sadů na území Prahy. Vytvořily se meandry v Hrdlořezích, které dokonce dostaly ocenění Arniky za nejlepší přínos z hlediska mikroklimatu dané oblasti. Vedle toho se staví základní škola, první základní škola v Praze po třiceti letech. Rozvoj území není jenom o tom, ž se tam postavily byty a nic jiného se nestalo, celé území prochází úplně zásadní strukturální změnou.

Často tvrdíte, že daňové rozdělení příjmů není správné a vyvážené, že místa jako je třeba Praha 9, která se rozvíjejí víc, by měla dostat více peněz, protože je tam více lidí, více dětí do škol…

Řeknu něco, za co mě kolegové z vlastní politické strany nepochválí, ale co si prostě myslím natolik dlouho, že není možné se k tomu nevyjádřit. Když mluvíme o daňové nespravedlnosti, můj názor je takový, že každý starosta vám vždycky řekne, že má nejméně peněz. Každý kraj vám řekne, že má nejméně peněz. A všichni se shodnou na tom, že Praha je nejhorší nebo že má nejvíc. Nemyslím si, že to tak je a myslím si, že to jsou dokazatelné položky. Co daňovému řádu chybí je, že směrem na západ od nás jsou samosprávy financované nezávisle. Mají svůj vlastní příjem, někde tomu říkají místní poplatek, u nás tomu říkáme daň z nemovitosti. U nás to funguje tak, že máme výpočet, kterému nikdo úplně nerozumí. Většina samospráv, krajů a městských částí žije z rozpočtového určení daní, což znamená, že se vezmou spotřební daně, daň z přidané hodnoty, všechno se to smíchá a podle nějakých kritérií se to přerozdělí mezi kraje, města, městyse, obce a tak dále. Z toho je přece patrné, že je v tom prostě šílený bordel!

Jako daňový poplatník nemůžete poznat, kde je jaká koruna. Většinu lidí rozpočty nezajímají, což si myslím, že je strašná škoda, protože když by obyvatele zajímaly rozpočty, tak tlačí na své představitele samospráv, aby nevyhazovali peníze za drahé věci, aby nedělali soutěže a nepyšnili se s nimi na facebooku. To je to, co vyčítám daňovému systému, že dnes je starosta nebo městská část, obec, placená z pro lidi nesrozumitelného systému. Obyvatel si není schopný spojit utrácení veřejných prostředků s nějakou částí, kterou on na to přispívá. Kdyby obec byla živá čistě a jen z daně z nemovitosti, a ponížili bychom ostatní daně, třeba DPH, daň z příjmů, spotřební daň, každý by věděl, za co jeho představitel, kterého zvolil, utrácí. Pak by se obyvatelé o rozpočty zajímali mnohem víc.