Nadšenci usilují o záchranu bývalého pivovaru v Kyjově. Tlačí na město

Revitalizace historických objektů je v současnosti jedním z nejdiskutovanějších témat v architektuře i developmentu. Příběh brněnských vodojemů na Žlutém kopci ukazuje, že i technická infrastruktura má obrovský potenciál.

Areál tří podzemních vodojemů, které vznikaly postupně v letech 1874, 1894 a 1917, se po letech chátrání proměnil v atraktivní prostor, který získal nominaci v České ceně za architekturu 2025. Nejstarší cihelný vodojem z roku 1874 dokládá mistrovství tehdejších řemeslníků, druhý cihelný vodojem z roku 1894 reflektuje další fázi rozvoje, a třetí, betonový z roku 1917, přináší novou kapitolu stavební technologie.

Unikátní je především jejich soustředění na jednom místě - podobně rozsáhlou kumulaci technických staveb v Evropě najdeme jen výjimečně. To byl hlavní důvod, proč se architekti ze studia David Prudík architekti rozhodli k zásahům přistupovat maximálně střídmě a zachovat autenticitu místa.

16 fotografií v galerii

Architekti chtěli v Brně zachovat co nejvíce původních prvků

Celý koncept rekonstrukce postavili na principu „méně je více“. Do samotných vodojemů se tedy zasahovalo pouze v nezbytném rozsahu. Instalovalo se moderní osvětlení, nové elektroinstalace a úniková schodiště pro bezpečný pohyb návštěvníků. Důraz byl kladen na to, aby prostor působil stále majestátně a nedotčeně. Osvětlení tak pouze podtrhuje rytmus kleneb a opěrných sloupů, bez snahy dominovat.

Také terén nad vodojemy byl ponechán v téměř původní podobě. Trávníky nenaznačují, že pod nimi leží obrovské podzemní prostory. Jen decentní modelace mezí dává tušit jejich objemy.

Lukáš Kovanda: Z Prahy je skanzen. I v Brně a Bratislavě mají vyšší budovu

Názory

Z Česka a Prahy zvláště se stal skanzen, i Brno či Bratislava mají vyšší budovu, o Varšavě ani nemluvě. Top Tower a Černého „vrakodrap“ to ale mohou začít měnit.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Důležitým prvkem revitalizace se stal bývalý domek hlídače. Ten byl v havarijním stavu, proto musel být rozebrán. Architekti jej podsklepili, do podzemí vložili schodiště obtočené kolem prosklené výtahové šachty a vytvořili chodby umožňující bezbariérový vstup do dvou vodojemů (01 a 03). Samotná nadzemní část byla obnovena podle historických fotografií - s respektem k původním fasádám. Vedle domku vznikla také nová přístavba sociálního a technického zázemí. Architekti zvolili jednoduchý kubický tvar, opláštěný perforovaným cortenovým plechem. Materiál přirozeně navazuje na barevnost cihel a betonu a současně přináší moderní výraz. 

Třetí vodojem je přístupný samostatným schodištěm, skrytým v terénu, takže nenarušuje celkový charakter areálu.

Okolní park není jen doplňkem, ale promyšlenou součástí celého konceptu. Architekti věděli, že se nachází v těsné blízkosti Masarykova onkologického ústavu, a proto mu dali klidový charakter. Návštěvník zde nenajde hlučná hřiště či komerční atrakce. Místo toho vznikla decentní síť cest, která respektuje terén a umožňuje průchodnost.

Na brněnském realitním trhu je rušno. Obzvlášť letos, kdy se chystá výstavba tisíce nových bytů, revitalizace tisíců metrů čtverečních brownfieldů i nová dopravní infrastruktura. Moravská metropole však přitahuje zájem nejenom kvůli objemu investic plynoucích do developmentu. Hned pět brněnských realizací zaujalo mezinárodní odbornou porotu letošního ročníku České ceny za architekturu.

Developer Dalibor Lamka: Praha i Brno utíkají zbytku Česka

Reality

Developerská skupina Trikaya zatím působí hlavně v Brně, po vhodných příležitostech se ale poohlíží i jinde. Vždy jde ale o brownfieldy. „Samozřejmě se poohlížíme i v okolí Prahy, kde už ale je hodně velkých a šikovných developerů, takže k tomu přistupujeme selektivně. Ještě blíž ale máme z Brna Vídeň, kde situaci monitorujeme a občas i zajedeme něco obhlédnout,“ říká její šéf Dalibor Lamka v rozhovoru.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Architekt Kamil Mrva: V Praze, Brně a pár velkých městech už architektura dýchá

Leaders

Jeho ateliér působí převážně v Moravskoslezském kraji. Staví rodinné domy, rekonstruuje a revitalizuje brownfieldy. Architekt Kamil Mrva. Loni mu vyšla kniha, ve filmu objíždí v Porsche 911 svoje realizace. Snímek se jmenuje Muž, který sázel domy. A není to nijak nadnesené. Kamil Mrva má se svým ateliérem na kontě pětistovku menších i větších projektů. Většina z nich pak stojí v Moravskoslezském kraji.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Křečovice na Benešovsku si připomněly 40 let od premiéry komedie režiséra Jiřího Menzela Vesničko má středisková. Do obce, v níž kdysi snímek vznikl, zamířily davy filmových fanoušků. Zájem byl hlavně o besedu se scenáristou Zdeňkem Svěrákem, kameramanem Jaromírem Šofrem a herci, kteří ve filmu účinkovali. Svěrák připisuje úspěch snímku skvělému hereckému obsazení i tomu, že se v příběhu objevily věci ze života.

„Je to krásný pocit, když se podaří něco, co má jistou uměleckou hodnotu a přitom je to lidové. Tenhle film, bych řekl, že to má všechno,“ řekl Svěrák.

Komedie, v níž hráli maďarský herec János Bán, Marián Labuda či Rudolf Hrušínský, získala nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů i zvláštní cenu poroty na filmovém festivalu v Montrealu. Proč padl při natáčení výběr na Křečovice, si už dnes Svěrák přesně nevybavuje. „U toho jsem nebyl, ale domnívám se, že to je proto, že blízko u Křečovic má chalupu kameraman Jaromír Šofr. Ale ruku do ohně za to nedám,“ uvedl Svěrák.

10 fotografií v galerii

Podle místostarostky Moniky Pechačové (nez.) do obce neustále přijíždějí filmoví fanoušci a prohlížejí si natáčecí místa. „Lidé díky tomu Křečovice znají, ale že by z toho obec nějak těžila, to ne,“ podotkla Pechačová. Poukázala na to, že v Křečovicích chybí kavárna, vinárna či infocentrum. Obec zatím vyznačila filmová místa a do budoucna by chtěla pro návštěvníky vytvořit Otíkovu stezku podle hlavní postavy snímku.

Film podle Svěráka vznikl za kuriózních okolností. Při revizi archivu se zjistilo, že námět k filmu Na samotě u lesa byl Svěrákovi proplacen omylem dvakrát. Z Barrandova mu tedy navrhli, aby do druhého dne napsal pětistránkový námět na jiný venkovský film, který by se odložil mezi zamítnuté a proplacená částka by našla svůj cíl.

Tohle bude velké. K-pop idolové z BTS možná spasí McDonald´s

Money

Sedmičlenný fenomén k-pop kapely BTS, jež posiluje image luxusních módních značek, nejspíš vylepší image i příjmy také řetězce rychlého občerstvení McDonald´s. Od září totiž spolu rozjíždí masivní spolupráci v téměř 70 zemích světa. A fanoušci kapely, zvaní Army, se už mobilizují a odpočítávají dny, kdy hodlají vzít restaurace rychlého občerstvení útokem.

Věra Tůmová

Přečíst článek

„Tak jsem to psal celou noc a využil jsem toho, že tam, kde mám chalupu, byl řidič, Rozkošný se jmenoval, a ten měl závozníka, který měl velké uši a byl trochu mentálně retardovaný. Tak jsem si říkal, to tam dám,“ zavzpomínal Svěrák. Druhý den si o tom vyprávěl s režisérem Menzelem a jeho námět zaujal. A tak začaly práce na filmu, který se měl původně jmenovat Plachťák podle neobvyklé vizáže hlavní postavy.

Kromě Svěráka a Šofra na natáčení zavzpomínali i herci Stanislav Aubrecht, Magda Šebestová Křížková, Klára Trojanová a Petr Brukner. Šebestová Křížková dala k dobru historku o tom, jak natáčení postelové scény se Svěrákem zkomplikovala její bolavá záda a Svěrákovo naražené žebro. Brukner si vybavil, jak v roli poťouchlého družstevníka zakusil tvrdou fyzickou práci, když při jedné scéně musel nosit krmivo z valníku do stodoly. „Jirka Menzel nás ten valník nechal skoro celý odnosit,“ postěžoval si.

Na programu oslav byla i hudební a divadelní vystoupení, publiku se představilo mimo jiné Strážovické divadlo Dressage se sérií nejznámějších scének z filmu. Podle představitele Pánka Lukáše Křišťana mělo představení premiéru při dubnovém zahájení sezony v RetroAutoMuzeu ve Strnadicích. Roli Otíka ztvárnil devětačtyřicetiletý člen souboru Petr Rákosník z nedalekých Hodětic, který si v devíti letech jako komparzista zahrál v Menzelově komedii. „Byl jsem v Křečovicích u babičky, dělali tu nábor, tak mě vzali. Celý den jsme měli pouť zadarmo, jen nás nenechali střílet vzduchovkou na střelnici, to nás jako kluky štvalo. Myslím, že jsem za to dostal 110 nebo 180 korun a v té době táta bral v družstvu 1600 až 1700 korun za celý měsíc. A já byl ještě celý den zadarmo na pouti,“ zavzpomínal na natáčení.

Přestože se jmenuje stejně jako hlavní hrdina filmu a v okolí Křečovic je podle něj příjmení Rákosník časté, Svěrák se jím neinspiroval a jde o náhodu. „To jsem jen tak vylovil z telefonního seznamu nebo já nevím kde,“ řekl Svěrák.