Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabízí několik ukázek. Ve druhé se Ondráčka věnuje fenoménu politických podnikatelů, pro které se v Česku ujal termín kmotři nebo zcela zavádějící označení lobbisté.

Fenomén „politických kmotrů“ je esencí českého postsocialistického politického kapitalismu. Kmotry si spojujeme s italskou mafií, ale u nás i kongresy ODS probíhaly tak, že se místo politických vizí řešilo, kdo dostane krajskou nemocnici a kdo jakou dotaci. Co to je za fenomén a v čem byl (anebo stále je) v Česku výjimečný? Pojďme se zamyslet nad tím, jaký dopad to mělo na českou politiku a strany, hlavně na ODS. A zda funguje i dnes.

Tato kategorie lidí a kšeftařů se napojila hlavně na ODS, ale dělo se to i v ČSSD, měly je Věci veřejné, STAN a další strany. Říkalo se jim někdy političtí podnikatelé, což je samo o sobě zajímavý termín… Jako že podnikají s politikou? Nebo díky politice?

Tito „političtí podnikatelé“ nepodnikali s produkty nebo službami, ale s vlivem, s přístupem k rozhodování, s funkcemi. Politika byl výnosný byznys. Média je někdy označovala za kontroverzní lobbisty, což je absurdní, lobbista nemá uplácet, slibovat pozice a peníze, ovládat stranické struktury a kandidáty.

Nařvaní chlápci

Typický kmotr byl statný padesátník, původem z devadesátkového podsvětí, vyhazovač z diskotéky nebo „manažer“ místní bezpečnostní agentury, často pocházející z okresní galérky, rváči, za komančů dealeři aut, valut nebo veksláci prodávající bony před Tuzexem. Někteří s trestní minulostí, jiní napojení na polomafiánské struktury, někteří se záznamem za fyzické napadení. Na konci devadesátek si přesedli do správní rady nemocnice, dopravního podniku nebo energetické firmy. Pořád trochu řízkové, ale už v saku a s účetním i advokátem vedle sebe.

Tyto figury najednou opanovaly vládní strany, a to tak, že absolutně. Krajští kmotři řídili regiony, dosazovali své lidi, dělili si moc, teritoria a kořist. Specifická paralelní struktura, která nahrazovala optimální politický proces – výběr kandidátů nebo nominace do klíčových manažerských pozic ve státních a městských firmách. Tak to reálně fungovalo a lidi samozřejmě viděli, že tak to funguje, že tito gangsteři jsou politická realita, a ODS se za to nikdy neomluvila.

Každý kraj svého kmotra

Každý kraj měl svého „kmotra“ – neoficiálního, ale všeobecně známého. Tahle země si v určité době zasloužila vlastní mapu politického podsvětí, protože moc se neuchvacovala z parlamentu, ale z radnic a hejtmanství. Nejprve naskočili logicky na magistráty velkých měst, později na hejtmanství a zajímaly je hlavně městské firmy. Tam, kde tekly miliardy z veřejných rozpočtů, se zjevovali muži v saku s mobilem u ucha, kteří nikdy nekandidovali, ale bez nichž se nedalo nic rozhodnout.

Z městských firem se stal zlatý důl pro každého, kdo dokázal správně „navrhnout řešení“ a měl správné známé. Rozpočty nemocnic, dopravních podniků, technických služeb – to nebyly veřejné instituce, ale políčka ve hře malé politické monopoly, kde šlo o to, kdo si postaví nejvíc hotelů, ideálně bez výběrového řízení a stavebního povolení. A tak se po celé republice zabydlel model „regionálního barona“, jenž sice nikdy nešel do přímého střetu, ale zato perfektně ovládal krajské zákulisí.

Kauza Česko Davida Ondráčky: Jakou roli hráli politici v Dozimetru

Názory

Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabídne několik ukázek. V první se Ondráčka věnuje největší kauze minulé vlády před problémem s bitcoiny, tedy Dozimetru.

David Ondráčka

Přečíst článek

Kmotrovství v jeho devadesátkové formě dnes oslabilo, transformovalo se, ale princip přežil. Dnes už nevidíme stejný archetyp, spíš jeho moderní mutace. Kmotr je dnes PR konzultant, nenápadný „poradce“, člověk, který není na fotkách, ale o němž ví každý poslanec. Strany se profesionalizovaly, naučily se lépe skrývat, kdo skutečně tahá za nitky. Vlivové skupiny existují dál, jen mají lepší branding. Už to nejsou kmotři, ale strategičtí poradci.

Hrdlička

Tomáš Hrdlička byl a stále je zákulisní figura motající se kolem pražské politiky, se zázemím na Praze 10. Hrdličkova skupina vždy měla přístup ke zlatým dolům, jako jsou pražský dopravní podnik a Pražské služby. Ale po Praze ve své době kolovaly i takzvané Hrdličkovy tabulky.

V těch se do detailu uvádělo, kolik a komu musí developer zaplatit na úplatcích, chce-li dosáhnout změny územního plánu s následnou šancí získat v dohledné době i stavební povolení. Hrdlička patřil mezi vlivné kmotry ODS, ale v dalších letech hrál roli i u řady dalších politických projektů – Věcí veřejných, částečně i Okamurovy SPD, měl blízko i k Zemanovu okolí.

Drsný sever

Alexandr Novák to dotáhl až na senátora, jeho bývalá partnerka Ivana Řápková na primátorku Chomutova. Tvořili zájmový propletenec, soláry, Kamencové jezero. Později to pokračovalo v ANO, takže další primátor Chomutova Hrabáč byl zatčen za korupci a aktuálně je v podobném průšvihu i současný primátor Milan Petrilák za ANO, jenž musel také odstoupit.

Babišovi pod rukama vyrostli v regionech místní gubernátoři a kmotři napojení na polomafiánské struktury, zde konkrétně vyděračský gang Zádamských. Chomutov byl vždycky divoký.

David Ondráčka napsal knihu o Česku. Žijeme v oligarchii, říká

Leaders

Jako šéf Transparency International se David Ondráčka dostal ke kauzám, které mohly Česko připravit o stovky miliard korun. Někdy napomohl jejich odkrytí, jindy byl protikorupční aktivismus bezzubý. Proč? Protože porazit ten systém musí i jiní, politici, policie, soudci. Nyní Ondráčka vydává knihu Kauza Česko, v níž popisuje celou řadu kauz a problémů, které tento „systém“ způsobuje. A nabízí i možnou alternativu. „Polistopadový systém v Česku se vyčerpal, potřebujeme změnu. Říkám tomu druhá polistopadová republika, nad níž bychom měli začít co nejdříve uvažovat,“ říká Ondráčka, který své komentáře publikuje na newstream.cz.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

V Ústeckém kraji měli svého „kmotra“ i socdemáci, Romana Housku, partnera hejtmanky Jany Vaňhové. Skončil zastřelený, což byla klasická mafiánská vražda. A když už si říkáte, že to horší být nemůže, vzpomeňte si na Janu Vaňhovou. Byla tak tragicky nekompetentní, že to musel hasit až hejtman Oldřich Bubeníček z KSČM. Ano, komunista jako záchranář.

Jaké kmotry mají v Ostravě či Plzni a dalších částech země? To se dozvíte v knize Kauza Česko, kterou vydalo nakladatelství Práh.

Index FTSE 100 se na začátku roku 2026 poprvé v historii přehoupl přes hranici 10 000 bodů. Britský akciový trh tak slaví milník, který by ještě před pár lety působil nemyslitelně. Přesto zůstává otázka: proč domácí investoři britským akciím stále nevěří?

Londýnský index FTSE 100 vstoupil do nového roku ve velkém stylu. Hned v prvních dnech obchodování poprvé v historii překonal hranici 10 000 bodů, když se během první letošní obchodní seance dostal až na 10 046 bodů. Symbolický milník navázal na velmi silný závěr roku 2025, kdy index uzavřel s ročním zhodnocením přes 20 procent, což byl jeho nejlepší výkon od globální finanční krize.

Za růstem stojí především velké, globálně orientované společnosti, které tvoří páteř indexu. FTSE 100 dnes méně odráží stav britské ekonomiky a stále více funguje jako „globální index se sídlem v Londýně“.

Pražská burza dál láme rekordy. Index posílil už pošesté v řadě

Trhy

Pražská burza má za sebou další úspěšný týden. V krátkém obchodním období na přelomu roku posílila již pošesté v řadě a opět se dostala na nové historické maximum. Hlavní index PX vzrostl o 1,1 procenta na 2700,6 bodu. Nejvíce se dařilo akciím společnosti Photon Energy, zatímco největší ztráty zaznamenaly cenné papíry firmy Gevorkyan.

ČTK

Přečíst článek

Poslední měsíc ve znamení bank, obrany a komodit

Rally pokračovala i v průběhu posledního měsíce. K nejvýkonnějším sektorům patřily banky, těžaři a obranný průmysl, které těžily z kombinace vyšších úrokových sazeb, geopolitického napětí a růstu cen komodit. Právě finanční sektor byl jedním z hlavních tahounů indexu a pomohl FTSE 100 posunout se na nová maxima i v období slabší likvidity na konci roku.

Naopak index FTSE 250, který je více navázaný na domácí britskou ekonomiku, za výkonností velkých titulů dlouhodobě zaostává. To jen potvrzuje rozdíl mezi globálními vítězi a lokálně orientovanými firmami.

Slabá ekonomika a stagflace v pozadí

Pod povrchem rekordních hodnot se ale skrývá méně lichotivý obraz. „Makroekonomické prostředí Británie se setrvale zhoršuje. Vláda má vyšší zadlužení i vyšší deficit, než bylo plánováno,“ upozorňuje Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital. Deficit veřejných financí má podle něj v roce 2025/26 dosáhnout 4,8 procenta HDP, což je úroveň srovnatelná s Francií.

Britská ekonomika se navíc pohybuje na hraně stagflace – růst HDP zůstává slabý, produktivita klesá a inflace se drží nad úrovní eurozóny. Dopady brexitu a dlouhodobé podfinancování veřejných služeb podle analytiků dál podkopávají důvěru domácích investorů.

Dalibor Cicman z GymBeamu: Na burzu bychom mohli vstoupit do pěti let

Leaders

GymBeam patří k nejrychleji rostoucím startupům v Evropě. Sázka na fitness potravinové doplňky se zakladateli a hlavnímu akcionáři firmy Daliboru Cicmanovi vydařila stejně jako snaha organicky růst nejprve na východoevropských trzích a nyní také v Německu. „Jsme firma, kde se zkouší hodně věcí, je to naše DNA,“ říká Dalibor Cicman v rozhovoru, který vyšel v magazínu Newstream CLUB a nyní vychází celý online.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Proč kapitál z Británie odtéká

Důležitou roli hraje i politika. „Britští investoři reagují na obavy ze zvýšení daní. Ministryně financí Rachel Reeves počítá s vyšším zatížením bohatších domácností, což vytváří nejistotu ohledně budoucího daňového prostředí,“ říká Tomáš Cverna, analytik XTB. V kombinaci s vysokými valuacemi FTSE 100 tak řada investorů volí výběr zisků.

Část tlaku ale vyvažuje zahraniční kapitál, kterému nahrává slabší libra a atraktivní dividendové výnosy britských blue-chips.

Globální index, britský paradox

Britské akcie dnes stojí na dvou odlišných příbězích. Na jedné straně rekordní FTSE 100, silné banky a obranné firmy. Na straně druhé slabá domácí ekonomika a odliv kapitálu místních investorů. Překonání hranice 10 000 bodů tak není jen důvodem k oslavám, ale i připomínkou, že londýnská burza už dávno nežije jen britským příběhem.