Nový francouzský premiér Sébastien Lecornu předal prezidentovi Emmanuelu Macronovi svou demisi. Macron ji podle informací agentur AFP a Reuters přijal. Lecornu přitom teprve v neděli večer představil ministry své vlády a v úterý měl předstoupit před francouzské Národní shromáždění.
„Lecornu předložil demisi své vlády prezidentovi republiky, který ji přijal,“ informoval prezidentský palác. Opoziční strany již v reakci na nedělní představení nových ministrů vyjádřily zklamání z minimálních změn v kabinetu oproti předchozí vládě a pohrozily vyslovením nedůvěry.
27 dní ve funkci
Macron jmenoval Lecornua do funkce 9. září, jako premiér tak působil pouhých 27 dní. Podle AFP se ve Francii s jeho demisí dále prohlubuje politická nestabilita, Reuters píše, že po jeho neočekávané a bezprecedentní rezignaci prudce oslabilo euro.
Francouzská politická krize pokračuje po Macronově druhém zvolení do funkce v roce 2022 a po loňských předčasných parlamentních volbách, které vedly k ještě větší roztříštěnosti parlamentu. Lecornu byl pátým Macronovým premiérem za poslední dva roky, když jeho předchůdce François Bayrou neustál na začátku září hlasování o důvěře kvůli plánovaným rozpočtovým škrtům.
Pokrok v Gaze. Hamás souhlasil s předáním všech izraelských rukojmí
Příměří v Pásmu Gazy a propuštění rukojmích je na dosah, uvedl podle agentury AFP francouzský prezident Emmanuel Macron v reakci na odpověď Hamásu na plán amerického prezidenta Donalda Trumpa na ukončení války v pásmu. Obdobně se vyjádřili i britský premiér Keir Starmer a německý kancléř Friedrich Merz. Teroristické hnutí Hamás oznámilo, že je ochotno předat všechny izraelské rukojmí, živé i mrtvé, jak navrhuje Trumpův plán.
Hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše sice v České republice s velkým náskokem zvítězilo v parlamentních volbách, jednání o vytvoření vlády však budou obtížná a podoba budoucí vládní koalice je nejistá. Píší to server Politico a list The Economist. Podle serveru Politico by rozhovory o sestavení vlády mohly trvat měsíce.
Zahraniční média věnují českým volbám značnou pozornost. Babiše mimo jiné porovnávají s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a slovenským premiérem Robertem Ficem. Upozorňují, že je méně vstřícný vůči Rusku, zároveň si ale všímají jeho plánů na omezování pomoci Ukrajině. Zabývají se rovněž Babišovým postojem k Evropské unii.
The Economist označuje Babiše za „populistického miliardáře, který není příliš charismatický, ale dokáže pochopit, na čem lidem v Česku záleží“. Ačkoli patří Babiš mezi nejbohatší lidi v zemi, mnoho Čechů ho podle listu vnímá jako „muže z lidu“.
Server Politico se domnívá, že Babiš nebude muset dělat výraznější ústupky politickým extremistům vystupujícím proti EU, jejichž volební výsledky výrazně zaostaly za očekáváním. Hnutí Stačilo! vyzývající k odchodu z EU i NATO nepřekročilo pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do parlamentu, zatímco euroskeptické hnutí SPD získalo pouze necelých osm procent hlasů místo předpokládaných 13 procent, píše Politico.
Server nicméně upozornil, že výsledek voleb by mohl vést k omezení podpory Ukrajině. Poukázal mimo jiné na Babišův slib, že zruší českou muniční iniciativu, což je program, který pomáhá zajišťovat Kyjevu dělostřeleckou munici.
Podle listu The Economist se sice Babiš staví proti referendům o vystoupení z EU a NATO, vláda vedená hnutím ANO by ale podtrhla rostoucí sílu populistického nacionalismu v zemích Visegrádské skupiny (V4). Do ní vedle Česka patří ještě Slovensko, Polsko a Maďarsko. V Polsku nedávno vyhrál prezidentské volby pravicový populista Karol Nawrocki, polská vláda ale zatím zůstává liberální a proukrajinská, píše The Economist.
Politico se ve svém článku zabývá i problémem možného střetu zájmů kvůli Babišově vlastnictví holdingu Agrofert. Babiš sice uvedl, že svůj střet zájmů „vyřeší“, neupřesnil ale jakým způsobem. Server upozorňuje, že prezident Petr Pavel má možnost odmítnout jmenovat Babiše premiérem, pokud nebude navrhované řešení považovat za dostatečné, pravděpodobnost takového postupu však považuje za velmi malou.
Politico rovněž připomíná, že Babiš nyní čeká na nové rozhodnutí soudu v kauze Čapí hnízdo. Upozorňuje, že Poslanecká sněmovna v souvislosti s touto kauzou možná bude muset hlasovat o tom, zda Babiše zbaví poslanecké imunity.
Babiš očima zahraničních médií: Miliardář, populista bez ideologie, ale s vlivem
Zahraniční média označují Andreje Babiše po volebním vítězství za populistického miliardáře a pragmatika bez jasné ideologie. Podle BBC či AFP by jeho návrat k moci mohl znamenat omezení české podpory Ukrajiny a přiblížení k vládám Viktora Orbána a Roberta Fica.
Prezident Petr Pavel se setkal s Andrejem Babišem, ale pověření k sestavení vlády zatím nevydal. Babiš po schůzce uvedl, že by bylo příliš brzy. Hlava státu se postupně sejde se všemi předsedy stran, které se dostaly do Sněmovny.
Máme za sebou další volby do poslanecké sněmovny. Výsledky voleb znamenají, že se minimálně v počátcích bude povolební vyjednávání točit kolem osoby Andreje Babiše. I tak je třeba zdůraznit, že jeho pozice není jednoduchá. Na pohodlné jednostranné vládnutí výsledky nestačí, takže bude muset přesvědčit další politické partnery minimálně k podpoře jednobarevného kabinetu. Právě v tomhle okamžiku začínáme sledovat to nejzajímavější, povolební vyjednávání o sestavení koalice. Tajné schůzky, rozpad koalic, osobní útoky i tlak na prezidenta – česká politika míří do nové fáze chaosu. Kdo koho zradí první?
Přežili jsme přitom další vyostřenou volební kampaň. Nebyla přitom postavená výhradně na postoji „Antibabiš“, jak jsme byli doteď zvyklí. Kampaň byla plná egopříběhů, nepřekročitelných hranic, radikálních hesel, někdy až příliš průhledných lží a prohlášení, která ignorovala souběh a časovou posloupnost zmiňovaných událostí.
Třeba, jako kdyby investice do dopravy v jednom roce znamenala 200 kilometrů dálnic hned v roce následujícím. Přitom ještě pořád nemáme dobudovanou celou dálniční síť ani po téměř čtyřiceti letech od revoluce.
Antibabiš, Antifiala, antivšichni…
Volební kampaň se tak zvrhla v jakési „antivšichni“. Jenže po volbách nastává tvrdá realita vyjednávání. Přes vítězství je čistě z pohledu matematiky ANO schopno jít do jednoduché koalice se Spolu Petra Fialy. To by od Babiše vyžadovalo obrovskou porci pragmatismu. Přestože je toho schopen, a v komunálních volbách by to v jednotlivých regionech problém nebyl, zde by to znamenalo takové ohnutí hřbetu obou dvou, že by jen těžko hledali argumenty pro své voliče.
Volební diář Davida Ondráčky: Babišův koňský trh začíná
Prezident pověří vítěze voleb sestavením vlády a Babiš začne své kolo jednání s ostatními stranami, potřebuje dalších 20 kusů, aby mohl vládnout, sám nebo s někým. Bude to připomínat směs koňského trhu a symbolického líbání prstenu – ovšem z obou stran.
Určitě by našli pár společných programových bodů. Navíc Andrej Babiš potřebuje jako koaličního partnera někoho s dlouholetou politickou zkušeností. Někoho, kdo mu nebude kazit jeho těžce budovanou politickou profesionalitu. A to jistě okrajové a antisystémové strany nemohou. Jenže by to znamenalo nechat politická ega ANO i Spolu někde daleko za dveřmi a riskovat ztrátu podpory voličů v dalším volebním klání.
ANO bude muset sáhnout po některé z jiných alternativ, nejlépe do „antifialovského“ tábora. Kateřina Konečná ze Stačilo! v jedné z televizních debat označila ANO za „pravici s lidskou tváří“. Kdyby měla pravdu, sama sebe se svým uskupením z možné koalice ANO, SPD a Motoristé dopředu vyautovala. Nakonec ji ale vyautovali samotní voliči.
Černá labuť existuje
Existuje další většinová varianta bez Spolu nebo SPD a Motoristů. Je to koalice ANO se STANem nebo se STAN a Piráty. Přestože se to někomu může zdát bláznivé, je fakt, že ve Spolu během voleb jednoduše nefigurovali. Piráti po „Fialově zradě“ neměli problém na Spolu aktivně útočit. A odhodlání Rakušana jít do opozice může vnitřní pnutí a chuť vládnout časem otupit.
Možná je také situace, ve které se i současná koalice Spolu rozpadne. V ODS roste napětí, jihočeská frakce po získání jednoho mandátu zuří a není jediná. Pokud by došlo v důsledku této vnitrostranické krize k rezignaci nebo odvolání Petra Fialy, mohlo by se stát, že se ANO spojí s ODS.
Pod tlakem je i prezident Petr Pavel. Jeho spojenci mají menšinu a jmenovat vládu ANO s Motoristy a SPD v jakékoli formě bude znamenat překročit vlastní stín a čelit zklamání jeho voličů.
Kouzlo menšinové vlády. S kým bude Babiš skutečně vládnout?
Pokud povolební vyjednávání dopadnou tak, jak si je Andrej Babiš kdysi vysnil, zhruba za tři měsíce bude Česku vládnout jednobarevná vláda hnutí ANO, které ve sněmovně dodají důvěru poslanci zvolení za SPD a Motoristy. Kouzlo jednobarevného kabinetu pak je, že Babišův tým bude moci (a zároveň muset) pro každý zákon hledat podporu u všech poslanců. A tady nastává poměrně široký prostor pro kreativitu. Jaké jsou skutečné programové shody hlavních partají?
Tak jako tak čekají politiky po volbách těžká vyjednávání. Při formující se koalici budou hrát důležitou roli, spíše než průniky volebních programů, jednotlivá ministerská křesla. Babiš jistě nepustí silná ministerstva jako finance, obranu nebo dopravu. Zato může handlovat o důležité posty vnitra nebo zahraničí. Anebo zdravotnictví, které jako kotvu už několikrát do povolebního éteru vyhodil.
Máme s tím zkušenost, protože vnitro už kdysi uvolnil Janu Hamáčkovi a ČSSD. Všichni si ještě živě pamatují červený „covidový“ svetr. Stejně tak je ministerstvo zahraničí sice velmi důležitým úřadem, jenže premiér si dokáže své zájmy v zahraničí prosadit i ze své pozice. Je členem Evropské rady, zastupuje zemi v NATO a často jedná s Evropskou komisí a jejími členy.
Jediným potenciálním konkurentem premiérovi v této oblasti, pokud to tak jde říct, je prezident, který jako státník také významně reprezentuje Českou republiku v zahraničí. Premiér proto musí být schopen se s prezidentem dohodnout a své kroky alespoň navenek sladit.
Stanislav Šulc: Strach z Ruska pokračuje a začali jsme mít rádi ženy. Jaká jsou poučení z voleb
Volby nepředstavují jenom nové rozdělení moci ve státě. Jsou také důležitým zdrojem informací o nás všech a našich sousedech. Podstatné zjištění je například to, že se Češi stále hodně bojí Ruska. Další je zajímavější – v poslaneckých lavicích zasedne nejvyšší počet žen. A do třetice: Češi mají rádi velké partaje.
Prezident Petr Pavel bude mít vůbec zajímavou pozici v rámci povolebního vyjednávání. Sám se těsně před volbami pasoval do role mediátora. Přestože jeho úkol je na papíře jasný, a to je pověřit bez zbytečných průtahů sestavením vlády vítěze voleb schopného sestavit vládu, otevírá se mu prostor pro určité vlivové nuance.
Prezident Pavel se do výsledku voleb nehodlá politicky vměšovat, a už v předvolebním projevu deklaroval postoj nestranného garanta. Jenže na srdci mu leží bezpečnost České republiky a zároveň její reputace.
Nechce dopustit, aby nová vláda, s ohledem na současné poměry v Maďarsku a na Slovensku, působila jako další projekt privatizace státu ve prospěch jedné firmy. Jeho pákou je Agrofert a Babišův střet zájmů coby potenciálního premiéra. Je to také šance pro Petra Fialu, protože pokud nesestaví vládu on, ODS bude hledat nového předsedu.
Ve finále tak půjde o náročná vícestranná vyjednávání mezi možným premiérem, prezidentem a představiteli nově ustanovených parlamentních stran. Prezident si je bude postupně zvát, ptát se jich na názory a postoje a bude chtít mít přehled o vývoji situace. Prezident bude aktivní, protože chce mít vývoj povolebních vyjednávání co nejlépe zmapovaný.
Lukáš Kovanda: ODS zapomněla, kým je. A voliči ji ztrestali
Výsledek sněmovních voleb opravdu zásadně ovlivnil fakt, že Motoristé překročili pětiprocentní hranici. Pokud by dopadli jako Stačilo!, pod pětiprocentní hranicí, kabinet premiéra Petra Fialy mohl pomýšlet na to, že bude vládnout další čtyři roky. Právě vyklizení pozic Motoristům tedy bylo osudovou chybou koalice Spolu. A zejména pak její nejsilnější strany, ODS.
Přesto budou nakonec ve hře mnohem přízemnější zájmy než bezpečnost země. Kromě vlivu na zmíněná ministerstva, ať už půjde o pozice samotných ministrů nebo jejich náměstků, půjde o sněmovní výbory a podvýbory, které mimo určité míry vlivu znamenají další příjem k poslaneckému platu, a pozice ve firmách přímo nebo nepřímo ovládaných státem, včetně strategického energetického gigantu ČEZ.
Ať vyjednávání dopadnou jakkoliv, důležité bude, aby jeho výsledky dokázali jednotliví politikové prodat dovnitř stran a voličům jako vítězství. Voliči naštěstí nemívají v případě politických kauz dlouhou paměť a umí svým politickým představitelům leccos odpustit. Tedy, pokud budou mít pocit, že byl jejich hlas nakonec vyslyšený.
Voliči nejspíš budoucím poslancům jejich předvolební deklarace červených linií prominou. Třeba ty o tom, že se Piráti s ANO, SPD ani Stačilo! bavit o vládnutí nebudou. Povolební vyjednávání tak ukážou, zda současná česká politická scéna dokáže překonat předvolební vymezování se a osobní útoky. Otázkou zůstává, zda případná pragmatická dohoda povede k funkční vládě nebo k dalšímu období politické nedůvěry.
Škoda, že novináři nesledují, kdo jezdí do jižních Čech a jaká auta dočasně parkují v Průhonicích. Povolební vyjednávání totiž začala už před mnoha týdny.
Politika kýče končí, začíná éra kšeftování o každý hlas
Své víkendové volební glosy ukončím tímto krátkým shrnutím. Prohrál Fiala a Rakušan a jejich politika gest a kýče, a zoufalá hospodářská kompetence a absence reformního drajvu. Sami se sice udrželi v politice, ale Babišovi předali zemi na zlatém podnose.
