Česko je méně zadlužené než Německo či Polsko, přesto doma propadáme skepsi. Schodek rozpočtu se stal politickým symbolem, který překrývá širší souvislosti. Německo mezitím masivně dotuje svůj průmysl. A česká debata se tváří, jako by šlo jen o číslo na konci tabulky.

Debata ohledně ekonomické kondice Česka se stáčí k jedinému číslu – schodku státního rozpočtu. Důležitý je však také kontext této kolize příjmů a výdajů. Například kontext mezinárodní.

Tempo zadlužování Česka má být letos i po navýšení schodku méně než poloviční v porovnání s průměrem sousedních zemí. Zatímco deficit veřejných financí Česka má podle prognózy Mezinárodního měnového fondu činit 2,3 % HDP, v Německu by to měla být rovná 4 %, v Rakousku 4,1 %, na Slovensku 4,4 % a konečně v Polsku dokonce 6,5 % HDP. Česko by tak společně s Německem mělo v rámci této skupiny zemí vykazovat letos i napřesrok nejnižší náklady na obsluhu dluhu v poměru k HDP.

V Německu mají letos i příští rok činit 1,2 % HDP, v Česku v obou letech 1,3 %. V Rakousku však příští rok dle stejného zdroje – Evropské komise – vystoupají na 1,9 % HDP, stejně jako na Slovensku. V Polsku by měly být více než dvojnásobné v porovnání s ČR, a to 2,8 % HDP.

Petr Dufek: Babišova vláda jde v ekonomice jiným směrem než předchozí kabinet pouze v důchodech

Money

Nové ekonomické strategii, kterou schválila vláda před týdnem, lze vytknout snad jen jedno: že se všechno nedá během krátkého volebního období stihnout. Vláda má na uskutečnění změn první dva roky, upozorňuje hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.  

Ivana Pečinková

Přečíst článek

To, že Česko letos na úrocích z dluhu zaplatí přes 100 miliard korun, není nic, čemu lze tleskat. Ale pokud by čelilo procentuálně stejným nákladům na obsluhu dluhu jako Polsko, platilo by letos na úrocích nějakých 240 miliard. Polsko sice zbrojí jako žádná jiná země v EU, ale také za to, respektive za související půjčování, platí citelný úrok.

Obrana, nebo povolenky?

Obranné výdaje mají být v dnešním světě prioritou nejen v Polsku, ale i v Česku. Po desetiletí soustavného poddimenzování obranných výdajů a vzhledem k napjaté geopolitické situaci o tom lze těžko pochybovat.

Česká vláda přitom v novém návrhu rozpočtu obranné výdaje snižuje, byť stále zůstávají nad úrovní 2 % HDP. Do roku 2035 by však měly činit 5 % HDP, jak zní závazek vůči NATO. Jenže podstatná část těchto výdajů půjde nyní nikoli na zbraně a munici, ale na emisní povolenky a drahé energie. A ty nikoho neodstraší.

Je tedy prozíravější nejprve se zasadit o zkrocení cen povolenek, ba o jejich pozastavení, zlevnit tak průmyslovou výrobu včetně té zbrojní, a tedy i příslušné státní zakázky, a teprve následně navyšovat postupně výdaje na úroveň oněch 5 % HDP. Za stejné peníze bude pak více muziky.

Karel Pučelík: Neřešme pořád jen deficit. Je čas zamyslet se nad rozpočtem hlouběji

Názory

Malý deficit – úspěšná politika. Velký deficit – apokalypsa za dveřmi? Zvykli jsme si na to, že ministři financí jsou spíše účetní než stratégové. Od rozpočtové debaty bychom však měli chtít víc než jen jednoduché „má dáti – dal“.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Macron i Merz mění tón

Jestliže nyní již povolenky tepou jak Německo, tak Francie, šance na zkrocení jejich cen – a levnější odstrašení zemí typu Ruska – dosud zřejmě nebyla větší.

Že se pohled na povolenky mění, dokazují i aktuální slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten dosud povolenky neochvějně podporoval. Nyní však nově kritizuje jejich příliš vysokou cenu, která podle něj poškozuje země typu Česka, jež jsou stále závislé na fosilních energiích.

Proti povolenkám se teď nezvykle ostře vyjádřil také německý kancléř Friedrich Merz, načež se jejich burzovní cena propadla nejvýrazněji od roku 2022. Merz však posléze svá slova mírnil, přestože německý průmysl zjevně poškozují.

Německý dotační doping

Německo svému průmyslu – ale i domácnostem – od drahých energií masivně ulevuje už nyní. Letos dá z veřejných rozpočtů na levnější elektřinu průmyslu i domácnostem rekordních 29,5 miliardy eur, v přepočtu 715 miliard korun.

Vzhledem k velikosti německé ekonomiky a lidnatosti země je to, jako kdyby Česká republika na dotace elektřiny dala v roce 2026 přibližně 53 miliard korun. Česká úleva v podobě převedení poplatku za obnovitelné zdroje na státní rozpočet letos vyjde na 17 miliard korun.

Německo je přitom už nyní v poměru k HDP přibližně o 40 % zadluženější než Česko. Veřejný dluh Česka činí zhruba 44 % HDP, zatímco ten německý zhruba 62 % HDP.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

„Ceny v klidu. Trvale sníženo.“ Lidl zavádí nový přístup k zákazníkům, který má osvobodit zákazníky od závislosti na akčních nabídkách a přinést větší volbu a pohodu do každodenního nakupování. Reaguje tak na dlouhodobý trend, kdy Češi patří k nejvíce slevově orientovaným spotřebitelům v Evropě. Akční nabídky ale neopouští, zákazník má právo volit podle sebe. Jenže co kdyby to někdo v marketingu vzal opačně?

Kdyby se zítra ráno na dveřích prodejen Lidl objevilo oznámení „Ceny v klidu. Trvale zdraženo.“, země by se na chvíli zastavila. Ne kvůli inflaci. Kvůli ztrátě smyslu.

Český zákazník totiž nenakupuje potraviny. Český zákazník svádí bitvu. Každý rohlík je malé vítězství nad systémem, každý jogurt s červenou slevovou visačkou je osobní Waterloo obrácené ve slavkovský triumf. Sleva není ekonomická kategorie. Sleva je morální hodnota.

Bez slevy je cena jen číslo. Se slevou je to příběh

Když je máslo se 40procentní slevou za 49,90 korun je to důkaz, že svět ještě funguje. Že jsme nebyli ošizeni. Že jsme přelstili obchodní řetězec, globální kapitál i sousedku odvedle. Kdyby bylo máslo prostě za 49,90 bez dramatického přeškrtnutí původní ceny, ztratilo by to šťávu. Bylo by to jako hokej bez útoku. Jako Vánoce bez zmatků.

„Trvale zdraženo“ by narušilo naši národní mytologii. Leták je totiž český epos. Každé pondělí začíná nová kapitola, každá středa je zjevením. Listujeme jím s větší pozorností než volebním programem. Víme, kde je kuře levnější o dvě koruny, a jsme připraveni pro ten rozdíl přejet půl města. Nejde o peníze. Jde o princip.

Nákup bez slevy by bylo rouhání. Znamenalo by to přiznat, že cena je cena. Žádné drama. Žádný oblouk. Žádná katarze u pokladny.

A tak by se národ semkl. Vznikly by srovnávací aplikace, podcasty o psychologii cen, guerillové skupiny sdílející anonymní tipy na levný eidam. Excelové tabulky by kvetly jako jarní louky. Češi by se nevzdali. Jen by přesunuli frontu jinam.

Protože my nejsme slevoví fanatici. My jsme pragmatici s emocemi. Potřebujeme vědět, že jsme nakoupili dobře. A „dobře“ v českém překladu znamená „levněji než včera, levněji než soused, levněji než původně“.

Možná je proto vlastně upřímnější trvalé snížení než věčné akce. Možná je klidná cena dospělostí maloobchodu. Ale přiznejme si to: bez červené cedulky „Sleva“ bychom se u regálu cítili trochu ztracení. Protože národ, který si zvykl vítězit o tři koruny, se těžko smiřuje s tím, že by měl jen… normálně nakoupit.

Hospody mizí. Pivo je ale nejlepší v historii

Enjoy

Za pět let zmizelo z mapy téměř čtyři tisíce hospod. Pandemie, ceny energií, drahé suroviny i změna návyků hostů udělaly své. Zní to jako konec jedné éry? Možná. Jenže právě tenhle tlak způsobil to, že pivo v českých hospodách je dnes lepší než kdy dřív.

nst

Přečíst článek

Stanislav Šulc: EET se vrací. Ale kam zmizela Účtenkovka?

Názory

Stávající vláda Andreje Babiše během dvou dní uvedla hned několik radikálních novinek. Po novém ekonomickém plánu Karla Havlíčka to je nyní návrat elektronické evidence tržeb Aleny Schillerové. Oboje spojují dvě věci. Jednak to, že mají přídomek 2.0, zároveň poměrně nerealistická očekávání. Co by však mělo občana zajímat především, je odpověď na otázku, kam se poděla loterie Účtenkovka, která byla hlavním tahákem EET ve verzi 1.0.

Stanislav Šulc

Přečíst článek