Karel Pučelík: Dobrá kampaň aneb Populismus s lidskou tváří
Prázdná hesla, okázalá gesta, hra se strachem. Vypadá to, že volební kampaň nabídne padesát odstínů populismu. Moc seriózních témat jsme se zatím nedočkali, a pokud ano, hrají jen vedlejší roli.
Ostrá fáze volební kampaně se teprve pozvolna rozjíždí, ale už dnes je jasné, že nám letos dá obzvláště zabrat. Vypadá to, že spíš než o tématech bude o tom, s jakými nápady se političtí marketéři vytasí. Třeba u Pirátů by bylo dobře, aby si od nich konečně nechali slušně poradit, jak že se ty kampaně vlastně dělají, ale u většiny ostatních je to jen odvracení zraku od prázdnoty a bezradnosti
Vezměme dva nejsilnější subjekty. ANO i Spolu působí, jako by se štítili politické debaty. Hnutí Andreje Babiše slíbí cokoliv, hlavně že to poškodí Petra Fialu a jeho kabinet, případně vytěží něco z nespokojenosti a nenávisti. Spolu zase nepřijde s ničím lepším než plytkou myšlenkou, že nyní je třeba stát na správné straně. Když si voliče nedokáže získat konkrétními návrhy, zkusí to přes emoce – konkrétně strachem z Babiše. A kdo to nechápe, ten pomáhá Babišovi.
A do této přehlídky marnosti vstupuje STAN. Je vidět, že tato místní variace na liberální stranu se snaží myslet „out of the box“ – jen škoda, že je ta krabička taková podivná. Výjezdy na periferie a hlavně slavná Podpisovka skončily pěknou taškařicí zavánějící manipulací se členy strany i veřejnosti, takže nyní zkouší štěstí s jakousi „Dobrou kampaní“.
Kampaň STAN vykopl tím, že „namísto nenávistných billboardů“ věnoval půl milionu korun rodině předčasně narozených trojčat, které potřebují zvláštní péči. Darovat potřebným je důležité a je dobře, že Češi pomáhají poměrně rádi. Kampaň je tu však od toho, aby strany získaly voliče. Nesnažme se tvářit, že účel tohoto kroku je jiný. Ostatně kdyby se politici STAN chtěli věnovat filantropii, existují efektivnější cesty než politická kariéra, třeba práce v neziskovce.
Triky namísto debaty
Výjezdy za kritiky, honba za podpisy i ona dobrá kampaň je ve svém základu další populismus, byť s lidskou tváří a přátelským úsměvem. To, co je v politice klíčové, to nepřináší. Kampaň tu ale má být od toho, aby uchazeči předestřeli své ideje a plány, jak chtějí vést zemi po další čtyři roky. Od politiků bychom měli chtít, ať dělají politiku, to je jejich práce, ne rozdávat koblihy nebo jezdit po republice a nahánět body. Nebo vás snad uspokojí pekař, který sice housku vždycky přesolí a těsto mu nikdy nevykyne, ale za to umí krásně vyzdobit výlohu své pekárny?
Když to řeknu bez obalu, tak je mi jedno, jak umí daný politik upéct velikonočního beránka nebo jestli daruje na charitu. Potřebuji, aby země fungovala. Zajímá mě, co chce udělat s ekonomikou, jak plánuje zajistit sociální péči a důchody nebo co udělá pro moderní a dostupné vzdělání našich dětí. A v tom zrovna STAN úplně neexceluje. Naopak, jeho pražský náměstek je jednou z hlavních postav „gaslightování“ rodičů a dětí, kteří mají problém získat alespoň trochu kloudné místo na střední škole.
Vrcholem pak je bod z jejich kampaně požadující vytvoření ministra pro vysoké školy. Někdo by STAN měl říct, že takový ministr už existuje. Říká se mu ministr školství, a toho času jím je jejich Mikuláš Bek, o kterém se mluví hlavně v souvislosti s excesy jako „obdivuhodná“ absence v Senátu nebo neoprávněné používání modrého majáčku.
Dobrá kampaň předpokládá dobré argumenty – a pokud možno i dobrou práci, o kterou se lze docela dobře opřít.
Hnutí Andreje Babiše ANO již naplno rozjíždí volební mašinérii. Všechna vystoupení jeho členů tak již budou plná silných prohlášení, v nichž si marketéři oťukávají možná témata pro nejostřejší fázi kampaně. Přesně tím se stává i prohlášení místopředsedy hnutí Radka Vondráčka, který za jednu z priorit ANO po případných vítězných volbách označil schválení zákona o všeobecném referendu. V tom nápadu se přitom skrývá víc, než si mnozí jsou schopni a ochotni připustit.
Stanislav Šulc: ANO už začíná šermovat povolebními sliby. Vrací do hry nejhorší nápad ze všech
Názory
Mezi podnikateli je spousta dobrých lídrů. Ne těch, kteří jen hledají dobrou investiční příležitost. Ale těch, kteří myslí na společnost. Proč nikdo z nich nejde do politiky?
Dalibor Martínek: Česku chybí lídr. Ne pro život Čechů, ti si poradí. Pro svět
Názory
