Stanislav Šulc: ANO už začíná šermovat povolebními sliby. Vrací do hry nejhorší nápad ze všech
Hnutí Andreje Babiše ANO již naplno rozjíždí volební mašinérii. Všechna vystoupení jeho členů tak již budou plná silných prohlášení, v nichž si marketéři oťukávají možná témata pro nejostřejší fázi kampaně. Přesně tím se stává i prohlášení místopředsedy hnutí Radka Vondráčka, který za jednu z priorit ANO po případných vítězných volbách označil schválení zákona o všeobecném referendu. V tom nápadu se přitom skrývá víc, než si mnozí jsou schopni a ochotni připustit.
Prohlášení místopředsedy hnutí ANO Radka Vondráčka, že pro ANO se stává zákon o všeobecném referendu povolební prioritou, má dvě podstatné roviny. První je čistě obsahová a souvisí s tím, že podobný zákon je jen pokračováním demontáže parlamentních pořádků novodobé české státnosti. Tím se již stala přímá volba prezidenta, která do parlamentního systému vnáší cizorodý prvek s nepříliš jasnými pravomocemi. Referendum by však toto ještě umocnilo.
Politologové, ale i historici velmi často a správně poukazují, že šermování referendem je jen předstupeň nabourání decentralizace moci, a jde naopak o přiblížení k nějaké formě totality. Ostatně bylo to právě referendum, kterým se k totální moci dostal Adolf Hitler, když si ve všelidovém hlasování nechal odsouhlasit spojení funkcí říšského kancléře a prezidenta.
O referendu totiž panuje řada mýtů a ještě víc nevyřčených pravd. Hlavní mýtus říká, že prostřednictvím plebiscitu dochází ke skutečnému projevení volby lidu. Možná to tak platí u malých lokálních referend, kdy se řeší prodej pozemků nebo stavba obchodního centra, rozhodně to ale neplatí u celospolečenských otázek. A v době sociálních sítí, kdy lze manipulovat algoritmy takřka pro libovolnou věc, už vůbec ne.
Nikdo za nic nemůže
Ještě podstatnější ale je to, co se o referendu příliš často neříká. To je absence zodpovědnosti za důsledky volby. Stejně jako u jakéhokoli projektu i tady platí, že úspěch má řadu tatínků a prohra žádného. Tedy volně přeloženo: pokud důsledky referenda přinášejí jen pozitiva, všichni byli pro. Pokud přináší spíše negativa, najednou pro nehlasoval nikdo. A je úplně jedno, že procenta říkají něco jiného.
Ostatně můžeme se podívat na hlasování o brexitu, kde se ke své volbě pro odchod z EU hlásilo výrazné méně lidí, než kolik bylo pro.
Rozumný zákon?
Ale přejděme od filozofických k praktickým věcem. Pravděpodobnost, že ANO protlačí zákon o obecném referendu, je poměrně malá. A to i v případě, že ve vládě bude s SPD, která referendum prosazuje už dlouho. Důvodem totiž budou parametry, nad kterými se velmi pravděpodobně tito dva alfa kohouti neshodnou.
Jedna věc je totiž myšlenka referenda, druhá pak reálný zákon. Tam se bude muset velmi detailně rozepsat řada věcí. Například: kolik lidí bude muset hlasovat pro nějakou otázku, aby bylo referendum platné? 50 procent zúčastněných? 50 procent populace? 50 procent oprávněných voličů? A jak se výsledek případného referenda bude stávat součástí českého právního řádu? Prostou ratifikací? Povinným zákonem, který se hned po referendu stane součástí Sbírky zákonů?
Jak budou moci poslanci a senátoři přehlasovat referendum? Budou vyčleněné otázky, o nichž se v referendu nesmí hlasovat? Daně? Trest smrti? Vystoupení z NATO a EU? Přijetí společné měny?
Proti malým
ANO samozřejmě otázku referenda nevytahuje náhodou. Má to být sebraný vítr z plachet, který by mohl začít foukat do lodiček malých stran a hnutí. A je to také výpad proti SPD, o jejichž voliče ANO samozřejmě usiluje.
Právě tento druhý rozměr návratu tématu referenda do předvolební kampaně je pak stejně zajímavý jako to, jak by se v Česku vlastně mohlo o jakékoli otázce hlasovat přímo.
Krátce před oslavami Velikonoc vyšly v českých médiích výsledky zásadního průzkumu veřejného mínění. Uvedly, že velká část Evropanů nevěří tradičním politikům a stranám a chybí jím silný vůdce. Češi patří k těm, kteří populistického vůdce chtějí také. Naopak Němci jej ze všech dotazovaných národů chtějí nejméně. Výsledky jsou to opravdu děsivé. A nikoli ty výsledky z Německa.
Stanislav Šulc: Češi a další Evropané chtějí vůdce. Tak aby z toho zase nebyl Vůdce
Názory
V současné debatě o přijetí eura v Česku často zní, že referendum o přijetí eura nemá smysl, protože Češi si přijetí společně měny už odhlasovali roku 2003, kdy řekli „ano“ vstupu do EU, a tedy i do eurozóny. Jenže kdyby tento argument platil, žádné euro dost možná ani existovat nebude.
Lukáš Kovanda: Opakování referenda o euru dává smysl a má historický základ
Názory
