Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Dalibor Martínek: Okamura novým šéfem Sněmovny. „Je emocionálně labilní,“ řekl jeho bratr Hayato

Dalibor Martínek: Okamura novým šéfem Sněmovny. „Je emocionálně labilní,“ řekl jeho bratr Hayato
Profimedia
Dalibor Martínek

Demokratické strany, TOP 09, ODS nebo STAN svedly v Poslanecké sněmovně hrdý, leč marný boj. Nechtěly do čela Sněmovny Tomia Okamuru. Argumentovaly jeho protiukrajinskými, asociálními a populistickými postoji. Marně.

Bylo to emocionální středeční odpoledne v Poslanecké sněmovně. Jeden tklivý projev za druhým. Vše marné – karty už byly rozdány.

Jiří Pospíšil (TOP 09), Jan Bartošek (KDU-ČSL) a další se snažili apelovat na hodnoty, na morálku v současné konstelaci Sněmovny. Byla to labutí píseň. Bartošek dokonce vytáhl kartu starání se o kuchařky a uklízečky Sněmovny – to už bylo skutečně zoufalství. „Dnes máte možnost volby. Jaké hodnoty bude tento člověk reprezentovat? Abychom se mohli podívat do očí svých synů a vnuků.“ Bartošek se snažil působit skutečně apelativně. Marná snaha, to věděl i on sám.

Stejně tak Piráti, kteří se před řečnickým pultíkem zoufale zmítali. „Říkáme NE Okamurovi v čele Sněmovny.“ Podle poslankyně za Piráty Svobodové může být po Romech a Ukrajincích v hledáčku státní moci každý z nás. Velká slova. „Volíme mezi politikou a atrapou politika,“ zaznělo od další poslankyně Pirátů. „Komerční fašista.“ I taková slova ve Sněmovně padla.

Emocionálně nejsilnější byla slova Hayato Okamury, bratra Tomia, který s ním vyrůstal. Nyní je také polancem, ovšem stojí na opačné straně politického spektra (KDU-ČSL). „Tomio je labilní. Politiku bere víc jako byznys než jako poslání. Tomio nezakusil Boží lásku a promítá se to v jeho celém působení. Přeju mu jako bratrovi všechno nejlepší. Ale je morálně nepevný a nechtěl bych, aby získal tuto funkci,“ prohlásil před Sněmovnou Hayato.

Marně. Dopředu bylo jasné, že se přes všechna emocionální slova budoucí opozice Tomio Okamura stane předsedou Sněmovny. Bylo to tak domluveno. A stalo se. Okamura získal v tajné volbě 107 hlasů, celá budoucí koalice ho podpořila. „Děkuji za důvěru a těším se na spolupráci s vámi se všemi,“ řekl stručně Okamura.

Nová stoosmička postupuje racionálně, oportunisticky. Kolem mohou létat hromy a blesky – Babiš si jde za svým. A se 108 poslanci toho dosáhne. Je to účelové, nicméně pragmatické. Česko bude v čele Poslanecké sněmovny zastupovat populista Okamura. Který veškeré apely poslanců, kteří žádali o jeho vyjádření, ignoroval a počkal si na volbu.

Jednomu je až líto, jak budoucí opoziční poslanci apelovali na morálku, na hodnoty, na etiku. Pozdě. Ano, jistě i oni chápou, že na čtyři roky jsou tyto hodnoty zavřené v trezoru. Přesto se ještě jakž takž před veřejností snažili prezentovat jako ti praví.

Faktem je, že demokratické strany by měly přehodnotit svůj přístup k veřejnosti, marketing i komunikaci. To byla v posledních čtyřech letech jejich Achillova pata. Martin Kupka jako budoucí možný šéf ODS je pro tuto variantu příslibem. Nicméně má před sebou čtyři roky tvrdé práce. Stejně tak lídři ostatních stran, které v minulých čtyřech letech vládly, ale volby prohrály. Vít Rakušan také slibuje, že objede všechny okresy. Ale co lidem nabídne? Studna populismu je vyčerpána. Chtělo by to reálný ekonomický program. To zatím funkční vláda nedokázala.

Měly by si tradiční partaje udělat analýzu, co všechno pokazily. Plivání na novou vládní reprezentaci jim moc nepomůže. Chtělo by to konstruktivní práci. O tom, že Okamura v čele Sněmovny je ostuda Česka, nikdo nepochybuje. Je to ovšem prohra bývalé vlády.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Související

Andrej Babiš

Dalibor Martínek: Babišův program je jako bonboniéra. Ve skutečnosti utáhne šrouby

Přečíst článek

Stát chce vaše úspory. Babišova vláda znovu spustí Dluhopisy Republiky

Stát chce vaše úspory. Babišova vláda znovu spustí Dluhopisy Republiky
Profimedia
Lukáš Kovanda

Půjčte státu, vydělejte sobě. Nová vláda chce znovu spustit Dluhopisy Republiky – a přidat se tak k trendu, který ve vyspělých zemích zažívá nebývalý boom, jak potvrzuje i nová studie OECD.

Vznikající česká vláda si hodlá opět půjčovat od tuzemských domácností. Obnoví tudíž emisi Dluhopisů Republiky, kterou zastavil dosluhující kabinet. Nebude osamocena. V mezinárodním meřítku totiž obecněji dochází k tomu, že si vlády půjčují od domácností v rostoucí míře. Počet zemí, které uplatňují emise vládních dluhopisů pro domácnosti, je v pravidelném šetření OECD aktuálně nejvyšší od přelomu století, konstatuje letošní studie na dané téma z pera téže organizace.

Za rostoucím zájmem o vydávání státních dluhopisů pro domácnosti stojí více příčin. Patří k nim obecně citelně vyšší úrokové sazby, než jako panovaly například v minulém desetiletí, a ovšem i vyšší hrubá potřeba financování, která odráží vyšší nároky na veřejné kasy vyspělých ekonomik, související například s důsledky covidové pandemie nebo demografického stárnutí. Za rostoucím zájmem stojí ale též omezení role centrálních bank coby velkých čistých nákupčích vládního dluhu. Centrální banky typicky ve velkém objemu nakupovaly vládní dluh zvláště v minulém desetiletí, a to na sekundárním trhu v rámci své tehdejší snahy o stabilizaci ekonomik po globální finanční krizi a rovněž v rámci snahy vyvolat vyšší inflaci a nedopustit tak z jejich hlediska nebezpečný deflační vývoj. 

Zleva ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a premiér Petr Fiala (ODS) na prvním zasedání vlády po sněmovních volbách

Proč dosluhující vláda nechce poslat nové Sněmovně návrh rozpočtu? Za vším hledej dluhy

Proč stávající vláda (ale je to stále vláda; a kdo ví, jak dlouho ještě bude) odmítá poslat návrh rozpočtu do nové Poslanecké sněmovny?

Přečíst článek

Rovněž rozvoj digitalizace státních správ jednotlivých vyspělých ekonomik usnadňuje a zlevňuje přístup k finančním službám, včetně právě té spočívající ve vydávání státních dluhopisů pro širokou veřejnost. Ruku v ruce s tím dochází k prohloubení finanční inkluze, která jde ruku v ruce se žádoucím zvyšováním finanční gramotnosti obyvatelstva.

Z mezinárodního srovnání, jež vychází z dat OECD, přitom plyne, že Česko má rezervu v možnosti využívání dluhopisových programů pro domácnosti. Podíl domácností mezi věřiteli vlády byl v Česku dle dat OECD roku 2023 nižší než například v Belgii, Maďarsku, Portugalsku, Itálii, Polsku, Španělsku, Lotyšsku, Litvě, ale i než třeba v Brazílii či v USA (viz graf OECD).  

OECD

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

Související

Český premiér Petr Fiala a francouzský prezident Emmanuel Macron v Praze

Lukáš Kovanda: Češi a euro. Chtěli jsme do elitního klubu, 20 let nato je vše jinak

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Nenechte se mýlit. V Bruselu se dojednalo zpřísnění Green Dealu, nikoli jeho zmírnění

Přečíst článek

Zohran Mamdani Newyorčanům nabídl alternativu. Zvykejme si, podobných výsledků bude přibývat

Zohran Mamdani
Profimedia
Karel Pučelík

Novým starostou New Yorku bude demokrat Zohran Mamdani, který se označuje za demokratického socialistu. Navzdory panice konzervativních komentátorů apokalypsa nehrozí. Jeho vítězství však ukazuje, že se politika vzdaluje od středového konsenzu. Demokraté v USA i Evropě se s tím musí srovnat, jinak nebudou mít proti populistům šanci.

Není úplně zvykem, aby se volby starosty staly jedním z hlavních politických témat za hranicemi země a dokonce i kontinentu. A to i přesto, že se jedná o New York. Aktuálně skončené hlasování dostalo celosvětovou pozornost, protože měl po dlouhé době reálnou šanci se dostat do takto vlivné pozice kandidát, který se vymyká hlavnímu proudu.

Zohran Mamdani reprezentující Demokratickou stranu skutečně uspěl. Novým starostou největšího města Spojených států se tedy stane člověk, který sám sebe označuje za demokratického socialistu. Mnoho komentátorů v USA, v zahraničí i v českých médiích před Mamdanim varovalo, ať už s obligátním poukazem na komunismus nebo často s rasistickými předsudky na islamismus a antisemitismus.

Opravdu je třeba se obávat? Zachvátí New York komunistická apokalypsa?

Radikál nebo sociální demokrat?

Čtyřiatřicetiletý Zohran Mamdani není nijak zvlášť protřelou politickou figurou. Ještě před několika měsíci to byl jen takřka neznámý komunální politik, sociální pracovník a hudebník. Bylo tedy trochu překvapením, když s velkou převahou vyhrál primárky Demokratické strany, ve kterých soupeřil třeba s někdejším guvernérem Andrewem Cuomem, za kterého se postavily bohaté elity.

Mamdani zaujal především svým programem. Chce zmrazit nájmy v městských bytech, zavést bezplatnou veřejnou dopravu, více zdanit bohaté Newyorčany nebo vytvořit řetězec obchodů s příznivými cenami. Více jsme o jeho programu psali nedávno zde.

Proč tedy pravicoví komentátoři bijí na poplach? Mamdaniho program je poměrně radikální. Nutno však dodat, že je reformní spíše na americké poměry, kde i „levicová“ Demokratická strana prosazuje na evropské zvyky pravicovou politiku. Kdyby Mamdani kandidoval v Londýně nebo Kodani, platil by dost možná za trochu radikálnějšího sociálního demokrata. Sociální bydlení, progresivní zdanění, dostupná doprava a důraz na komunitní služby – nic z toho není v Evropě novinkou. Žádný Sovětský svaz.

Podobně je to i „islamismem“. Mamdani je sice kritik izraelského postupu v Gaze, těžiště jeho programu ale tkví v progresivní levicové politice požadující rovnost a sociální spravedlnost, nikoliv v náboženství. Mnozí židovští politici ho navíc podporují, sám s nimi v minulosti spolupracoval.

Jestli bude Zohran Mamdani úspěšný a dosáhne alespoň některých svých cílů, ukážou následující měsíce a roky. Jeho plány jsou vzhledem k systému poměrně ambiciózní. K většině z nich bude potřebovat součinnost zákonodárců státu New York nebo guvernérky. Není přitom jisté, že pochopení najde i mezi stranickými kolegy. I mezi demokraty je tak trochu ojedinělou postavou.

Zohran Mamdani nabízí New Yorku socialistický obrat. Boháči a pronajímatelé však vyrazili na poslední zteč

Zohran Mamdani, který chce stavět dostupné bydlení a danit bohaté, má našlápnuto k tom, aby se v říjnu stal newyorským starostou.  Politik, který o sobě mluví jako o demokratickém socialistovi, však naráží na chladné přijetí mezi svými vlastními demokraty a odpor zámožných vrstev. Dotáhne to někdejší sociální pracovník a hip-hoper až do starostovského křesla?

Přečíst článek

Alternativa existuje

Už teď je ale jasné, že na podobné volební výsledky si budeme muset zvykat. Světová politika se posunula doprava, ale zároveň vychýlení středové rovnováhy posílilo alternativní levicový proud, který ještě nedávno byl marginální. Zdá se, že přišel čas na alternativu.

Západní politika posledních několika dekád by se v mnoha zemích dala charakterizovat anglickou zkratkou TINA – „There is no alternative“, neboli „Neexistuje žádná alternativa“. Jak pravice, tak levice se přiblížily ke středu, což bylo a stále bývá politiky a komentátory považováno za rozumné. Žádné velké reformy ekonomiky, progresivních daní nebo zavedení daně z bohatství, stejně tak změny sociálního systému. Je moudré býti centristou, káže konsenzus.

Jenže tento systém zároveň zakonzervoval nerovnosti. Bohatým docela vyhovuje, protože neustále bohatnou, stačí se podívat na ceny nemovitostí, akcií a dalších aktiv. Chudí však stále chudnou a dnešní generace se patrně budou mít hůře než jejich rodiče.

Všichni vidíme, kam to vede. Krajní pravice a populismus narůstá a tradiční strany nedokážou konkurovat.

Do popředí se vedle krajní pravice dostávají i ti, kteří alternativu nabízejí a nerovnost považují za důležité téma dneška. Není to jen Zohran Mamdani. S alternativním programem kandidovala  například i nedávno zvolená nezávislá prezidentka Irska Catherine Connollyová. Členstvo Strany zelených v Anglii a Walesu výrazně narůstá poté, co se kormidla chopil „zelený populista“ Zack Polanski...

Ať se nám to líbí nebo ne, o nerovnosti se budeme muset bavit. Alternativou je poddat se krajní pravici, která sice nabízí rozchod s dosavadní politikou, ale palčivé problémy svých voličů stejně nevyřeší. Úkolem tradičních demokratických stran je přicházet s řešeními nerovností, které budou postaveny na datech a budou skutečně fungovat, nejen čeřit emoce.

Další texty Karla Pučelíka

Související

Zohran Mamdani nabízí New Yorku socialistický obrat. Boháči a pronajímatelé však vyrazili na poslední zteč

Přečíst článek
Volby v Polsku

Karel Pučelík: Polské prezidentské volby začaly těsným výsledkem. Pro Tuska to není dobrá zpráva

Přečíst článek
Doporučujeme