Když chci být premiérem, měl bych předložit voličům nějaký plán, co bych v této pozici dělal. Andrej Babiš to tak nějak udělal. Sice nabídl hlavně sebe, silného psa, a potom několik populistických slibů. Dva miliony voličů mu dalo důvěru. OK.
Jako budoucí premiér a vládce země bych však také měl představit národu svůj tým, se kterým budu vize naplňovat. Vlastně bych se těmi osobnostmi, nejlepšími z nejlepších, měl chlubit. Být na ně hrdý. Aby i národ mohl být hrdý a klidný, když ví, jaké má v čele experty.
Je záhadou, že se Andrej Babiš svým budoucím týmem nechlubí. Ba naopak, tají, kdo bude vládnout, tancuje kolem toho. Jako by se za své ministry styděl.
Na Hrad nese utajená jména. Když prý prezident bude chtít, zveřejní je. Co je to za tajnůstkaření? Jsou snad jména budoucích ministrů státním tajemstvím? Nesmíme znát kandidáty, kteří budou zastupovat tento stát? Proč?
Stydí se snad Babiš za Turka? Nebo za někoho jiného? Pokud ano, neměl jeho jméno nést prezidentovi. Nebo je k utajování jmen aspirantů na ministra nějaký jiný důvod? Odpověď je, že není. Je přece oprávněným požadavkem a očekáváním každého Čecha znát, kdo by mohl řídit ten či onen resort. Babiš všechny napíná, nutí novináře k hledání zákulisních informací, spekulacím. Zcela zbytečně.
Jediným možným výkladem je, že se skutečně stydí za Turka. Ale jmenovat ho musí, Motoristy k vládnutí potřebuje.
Je smutné, že utajování informací, které by měly být veřejné, není specialitou Andreje Babiše. Dosluhující vláda například vůbec nedovolila veřejnou debatu kolem rozpočtu. Nejdůležitějšího zákona země. Logický důvod to také nemělo, ministr financí Stanjura chtěl mít s posvěcením premiéra Fialy jen „klid na práci“. A rozpočet dodal Sněmovně v poslední zákonný termín bez toho, aby ho předtím veřejnost viděla. To už bude skutečně probíhat jednání o klíčových otázkách země bez zraku veřejnosti? Patrně nový trend.
Poslanecká sněmovna dnes podle všeho na doporučení rozpočtového výboru vrátí návrh státního rozpočtu na rok 2026 Fialově vládě k přepracování. Dosluhující kabinet bude mít na revizi čas zřejmě zhruba do poloviny prosince. Lze předpokládat, že do té době nová vláda nevznikne.
Co by se tudíž mělo dít, aby řešení šlamastyky kolem návrhu rozpočtu bylo co možná nejčistší? Je to vlastně docela jednoduché…
Dosluhující vláda by měla potvrdit to, co už stejně v říjnu připustila, tedy že návrh nepokrývá připravené dopravní stavby za takřka 40 miliard korun. A vyvodit z toho důsledky. Ten stěžejní spočívá v nutnosti novelizace zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Novelizace sice znamená prolomení stanoveného výdajového limitu, ale díky ní se v rozpočtu „najdou“ peníze na dotaci Státnímu fondu dopravní infrastruktury, takže připravené dopravní stavby se budou moci uskutečnit dle plánu.
Lukáš Kovanda: Není kam utéct. Fialova vláda musí opravit rozpočet, i když je v demisi
Předložení návrhu rozpočtu na další rok je klíčovou povinností každé české vlády. Daňoví poplatníci si ji za to platí. Za to, aby rozpočtovala užití jejich vybraných daní a odvodů. Momentálně, jako vždy, má Česko jen jednu vládu. Tu Fialovu. Žádné dvojvládí neexistovalo, neexistuje a existovat nebude. I když je Fialova vláda v demisi, stále vládne. A stále tak má povinnost předložit návrh rozpočtu na rok 2026.
Lze samozřejmě předpokládat, ževznikající vláda v souvislosti s novelizací okamžitě nařkne tu končící z rozpočtové neodpovědnosti. Právě kvůli prolomení zákonného limitu. Na to však dosluhující kabinet může odpovědět, že dopravní stavby jsou investicemi, nikoli projídáním budoucnosti. A že i když je cenou o něco vyšší deficit, tedy o něco vyšší zadlužení budoucích generací, budou to právě tyto generace, které budou mít z daných investic také užitek. „Bereme si trochu více od dětí a vnuků, ale také stavíme hlavně pro děti a vnuky.“
Výhodou takového postupu pro dosluhující vládu je to, že odejde s čistým stolem a vlastně i čistým štítem. O několik desítek miliard sice poruší zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ale cokoli půjde v nadcházejících letech nad toto související výdajové navýšení a nad lehce novelizovanou podobu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, už bude přičteno k tíži vládě vznikající. Vzhledem k tomu, že prolomení limitu bude v rozsahu spíše nižších desítek miliard korun, zatímco celkové výdaje rozpočtu se počítají na (nižší) tisíce miliard, žádný velký prostor k možnému bezuzdnému utrácení vlády vznikající, před nímž dosluhující kabinet tolik varuje, tím stejně nevznikne.
Pokud vznikající kabinet bude chtít jakkoli dramatičtěji své výdaje navýšit, bude mít daleko omezenější možnosti, než má nyní, svalovat vinu za své potenciálně mnohem vyšší schodky na vládu dosluhující. Končící kabinet tak státotvorným „přiznáním barvy“, tedy že chybí několik desítek miliard na až příliš připravených investic, může zásadně omezit riziko, před nímž tolik varuje, tedy že budou do návrhu rozpočtu propašovávány rozmáchlé sliby vlády vznikající.
Nové klimatické cíle EU tlačí český průmysl k rekordním investicím. Do dekarbonizace byl měl český průmysl investovat více než tři biliony korun. Takové tempo transformace je mimo realitu a pro část průmyslu by znamenalo likvidaci, varuje studie.
Česká republika bude muset kvůli splnění nových klimatických cílů EU investovat do transformace průmyslu a dekarbonizace více než tři biliony korun. Několikanásobné zvýšení investic oproti současnosti je ale mimo finanční i technologické možnosti tuzemského průmyslu. Vážně tak hrozí ztráta jeho konkurenceschopnosti, především pak energeticky náročných firem. Vyplývá to ze studie poradenské společnosti EGU pro Svaz průmyslu ČR.
EU během listopadu schválila nový klimatický cíl, podle něhož by unie do roku 2040 měla snížit emise oproti roku 1990 o 90 procent. Pět procent redukce emisí bude možné naplnit pomocí investic do dekarbonizačních projektů ve třetích zemích. Cíl platí pro celou EU, jednotlivé státy mohou mít různý podíl.
Dekarbonizace vyžaduje technologie, které zatím nejsou komerčně dostupné
Splnění nových klimatických cílů bude podle studie vyžadovat výraznou akceleraci dekarbonizace tuzemského průmyslu, a to už velmi brzy. Zapotřebí budou zejména masivní investice do elektrifikace nebo nových technologií, například na využití vodíku nebo ukládání oxidu uhličitého. Řada z těchto technologií ovšem podle studie dosud komerčně v průmyslu nefunguje.
„To by přineslo v příštích 15 letech bezprecedentní investiční a technické nároky, které nejsou realistické, a zároveň jsou pro značnou část energeticky náročného průmyslu fakticky likvidační,“ řekl projektový ředitel EGU a spoluautor studie Michal Kocůrek.
Lukáš Kovanda: Nenechte se mýlit. V Bruselu se dojednalo zpřísnění Green Dealu, nikoli jeho zmírnění
Ministři životního prostředí se dnes v Bruselu dohodli na úpravách podmínek pro fungování systému emisních povolenek pro domácnosti (EU ETS2). Ačkoli je výsledek jednání v médiích často interpretován jako zmírnění klimatické politiky Evropské unie, ve skutečnosti jde o opak – další zpřísnění.
Podle Svazu průmyslu a dopravy nemají české firmy v energeticky náročných sektorech šanci na takto velké navýšení investic vydělat. „Jejich ziskovost naopak již nyní vlivem dosavadních opatření setrvale klesá. Vysoce problematická je i návratnost a profitabilita takových investic – to samozřejmě zajímá také každou banku při jednání o případných úvěrech,“ uvedl člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR Milan Brejchal.
Pod tlakem jsou dlouhodobě především hutnictví, chemický průmysl a výroba nekovových materiálů – tedy cementu, vápna, skla nebo keramiky.
Jan Palaščák: Klimatický summit znovu ukázal, že prohráváme závod s časem
COP30 v brazilském Belému měla být „implementační“ konferencí, která konečně posune splnění klimatických závazků z papíru do praxe. Místo historického průlomu ale přinesla jen dílčí kroky, nejasné finanční rámce a dobrovolné závazky, zatímco svět dál ztrácí čas v závodě s klimatickou změnou, komentuje Jan Palaščák, zakladatel skupiny Amper.
Studie ukázala tři základní scénáře. Při splnění 85procentního snížení emisí budou podle ní zapotřebí investice za 3,2 bilionu korun, při splnění 90 procent snížení emisí pak až 3,8 bilionu korun. Třetí scénář podle EGU ukazuje maximální možnost investic, kterou český průmysl zvládne. Ten počítá s investicemi za přibližně 1,2 bilionu korun.
České firmy budou podle svazu ztrácet zejména vůči zemím s méně striktní regulací a výhodnějšími podmínkami pro rozvoj obnovitelných zdrojů. Apeluje proto na přizpůsobení cílů tuzemským podmínkám.
Průmysl žádá zrychlené odpisy, jednodušší povolování i snížení nákladů
Svaz zároveň vyzval k některým opatřením, která by průmyslu usnadnila (původně: „usnadnit“ – úprava kvůli vazbě v souvětí) proces transformace. Jde například o zrychlené odpisy investic do dekarbonizačních projektů, zjednodušení povolovacích řízení a stabilizaci investičního prostředí. Zástupci průmyslu žádají také snížení nákladovosti energeticky náročných firem například úpravou regulovaných cen energií nebo vhodnějším zacílením veřejné podpory.
Karel Pučelík: Nezajímá mě, co říká Bill Gates. Klimatické divadlo vlivných nás dovede akorát ke hladomoru
Odborníci bijí na poplach, studie názorně ilustrují, jakým peklem může skončit ignorování klimatických cílů. A společnost? Diskutuje o tom, co si o klimatu myslí Bill Gates. Vlivní na konferenci o emisích létají soukromými tryskáči. Chtělo by to drastickou změnu perspektivy.
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
Související
Lukáš Kovanda: Nové emisní povolenky musí „bolet“, jejich zastropování nedává Bruselu smysl
