Dalibor Martínek: Maláčová potopila nejstarší stranu v zemi a definitivně končí
Audio verze článku
Jana Maláčová oznámila definitivní konec v politice. Chce se věnovat sama sobě, na sjezdu v listopadu složí s celým vedením strany funkce. Kdo po ní? Nespíš konec.
Byla to romantická doba plná ideálů. Ale tvrdá. V druhé polovině devatenáctého století, když se rozvíjel bezuzdný kapitalismus, vznikaly továrny, dělníci neměli žádné slovo. Byla to levná pracovní síla bez vzdělání. Společností začalo rezonovat dělnické hnutí. Boj za práva dělnictva. Doba se vychýlila ve prospěch bohatých továrníků. Což bylo podhoubí pro zpětný pohyb společenského kyvadla na druhou stranu.
V roce 1878 založili dělníci v pražské břevnovské hospodě U Kaštanu Sociálně demokratickou stranu českoslovanskou v Rakousku. Stál u toho otec budoucího komunistického prezidenta Antonína Zápotockého Ladislav Zápotocký a dělnický básník Josef Boleslav Pecka, několikrát v Rakousko-Uhersku pro své názory vězněný.
Nyní, po 147 letech zažívá tato původně dělnické strana pomalé umírání. Jana Maláčová, současná předsedkyně nejdéle existující politické strany v zemi, oznámila, že odchází z politiky. Už po prohraných volbách před měsícem celé grémium strany v čele s Maláčovou a Lubomírem Zaorálkem oznámili, že rezignují na své funkce. Nyní tedy konec Maláčové v politice vůbec.
Programové prohlášení vlády je jako adventní kalendář. Každý den si z něj vytáhnete jeden čokoládový bonbón. Nikdo nebude trpět, všichni budeme prosperovat, daně se budou snižovat, výdaje státu zvyšovat, ekonomika bude růst, zmizí byrokracie. To je program jako ze žurnálu. Takový by chtěla každá vláda.
Dalibor Martínek: Babišův program je jako bonboniéra. Ve skutečnosti utáhne šrouby
Názory
22. listopadu, kdy se má konat sněm strany, která dvakrát ve své historii zanikla, za nacistů a za komunistů, ale vždy se zase obrodila, může být třetí, možná poslední tečkou za touto levicovou partají.
Poslední hřebíček do rakve
Poslední hřebíček do rakve zasadila Maláčová, když se před volbami spojila s komunisty. Tím znechutila nejen řadu svých spolustraníků, kteří stranu houfně opouštěli, ale jak se ve volbách ukázalo, i voliče strany. Je to pochopitelné. Spojit se e extrémistickou stranou, která stála u druhé záhuby sociální demokracie v Čechách, to řada lidí s liberálnějším přístupem nepřekousla. To Maláčová neodhadla.
Chtěla po vzoru Spolu vytvořit jednotnou levicovou frontu. A udělala smlouvu s ďáblem. Patrně se podle vývoje předvolebních preferencí domnívala, že se spojené levé síly snáze dostanou do Sněmovny. Přepočítala se. Nyní tedy definitivně končí. Místo omluvy voličstvu za to, že zaprodala konstruktivní levicovou stranu s obří historií, prožívá svůj osobní příběh.
Na instagramu uvedla, že děkuje za zprávy a slova podpory. „Mám se hezky. Odpočívám, soustředím se na sebe a věnuju se rodině. Připravuji sjezd Sociální demokracie, kde stranu předám svému nástupci. Z politiky odcházím. Ne se zklamáním, ale s vděčností," napsala. Maláčová v květnu oznámila, že je onkologicky nemocná.
Šéf poslaneckého klubu Motoristů sobě Boris Šťastný označil za dezinformaci, že všech 108 poslanců vznikající vládní koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů bude muset podepsat dodatek koaliční smlouvy, ve kterém se zavážou zvolit šéfa SPD Tomia Okamuru předsedou Sněmovny. Každý bude volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Řekl to v pořadu televize Nova Za pět minut dvanáct. Podle předsedy KDU-ČSL Marka Výborného by byl takový postup na hraně demokratického parlamentarismu, volba má být tajná, uvedl. Koaliční smlouvu budou zástupci ANO, SPD a Motoristů podepisovat v pondělí, kdy také začne ustavující schůze Sněmovny.
Boris Šťastný: Nezavázali jsme se zvolit Okamuru šéfem Sněmovny, je to dezinformace
Politika
Strana v troskách
Odhlédnuto od osobního příběhu Jany Maláčové stojí za postřeh ještě dva okamžiky. Za prvé, sociální demokracie je v troskách. Aktuálně bez šance na jakékoliv uplatnění ve vysoké politice. Je to strana bez kreditu, bez osobností. Ty poslední, které by se tak daly označit, jako třeba pardubický hejtman Martin Netolický nebo někdejší ministr a senátor Jiří Dienstbier, ze strany utekly po spojení s komunisty. Socialisté nemají na kom stavět.
A za druhé, samotná myšlenka, na které tradiční strana vznikla, se dávno přežila. Jednak ji v Československu po čtyřicet let ničili vládnoucí komunisté. Po sametové revoluci se socialisté zdáli být těmi, kdo ochrání české dělnictvo před budoucími kapitalisty. Což vyneslo Miloše Zemana do nejvyšších pater.
Jenže doba se posunula. Levicová témata posbíraly jiné partaje se silnějšími vůdci. Socialisty vyluxoval Babiš i Okamura. Dělníci mají nyní nejen v Česku, ale v celé Evropě obrovské zastání. České odbory mají takovou sílu, že se jim žádný podnik nepostaví. Pravidelný růst platů, benefity, dovolené u moře. Legislativa stojí na straně pracujících. Socialisté ztratili téma. Ochranu sociálních práv mají v programu všechny politické strany. Maláčová může dát na hrob socialistů kytku, víc udělat nemůže.