Co chce Trump docílit blokádou Hormuzského průlivu?
V prvé řadě jde americkému prezidentovi o to, aby „vynuloval“ ostrov Charg, aniž by jej přitom Spojené státy musely vojensky napadnout a ochromit jeho ropnou infrastrukturu. Írán odtamtud vyváží 90 procent své ropy, zejména do Číny. O to jde v dalším sledu; Čína kvůli americké blokádě přijde o ropu z Íránu, což by ji mohlo přimět k tomu, aby zatlačila na Teherán, aby ten Hormuzský průliv otevřel.
Blokádou Hormuzského průlivu tak Spojené státy získávají „páku“ jak na Írán, tak svým způsobem i na Čínu. Jak Teherán, tak Peking nyní budou kvůli původnímu íránskému zablokování úžiny ztrácet více než dosud. Írán totiž menší část plavidel průlivem dosud pouštěl. Třeba právě ta, co vezla íránskou ropu Číně. Zatímco dosud byla úžina uzavřená tak z 90 procent, nyní je zablokovaná na 100 procent.
Americká blokáda „nuluje“ i účinek mýta
USA tedy blokádou úžiny „vynulují“ až 90 procent příjmů Íránu z exportu ropy, aniž by musely provést nesmírně riskantní invazi na ostrov Charg či s nedozírnými následky bombardovat jeho ropnou infrastrukturu. Jejím zničením by Teherán přišel o srdce svého ropného průmyslu, takže by ztratil poslední zábrany… Neměl by už pak ani tu nejmenší špetku motivace Hormuz otevřít. Blokáda Hormuzu v podání USA nechává íránské ropné srdce neponičené, jen momentálně zablokované, takže může Teherán spíše podnítit k vlastnímu odblokování úžiny, pokud výměnou za něj dojde k ukončení i americké blokády; srdce ostrova Charg bude pak moci opět začít plně tlouci.
Spojené státy svojí blokádou chtějí dále ochromit nejen příjmy Íránu z ropy, ale i z mýta, které začal za proplutí úžinou vybírat. Blokáda v podání USA tedy „nuluje“ nejen ostrov Charg, ale i účinek mýta – ve výši až dvou milionů dolarů za plavidlo. Mýto nyní už není zárukou proplutí úžinou, protože místo íránské může přijít „stopka“ americká, takže plavidla ztrácejí veškerou motivaci mýto Íránu hradit.
Česko dnes navenek často mluví dvěma hlasy. Prezidentským a vládním. Zatímco dřív obě linie působily souběžněji, dnes je čím dál zřetelnější, že se jejich trajektorie rozcházejí. A čím větší je mezi nimi odstup, tím méně je jasné, kam vlastně země směřuje.
Kam směřuje česká zahraniční politika? Česko mluví dvěma hlasy
Názory
Poslanec Filip Turek (Motoristé) v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News připustil, že postoj ministra zahraničí Petra Macinky k účasti prezidenta Petra Pavla na červencovém summitu NATO může souviset s tím, že Turek nebyl jmenován ministrem. Pomstu ale odmítl. Podle něj o složení delegace rozhoduje vláda a tu by měl podle současného nastavení vést premiér Andrej Babiš (ANO).
„Skoro tomu nemůžu uvěřit.“ Turek ostře reaguje na Pavlova slova o Trumpovi
Politika

