Kam zajít, co ochutnat a co stojí za pozornost

Odebírat newsletter

Prázdniny provětrají rodičům peněženky. Týden dětského programu může stát i desetitisíce

Prázdniny provětrají rodičům peněženky. Týden dětského programu může stát i desetitisíce
iStock
 nst
nst

Devět týdnů volna je pro děti radost. Pro rodiče ale často nejdražší logistický rébus roku. Kolik stojí letní cirkus složený z táborů, příměstských programů, rodinné dovolené a nové výbavy pro dítě? Loňské sandály už jsou dítěti malé, plavky dosloužily, batoh už nestačí a na tábor je potřeba spacák. Peníze z účtu mizí obdobně rychle jako před Vánoci. Týden dětského programu může stát i desetitisíce. Kdo na to má?

Letní prázdniny umějí rodičům pořádně provětrat peněženku. Týden dětského programu už dávno nemusí znamenat jen pár tisíc za tábor. Když se k ceně pobytu přičte nové oblečení, boty, spacák, batoh, kapesné nebo doprava, může se i jediný prázdninový týden vyšplhat na desetitisíce korun.

A to je jen jeden dílek devítitýdenní skládačky. Rodiče mají obvykle čtyři až pět týdnů dovolené v roce, děti ale dva měsíce volna jen během léta. Část prázdnin tak musí pokrýt společná dovolená, část prarodiče, část tábory, příměstské programy, nebo práce z domova. Jenže každé zaměstnání home office neumožňuje a každá rodina nemá finanční rezervu, z níž by zaplatila několik týdnů organizovaného programu.

„Většinou myslíme na to, kolik stojí návrat do školy, ale prázdniny dokážou s rodinným rozpočtem kolikrát zamávat ještě víc, pokud pro děti chystáme nějaký organizovaný program. Rodina během pár týdnů zaplatí zálohu na dovolenou, tábor pro děti, nové vybavení i běžné letní nákupy a musí počítat klidně i s vyššími desítkami tisíc korun navíc,“ říká Tomáš Krásný ze Skip Pay.

Chmelové brigády bývaly oblíbené. Dnes zájem opadá

PŘEHLEDNĚ: Kolik peněz z brigády skutečně zůstane? Studenti musí hlídat limity i daně

Studenti míří na letní brigády a s prvními většími výdělky často řeší i daně a odvody. Největší chyby vznikají u dohod, souběhu více brigád a takzvaného růžového formuláře. Právě tyto detaily rozhodují o tom, kolik peněz nakonec studentům dorazí na účet.

Přečíst článek

Tábor za tisíce, prázdniny za desetitisíce

Největší letní položkou bývá pro řadu rodin tradičně dovolená. Ani tábory ale nejsou levnou záležitostí. Příměstské tábory dnes podle dat Asociace dětské rekreace běžně stojí mezi třemi až šesti tisíci korun za týden, pobytové tábory vyjdou na sedm až dvanáct tisíc korun. Specializované sportovní, jazykové nebo tematické kempy se mohou dostat ještě výš.

„Pokud rodina během léta řeší týdenní příměstský tábor, týdenní dovolenou a základní vybavení pro jedno dítě, může se podle odhadů Skip Pay snadno dostat na částku mezi 20 až 40 tisíci korunami během jediného měsíce. U dvou dětí se přitom náklady násobí,“ říká Krásný.

Právě v tom je léto zrádné. Výdaj nepřijde jeden. Přijde jich několik najednou, je to kaskáda menších i větších plateb, které se sejdou během června a července.

Kolik stojí prázdniny s jedním dítětem

Modelový propočet Skip Pay ukazuje, že i úspornější varianta prázdninového programu vyjde na tisíce korun. U specializovaného tábora s výbavou, dopravou a kapesným už se částka může dostat k desítkám tisíc.

Modelový rozpočet

Kolik stojí prázdniny s jedním dítětem

Tábor je jen začátek. Do výsledného účtu se rychle propíše také nové oblečení, vybavení, doprava nebo kapesné.

Varianta Co zahrnuje Volnočasové aktivity Vybavení a oblečení Doprava a kapesné Celkem 2026
Low-cost Skautský nebo DDM tábor, základní dovybavení 3 500 Kč 1 000 Kč 500 Kč 5 000 Kč
Střední Komerční příměstský tábor, nové kusy vybavení 7 000 Kč 3 500 Kč 1 500 Kč 12 000 Kč
Prémiová Specializovaný pobytový tábor, kvalitní vybavení 14 000 Kč 9 000 Kč 4 000 Kč 23 000 Kč

Zdroje a metodika: Skip Pay, modelový propočet pro rok 2026. Podklad vychází z údajů Asociace dětské rekreace o zdražení táborů o 5 procent v roce 2026, z inflace spotřebního zboží dle ČSÚ ve výši 3 až 4 procent a z růstu nákladů na dopravu dle ČSÚ ve výši 3 až 5 procent. Ceny táborů byly ověřeny na aktuální nabídce pořadatelů napříč Českem. Průměrné kapesné vychází z údajů České spořitelny.

Prázdniny jako nerovnost v praxi. Pro někoho nedostupný luxus

Zatímco část rodičů vybírá mezi sportovním, jazykovým nebo zážitkovým táborem, jiné rodiny řeší základnější otázku: kam děti během léta vůbec dát a jak to zaplatit. „Především pro rodiny s nižším příjmem je podpora příbuzných zásadní. Pokud má rodina prarodiče, kteří mohou zajistit péči o potomky, je to pro ně velká pomoc. Tyto pobyty dětí nejsou finančně náročné, jsou časově flexibilní a velmi spolehlivé,“ říká Petr Javůrek, hlavní finanční analytik Provident Financial.

Podle průzkumu Provident Barometru zažije alespoň jeden týden prázdnin u babičky až 80 procent dětí. Pro mnoho rodin nejde jen o hezkou tradici, ale o nutnou součást letního rozpočtu. 

Spořicí účty v květnu: Čtyřka drží, pořadí žebříčku se mění. Kde vám dají nejvíc?

Zaparkovat peníze na spořicím účtu a očekávat, že se automaticky zhodnotí, je jako doufat v zázrak. Získat úrok nad tři, dokonce čtyři procenta ale stále jde. Klienti bank ale musí splnit různé, mnohdy komplikované, podmínky. Jak se v tom vyznat? Přinášíme srovnání květnových spořicích účtů.

Přečíst článek

„Tábory dětem zaplatit nezvládnu,“ říká samoživitelka

Nejtvrději dopadají letní výdaje na samoživitele a nízkopříjmové domácnosti. Prázdniny pro ně nejsou jen obdobím vyšších výdajů, ale také výpadků příjmů, protože musejí řešit hlídání, omezený provoz školek a družin nebo neplacené volno.

„Prázdniny jsou pro mě finančně i organizačně nejnáročnější období. Ve školce i družině je omezený provoz. V práci mám dovolenou jen na část léta, zbytek musím řešit neplaceným volnem, což se samozřejmě projeví na příjmu. Nemám žádnou finanční rezervu a tábory dětem zaplatit nezvládnu, natož nějakou menší dovolenou,“ říká samoživitelka Petra z Ostravy.

Její zkušenost vystihuje, proč se letní prázdniny stávají sociálním tématem. Pro část domácností je otázkou, jestli dítě pojede na lepší tábor. Pro jiné, jestli pojede vůbec na nějaký. A zatímco v jedné rodině se řeší, zda koupit kvalitnější spacák nebo nové kolo, v jiné znamená i příměstský tábor zásah do rozpočtu, který si rodič nemůže dovolit.

„Není překvapením, že pobytové tábory jsou pro nízkopříjmové rodiny finanční zátěží a využívají jich v menším měřítku. Příměstský tábor je také velmi populární, polovina rodičů na něj letos pošle své děti, což se v čase nemění. Pro nízkopříjmové domácnosti je to zbytečný luxus, jenom 42 procent jejich dětí si jej může dovolit,“ dodává Javůrek.

Prvňáček vyjde i na deset tisíc. Některé rodiny si na to musejí půjčit, říká analytik

Kolik dnes stojí školní výbava prvňáčka a proč některé rodiny sahají po půjčkách? Téma pro hlavního analytika společnosti Broker Consulting Martina Nováka.

Přečíst článek

Kde se dá ušetřit

Nejlevnější bývají programy domů dětí a mládeže, skautů, sportovních oddílů, obcí a spolků. Vyplatí se sledovat přihlášky už v zimě a na jaře, protože dostupnější a kvalitní termíny mizí rychle.

Rodiče mohou využít i příspěvky zdravotních pojišťoven, zaměstnavatelů, odborů nebo městských částí. Některé pojišťovny přispívají na pohybové aktivity, sportovní soustředění nebo tábory. Pomoci mohou také sourozenecké slevy, bazary s vybavením nebo půjčování věcí od známých. Spacák, batoh nebo sportovní výbavu dítě často použije jen pár dní v roce.

U dražších táborů se vyplatí zvážit i storno pojištění. To obvykle stojí několik procent z ceny pobytu a může pomoci, pokud dítě kvůli nemoci nebo jiné vážné situaci nakonec neodjede.

I bez tábora stojí léto víc

Dražší léto se netýká jen rodin, které dětem platí pobytový tábor nebo sportovní soustředění. Vyšší náklady přicházejí i tehdy, když dítě zůstává doma. Školní jídelnu nahrazují domácí obědy, školní režim volnější dny, přibývá cestování, výletů, vstupného a drobných nákupů. Letní rozpočet tak může připomínat začátek školního roku. Jen místo aktovky, sešitů a kroužků přicházejí tábory, vybavení, cestování a kapesné.

VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB 

Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.

Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.

V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.

Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.

Související

Karta, hotovost nebo Revolut? Jak platit na dovolené, aby vás to nestálo víc, než musí

Přečíst článek

„Luxus ještě není vkus.“ Pavel Králíček učí Čechy, že elegance nezačíná cenovkou

„Luxus ještě není vkus.“ Pavel Králíček učí Čechy, že elegance nezačíná cenovkou
Gentleman Store
Dalibor Martínek

Před patnácti lety založil Pavel Králíček blog Pravý gentleman. Jeho cílem bylo dokumentovat svou vlastní cestu k lepšímu oblékání a také radit českým mužům, jak a proč o sebe dbát i jak se oblékat. Z malého blogu tehdy vysokoškolského studenta se stal perfektně fungující obchod, který v současnosti prodává do devíti evropských zemí, má v Praze dvě kamenné prodejny a jeho roční tržby se pohybují okolo dvou set milionů korun. Svému původnímu záměru Králíček neuhnul: dál chce kultivovat české prostředí pánské módy, vozit do Česka světové značky, které tu chybí, a ukazovat mužům, v čem mohou vypadat lépe a hlavně se cítit dobře.

Kdybych se chtěl hezky a kvalitně oblékat, najdu takové oblečení v českých nákupních centrech?

Kvalita je široký pojem. Můžeme se bavit o kvalitě materiálů. Když je to stoprocentní bavlna nebo vlna, splňuje to technické parametry kvality. To byste se musel pohybovat v nejnižších cenových úrovních, aby to nesplňovalo základní nároky. Co považuji za důležitější, je estetická kvalita. Problém je, že neexistuje univerzální pohled. Oblečením o sobě něco říkáte, a jde o to, co chcete říkat. Nebo jestli jenom nechcete vypadat blbě.

Formálnost mizí, skinny džíny také

Jaké jsou aktuální trendy, co nosit například do práce v kanceláři? Košili nebo tričko, sako nebo bundu?

Hrozně záleží na úrovni formálnosti, na které se pohybujete. Obecným trendem je, že se snižuje formálnost. Dřív pracoval bankovní úředník v obleku a s kravatou, dnes už je pouze v košili. V bankách, které marketingově sázejí na neformálnost, už nemají ani tu košili. Je otázkou, zda je to dobře nebo špatně, ale je to velký trend. Potom existují takzvané roční trendy, tedy že třeba kalhoty jsou užší nebo širší. Ale protože muži jsou v přístupu k módě jednodušší, nehrají tyto trendy velkou roli. Barvy jako modrá, hnědá a bílá fungují vždy. Trendy se projevují pozvolně, v Česku zpožděně oproti světu. Jelikož se v branži oblékání pohybuji, mám zlozvyk soudit lidi podle oblečení. Když vidím někoho, kdo má ultraúzké kalhoty, že mu sedí jako druhá kůže, tak si pomyslím, že si ten člověk nevšiml, že se doba změnila. Nehledě na to, že tyto skinny džíny nebyly na mužích nikdy hezké. Byl to nějakou dobu trend, ale ten už odešel.

Takže máme nyní trend rozšiřování?

V pánské i dámské módě je to podobné. Nyní jsou to volnější střihy. Trend užších a volnějších střihů se opakuje v periodě zhruba pěti let, kdy to jde z extrému do extrému. Nyní jsme docela blízko širokého extrému, kdy se to začne dostávat zpátky někam, kde by člověk řekl, že je to normální šířka.

Hnědé boty už nejsou výstřelek

Když byla před pěti lety předvolební kampaň, kandidáti Pirátů a Starostů vystoupili společně na vltavském nábřeží a všichni měli hnědé boty a nikdo neměl kravatu. To je znak současné módy?

Hnědé boty nejsou trend, jen jsme dohnali dluh minulosti. Na společenské oblečení mají trendy mnohem menší vliv, větší váhu mají společenské zvyklosti. Staré poučky říkají, že černé boty jsou na večer, hnědé na den. Nyní tento pohled doháníme. V Praze už tam jsme. Nebude se to měnit zpátky k černým botám, možná spíš k barevnějším pro odvážnější.

Jak je to s nošením kravaty? Ve veřejném prostoru často mizí…

Souvisí to s úbytkem formálnosti. Před lety jsem si pořídil desítky kravat, a kravaty nestárnou. Ale kdy jsem ji měl naposledy na sobě, si nevzpomenu. Kravaty vymizely z běžného dne, nosí se jen na slavnostní události. Úplně zmizely motýlky nebo nějaké ještě formálnější doplňky.

Cena není totéž co kvalita

Existují módní značky, kterých by se džentlmen měl držet a které zaručují kvalitu?

Určitě existuje rozdělení na segmenty kvality, ale problém je, že cena nezaručuje kvalitu. Aby člověk dokázal posoudit kvalitu oblečení, musí mít aspoň minimální znalost. V zásadě stačí se orientovat podle kvality materiálu. Když chcete tričko a na první pohled vidíte, že je tenké, hadrovité, nebude to ono. Větší detail, například zpracování švů, už běžný člověk nedokáže posoudit.

V módě existuje několik kategorií. Fast fashion, typicky H&M, Zara nebo Bershka, nabízí módně a důstojně vypadající oblečení za nižší cenu. Tam bych kvalitu nehledal. Tyto značky však mívají odnože, třeba u H&M je to Arket, který nyní otevřel pobočku v Praze. Stejná firma, ale jinak pozičně nastavený koncept, který je kvalitnější, minimalističtější. Potom můžeme jít do prémiového segmentu, luxusního a superluxusního. V tom posledně jmenovaném už poměr mezi cenou a kvalitou vůbec neplatí.

V prémiovém segmentu se pohybuje naše firma. Pro mě je bohužel problém, že se v něm často objevují velká loga. H&M nemá logo přes celou hruď, v rámci prémiového segmentu je to běžné. V luxusním segmentu, u značek jako Prada, Gucci nebo Louis Vuitton, si část lidí kupuje zboží právě proto, aby bylo vidět logo nebo rozpoznatelný potisk. Je to signalizace společenského statusu. Potom je úroveň ještě vyšší, kde už není žádné logo, oblečení vypadá vlastně nenápadně. Příkladem může být Andrej Babiš, který vyšel na nějakou akci v kabátu Loro Piana. Ten vypadá jako úplně normální kabát, jenom stojí dvě stě tisíc korun.

Zakladatelé Gentleman Store Honza Moravčík a Pavel Králíček

Oblečení bohatých? Hlavně kvalita, ne značka, tvrdí zakladatelé Gentleman Store

Čerství třicátníci, Honza Moravčík a Pavel Králíček, se pánské módě věnují deset dlouhých let. Za tu dobu načerpali nepřeberně zkušeností kolem mužského oblékání, vzorem je jim klasická Anglie. Rozvinuli v Česku jedinečný byznys kolem oblékání. Loni jejich firma Gentleman Store přesáhla v obratu stomilionovou hranici. Mají velké plány a v Česku působí tak trochu jako věrozvěstové dobrého pánského vkusu. Pánská kosmetika, kvalitní oblečení. „Chci přinášet do Česka značky, které jsou na západě normální. Chci tady prostředí kultivovat, pozvednout,“ říká jeden ze zakladatelů firmy Pavel Králíček.

Přečíst článek

Má takové oblečení nějakou vyšší kvalitu, nebo je to jenom o značce?

Má vyšší kvalitu, ale ne odpovídající dvěma stům tisícům korun. Kdybychom se řídili poměrem ceny a výkonu, mohla by být cena třeba čtyřicet nebo padesát tisíc.

Trička s potiskem a tepláky do města? Problém je kontext

Jsou ještě módní trička s potiskem?

Obecně to není moc vkusné, je to low class. Rádoby vtipná sdělení jsou možná vtipná napoprvé, ale nemá to estetickou kvalitu. Můžete tím chtít sdělit nějaký názor, ale i to lze udělat esteticky.

Někteří lidé třeba o víkendu vyrážejí do města, na nákupy v teplácích. Jakou to má estetickou úroveň?

Historicky jsem byl velký hater tepláků. Bohužel už tepláky taky mám, ale používám je čistě na doma. Tepláky jsou buď sportovní oděv, a to ani ne moc funkční. Ve městě jimi porušujete očekávanou úroveň formálnosti.

V Česku jsou také oblíbené takzvané funkční kalhoty, takové ty oranžovo-šedé. Jak to koresponduje s módou a estetikou?

Když oblečení, které je určené do přírody, nosíte ve městě, opět mícháte kontext a formu. Moje rodiště je Trutnov, a když tam přijedu, řada lidí tam nosí trekové boty s vázáním „na stahovačku“. Lidé se tam oblékají jako na hory, přestože bydlí ve městě. Má to jeden zásadní důvod. Abyste se mohl dobře obléknout pro všechny situace života, potřebujete mít hodně oblečení. Oblečení do města nevyužijete do přírody a naopak. Kdo nechce do oblečení moc investovat, měl by najít pro oděv společný jmenovatel tak, aby se dal použít téměř všude. Smoking je jen pro speciální události.

Zemřel Valentino Garavani

Valentino Garavani oblékal šlechtu i filmové hvězdy. Končí éra velkých návrhářů

Ve věku 93 let zemřel Valentino Garavani, tvůrce ikonických rób pro slavné tváře Hollywoodu i globální smetánky. S mužem, který dal vzniknout globální značce s vlastním jménem, končí éra světové módy, která byla pro mnohé zlatým věkem.

Přečíst článek

Džíny jako vzácná jistota

Jsou takovým univerzálním oděvem třeba džíny? Jaké je vlastně v současnosti jejich postavení?

Tmavé, jednoduché džíny bez roztřepení nebo nějakých aplikací jsou v mužském i dámském světě široce populární, dají se použít téměř všude, vypadají dobře. Nemají chybu. Je to jedna z mála univerzálních a vkusných součástí šatníku, která si vydobyla punc kvality. Jsou porovnatelné s plátěnými kalhotami. Není to sice nic moc do divadla nebo ke košili a saku, ale na osmdesát procent příležitostí jsou to ideální kalhoty.

Barvy ukazují odvahu nositele

Jaké jsou hranice, když si chci při oblékání hrát s barvami?

Existuje takzvaná barevná typologie. Vychází z odstínu pokožky, barvy očí nebo tvaru obličeje. Na základě více kritérií odborník doporučí barvy, které vám budou sedět. Obecně řečeno, někomu prostě nějaká barva nesluší. Lze si s tím hrát; čím jsou barvy výraznější, tím víc ukazují odvahu nositele. Potom je dobré mít výběr barev víc pod kontrolou. Primárně v dámské módě se třeba vyhlašuje barva roku. Ten rok je na trhu více zboží dané barvy, ale to neznamená, že každému sluší.

Česko dohání Západ. Ale bude to na desetiletí

Proč má člověk třeba ve Vídni nebo v Paříži pocit, že jsou lidé lépe, vkusněji nebo originálněji oblečení než v Česku?

Je to dědictví komunismu. Teď to doháníme. Je to i vize našeho podnikání, říkám tomu dostávat Západ k nám. Bohužel to působí, jako bychom hovořili z nějaké podřadné pozice. Západ řadu věcí neumí dělat lépe než my. Ale bohužel, v módě to umí. Zlepšujeme se, ale není to otázka let, nýbrž desetiletí.

AI agenti míří do e-shopů. Do roku 2030 mohou nakupovat za téměř polovinu zákazníků

AI agenti míří do e-shopů. Do roku 2030 mohou nakupovat za téměř polovinu zákazníků

Umělá inteligence přestává být jen nástrojem pro vyhledávání informací. Podle studie Morgan Stanley by do roku 2030 mohlo až 45 procent online zákazníků svěřit své nákupy autonomním AI agentům, kteří za ně vyberou zboží, porovnají nabídky a v některých případech i rovnou objednají. Tento posun zásadně promění způsob, jakým lidé nakupují, i jakým e-shopy prodávají.

Přečíst článek

Smart casual: dvě saka, tři kalhoty, deset košil

Jak by mohl vypadat ideální, často využívaný dress code smart casual?

To je dress code do práce nebo na většinu společenských příležitostí, které nejsou příliš formální. Za mě plátěné kalhoty, chino, košile, separátní sako. Takového oblečení nemusíte mít moc, vystačíte si se dvěma saky, třemi páry kalhot a deseti košilemi. A máte vyřešeno. Mohou být i tenisky, jednobarevné, kožené. To je takový odvážný, mladistvý krok, jinak k tomu patří standardní hnědé polobotky.

Svatby, obleky na míru a česká krejčovina

Je nějaký posun v přístupu ke svatebnímu oblečení?

Obecně určuje úroveň formálnosti pár, který se bere. Pozvaní účastníci by měli brát ohled na vybraný dress code. Host by neměl svým oblečením zastínit ženicha nebo nevěstu. Je to důležitá událost, osobně jsem si na svou svatbu nechal ušít oblek. U mužů se stále víc prosazují světlejší odstíny obleků, obvykle jde o akci přes den a v teplých měsících.

Nechávají si Češi šít oblek na míru?

Před komunismem jsme měli věhlasné módní salony. I textilní průmysl byl na výši. Nyní se výroba přesunula do Asie a krejčovina není perspektivní obor. Staří krejčí odcházejí do důchodu. Šití na míru, kdy vše vzniká u krejčího, je docela drahá záležitost, ne pro každého. Existuje takový mezistupeň, a to je šití metodou měřenek. Naměří se rozměry, ale šije se jinde. Trh se šitím obleků je fragmentovaný, neexistuje žádný jasný lídr. Je to trh mnohem menší než konfekce.

Royal Pop se změnil v byznys pro překupníky. Hodinky za 385 eur nabízejí i za 5000 eur

Spojení Swatch a Audemars Piguet mělo být hodinářským svátkem. Místo toho se z uvedení Royal Pop stala ukázka toho, jak rychle se z dostupného luxusu může stát spekulativní artikl. Hodinky za stovky eur se podle Bloombergu přeprodávají za tisíce a Swatch čelí kritice za organizaci prodeje. Pro investory je ale klíčové něco jiného: zda se humbuk promění v tržby.

Přečíst článek

Muži a parfémy: jeden flakon na celý rok

Vy prodáváte i mužské parfémy. Jak je to s českými muži a parfémy? Začali se muži vonět?

Muži tomu nepřikládají takovou důležitost. Typicky muži dostanou jeden flakon na Vánoce a používají ho celý rok. Z toho je patrné, že ho nepoužívají moc často. Lidé vůbec neřeší, že by na každé roční období měli mít jiný parfém. Stejně jako na den a na noc. Ale trh se rozvíjí, máme tu už skvělé specializované obchody, kde můžete pořídit i jiné než mainstreamové parfémy. V parfémech dominují luxusní značky, které optimalizují vůni na průměrný vkus. Ale parfémy nejsou nedostupné, stojí v řádu jednotek tisíc korun. Mimo tyto značky je trh poměrně omezený, s malou distribucí. Trochu to nabourávají e-shopy typu Notino. Kamenných prodejen je překvapivě málo. V těch specializovaných jsou parfémy mnohem víc vyhraněné. Když se výběr povede, můžete o to víc zaujmout. Velkým trendem je, že se dělají unisexové vůně.

VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB 

Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.

Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.

V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.

Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.

Související

Zakladatelé Gentleman Store Honza Moravčík a Pavel Králíček

Oblečení bohatých? Hlavně kvalita, ne značka, tvrdí zakladatelé Gentleman Store

Přečíst článek

V našich profesích využijeme i zkušenosti z hudby a sportu, říkají Lenka Nekvapilová a Martina Janiuková ze skupiny Direct

Jaroslav Kramer

Kudy vedly životní cesty účastnic podcastu #FinŽeny? Svědčí jim spíše specifická práce s odborným detailem, nebo potřebují znát celkový kontext? A jak podle nich vypadá ideální dialog obchodu s oddělením Compliance? Nejen o tom si do studia přišly popovídat Podporovatel obchodu v Direct Investments Lenka Nekvapilová a Head of Risk and Compliance v Direct Fidoo Payments Martina Janiuková.

Pozice Nekvapilové v rámci skupiny Direct se nazývá podporovatelka obchodu, což by v obvyklé firemní hantýrce odpovídalo pozici ředitelky obchodu. „My ředitele nemáme, takže jsem podporovatelka,“ vysvětluje. Janiuková je odpovědná za oblast Risk and Compliance. „Direct Fidoo Payments je platební instituce pod dohledem ČNB. Proto máme týmy, které vyhodnocují rizika a sledují oblast Compliance, abychom vyhověli jak klientům, tak regulátorovi,“ přibližuje.

Hledání cest

Než se po studiu financí vrhla na dráhu obchodnice, snažila se Nekvapilová dlouho budovat kariéru ve zcela jiném odvětví. „Chtěla jsem být operní pěvkyně a vydrželo mi to do 23 let. Ty roky strávené ve sboru byly pro mě dobrou průpravou, protože je to tam hodně postavené na týmovosti, kombinované s velkou mírou individuální zodpovědnosti. V obchodě je to podobné,“ říká dáma, která má zkušenosti s obchodem například i v médiích.

Jana Zelinková a Gabriela Kuvíková z Generali penzijní společnosti

Žijí déle, pobírají méně. Proč jsou ženy ve stáří finančně zranitelnější, diskutují Jana Zelinková a Gabriela Kuvíková z Generali penzijní společnosti

Proč má, nejen pro ženy, smysl začít si spořit na důchod co nejdříve? Kde jsou hlavní výhody penzijního spoření? A jak si v této disciplíně stojí Češi? Hosty další epizody podcastu #FinŽeny jsou CEO Generali penzijní společnosti Jana Zelinková a Chief Risk Officer téže společnosti Gabriela Kuvíková.

Přečíst článek

Také Janiuková začínala na obchodní pozici a ke svému současnému oboru se dostala později. „Po škole jsem nastoupila jako konzultantka penzijních programů pro zaměstnance se státním příspěvkem. Poté jsem byla v manažerské pozici, kdy jsem vedla provozní a administrativní týmy. Do Directu jsem nastoupila na procesní management s agendou AML (opatření proti praní špinavých peněz – pozn. red.), z čehož pak vyplynulo, že jsem postupně převzala Compliance a později i Risk,“ uvádí.

Podobně jako Nekvapilová i Janiuková nachází paralely mezi svou současnou kariérní rolí a dlouholetým koníčkem, jímž je sport. „Sport se neobejde bez pravidel. Je tam rozhodčí a je dáno, co se smí a nesmí. Zároveň je to často týmová záležitost. V Compliance je to vlastně dost podobné, jen se to nehraje s balonem. Hledáte cesty v rámci možností a mantinelů,“ dodává.

S urputností pod povrch

Nekvapilová si pochvaluje, že její kolegyně ve studiu má zkušenost s obchodem, což usnadňuje spolupráci. „Obvyklejší je, že se obchod s riskaři a oddělením Compliance příliš nemusí. V našem případě to neplatí. Vedeme otevřené diskuze a je skvělé, že v Compliance sedí člověk, který má background v byznysu,“ těší ji.

Finance jsou velmi technické, ale je to jízda, říkají Natálie Rosová a Barbora Růžičková z Bird & Bird

Detektivní práce plná oříšků k rozlousknutí. Tak svou profesi popisují seniorní advokátky z kanceláře Bird & Bird Natálie Rosová a Barbora Růžičková, specialistky na oblast bankovnictví a financí. „Bez zápalu to dělat nejde,“ shodují se v podcastu #FinŽeny.

Přečíst článek

Co mají obě dámy společné, je jistá zarputilost, s níž se chápou svých agend. Typická je pro ně snaha proniknout pod povrch věcí a dobře je chápat. „Nemohu věci dělat, pokud jim nerozumím. Potřebuji jim detailně rozumět a jdu si za tím s určitou urputností,“ říká Nekvapilová.

Stejně tak Janiuková se nepovažuje za fanynku teoretické regulatoriky, ale zajímá ji její aplikace. „Baví mě praktická část, tedy jak regulaci smysluplně a jednoduše dostat do našeho fungování. A podobně jako Lenka potřebuji rozumět procesu. Tomu, čeho chceme dosáhnout. Ani já nemám ráda, když někdo přijde s tím, že se má dělat jedna dílčí věc. Nejprve potřebuji znát big picture, pak mohu řešit detaily,“ říká Janiuková.

Má obchodník umět prodat vše, co se mu řekne?

Jak moc zorientovaný ve světě investic musí být drobný investor?

A co hlavně se účastnice podcastu snaží naučit své mladší kolegyně?

I o tom byla řeč v podcastu #FinŽeny. Aktuální epizoda se spouští v úvodu článku. Najdete ji také na Spotify či Apple Podcasts.

Cover Story, užito se svolením

Související

Finance jsou velmi technické, ale je to jízda, říkají Natálie Rosová a Barbora Růžičková z Bird & Bird

Přečíst článek

Bez spolupráce se nikam nedostanete, říkají v podcastu #FinŽeny Jiřina Procházková, Radka Mašková a Lenka Falešníková

Přečíst článek
Jana Zelinková a Gabriela Kuvíková z Generali penzijní společnosti

Žijí déle, pobírají méně. Proč jsou ženy ve stáří finančně zranitelnější, diskutují Jana Zelinková a Gabriela Kuvíková z Generali penzijní společnosti

Přečíst článek