Vydražte si zážitek s českými osobnostmi v aukci od SANANIM

Češi u hypoték stále více dokládají energetickou náročnost budov, jenže 60 procent nemovitostí se stále prodá bez průkazu. Bankéři proto volají po veřejné databázi energetických štítků.

V prvním čtvrtletí roku 2026 se podíl nových hypotečních úvěrů s doloženým průkazem energetické náročnosti budovy (PENB) přiblížil k hranici dvou pětin. Podle čerstvých údajů z reprezentativního průzkumu České bankovní asociace (ČBA) roste zejména podíl mimořádně a velmi úsporných nemovitostí, přestože více než 60 procent hypoték se stále sjednává bez tohoto průkazu.

Podíl nových spotřebitelských úvěrů zajištěných nemovitostmi, u kterých klienti doložili energetický průkaz, stoupl v prvním čtvrtletí 2026 na 39,7 procenta. Tím navázal na růst z předchozího kvartálu (37,6 procenta) a výrazně odskočil od průměru celého roku 2024, jenž činil 34 procent. V celkovém objemu nově sjednaných úvěrů s doloženým PENB to za první čtvrtletí představuje přibližně 40,2 miliardy korun.

Novostavby a rekonstrukce mají mít průkaz povinně

Přesto nadpoloviční většina hypoték, přesně 60,3 procenta, nemá průkaz doložen.  „Údaje tak nadále dokládají naléhavost potřeby vzniku veřejné databáze PENB, z níž by bylo možné čerpat spolehlivá data, a rovněž potřebu zvýšení vymahatelnosti stávající legislativy, která u nových staveb či rekonstrukcí pořízení PENB ukládá jako povinné,“ apeluje bankovní asociace. Tento krok by podle ní výrazně posílil transparentnost realitního trhu a přímo tak ochránil spotřebitele, u nichž by se snížilo riziko pořízení „energetického zajíce v pytli“.

 Z dodaných údajů vyplývá, že mezi úvěry s doloženým průkazem dominují hospodárné stavby. Společný podíl mimořádně úsporných budov (třída A) a velmi úsporných budov (třída B) v prvním čtvrtletí vzrostl na celkových 66,8 procenta, čímž se zotavil z mírného poklesu na 65,4 procenta v závěru předchozího roku. Samotná třída A dokonce dosáhla nového maxima, zhruba 16,8 procenta, a překonala tak předchozí rekord ze třetího čtvrtletí 2025. Třída B, ačkoli mírně klesla pod padesátiprocentní hranici, nadále představuje největší segment na trhu.

Na opačném konci spektra se podíl nejhorších energetických kategorií F a G (velmi a mimořádně nehospodárné budovy) nezvýšil a udržel se na stabilních 6,3 procenta z konce předchozího roku. U méně úsporných budov ve třídě D setrval podíl nad hranicí osmi procent, zatímco u hospodárných staveb kategorie E podíl mírně klesl ke třem procentům. Výkyvy ve vyšších kategoriích mohou podle analytiků souviset jak s vývojem nabídky a dostupnosti nemovitostí na trhu, tak s dřívější legislativní změnou, podle níž mohou klienti při výstavbě dokládat energetický průkaz až ve fázi kolaudace. Vykazovaná energetická náročnost se navíc týká vždy nemovitosti určené k zajištění úvěru, což nemusí být nutně tatáž nemovitost, jejíž pořízení hypotéka přímo financuje.

tatistika ČBA vzniká na základě dat od pěti největších tuzemských bank – České spořitelny, ČSOB, Komerční banky, Raiffeisenbank a UniCredit Bank. Tyto instituce testovaly metodiku sběru dat již od roku 2023 v rámci přípravy agregátního ukazatele ESG. Výsledná data jsou vzhledem k velikosti bilanční sumy těchto bank považována za reprezentativní vzorek celého tuzemského bankovního sektoru a Česká bankovní asociace je nyní publikuje čtvrtletně. Komerční banka a ČSOB přitom poskytují údaje rovnou za celou svou finanční skupinu včetně stavebních spořitelen.

Bydlení v ateliéru nebo vlastní garáž? Jak získat hypotéku na nebytový prostor

Reality

Klasická hypotéka je určená především na financování domů a bytů. Pokud ale chcete koupit kancelář, garáž, ateliér nebo třeba starou půdu a přestavět ji na moderní loft, situace je složitější. Neznamená to však, že úvěr získat nelze.

nst

Přečíst článek

Francouzští filmaři se obávají, že jeden z nejmocnějších mediálních hráčů země začne rozhodovat nejen o tom, co se vysílá, ale i o tom, co se vůbec natočí.

Filmový festival v Cannes letos nežil jen filmy a hvězdami, ale také protestem proti oligarchizaci filmu. Přes 900 osobností kultury podepsalo výzvu „Zapper Bolloré“ proti rostoucímu vlivu mediálního magnáta Vincenta Bollorého.

Bollorého republika filmu

Bolloré vlastní média, a hlavně Canal+, na němž je francouzská kinematografie finančně silně závislá. Není to žádný neutrální investor, má svou silně konzervativní politickou agendu, podporuje Le Pen a Jordana Bardellu a dlouhodobě buduje silné konzervativní mediální impérium. Filmaři se obávají, že podobně jako v televizi a tisku začne určovat tón i ve filmovém průmyslu. V jejich očích nejde jen o vlastnictví médií, ale o dlouhodobý ideologický projekt.

A pro lehké srovnání si představte naši českou debatu, nebo spíš nedebatu. Filmaři proti oligarchii? Ve Francii normální, v Česku spíš trochu sci-fi. Protest českých filmařů proti místní oligarchii je asi těžko představitelný. Ale i současná debata kolem změny financování a škrtů v ČT, bez jejíž koprodukce náročnější české filmy prakticky nemají šanci vzniknout, se filmu příliš nevěnuje.

David Ondráčka: Když zhasnou Kavčí hory, zhasne i budoucnost českého filmu

Názory

Debata o televizních poplatcích a České televizi může dramaticky ovlivnit i podobu českého filmu. Pokud politici zásadně zaříznou finance ČT, z českého filmu zbyde jen popcorn a product placement. Bez České televize dnes ambiciózní český film vznikne jen těžko; bez ní ho producenti jednoduše nedají dohromady. Vyrobit film je totiž opravdu finančně složitá záležitost.

David Ondráčka

Přečíst článek

Když film platí jeden muž

Celá aféra stojí na jednoduchém faktu: slavná francouzská kinematografie je dnes finančně silně závislá na Canal+, a tedy nepřímo na Vincentu Bollorém. A on chce média ovlivňovat a nijak to neskrývá. Signatáři protestu upozorňovali, že koncentrace médií, distribuce i financování v rukou jednoho miliardáře může postupně ovlivnit nejen to, co se vysílá, ale i to, co se vůbec natočí.

Červený koberec, černá listina

Prudkost reakce na tento protest byla také neobvyklá. Předseda představenstva Canal+ Maxime Saada v Cannes okamžitě oznámil, že si nepřeje, aby jeho skupina nadále spolupracovala se signatáři petice namířené proti hlavnímu akcionáři Bollorému. Přišel klasický moment dnešní doby: boj proti údajné cenzuře okamžitě začal připomínat černou listinu.

Autoři petice „Zapper Bolloré“ teď tvrdí, že reakce šéfa Canal+ Maxima Saady jejich obavy v podstatě potvrzuje. Když veřejně oznámí, že skupina už nechce spolupracovat se signatáři kritické výzvy, nevypadá to jako obrana plurality, ale jako demonstrace síly. Ve filmovém prostředí, kde většina projektů bez Canal+ těžko hledá finance, má podobná věta váhu téměř profesního rozsudku.

Festival v Cannes každoročně mluví o odvaze, kritice moci a svobodě umění. Letos se ukazuje stará pravda kulturního průmyslu: svoboda projevu naráží na peníze.

David Ondráčka: Sbírky plné originálů, nebo dobře namalovaných falz?

Názory

Trh s uměním působí noblesně a má rád velká slova: autenticita, mistrovské dílo, aukční rekord. Jenže pod elegantní fasádou se skrývá překvapivě mnoho falz a tento trh je ideálním prostředím pro podvody. Švýcarský Fine Art Expert Institute odhaduje, že až 50 procent děl v oběhu může být chybně připsáno autorům nebo rovnou paděláno.

David Ondráčka

Přečíst článek

Bolloré jako francouzský kulturní problém

Vincent Bolloré už léta polarizuje francouzský veřejný prostor. Kritici mu vyčítají koncentraci mediální moci a ideologický posun jeho médií doprava, zejména kolem stanice CNews. Signatáři tribuny neútočili na zaměstnance Canal+, ale na systém vlivu, který podle nich ohrožuje nezávislost kultury.

Ironie je téměř učebnicová: zatímco se na červeném koberci mluví o odvaze autorů, v zákulisí se řeší, kdo smí kritizovat člověka, který drží peníze.

Strach není o hvězdách, ale o těch neviditelných

Francouzský filmový průmysl funguje na sítích kontaktů, koprodukcích a dlouhodobých vztazích. Pokud největší investor naznačí, že určité lidi už nechce financovat, efekt je okamžitý. Nejde jen o slavná jména, ta to nějak přežijí. Nejzranitelnější bývají technici, mladí režiséři nebo producenti na začátku kariéry.

V kulturním průmyslu málokdy funguje přímá cenzura. Častější je ticho ze strachu, že telefon už příště nezazvoní.

Nejlepší interiér roku? Byt, který měl být skoro ztracený případ

Enjoy

Mezonet na Břevnově měl složitou dispozici, tmavé centrum a za sebou už jednu drahou úpravu. Přesto se stal nejlepším Interiérem roku 2025 a porotu zaujal klidem, světlem i výrazným kovovým schodištěm.

pej

Přečíst článek

Cannes jako zákop kulturní války

Celá debata ukazuje nervozitu části kulturních elit z toho, že přicházejí o své dosavadní výsadní postavení. Francouzská kultura měla svá privilegia a teď je tady hráč s jasnými zájmy a vlastní politickou agendou. Obě strany se navzájem obviňují z ovládání prostoru.

Běžné Francouze to moc nevzrušuje. Kulturní bitvy elit mají často problém: odehrávají se v uzavřeném salonu, zatímco venku mezitím zdražuje elektřina a hypotéky. A když umělci mluví o ohrožení demokracie z terasy hotelu Carlton v Cannes, není to na ulici úplně slyšet.

Když se společnost unaví sama sebou

Nejde jen o Francii, Bollorého nebo jeden televizní kanál. Je to širší evropský symptom. Společnost je unavená permanentním konfliktem, ekonomickou nejistotou i kulturními válkami všeho druhu. A unavené společnosti často začnou toužit po jednoduchosti, pořádku a silných interpretacích světa.

Ani ve Francii nejde o jednu petici a o jednoho miliardáře. Vše má i politickou rovinu: probíhá boj o vliv na veřejné mínění před další, velmi otevřenou, prezidentskou volbou. Je to další kapitola širšího ideologického konfliktu o to, kdo bude určovat kulturní normy, mediální tón a nakonec i politickou atmosféru, která může prezidentskou volbu ovlivnit.

Kultura jako poslední siréna?

„Literatura a film nejsou jen zábava, ale také varování,“ říká francouzský spisovatel Laurent Mauvignier. „Dnes sledujeme ideologické tvrdnutí společnosti.“

Od kultury se dnes čeká hlavně výkon: sledovanost, engagement, streamovací čísla a jednoduchá zábava. Ale pokud kultura, včetně filmu, přestane dráždit a varovat, začne společnost ztrácet citlivost na vlastní chyby. Pokud má zůstat relevantní, musí si tuto schopnost udržet.

Další texty Davida Ondráčky