Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Další pokus. Koláček v kauze privatizace MUS nově poukazuje na manipulaci s důkazem

Antonio (Antonín) Koláček, manažer MUS, u soudu v roce 2023
Profimedia
 ČTK

Nepravomocně odsouzený manažer Antonio Koláček se nově hájí tím, že klíčový důkaz v kauze privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS) je zmanipulovaný. Odkazuje při tom na závěry analytičky, podle níž DVD předané švýcarskými úřady do českého trestního spisu nese stopy úprav ve photoshopu a má smazaná metadata, takže nelze ověřit původní podobu dokumentů ani historii jejich změn. Uvedl to Koláčkův advokát Pavel Staněk. Případem se začne v září zabývat odvolací soud.

„Dlouho jsem věřil, že musí stačit vysvětlit, co se tehdy reálně stalo – tedy že jsme Mosteckou uhelnou nezničili, ale zachránili, že stát dostal zaplaceno a že jsme postupovali s vědomím a souhlasem tehdejší vlády. Jenže se ukázalo, že to nestačí. Proto jsme začali podrobně ověřovat dokumenty, na kterých rozsudky stojí,“ vzkázal Koláček. Aktuální zjištění podle něj ukazují na chyby ve vyhodnocení důkazů ze švýcarské strany, jež kauzu řešila dříve než Česko.

Případ se týká odprodeje státního podílu v těžební společnosti, který v roce 1999 jednomyslně schválila vláda Miloše Zemana. Obžaloba tvrdí, že manažeři MUS tehdy Česko podvedli nejméně o 2,37 miliardy korun. Nejprve MUS skrytě ovládli, když z ní odčerpali peníze do zahraničí pod záminkou jejich zhodnocení. Poté údajně vyčkali, až klesla cena akcií, a od českého státu odkoupili jeho podíl za výrazně nižší cenu.

Padesát tisíc stran dokumentů

Zmíněné švýcarské DVD není podle obhajoby jen technickou přílohou trestního spisu, ale důkazem, na němž obžaloba i soud založily tvrzení o tom, že Koláček byl skutečným majitelem offshorových firem na ostrově Man. Nosič obsahuje 50 tisíc stran dokumentů.

Antonio (Antonín) Koláček, manažer MUS, u soudu v roce 2023

Lukáš Kovanda: Mostecká uhelná nebyla zpackaná privatizace. I příběh ČEZ volá po pragmatismu

Debata o silnější roli státu v energetice znovu otevírá otázku, jak hodnotit privatizace strategických podniků. Příběh Mostecké uhelné ukazuje, že úspěch nelze měřit pouze cenou transakce, ale také zachováním provozu, pracovních míst a stability regionu.

Přečíst článek

Analytička Tereza Vašinová, na kterou se obrátili Koláčkovi právníci, tvrdí, že DVD pochází z roku 2007 a o čtyři roky později s ním někdo manipuloval v programu Adobe Photoshop. „V rámci té manipulace byla smazána veškerá metadata. To znamená, že nelze doložit, co se s tím DVD-R dělo mezi rokem 2007 a 2011. A to smazání metadat proběhlo zcela záměrně,“ uvedla.

Metadata přitom ukazují, kdy konkrétní dokument vznikl, kdo s ním pracoval a jestli byl následně měněn. Koláček proto bude v odvolacím řízení žádat nové a důkladné prověření původu těchto důkazů a jejich neměnnosti.

Koláček se v kauze MUS odvolal a slibuje nová odhalení

Antonio Koláček exkluzivně pro Newstream: Odvolal jsem se. Příběh MUS musí ještě pokračovat

Soud uznal Antonia Koláčka a Oldřicha Klimeckého vinnými v kauze ovládnutí a privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS). Bývalému manažerovi těžební firmy Antoniu Koláčkovi soud uložil 7,5 roku vězení a propadnutí několika set milionů korun z bankovních účtů. Ten se okamžitě odvolal s tím, že příběh Mostecké uhelné bude pokračovat a "odhalí dosud skryté skutečnosti".

Přečíst článek

Podle verdiktu pražského městského soudu si má Koláček odpykat 7,5 roku vězení za podvod a zneužití postavení v obchodním styku. Rozsudek mu ukládá také propadnutí několika set milionů korun z bankovních účtů, pětiletý zákaz působení ve vedení firem a povinnost podílet se na náhradě škody způsobené státu.

Koláček dlouhodobě tvrdí, že orgány činné v trestním řízení nepochopily, jak v 90. letech postupovala privatizace. Trvá na tom, že manažeři těžební společnost restrukturalizovali a stabilizovali. Stát podle něj věděl, komu svůj podíl prodává, respektive ho to nezajímalo, protože se ho chtěl zbavit.

VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB 

Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.

Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.

Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.

Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.

To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB. 

A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.

Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.

Související

Koláček se v kauze MUS odvolal a slibuje nová odhalení

Antonio Koláček exkluzivně pro Newstream: Odvolal jsem se. Příběh MUS musí ještě pokračovat

Přečíst článek
Antonio Koláček

Bývalý uhlobaron Antonio Koláček před klíčovým soudem: Věřím v karmu. Zvítězím

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Mostecká uhelná nebyla zpackaná privatizace. I příběh ČEZ volá po pragmatismu

Antonio (Antonín) Koláček, manažer MUS, u soudu v roce 2023
Profimedia
Lukáš Kovanda

Debata o silnější roli státu v energetice znovu otevírá otázku, jak hodnotit privatizace strategických podniků. Příběh Mostecké uhelné ukazuje, že úspěch nelze měřit pouze cenou transakce, ale také zachováním provozu, pracovních míst a stability regionu.

Česko nyní znovu řeší, jakou roli má stát hrát v energetice, surovinách a klíčové infrastruktuře. Debata o cenách elektřiny, energetické bezpečnosti, útlumu uhlí či nákladech dekarbonizace vrací do hry otázku, která se zdála být po devadesátých letech uzavřená: kdy má stát vlastnit, kdy má regulovat a kdy je lepší předat riziko soukromému kapitálu? Stejná otázka se nyní vrací také v souvislosti s intenzivní diskusí o zestátnění výroby elektřiny v ČEZ.

Příběh, který nelze odbýt jednou větou

Právě proto má v současnosti smysl vracet se k Mostecké uhelné společnosti. Zhruba před třiceti lety, v polovině devadesátých let, se Antonín Koláček (na úvodním snímku) stal jednou z klíčových postav jejího příběhu. Příběhu, který patří k nejdiskutovanějším kapitolám české transformace.

Jenže Mosteckou uhelnou nelze poctivě hodnotit jednou větou. Už vůbec ji však nelze odbýt černobílou zkratkou o zpackané privatizaci. Taková nálepka může být pohodlná, ale je ekonomicky zavádějící, protože povrchní dojem staví do přímého rozporu se skutečnou hospodářskou bilancí. Právě ta se z veřejné debaty často vytrácí, ačkoliv je zásadní.

Jaderná elektrárna Dukovany

Férové vypořádání minoritářů ČEZ není politický dárek. Je to cena za kontrolu

Debata o ČEZ se často redukuje na tvrzení, že výkup minoritářů zaplatí veřejnost a vydělají jen soukromí akcionáři. Jenže podstata sporu je jinde. Pokud má stát používat ČEZ jako nástroj pro výstavbu nových jaderných bloků, musí férově vyřešit konflikt mezi strategickým zájmem státu a právy menšinových vlastníků, komentuje ekonom Lukáš Kovanda.

Přečíst článek

Stát neprodával zdravou firmu

Abychom pochopili realitu, musíme se vrátit do roku 1993. Stát tehdy neřešil akademický privatizační úkol. Neprodával zdravou firmu na fungujícím trhu.

Mostecká uhelná vznikla sloučením několika těžebních podniků zatížených obřími vnitřními dluhy, ekologickými závazky a fatální nejistotou ohledně územních limitů těžby. To vše v době, kdy poptávka po hnědém uhlí prudce klesala.

V tehdejší krizové realitě stát sledoval primární cíl. Potřeboval udržet provoz a sociální stabilitu regionu. Jak mi nedávno potvrdil tehdejší ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, klíčové bylo, aby podnik přežil, region se nezhroutil, pracovní místa zůstala zachována a stát se vyhnul astronomickým nákladům na zahlazování těžebních škod.

Devadesátá léta zkrátka nebyla sterilním laboratorním experimentem. Česká republika teprve budovala kapitálový trh, právní rámec, domácí podnikatelský kapitál i instituce tržní ekonomiky. Mnohé velké podniky byly ve stavu, který by v běžné tržní ekonomice vyžadoval tvrdou restrukturalizaci, bankrot nebo masivní kapitálový vstup. Vše se však odehrávalo v zemi, která neměla čas, zkušenosti ani dostatek kapitálu.

Petr Kellner mladší kupuje Tonak. Tradičnímu výrobci klobouků hrozil konec

Výrobce klobouků Tonak byl v těžké finanční situaci a bez nového kapitálu mu hrozil konec. Teď ho kupuje skupina Petra Kellnera mladšího, která chce zachovat výrobu i tradiční české řemeslo.

Přečíst článek

Firma nepřestala fungovat

Navzdory složité situaci Mostecká uhelná nepřestala fungovat. Těžila, vyplácela mzdy a nezměnila se v další velkou černou díru na veřejné peníze.

V době, kdy řada podniků v hutnictví, strojírenství či textilním průmyslu procházela bolestivými útlumy, drahými sanacemi nebo rovnou kolapsem, představovalo udržení provozu v severočeském regionu podstatnou hodnotu.

Právě to je aspekt, který v debatě často zaniká. Ekonomická transformace se nehodnotí pouze podle ceny jedné transakce. Hodnotí se také podle toho, zda stát musel podnik následně dlouhodobě dotovat, zda došlo k sociálnímu otřesu, zda region ztratil klíčového zaměstnavatele a zda se restrukturalizační náklady přenesly na daňové poplatníky.

V tomto smyslu Mostecká uhelná dopadla lépe než řada jiných transformačních příběhů.

Antonio Koláček

Bývalý uhlobaron Antonio Koláček před klíčovým soudem: Věřím v karmu. Zvítězím

Antonín Koláček je jednou z hlavních postav kauzy Mostecké uhelné, kterou nyní rozhoduje český soud. Bývalý uhlobaron, který si změnil jméno na Antonio, čeká na klíčové rozhodnutí. Soud jej buďto pošle do vězení, nebo zabrání uznání výsledku švýcarské justice. Rozhodující datum se přitom nebezpečně blíží. „Osobně věřím, že zvítězí vyšší spravedlnost a dopadne to pro mě dobře,“ říká Koláček. V rozhovoru pro newstream.cz podnikatel, který je znám svými neortodoxními projevy životního stylu i víry, promluvil o tom, jak aktuálně žije a co od soudů čeká.

Přečíst článek

Stát už firmu plně neovládal

Stát v druhé polovině devadesátých let postupně ztrácel ve firmě vliv v důsledku kupónové privatizace a následných prodejů akcií ze strany obcí a měst. V určité fázi už neměl nad MUS plnou kontrolu.

Neprodával tedy majoritu ve stabilním podniku v ideální kondici, ale podíl ve firmě, jejíž budoucnost byla zatížena řadou provozních, sociálních i regulatorních nejistot.

A elementární ekonomická matematika říká, že minoritní podíl má na trhu zpravidla výrazně nižší hodnotu než podíl kontrolní. Klíčovou otázkou tedy není pouze to, zda mohl stát získat víc, ale také to, jaká rizika ze sebe prodejem tohoto podílu sňal.

Švýcarský rozsudek změnil veřejný pohled

Proč tedy ve veřejném prostoru dominuje tak kritická interpretace? Může za ni pozdější odsuzující rozsudek ve Švýcarsku, který dramaticky otočil kormidlo českého veřejného mínění. Přišel totiž v přímém protikladu k dosavadním závěrům domácích institucí.

Tuzemské orgány činné v trestním řízení, BIS i FAÚ kauzu opakovaně prověřovaly, ale nikdy neshledaly důvod k zahájení stíhání. Všechny složky se shodly, že transakce proběhla v pořádku a českému státu nevznikla majetková škoda.

Jak upozorňuje i zmíněný Grégr, zahraniční právní interpretace trpí absolutní slepotou vůči specifickému transformačnímu kontextu. Švýcarští soudci hodnotili situaci optikou rozvinutého západního kapitalismu 21. století, nikoli optikou postkomunistické země hledající cestu z ekonomické agonie.

Radim Fiala (SPD)

Dalibor Martínek: Fiala povede dozorčí radu ČEZ. Vláda hledá své dno

Novým šéfem dozorčí rady ČEZ se stal poslanec za SPD Radim Fiala. Vybrali si ho ostatní členové rady. Na zestátnění největší polostátní firmy tak bude dohlížet člověk, který považuje Ukrajinu za nacistický stát, o energetice neví nic a ve Sněmovně sprostě nadává.

Přečíst článek

Ekonomická bilance není katastrofou

Perspektiva tří desítek let umožňuje hodnotit věci poctivě. Není nutné volit mezi uznáním ekonomických přínosů a otázkami nad kvalitou privatizačního procesu. Zároveň je však ekonomicky neobhajitelné přebírat mediální zkratku a ignorovat fakt, že sociální a provozní výsledek operace nebyl katastrofou, ale úspěchem.

Proto lze Mosteckou uhelnou řadit mezi nejpovedenější privatizace českých devadesátých let. Šlo o éru hledání nových ekonomických cest, kdy stát vsadil na realismus a prioritu stability, a tento přístup v klíčovém testu jednoznačně obstál.

I když pozdější právní diskuse přinesly otazníky, reálnou hospodářskou bilanci a zachování soudržnosti regionu to nemění.

Poučení pro dnešní energetiku

Dnes, v roce 2026, kdy stát aktivně a koncepčně formuje novou tvář domácí energetiky, tak může na tehdejší důraz na stabilitu úspěšně navázat.

Ukazuje se totiž, že silná role státu a ochrana strategických zájmů země vyžadují v každé době především odvahu k pragmatickým řešením.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

Související

Koláček se v kauze MUS odvolal a slibuje nová odhalení

Antonio Koláček exkluzivně pro Newstream: Odvolal jsem se. Příběh MUS musí ještě pokračovat

Přečíst článek

Glosa Michala Noska: Česká televize šetří, Prima vysílá. Veřejnoprávnost dostala ve Wimbledonu kanára

Lindu Noskovou čeká finále Wimbledonu
Profimedia.cz
Michal Nosek

Co může být veřejnoprávnějšího než historicky první ryze české ženské finále Wimbledonu? Zápas, který může přitáhnout k obrazovkám statisíce lidí, ovšem Česká televize nenabídne. O jeho bezplatné vysílání se postarala komerční Prima. Instituce placená koncesionáři tak může divákům znovu vysvětlovat své poslání. Jen bez tenisových raket, českých vlajek a patrně i bez většiny národa.

Česká televize se ráda ohání veřejnou službou. Kdykoli se mluví o koncesionářských poplatcích, jejich zvyšování nebo vymáhání, dozvídáme se, že bez silného veřejnoprávního média by byla demokracie snad jen několik reklamních bloků vzdálená od zhroucení.

Glosa Michala Noska: Taylor Swift a kapitalismus beze zbytku. I odpadky lze proměnit v prémiové zboží

Fanoušci Taylor Swiftové si po její newyorské svatbě kupovali odpadky sesbírané v okolí Madison Square Garden. Nešlo však jen o další kuriózní projev obdivu k celebritě. Příběh ukazuje, jak dokonale dnes trh dokáže zpeněžit pozornost, emoce i pouhou domněnku blízkosti ke slavné události.

Přečíst článek

Když ale přijde sportovní událost, která skutečně zajímá širokou veřejnost, začne se počítat. Práva jsou drahá, rozpočet je napjatý a Česká televize musí šetřit. A kde jinde začít než u programu, na který by se lidé opravdu dívali.

Historicky první české ženské finále ve Wimbledonu je přitom téměř učebnicovým příkladem události veřejného zájmu. Proti sobě nastoupí Karolína Muchová a Linda Nosková. Dvě české tenistky, nejslavnější tenisový turnaj světa a zápas, který se už nemusí nikdy opakovat. A Česká televize u toho samozřejmě nebude.

Veřejnoprávnost zařídila komerční televize

O to, aby se zápas nedostal jen k předplatitelům Eurosportu, se nakonec postarala Prima. Komerční televize získala sublicenci od společnosti Warner Bros. Discovery a finále odvysílá v sobotu od půl páté odpoledne na volně dostupném kanále.

Je v tom jistá kouzelná ironie. Česká televize, která vybírá povinné poplatky ve jménu veřejnosti, zápas nenabídne. Prima, kterou nikdo povinně platit nemusí, ho nabídne opravdu zdarma.

Slovo „zdarma“ je samozřejmě třeba chápat v televizním smyslu. Divák dostane reklamy, upoutávky a všechno, co ke komerčnímu vysílání patří. Přesto nemusí kupovat sportovní balíček ani hledat po internetu pochybný přenos. Zapne televizi a v klidu sleduje české finále Wimbledonu.

Přesně tak nějak si člověk představuje službu široké veřejnosti.

Lukáš Kovanda: Volkswagen musí řezat hlouběji. Dotknou se škrty i Škody?

Volkswagen se pokouší uklidnit investory zeštíhlením nabídky, jeho plán je však příliš vágní. Koncern dál ztrácí konkurenceschopnost v Číně, bojuje s drahou pracovní silou i problémy elektromobilů. Otázkou zůstává, zda se ozdravný řez dotkne také Škody Auto.

Přečíst článek

Na neplatiče přísně, na program opatrně

Česká televize umí být velmi důsledná, když jde o poplatky. Domácnostem vysvětluje, kdo má platit, proč má platit a co se stane, když platit nebude. Na koncesionáře mohou přijít výzvy, přirážky a v krajním případě i vymáhání dlužných částek.

O poznání menší důslednost je vidět ve chvíli, kdy má televize za vybrané peníze nabídnout něco, co má skutečně celospolečenský význam.

Jistě, Česká televize nemůže koupit všechno. Sportovní práva jsou drahá a veřejnoprávní médium musí dělat rozpočtové volby. Jenže právě tyto volby ukazují, co považuje za důležité.

Jestliže se nenajdou peníze na první české ženské finále Wimbledonu, pak by možná bylo fér ubrat na vznešených řečech o tom, jak Česká televize spojuje společnost a přináší obsah, který komerční média nabídnout nemohou. Tentokrát jej totiž komerční médium nabídnout mohlo. A také nabídlo.

Tenis jen pro elitu. Wimbledonská sedadla se obchodují za cenu pražského bytu

Nejlepší místa ve Wimbledonu už nejsou jen vstupenkou na tenis. Stala se z nich investice pro bohaté. Speciální wimbledonské debentury, tedy cenné papíry spojené s právem na prémiová sedadla, se podle agentury Bloomberg prodávají až za 380 tisíc liber, tedy zhruba 10,7 milionu korun.

Přečíst článek

Kanár pro Českou televizi

Prima slibuje předzápasové studio, expertní analýzy, živé vstupy z Londýna i další doprovodný obsah. Pochopila, že nejde jen o tenisový zápas, ale o mimořádnou událost s obrovským diváckým potenciálem. Česká televize může mezitím dál vysvětlovat, proč je nenahraditelná. A ve vysílání nabídnout na sobotní odpoledne něco krásného a letitého z veřejnoprávního archivu.

Až se Muchová s Noskovou postaví na centrální kurt, Česká televize na něm nebude mít ani míček. Veřejnoprávnost tentokrát zachránila Prima. A Česká televize dostala zaslouženého kanára.

Související