Cíglerův Seyfor překonal miliardu v zisku. Z Brna buduje evropského technologického jednorožce

Vláda po covidu zasypala ekonomiku penězi, a proto spotřebitelé nemuseli snižovat poptávku a obchodníci zlevňovat. A pak z toho byla extrémně vysoká inflace, říká v rozhovoru pro Newstream hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

Co lze očekávat od inflace? Po covidu extrémně vzrostly ceny energií a současně šly nahoru ceny všeho a spotřebitelé to akceptovali. Odrazilo se to v 18procentní inflaci v roce 2022. Tehdy jste to charakterizoval slovy, že Češi jsou maniodepresivní. Nejprve přestanou nakupovat úplně a pak se do nákupů vrhnou po hlavě. Dnes energie také velmi výrazně podražily.

Lidé žijí v tom, že důvodem vysoké inflace byly ceny energií. Když vzroste cena ropy, může se to přelévat do cen výrobků a služeb náročných na její spotřebu. Jejich ceny poté porostou více než ceny ostatních výrobků a služeb. Jenže my jsme v letech 2021 a 2022 zažili růst úplně všeho, bez ohledu na energetickou náročnost. Energie se na vzestupu cen podílely asi polovinou. Zbytek způsobila vysoká poptávka, protože zejména domácnosti se po covidových lockdownech vrátily k utrácení. To ale bylo podpořeno především fiskální politikou.

Když tehdy byly ceny energií vysoké, mělo přirozeně dojít k tomu, že bychom výrazně omezovali spotřebu jiných věcí. Tím by po nich klesla poptávka, na což by musely reagovat ceny a jít dolů. Jenže to se nestalo, protože stát zasypal ekonomiku penězi, a nikdo tak nemusel zlevňovat. Programy pro kadeřnice, živnostníky a mnoho dalších. Ačkoliv tohle už nebylo potřeba, v některých čtvrtletích roku 2021 hrubý domácí produkt meziročně rostl o deset procent. Vláda tak utratila spoustu peněz. Z 60miliardových deficitů se staly 400miliardové deficity a my jsme se dostali na jedno z nejvyšších temp růstu zadlužování mezi zeměmi Evropské unie. Inflace stoupla na 10 procent. Potom přišla krize cen energií a inflace vzrostla skoro na 20 procent.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Hrozí nám tedy znovu vysoká inflace?

I dnes bude záležet především na tom, co bude v následujících měsících dělat vláda. Zda opět začne zalévat ekonomiku penězi. A jsou tu indicie, že v tom chce pokračovat. Plánuje rozvolnit rozpočtové zákony, tedy pravidla utrácení. Chce to udělat pod rouškou toho, že bude výrazně více investovat do infrastruktury. Ale jde jen o vytvoření prostoru pro to, aby mohla dávat výrazně více peněz různým zájmovým skupinám, ať už voličům, či firmám. To je nebezpečné a může to způsobit inflaci. Máme rozpočtové deficity, vláda si na výdaje půjčuje, čímž zvyšuje množství peněz v ekonomice a vytváří prostor pro růst inflace.

Všichni se ale velmi obávají důsledků vojenského konfliktu v Perském zálivu, hlavně uzavření Hormuzského průlivu. To zdražuje ropu, plyn, hnojiva a ohrožuje světovou výrobu čipů kvůli uzavření kohoutků s héliem. A vzestup inflace už vidíme. V dubnu dosáhla 2,5 procenta, v lednu to bylo 1,6 procenta.

Bohužel nechápeme roli krize. A neuvědomujeme si, že vlastně žijeme v období polikrize a že je nutné se tomu přizpůsobit. Proto je u nás cenová elasticita poptávky, která je cestou ke zvládnutí krize a nastolení rovnováhy, naprosto zanedbatelná. Prostě žijeme tím, že potřebujeme spotřebovávat, ať je to benzín, či jídlo, bez ohledu na cenu. Na totemech nedávno svítila cena skoro 50 korun za litr nafty a vláda přišla s nápadem: pojďme to snížit, usměrněme marže pumpařů. Což mimochodem není největší část té marže, rafinérské marže jsou výrazně vyšší. Takže pumpaři byli označeni za potenciální potížisty, kteří by mohli způsobit problémy. Jenže je to jinak. Jsme v situaci, kdy nám energie chybí, a než se svět vrátí do nějaké rovnováhy, je třeba snížit poptávku. A my nemáme lepší nástroj, než je cena. Nástroj, který říká: dobře, nafta stojí 50 korun, tak nepojedeme s rodinou o víkendu na Lipno, ale zůstaneme doma a budeme na zahradě. Anebo nepojedeme do práce každý zvlášť, ale domluvíme se a pojedeme dohromady. Anebo městskou hromadnou dopravou tam, kde to jde. Když přijde vláda, jakákoliv vláda, a řekne, my vám tu cenu snížíme, tak se ztrácí cenový signál, který nastoluje tu kýženou rovnováhu. A může to dopadnout jako v Maďarsku, kde člověk přijel k benzínce, a nafta nebyla.

Vláda chtěla pomoci zejména nízkopříjmovým skupinám.

Samozřejmě jsou tu domácnosti, které musejí dojíždět za prací, která je špatně placená a v oblasti, kam nemají možnost jet autobusem. Takže by se mohly dostat do problému. Ale přesně na tohle máme sociální politiku. Přičemž je nutné dělat adresná opatření, nikoliv plošná. Plošná opatření jsou ovšem jednoduchá, je to vlastně jenom jedno rozhodnutí. Cílená opatření jsou nepříjemná v tom, že je nutné mít nějaký systém, který stanoví, že těm a těm lidem bude stát do té a té hranice pomáhat. Na to jsou ovšem potřeba data a my jsme jedním ze států, které s daty neumějí úplně dobře pracovat. Spoustě dat nevěříme, navíc neděláme zpětná vyhodnocení, zda se to či ono opatření vyplatí. Příkladem jsou příspěvky na bydlení. Na ně má z hlediska svých příjmů a cen nájmů a energií nárok asi 20 procent domácností. Ale ukazuje se, že je čerpají jen bohatší a gramotnější domácnosti, protože podat žádost není jednoduché. Takže tento příspěvek není efektivní. My přitom kvůli nepříznivému demografickému vývoji a tlaku na důchodový systém, na zdravotní systém a podobně nutně potřebujeme efektivitu sociálního systému zvyšovat, abychom nemuseli plošně utrácet tolik peněz.

Írán tvrdí, že Evropané usilují o povolení pro plavbu Hormuzským průlivem

Politika

Některé evropské státy podle íránské státní televize zahájily jednání s Teheránem o možnosti proplouvat Hormuzským průlivem. Strategická námořní trasa, kudy běžně míří zhruba pětina světových dodávek ropy, je už několik týdnů z velké části blokována v reakci na americko-izraelské údery proti Íránu.

nst

Přečíst článek

Proč v Česku špatně pracujeme s daty?

Nevím, co je primární důvod. Ale mám pocit, že jsme se tak prostě nastavili, i pokud jde o práci s daty ve veřejné správě, abychom měli o čem se bavit u piva. Že tím, když to řeknu s nadsázkou, trošku podporujeme naši pivní kulturu. Protože když nemáme data, tak vlastně můžeme nekonečně dlouho u piva diskutovat o tom, kdo má pravdu a kdo ne. Byla tady například diskuse o tom, zda za drahé byty v Praze může Airbnb, anebo ne. A dodnes nevíme, jak to je, protože nemáme údaje o tom, kolik bytů skutečně slouží ke krátkodobému pronájmu. Máme pouze různé odhady, které si člověk může udělat třeba podle počtu inzerátů. Když ovšem přišli Piráti a řekli, pojďme to zjistit přes elektroměry, kolik bytů nemá spotřebu a kolik je tedy prázdných, tak odpověď byla, tohle nikdy, to je přece komunismus. Já neříkám, že to byla dobrá cesta. Ale říkat, že to zavání něčím, co by stát vědět neměl, je špatně.

Anebo EET. Vláda ji vypnula v situaci, kdy jsme ta data skutečně potřebovali. Byl covid a potřebovali jsme vědět, ve kterých oblastech skutečně dochází k nějakému propadu. Měli jsme nástroj, který nám umožnil mít digitální data o tom, jak se daří byznysu. A my jsme si ho vypnuli a pak začali vypisovat jeden covidový program za druhým. Aniž bychom měli daty podloženo, že je tam problém a je potřeba pomoci. Proto říkám, ale je to samozřejmě nadsázka, že to s těmi daty takhle děláme proto, abychom se měli o čem pohádat u piva. O něčem, co nejsme schopni vygooglovat.

Self-care se často zjednodušuje na krátkodobý komfort, jeho skutečný význam je však mnohem praktičtější. Jde o způsob, jak dlouhodobě udržet fungování těla a nervového systému v přetěžujícím prostředí moderního světa. Skutečná péče o sebe spočívá v obyčejných a udržitelných návycích, které organismu vrací stabilitu. Právě tyto drobné a konzistentní vzorce mají na lidské zdraví největší dopad.

Self-care je pojem, který se v posledních letech stal téměř všudypřítomným. Jako termín se často zjednodušuje na obraz krátkodobého komfortu, zatímco jeho význam může být mnohem širší a praktičtější. Ve své podstatě totiž jde způsob, jak dlouhodobě udržovat fungování těla, nervového systému i psychiky v prostředí, které je pro člověka často přetěžující.

Moderní životní styl je z evolučního a biologického hlediska poměrně extrémní. Většina lidí tráví velkou část dne uvnitř, sedí, spí méně, než by potřebovala, je neustále vystavená notifikacím, světlu obrazovek, vysokému množství informací a psychickému tlaku. Nervový systém je dlouhodobě stimulovaný a tělo funguje ve stavu mírného chronického stresu. Self-care je v tomto kontextu způsob, jak organismu pravidelně vracet podmínky, které potřebuje k regeneraci a stabilitě.

Self-care nemá být útěkem od reality, kdy ignorujeme problémy nebo si neustále něco dopřáváme. Skutečná péče o sebe bývá často mnohem obyčejnější. Někdy to znamená jít spát včas místo další hodiny scrollování. Jindy je to jíst normální výživné jídlo místo nepravidelného dietního chaosu nebo celodenního fungování na kávě. A někdy je to přiznat si únavu a odpočívat, i když má člověk pocit, že by měl být produktivní.

Biohacking: Což takhle dát si chlorofyl

Enjoy

Chlorofyl je pigment, který rostlinám umožňuje zachytávat sluneční energii a přeměňovat ji na chemickou. Tento proces je naprosto základní, bez něj by nevznikl kyslík v atmosféře ani potravní řetězce, na kterých závisí veškerý živočišný život.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

U každodenní self-care jde o většinou o základní věci, které mají při pravidelném opakování překvapivě významný efekt. Jednou z nejjednodušších je dostatečný příjem tekutin. Dehydratace ovlivňuje energii, koncentraci, náladu i fyzický výkon. Podobně podceňovaný je pohyb. Self-care nemusí znamenat hodinové tréninky v posilovně. Pro mnoho lidí je reálně udržitelnější deset až třicet minut chůze, lehkého cvičení, protažení nebo jakéhokoli pohybu, který aktivuje tělo.

Výživné jídlo není jen otázka příjmu kalorií, ale podepisuje se také na stabilitě energie, fungování mozku a nervového systému. Člověk, který celý den funguje na ultrazpracovaných potravinách, cukru nebo náhodném jedení ve stresu, se často necítí dobře fyzicky i psychicky. Self-care v tomto směru znamená snahu dávat tělu pravidelně živiny, které potřebuje.

Nezapomeňte odpočívat

Velkou součástí každodenní péče o sebe je i odpočinek. Mnoho lidí odpočívá až ve chvíli, kdy jsou úplně vyčerpaní, místo aby regeneraci průběžně zařazovali během dne. Krátká pauza, chvíle bez obrazovky, pár minut ticha nebo vědomého zpomalení může mít na nervový systém větší efekt, než si lidé často myslí. Podobně fungují mindfulness techniky nebo jakákoli forma vědomé pozornosti. Nemusí jít nutně o meditaci v tradičním smyslu. Pro někoho může být mindfulness procházka bez telefonu, soustředěné vaření nebo několik minut vědomého dýchání.

Existuje i mentální, emocionální, sociální, spirituální nebo environmentální úhel péče o sebe. Mentální self-care zahrnuje práci s informacemi, pozorností a psychickou zátěží. Může znamenat omezení neustálého příjmu obsahu, méně času na sociálních sítích nebo vědomý výběr toho, čemu člověk věnuje energii. Emocionální self-care souvisí s tím, jak pracujeme se svými emocemi, zda je potlačujeme, ignorujeme, nebo jim věnujeme pozornost. Pro někoho může být důležité psaní deníku, terapie nebo i jen rozhovor s blízkým člověkem.

Biohacking: Když tělo nezvládá histamin. Skrytá intolerance, kterou si lidé pletou s alergií

Enjoy

Histamin je klíčová signální látka v těle, která řídí imunitu, trávení i spánek. Pokud se ho ale v organismu hromadí příliš a tělo ho nedokáže rozkládat, může vzniknout histaminová intolerance. Ta se projevuje únavou, migrénami či trávícími potížemi a často zůstává dlouho nerozpoznaná.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Sociální self-care připomíná, že lidský nervový systém není nastavený na dlouhodobou izolaci. Kvalitní vztahy mají velmi reálný dopad na psychiku i fyzické zdraví. Trávit čas s lidmi, vedle kterých se člověk cítí bezpečně a přirozeně, není ztráta času, ale jedna z forem regulace stresu. Spirituální self-care pro mnoho lidí znamená pocit smyslu světa a existence. Ten lze zažít v propojení s něčím, co nás přesahuje, s přírodou, v meditaci nebo i jen ve chvílích, kdy nejsme neustále zahlceni výkonem a povinnostmi. Environmentální self-care zase souvisí s prostředím, ve kterém člověk žije. Chaos, nepořádek, hluk nebo neustálý vizuální smog citelně zvyšují stres. 

Smyslem self-care je zvyknout si všímat vlastních potřeb a hledat malé návyky, které jsou dlouhodobě udržitelné. Právě tyto zdánlivě drobné konzistentní vzorce chování mají často větší efekt než krátkodobé extrémy.