Prvorepublikovou smetánku na Barrandovských terasách vystřídali bezdomovci. Teď se tam staví byty
Domy s apartmánovým bydlením budou finálně dokončeny na podzim, rekonstrukce legendární funkcionalistické budovy na Barrandovských terasách ale ještě potrvá.
Jednu z pražských dominant, bílou funkcionalistickou „věž“ od známého prvorepublikového architekta Maxe Urbana, nelze nevidět při každém výjezdu z Prahy na západ. Na skalnatém kopci nad meandrem Vltavy se tyčí už od konce 20. let 20. století. O tom, jak se tato budova a vlastně celý komplex vryl do srdcí Pražanů, svědčí i to, že na její slavnostní otevření přišlo v roce 1929 přes 50 tisíc lidí.
Místo, kde zanedlouho Václav Havel (otec někdejšího prezidenta Václava Havla) nechal vybudovat i tehdy nejmodernější bazén, ale postihl neblahý osud. Sláva teras, které si oblíbila prvorepubliková smetánka, začala blednout už s koncem fungování bazénu. Definitivní tečku pak výjimečnému komplexu zasadil požár legendárního Trilobit baru. Změnit to ale má probíhající rekonstrukce i nová výstavba.
Na Barrandovské terasy se už na podzim vrátí lidé
První byty ze dvou novostaveb by na trh měly přijít už na podzim. Jižní budova nad venkovními terasami v podstatě kopíruje původní dřevěný plot. V místě, kde se kdysi nacházel Trilobit bar, se hmota domu zvyšuje o další podlaží. Ve „vlnovce“, jak ji stavebníci a projektanti říkají, bude celkem 16 apartmánů.
Druhá budova v severní části areálu, obě dvě navrhlo studio Kuba & Pilař architekti, má tvar lichoběžníku a bude v ní 45 apartmánů. Na rozdíl o bílé vlnovky ji architekti „natřeli“ černou.
Už několik měsíců je jeden z nehonosnějších paláců Na Příkopě zahalen lešením a zelenou sítí. V barokním domě totiž probíhá kompletní rekonstrukce, která by měla být hotová už za rok. V Paláci Savarin po jejím dokončení bude i nadále kasino, ale i restaurace, veřejnosti mají sloužit také další prostory.
Co se děje za plachtou. Unikátní pohled na nejstřeženější staveniště v Praze
Reality
Na původní záměry investora libereckého podnikatele řeckého původu Michalise Dzika vystavět tu kongresový hotel tedy nedošlo. Apartmány v novostavbách budou sloužit k dlouhodobému pronájmu.
Původně měla výstavba s rekonstrukcí v roce 2016 stát 200 až 500 milionů korun. Na kolik ale výstavba a rekonstrukce vyjde dnes, investor komentovat nechtěl.
„Chtěli jsme navázat na architektonickou kvalitu tohoto místa. S respektem k hmotě původní restaurace jsme proto navrhli budovy, které jsou záměrně odlišně tvarově pojednány jako lichoběžník a vlnovka,“ přibližuje Ladislav Kuba, jeden ze dvou autorů projektu.
Rekonstrukce na Barrandovských terasách ještě není hotová
Souběžně s novou výstavbou se od roku 2018 také pracuje na rekonstrukci funkcionalistické, památkově chráněné budovy. Exteriér je už téměř hotový, interiér bude podle stavebníků za zhruba 18 měsíců. Stejně jako v minulosti tady bude restaurace.
„Před stanovením konečné vrstvy fasády proběhla celá řada kroků v hledání nejvhodnějšího materiálu, který by odpovídal původnímu vzhledu stavby, a přitom byl v dnešní době proveditelný. Náročné bylo stanovit množství slídy ve směsi a způsob jejího nanášení,“ přibližuje architekt Ondřej Kukral, který má rekonstrukci na starosti.
Ve více než 30 let chátrajícím brownfieldu u Znojma je nově hotel i restaurace. Přesně tak jako v Kravsku by se mělo rekonstruovat. 
REPORTÁŽ: Ruiny na jihu Moravy se proměnily na luxusní hotel
Reality
S respektem k historii se přistoupilo i při výběru materiálu na střechu. Samostatnou kapitolou byla i obnova původního betonového zábradlí, které lemuje terasy domu po celém obvodu. „I s tím jsme si ale dokázali poradit, aby vše vypadalo jako na dobových fotografiích, zároveň to plnilo svou funkci a odpovídalo požadavkům dnešní doby,” tvrdí Kukral.
Inspirací stavby na skalním masivu byl restaurační pavilon Cliff House na ostrohu nad Tichým oceánem u San Franciska, který kdysi Max Urban navštívil. Nautické motivy - terasy, rampová schodiště, zaoblená nároží, pásová okna - jsou dodnes patrné na celé stavbě. V roce 1988 byly sice Barrandovské terasy prohlášeny kulturní památkou, jejich technický stav tomu však zdaleka neodpovídal. Během 70. let docházelo často k necitlivým opravám a úpravám interiéru, po listopadu 1989 se staly centrem diskoték a útulkem bezdomovců. V 90. letech se terasy vrátily do rukou rodiny Havlových, která je v roce 2003 prodala.
Brownfield? To přeci není jen Smíchov. Zanedbané plochy bez využití existují i v mnohem méně atraktivních lokalitách. „Pohraničí je v podstatě jeden velký brownfield. Vtisknout nebo vrátit takovým místům život, to je jiná architektonická disciplína,“ říká Martin Krupauer, majitel a zakladatel architektonického ateliéru A8000, v dalším díle podcastu Realitní Club.
Celé pohraničí je vlastně takový brownfield, říká architekt Krupauer
Reality
Praha není zdravým způsobem zahuštěná. A trpí kvůli tomu, říká architekt Jan Holna, spolumajitel architektonického studia DAM. Hlavní město má spoustu satelitů, ze kterých jezdí každé ráno a večer spousta lidí do města za prací. Tvoří dopravní zácpy, zahušťují dopravu a otravují vzduch zplodinami ze svých aut.
Architekt Jan Holna: Praha trpí tím, že není zdravě zahuštěná
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
