Slavná elektrárna se proměnila. Stala se domovem luxusních značek a Applu, není už ale pro každého
Slavná „artrocková“ elektrárna od svého odstavení v roce 1983 chátrala dlouhá desetiletí. Po téměř čtyřech dekách se dočkala vzkříšení. Nyní nabízí obchodní centrum, byty a kanceláře, většinu si pronajal americký Apple.
Na začátku ledna to bude čtvrt roku, co se po letech odkladů otevřely dveře bývalé londýnské elektrárny Battersea. Tentokrát Londýňanům nedodává elektřinu, ale obchody, restaurace, kino či kanceláře nebo byty. Otevření přišlo na poslední chvíli, aby nové obchodní centrum ještě stihlo předvánoční nákupní sezónu.
Uvnitř je ale patrné, že řada obchodů narychlo do Vánoc otevřít nestihla. Battersea Power Station se navíc otevírá v období zpomalující britské ekonomiky o to horší to bude mít obstát v konkurenci. Provozovatel se tak snaží přilákat potenciální zákazníky předvánočním doprovodným programem. Před bývalou elektrárnou vyrostlo kluziště či kolotoče, které Britové milují. Nechybí ani vyhřívané „iglú“ s kavárnou a barem.
Cestou od nové stanice metra, která nese stejné jméno – Battersea Power Station – se návštěvníci skrze dveře z cortenové oceli dostanou do moderního obchodního centra, kde je na jedné straně přivítá obchod s hodinkami Rolex, na straně druhé Cartier. Nechybí ani koktejlový bar nebo makronky za téměř sto korun kus. Generální ředitel Battersea Power Station Development Company Simon Murphy ale trvá na tom, že obchodní dům je pro většinovou populaci. Střešní apartmány se prodávaly za osm milionů liber (220 milionů korun) a možná jejich majitelé nechtějí, aby se pod jejich domovy procházela „většinová populace“.
Citlivá rekonstrukce
Architekti WilkinsonEyre, kteří měli na starost renovaci bývalé továrny, za svou práci sklízejí aplaus od odborné veřejnosti. Vzhledem k celkovému rozpočtu devíti miliard liber šetřit nemuseli. Došlo na renovaci původních glazovaných dlaždic či výměnu 1,8 milionu cihel ve 12 různých barvách, které dodal výrobce těch původních.
Samotné obchody byly citlivě vloženy do dvou hal bývalé elektrárny, detaily reflektují dvě různá období turbínových hal. Hala A, postavená ve 30. letech 20. století, je ve stylu art deco s krémovými dlaždicemi, mezi nimiž jsou průčelí obchodů orámována bronzovými ostěními. Namísto obvyklých skleněných balustrád, které obchodní centra upřednostňují pro jasné výhledy, architekti navrhli ocelové zábradlí.
Vedle v hale B postavené v 50. letech minulého století je estetika tvrdší, s šedou ocelovou konstrukcí a chaotickým uspořádáním mostů, pater a mezipater. Architekti se během rekonstrukce rozhodli architektonické nesoulady mezi dvěma halami zdůraznit, místo toho, aby je setřeli.
Do uhelné elektrárny Battersea v Londýně se vrátil život. Obchody v ní mají luxusní módní značky a vznikne tam campus Applu a také stovky bytů. Cena? Devět miliard liber (asi 261 miliard korun). Podívejte se ve fotogalerii na její radikální proměnu.
Slavná „artrocková“ elektrárna v Londýně se proměnila na byty, obchody a kanceláře
Reality
Při pohledu na letošní ceny svařeného vína na pražských vánočních trzích se dá radovat jen z toho, že svařené víno není ve spotřebním koši, kterým Český statistický úřad měří inflaci. Kdyby tam bylo, meziroční růst jeho ceny by překonal i často omílaná vejce, mléko, mouku či máslo. Ještě před rokem se svařák v centru Prahy prodával za 50 korun, letos je to korun 90. To je meziroční nárůst o 80 procent.
Svařák ze zlata. Inflace tvrdě zasáhla i vánoční nápoj
Enjoy
Bývalý mnohonásobný tenisový šampion a světová jednička Boris Becker v polovině prosince na podmínku opustil věznici Huntercombe v Oxfordshire v Británii, v níž si odpykával trest za zatajování majetku v souvislosti s jeho osobním bankrotem vyhlášeném před pěti lety. O své dojmy z 231 dnů dlouhého pobytu v celkem dvou věznicích se podělil ve svém prvním rozhovoru po propuštění pro stanici Sat 1, z něhož citoval britský deník The Guardian.
Z tenisového trůnu na dno. Byl jsem nikdo, jen číslo, prohlásil Boris Becker po návratu z vězení
Leaders
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
