Hlaváček: Auta Prahu udusí. Parkování musí zdražit
Praha má od čtvrtka nového primátora. Petr Hlaváček chce během následujících let urychlit výstavbu na brownfieldech, připravovat metro E, dotáhnout městský okruh a výrazně rozšířit městský bytový fond. Otevřeně mluví také o zdražení rezidentního parkování i ročního kuponu MHD.
Co je podle vás potřeba během následujících čtyř let v Praze udělat a dotáhnout?
V dopravě existují bezesporu dvě velké priority, na nichž panuje prakticky úplná shoda. Metro D se musí v plánované trase dotáhnout až na Náměstí Republiky. Zároveň je potřeba připravovat metro E. Éčko má přibližně 22 kilometrů, a pokud by stálo 220 miliard, podle mě je to rozumné. Musíme ho připravovat tak, aby se tam někdy kolem roku 2032 nebo 2033 mohl přesunout razicí štít. Jednoznačně také městský okruh a Radlická radiála. Dostat je do stavu, aby se v příštím volebním období skutečně začaly stavět. Třetí prioritou je pokračovat na dlouhodobých projektech sdílených se státem, které jsou pro chod města životně důležité.
Jaké změny by podle vás měli Pražané během příštích čtyř let nejvíc pocítit?
Nadále extrémně pečlivou přípravu brownfieldů a výstavbu na nich v duchu města krátkých vzdáleností. Možná jsem nezmínil další tlak na výstavbu tramvajových tratí. To někdy vypadá jako marginální věc, ale obrovskému množství lidí to zlepšuje život. Připravených tratí máme dost a některé umíme realizovat relativně rychle. Myslím, že se význam tramvajových tratí trochu podceňuje.
Vítězové pražských voleb si rozdělili křesla. Primátorem bude podle očekávání Petr Hlaváček, jeho náměstkem Tomáš Portlík. Školství dostane opět na starost Antonín Klecanda za Starosty. Hlásí sice, že chce více středních škol, ale než začal znovu úřadovat, už hledá výmluvy.
Dalibor Martínek: Praha se na zájemce o střední školy znovu vykašle, jako to dělá roky
Názory
Často mluvíte o systémovém plánování města. Co to konkrétně znamená?
Šel jsem do politiky, abych znalosti proměnil ve prospěch lidí, kteří tady žijí. Vybrali jsme si metodu, kdy jdeme od plánu přes jednotlivé studie až k plánovacím smlouvám. Je to pracná metoda, která se ve městě projevuje pomaleji, ale má systémový charakter. Nejsou to pouze jednotlivé stavby. Vycházíme z určité datové základny, která se promítá do Metropolitního plánu. Z ní se generují podrobnější dokumentace a dohody, aby vznikalo, zjednodušeně řečeno, město krátkých vzdáleností. Prostředí, kde máte v docházkové vzdálenosti školy, obchody, další vybavenost a samozřejmě parky. Velký důraz klademe na bydlení, ale s velkým vykřičníkem. Nejsou to jen byty. Je to komplexní celek, jehož součástí je infrastruktura i doprava. Nemůžete stavět jenom byty.
Pro některé politické strany je bydlení tématem číslo jedna. Jak významné je pro vás?
Pamatuji si to jako dnes. Když jsem vyhrál výběrové řízení na ředitele IPR, říkal jsem paní primátorce, že se Praha dostane do velkého problému s bydlením. A že je potřeba namísto hysterických scén na zastupitelstvu kolem změn územního plánu dát celé věci nějaký řád a smysl. To jsme po mnoha letech práce naplnili Metropolitním plánem. Tehdy to skoro nikdo nevnímal. Naopak výstavba byla téměř „no go“. Proto na mě současná debata působí trochu neautenticky. Z odborné stránky, z IPR jako městské organizace, jsme dlouhodobě vysílali velmi důrazné signály a předkládali data, že Praha do problému s bydlením směřuje. Já jsem byl jedním z nositelů tohoto pohledu. Vytvořili jsme Metropolitní plán, územní studie, dohody, Pražskou developerskou společnost, která má připravovat území, aby na nich mohlo stavět město nebo po dohodě soukromý sektor. Teď se to proměnilo v něco, co mě velmi překvapuje. Lidé, kteří ještě v minulém volebním období o tom problému prakticky nevěděli, dnes říkají, že bydlení je problém a že Pražská developerská společnost je špatně. Přitom je to systém, který má právě pomoci situaci řešit a zchladit. Zároveň jsme čtyři roky věnovali plánovacím smlouvám, abychom uzavřeli konkrétní dohody s mnoha investory. Týkají se zhruba čtyřiceti tisíc bytů. Díval jsem se na statistiku posledních povolených bytů. Bylo tam zhruba 950 bytů na Nákladovém nádraží Žižkov, naše práce. Přibližně 850 na Rohanu, naše práce ve spolupráci s investory. Systematicky pracujeme také s městskými pozemky. Změnami územního plánu významně zvyšujeme jejich hodnotu a připravujeme projekty. Například na Nových Dvorech je to takový malý Manhattan. Chci tedy říct: ano, bydlení je problém. Ale my to říkáme strašně dlouho. Teď se všichni probudili.
Největší český rezidenční developer Central Group postaví na pražském Žižkově 370 nových bytů za 1,5 miliardy korun. Výstavba bude v Parkové čtvrti na území zrušeného nákladového nádraží, kde v současnosti skupina dokončuje první etapu projektu. Společnost výstavbou reaguje na oživení realitního trhu, zlepšení makroekonomické situace a zvýšení poptávky po bytech. Dodavatelem výstavby bude švédská stavební společnost Skanska.
Nákladové nádraží na Žižkově se rychle mění. Central Group zde postaví stovky nových bytů
Reality
Má město výrazně zvětšovat vlastní bytový fond a byty následně pronajímat například potřebným profesím?
Proběhla masivní privatizace. Já ji vůbec nekritizuji, protože představovala určité vyrovnání s minulostí. Došlo to ale tak daleko, že městských bytů je v Praze zhruba třicet tisíc. To je hrozně málo. Máme nekoordinované vlastnictví, nekoordinovanou údržbu a je poměrně složité to celé organizovat. Přitom těch bytů je tak málo, že podle mě nastal okamžik, kdy by se to celé mělo dát do nějaké městské akciové společnosti. Ta by mohla získávat peníze například formou půjček od Evropské investiční banky. Praha bude dlouhodobě směřovat ke dvěma milionům obyvatel. Dnes je v Praze přibližně 700 až 750 tisíc bytů. To číslo poroste. Praha by měla mít zhruba sto tisíc městských bytů. Poměrně velká shoda panuje na podporovaných profesích. Jenom vysvětlím důvod. Hasič v Kroměříži nemůže mít jiný tabulkový plat než hasič v Praze. Jenže Praha má úplně jiný spotřební koš. Proto mluvíme o sestřičkách, policistech a dalších profesích.
Jaké jsou podle vás nejdůležitější dopravní projekty Prahy? A má město dál omezovat automobilovou dopravu v centru?
Když začnu od nejvyššího měřítka, úplně nejdůležitějším projektem je propojení železničních tratí pod Prahou. To představuje skutečnou změnu paradigmatu, protože umožní lidem z celého regionu přesednout do kvalitní a bezpečné veřejné dopravy. Tohle musí společně sledovat město i stát a připravit projekty tak, aby mohly být realizovány někdy na začátku čtyřicátých let. Pokud dopravu nevyřešíme, auta město udusí. Druhou věcí je oddělení konvenčních tratí od vysokorychlostních. Jestli v Kolovratech lidé nemohou v půl osmé ráno nastoupit do vlaku, protože je úplně plný, přestože by vlakem chtěli jet, a proto nakonec sednou do auta, je to za hranou. Je to mimo jiné proto, že po stejných tratích jezdí všechny typy vlaků. Musíme dokončit silniční infrastrukturu, kterou jsme začali stavět a která není hotová. Městský okruh je správně tématem. Změnili jsme pro něj územní plán ještě podle starého systému, protože jsme ho chtěli mít připravený. Dělá se výběrové řízení na geologický průzkum. Příští rok se má žádat o stavební povolení a je velký předpoklad, že se v roce 2029 začne stavět. Podporujeme automobilovou dopravu. Každý z nás někdy veze pytel cementu, dítě k doktorovi nebo babičku k zubaři. Ale míra používání automobilů je v Praze ve srovnání s jinými městy nezdravá. Mýto je politická debata. Jakmile řeknete „městské mýto“, někdo řekne: hele, bolševik. Jenže je to přirozená potřeba, která v zásadě vychází ze zákona zachování hmoty. Ulice mají určitou šířku, jejíž rozměry jen velmi těžko zvětšíte. Všechna auta se do ní prostě nevejdou. Mýto je jeden z nástrojů moderace.
Co tedy s parkováním v Praze?
To bude jedna z prvních debat, protože je to relativně nízko visící ovoce. Nikdo zatím nevymyslel nic jiného než tři základní věci: cenotvorbu, vymáhání a standardy. Standardy jsou například pražské stavební předpisy, jestli pod domy mají být garáže, nebo nemají. A potom zóny. Nic jiného v zásadě není. Musíte se na to dívat jako na celek, nejen na jednu věc. U vymáhání existuje evidentní shoda, že je potřeba ho nějakým způsobem posílit. A cenotvorba? Na tu se musíme podívat. Není to bolševismus versus Motoristé, není to ideologie. Jestli vás rezidentní parkovací místo na Praze 1 stojí třeba 1200 korun ročně a parkování ve dvoře na Praze 3 stojí 4500 korun měsíčně, máme tady obrovský rozdíl oproti tržnímu prostředí. Samospráva samozřejmě není čisté tržní prostředí, ale pokud je cena úplně mimo realitu, je to divné. Veřejnou dopravu vědomě dotujeme. Existuje na tom celospolečenská shoda. A obecně platí, že když je něco extrémně levné, lidé si toho přestávají vážit. U parkování to vede k tomu, že lidé mají příliš mnoho aut. Proto si myslím, že by se rezidentní parkování mělo zvýšit někam na dva až čtyři tisíce korun. Měla by tam být inflační doložka, kdy by se určitá část peněz vracela do veřejných prostranství.
Praha má nového primátora. Zastupitelé do čela metropole zvolili Petra Hlaváčka ze STAN, který střídá Bohuslava Svobodu z ODS. Pro Hlaváčka hlasovalo 47 z 65 zastupitelů, podpořili ho i dva opoziční politici z ANO. Nový primátor slibuje rozhýbat rozvoj města, výstavbu dostupných bytů a velké dopravní projekty. Podrobný plán chce jeho koalice představit do 100 dnů.
Nová mocenská mapa Prahy. STAN bere primátora, Spolu finance a Praha sobě dopravu
Politika
Takže skutečně říkáte, že by Praha měla rezidentní parkování zdražit?
Jednoznačně. A říkám to pořád. Bylo to už připravené a vyčítám Zdeňku Hřibovi, že to nepředložil. Musíme posílit vymáhání a dojednat legislativní změny tak, aby se lidé skutečně nemohli vyhýbat pokutám. A parkování zdražit. Větší debata se musí vést o systému. Například jestli má být oprávnění navázané na trvalý pobyt, nebo spíš na konkrétní byt. A poslední věc jsou zóny jako takové. Je to jeden z mála nástrojů města, jak zařídit, aby auta nejezdila úplně všude. Dovedu si představit, že si někdo může koupit možnost parkovat ve třech zónách za nějaké významnější peníze. Ale pokud máte jednu zónu, elementární pokyn je: jezdi raději tramvají. Dovedu si představit určitý tržní princip: jsi na autě závislý, dobře, potom můžeš mít širší oprávnění, ale stojí to určité peníze.
Pražská MHD stojí město desítky miliard korun ročně a většinu nákladů dotuje Praha. Měla by se změnit cena ročního předplatného?
Myšlenka byla taková, že se má cena dostat na stejnou relativní úroveň jako v době, kdy ji Adriana Krnáčová snížila. Vycházelo nám to někam k pěti tisícům korun. Od té doby tam nebyla žádná inflační přirážka. Byl covid, inflace, zrušila se superhrubá mzda. Příjmy, se kterými město počítalo, se během několika měsíců významně změnily a výpadek je tu dodnes. Myslím si, že ať bude koalice jakákoliv, má to být jedna z prvních debat. Veřejnou dopravu samozřejmě budeme nadále masivně dotovat.
Vltavská filharmonie je projekt, se kterým jste výrazně spojován. Jak vysoko je mezi vašimi prioritami?
Vltavská filharmonie je hlavně hodně vidět. V našem programu a v celkovém kontextu je vlastně až na konci. Je určitým symbolem. Program vnímám jako celostní, má významné prvky týkající se bezpečnosti, školství a podobně. Na konci je jako symbol filharmonie, svým způsobem špička ledovce. Hodně zjednodušeně říkám, jestli se národ přenastavil z marxistického pohledu, že kultura je nadstavba, anebo jestli lidé vnímají kulturu jako integrální součást našich životů. Stejně jako sport. Filharmonie má spoustu dopadů a je dobré ji postavit, protože se o ní mluví od sametové revoluce. Není to nový projekt a není to ani můj projekt. Já jsem ho docela skromně převzal od Adriany Krnáčové, za níž se vybíralo místo. Táhne se to strašně dlouho, a pokud se to teď nepostaví, bude to jako přenášené dítě, které už se nikdy nenarodí.
Červený kolos, na jehož střeše se dá běhat, ovládl českou architekturu. Horácká aréna v Jihlavě od Chybik + Kristof porazila 300 konkurentů a získala nejen hlavní cenu odborné poroty, ale i respekt veřejnosti. Mezi architektonickou elitu se probojovalo také futuristické nádraží v pražských Bubnech, škola připomínající lesní klášter či starý chlívek proměněný v designový skvost.
Architektonický triumf Jihlavy. Odvážná červená aréna smetla konkurenci a získala dvě ceny
Reality
Kromě bydlení a dopravy zmiňujete jako jednu z priorit také bezpečnost. V čem dnes vidíte největší riziko?
Mám určitou obavu ze syntetických drog. Bezpečnost nesmíme podcenit. Musíme dát finance i lidské zdroje do podpůrných programů.
Jsou podle vás drogy pro Prahu skutečným problémem?
Je to něco, na co se má Praha připravovat. Určitě se má s ministerstvem zdravotnictví hledat nějaký konsenzus a má se na tom spolupracovat systémově. Praha je úspěšné město. Kamarád mi teď říkal, že má ve firmě tři Američany, kteří jsou tady úplně šťastní a chtějí tady zůstat. Jedním z důvodů je, že se na ně tady někdo v jedenáct večer pod mostem jen tak nevrhne. Je to možná smutný způsob formulace, ale právě proto je bezpečnost důležité téma.
Rok 2026 přinese do Prahy viditelné změny. Dokončení Dvoreckého mostu, start nových tramvajových tratí a pokračující výstavba v bývalých brownfieldech posunou město do další fáze rozvoje. Současně se chystá schválení Metropolitního plánu, který má zrychlit povolování staveb a změnit podobu metropole.
Mosty, tramvaje a byty: jak rok 2026 promění Prahu
Reality