Architektonický triumf Jihlavy. Odvážná červená aréna smetla konkurenci a získala dvě ceny
Červený kolos, na jehož střeše se dá běhat, ovládl českou architekturu. Horácká aréna v Jihlavě od Chybik + Kristof porazila 300 konkurentů a získala nejen hlavní cenu odborné poroty, ale i respekt veřejnosti. Mezi architektonickou elitu se probojovalo také futuristické nádraží v pražských Bubnech, škola připomínající lesní klášter či starý chlívek proměněný v designový skvost.
Na první pohled připomíná obří červený objekt, který do historického města přistál z úplně jiného světa. Jenže právě v tom spočívá kouzlo nové Horácké multifunkční arény v Jihlavě. Je výrazná, sebevědomá a nepřehlédnutelná, přesto podle mezinárodní poroty dokonale zapadá do svého okolí. A zatímco uvnitř se mohou odehrávat hokejová utkání nebo koncerty pro tisíce diváků, na její střeše se dá běhat.
Právě tato stavba architektů Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa ze studia Chybik + Kristof získala hlavní cenu jedenáctého ročníku České ceny za architekturu. A nezůstalo jen u uznání odborníků. Jihlavská aréna současně ovládla hlasování veřejnosti, čímž potvrdila, že odvážná současná architektura nemusí oslovovat jen architekty.
Do letošního ročníku soutěže pořádané Českou komorou architektů se přihlásilo 301 realizací z celé republiky. Mezinárodní porota z nich nejprve vybrala 25 nominovaných staveb, které osobně navštívila, a následně rozhodla o šesti finalistech včetně celkového vítěze. Vedle velkolepých veřejných budov se mezi nejlepší dostaly i menší projekty, které místo okázalosti sázejí na jednoduchost, citlivost k prostředí a schopnost proměnit každodenní život.
Červená dominanta Jihlavy. Stadion, který patří celému městu
Horácká aréna vznikla na místě původního zimního stadionu v centru Jihlavy. Architekti přitom nestáli před jednoduchým úkolem. Do městské struktury bylo potřeba zasadit rozměrnou multifunkční halu, aniž by okolí převálcovala svou velikostí. Výsledkem je neobvyklé řešení, které sportovní komplex rozděluje do dvou budov, a to eliptické haly a nárožního objektu.
Mezi nimi vzniklo široké schodiště připomínající venkovní amfiteátr. Nejde přitom jen o efektní architektonické gesto. Schodiště překonává výškový rozdíl terénu, propojuje okolní ulice a vytváří nový veřejný prostor. Výrazná červená fasáda dodává aréně nezaměnitelnou identitu, zatímco prosklené přízemí ji otevírá směrem k městu.
Jedním z nejzajímavějších prvků je veřejně přístupná běžecká dráha na střeše. Stavba tak nabízí využití i lidem, kteří zrovna nemíří na hokej nebo koncert. „Horácká aréna je sebevědomou soudobou stavbou, která ve svém prostředí působí překvapivě přirozeně,“ uvedla mezinárodní porota. Ocenila především důslednost, s jakou architekti přistoupili k celému projektu.
Kde dřív stál starý zimák, vyrostla moderní stavba. Nová Horácká aréna v Jihlavě spojuje sport, kulturu i byznys, protože moderní haly už nejsou jen stadiony pro utkání, stávají se multifunkčními centry městského života. 
Jihlava ukázala cestu i Praze. Nová aréna za 2,2 miliardy mění pravidla českých stadionů
Reality
Praha má nádraží budoucnosti. V Bubnech už vzniká tvář nové čtvrti
Mezi šestici finalistů se probojovalo také nové nádraží Praha-Bubny od ateliéru Jalub Cigler Architekti. Stavba, dokončená v roce 2025, patří k prvním výrazným realizacím v rozsáhlém transformačním území Bubny-Zátory, kde má v budoucnu vyrůst nová městská čtvrť.
Architekt Jakub Cigler vsadil na čisté linie, světlý pohledový beton a velkorysé zastřešení nástupišť, jehož charakteristickým prvkem jsou kruhové světlíky. Ty přivádějí denní světlo do prostoru a dodávají jinak robustní betonové konstrukci překvapivou lehkost. Porota ocenila nejen architektonické detaily a použití materiálů, ale především urbanistický význam stavby. Nádraží totiž nevzniklo pouze jako dopravní uzel. Má se stát přirozenou součástí budoucí městské struktury. „Stanice není pouhou dopravní stavbou; předjímá podobu čtvrti, která kolem ní teprve vyroste,“ konstatovala porota.
Škola jako lesní klášter. Místo chodeb zelený dvůr
Pozornost odborníků získala také svazková základní škola LOŠBATES v Louňovicích, která vznikla z iniciativy čtyř středočeských obcí. Architekti z kanadsko-českého týmu Pelletier de Fontenay a SOA architekti navrhli školu, která se v mnohém vymyká představě běžné školní budovy.
Dvoupodlažní objekt na rozhraní lesa a obytné zástavby obklopuje rozlehlý zelený dvůr. Koncept označovaný jako „lesní klášter“ propojuje školní provoz s přírodou a vytváří prostor nejen pro výuku, ale také pro hry, odpočinek a setkávání.
Zajímavé je i uspořádání interiérů. Učebny využívají otočné stěny a akustické závěsy, díky nimž lze prostory přizpůsobovat různým vzdělávacím aktivitám. Sportovní hala, jídelna i další části školy mohou navíc sloužit širší komunitě mimo běžné vyučování.
Zanedbané nábřeží ožilo. Plzeň ukázala sílu veřejného prostoru
Že velká architektura nemusí vždy znamenat novou budovu, dokazuje revitalizace Radbuzské náplavky v Plzni. Projekt ateliéru Jsme k světu vznikal více než deset let a jeho počátky byly spojené s občanskou a kulturní iniciativou.
Dříve zanedbaný břeh řeky se postupně proměnil v místo pro setkávání, sport i odpočinek. Přibyly schody k vodě, posezení, herní prvky a nové osvětlení. Historické dvojmostí, kterému původně hrozila demolice, získalo výrazný červený nátěr a nový společenský život včetně kavárny.
Porota ocenila především způsob, jakým se do proměny místa zapojili místní obyvatelé a jak postupné architektonické zásahy dokázaly vrátit život veřejnému prostoru.
Vimperk proměnil zapomenutý svah. Uspěla i architektka
Další oceněnou realizací je revitalizace Pivovarských teras ve Vimperku. Dříve nepřístupný svah v historickém centru města se díky spolupráci krajinářských architektů a architektonického ateliéru proměnil v soustavu zahrad, teras, pěšin a odpočinkových míst.
Za projektem stojí týmy Steiner a Malíková krajinářští architekti a Roman Brychta Architekti. Nové lávky, schodiště a rampy propojily historické centrum s okolní zástavbou, aniž by potlačily původní charakter místa.
Právě tento projekt získal také Cenu Aleny Šrámkové, která upozorňuje na přínos žen v současné architektuře. Významnou roli při jeho vzniku sehrála krajinářská architektka Pavlína Malíková. Porota vyzdvihla nejen výslednou podobu teras, ale také mimořádně zdařilou spolupráci mezi jednotlivými profesemi.
Jedna dobrá stavba může v malé obci změnit mnohem víc než další developerský projekt ve velkém městě. Současné realizace v Nesvačilce, Psárech, Louňovicích, Fulneku nebo Valašských Příkazech ukazují, že architektura se v Česku stává otázkou lokálního sebevědomí.
Žádné miliardové projekty. Nejzajímavější architektura dnes roste i v obcích o pár stovkách obyvatel
Reality
Architektura posledního rozloučení. Beton, světlo a jediný strom
Do finálové šestice se dostala také realizace, která sází na zcela jiný druh architektonického zážitku. Rozšíření hřbitova v pražské Hostivaři od ateliérů Fertyk a BAKYTA vytváří klidný prostor pro vzpomínání prostřednictvím jednoduchých betonových stěn, zeleně a přirozeného světla.
Stěny kolumbária vymezují chráněný vnitřní prostor s loukou a jediným stromem. Jejich přísná geometrie kontrastuje s volně rostoucí vegetací, zatímco urny jsou osazeny přímo do konstrukce. Výsledkem je střídmá architektura, jejíž působivost nevychází z nákladných materiálů ani monumentality, ale z promyšlených detailů a atmosféry.
Od lesního koupaliště po starý chlívek. Architektura umí překvapit
Mezinárodní porota letos udělila také dvě čestná uznání. První získalo obnovené Lesní koupaliště v Liberci od ateliéru Mjölk architekti. Oblíbené přírodní koupaliště u Lidových sadů doplnil nový pavilon se saunou, barem a šatnami. Jeho jednoduchá konstrukce ze dřeva a oceli, bílá fasáda a obloukové prvky odkazují k tradiční architektuře prvorepublikových plováren. Koupaliště přitom zůstává veřejně a bezplatně přístupné.
Druhé čestné uznání putovalo do Panošího Újezdu, kde architektka Lenka Milerová proměnila zchátralý kamenný chlívek v malý rekreační domek. Původní kámen doplnila betonem, pozinkovanou ocelí a velkorysým prosklením, které otevírá interiér do zahrady. Nenápadná stavba ukazuje, že působivá architektura nemusí znamenat velký rozpočet ani rozsáhlou novostavbu. Projekt získal rovněž partnerskou cenu společnosti VELUX za práci s denním světlem.
Liberečtí architekti ze studia Mjölk postavili plovárnu. Nejenom že ji navrhli a sehnali peníze, zároveň přiložili ruku k dílu. Jednoduchá dřevostavba vyšla na 10 milionů korun.
V Liberci mají novou a krásnou plovárnu. Přispěli na ni i místní, vyšla na 10 milionů
Enjoy
Staré hospodářské stavby už nemusí končit jako ruiny. V Panoším Újezdu vznikl z kamenného chlívku minimalistický byt, který ukazuje, jak může vypadat současný český venkov. Projekt se uchází o Českou cenu za architekturu.
FOTOGALERIE: Bydlet v chlívku? Po citlivé rekonstrukci je z něj krásný letní byt
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
