Zajímá nás
Tereza Zavadilová: Stát z našich daní zaplatí luxusního Michelina. Tak ať
Otázka, zda má stát zaplatit desítky milionů michelinskému průvodci za to, že rozdá jakési hvězdy pár prominentním českým restauracím, pochopitelně vzbudila vášně. Stát šetří každou korunu a lidem se propadla životní úroveň tempem, které tu nebylo od devadesátých let. Inflace už sice trochu klesá, ve státní kase ale zeje díra a dál se bude šetřit.
Ve světle tohoto vypadá rozhodnutí pirátského ministerstva pro místní rozvoj, které má cestovní ruch v gesci, jako čirá marnivost.
Jenže stát tentokrát rozhodl dobře. Turistický ruch v Česku vypadal v posledních dekádách zhruba takto: Naše metropole je z pohledu ostatních evropských velice levná, takže se stala centrem levné turistiky - už od devadesátých let do Prahy jezdí party opilých Britů na rozlučku se svobodou a mladí Skandinávci za levným pivem a do klubů.
Co se týče destinací, jezdí se do Prahy, pak dlouho nic, pak trochu Český Krumlov a možná Kutná Hora. A to díky nabídce hlavně asijských cestovek, které provezou klienty z Paříže a Vídně i přes pár českých měst.
Vláda se rozhodla zaplatit poplatek společnosti Michelin za zařazení do prestižního gastronomického průvodce. Je to nástroj, jak Česko propagovat v zahraničí, řekl po jednání kabinetu ministr dopravy Martin Kupka (ODS). 
Michelin bude i v Česku. Desítky milionů za pozice ve slavném gastroprůvodci zaplatí stát
Money
Evropské metropole mají většinou promyšlený koncept, jak se ukazují turistům. Paříž má Eiffelovku, sýry, víno a svůj savoir de vivre. Vídeň Mozartovy koule, šlehačku a tafelspitz. Praha má sice bohatou historii a krásnou (starou) architekturu, ale z pohledu masové turistiky zbyde hlavně to pivo. A ruští turisté z pochopitelných důvodů z českých ulic zmizeli a Číňané se zatím nevrátili.
Magnet na instagramové turisty
V současné rychlé, audiovizuální a self-marketingové době rozhodují instantní zážitky, a to prosím co nejfotogeničtější. Čekat, že Praha, nedejbože jiná místa Česka, přitáhnou miliony historiemilovných intelektuálů z celého světa jen tak samo sebou, protože je znají z hodin dějepisu, je iluze dávné minulosti. A nového Praha světu bohužel nenabízí mnoho: současná architektura téměř neexistuje, pražské galerie a muzea ve světové konkurenci absolutně neobstojí, z globálního pohledu se tu prostě nic neděje.
A nemylme se, Česká republika peníze na na propagaci v zahraničí má a dává. Státní agentura Czechtourismus hospodaří s ročním rozpočtem 350 milionů korun. Aby se přijeli inspektoři z Michelina se podívat na české gastro, tento rozpočet to tedy zatíží ročně jednou pětatřicetinou.
Vizuálně krásnou historii musí město něčím novým oživit, současné instagramové turisty na něco přitáhnout. Gastro je jednoduchá první volba. Michelin je cesta, jak aspoň trochu z České republiky smýt ten levný pivní odér.
Eliška Hromková je pozoruhodný úkaz české gastronomické scény. Původně si myslela na kariéru architektky, pohodlí kanceláře ale vyměnila za frkot v kuchyni. Učila se od michelinských špiček a teď sama šéfuje legendárnímu Alcronu. A velmi úspěšně, dodává novinář a gurmet Pavel Maurer, který Elišce položil několik rychlých otázek. Jak jde ze stručných a přesných odpovědí tušit, pracovní tempo těch nejlepších šéfkuchařů je skutečně vražedné. Na každé minutě jednoduše záleží. I tak má jejich pracovní den i 14 hodin, jak potvrzuje první žena šéfkuchařka slavného Alcronu.
Šéfkuchařka Alcronu ráda experimentuje, jejím menu jsem byl ohromen, říká gurmet Maurer
Leaders
Nedávno jsme s přáteli v jednom novém pražském hotelu zaplatili 14 tisíc korun za večeři ve čtyřech. Degustační menu připravil hostující londýnský šéfkuchař, jež má jednu hvězdu od slavného průvodce Michelin. Ještě teď mě pálí kapsa a na jazyku cítím pachuť celkem nic moc jídla, o trapné obsluze nemluvě. Ale pěkně popořádku.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: I michelinští kuchaři umějí zklamat
Enjoy
