Novotný z Haven Advisory: Předání majetku je strategické rozhodnutí. Věk není podstatný
Blížíme se výročí čtyř dekád od začátku novodobé éry podnikání a to s sebou přináší zásadní obměnu ve vedení firem. Otcové-zakladatelé si chtějí po desítkách let práce užít zaslouženého klidu, což je staví před zásadní otázku: Jak naložit s firmou, kterou vybudovali? Prodat, nebo předat dalším generacím? „Klíčové je vytipovat vhodnou osobnost, která bude schopná a také ochotná v práci pokračovat,“ říká zakladatel Haven Advisory Robert Novotný.
O nástupnictví se v Česku mluví posledních zhruba deset let. Roste tedy poptávka po službách profesionálů?
Rozhodně. Vidíme to u svých dlouhodobých klientů, ale i u nových. Demografie a hospodářský cyklus dělají své. Jde o lidi, kteří své firmy budovali desítky let, podařilo se jim dostat je do určité velikosti. Ale to je minulost, teď přemýšlejí v dlouhodobém horizontu, jak firmu nachystat pro další dekády.
Mnozí odborníci říkají, že situaci výrazně proměnila tragická smrt Petra Kellnera.
Ten šok u mnohých byznysmenů vyvolal jednu důležitou reakci – pochopili, že předávání majetku, firem, řízení není otázkou věku. Jde o to nachystat firmu na situaci, kdy zakladatel nebude fungovat. Vlastně to je klasický rozklad rizika, což je věc, jíž tito lidé velmi dobře rozumějí. To potom vede k celé řadě úvah, které podnikatelé a jejich nejbližší okolí musí udělat. Musí učinit strategické rozhodnutí. Na dění po smrti Petra Kellnera bylo navíc vidět, jak dlouhý proces může podobný převod být.
Takže přicházejí už i mladší podnikatelé?
Máme dlouhodobého klienta, se kterým jsme na dlouhodobé strategii začali pracovat zhruba v jeho padesáti letech. Je to aktivní sportovec a dobře rozumí tomu, že podstupuje určitá rizika. A není to ten typ „po mně potopa“.
Co je tedy ten první krok? Úplně prakticky…
Podstatné je vědět, co všechno daný člověk vlastní, takže soupis majetku je dobrý začátek. Následují zásadní úvahy nad tím, jaký charakter daná aktiva vlastně mají. Něco jiného je funkční firma, něco jiného podíly či klasické finanční nástroje, další věc nemovitosti. Opravdu je poznat, že jde o tu první novodobou generaci podnikatelů-zakladatelů. Často vyrostli na jedné firmě s jednou nebo jedním účetním, kteří tam jsou dodnes a dělají to poměrně specifickým způsobem, v lepším případě s excelem. Akorát dneska spravují třeba i miliardové majetky. Jednou se nám stalo, že v majetku jedné firmy byla nemovitost, o níž nikdo přesně nevěděl, jaký má účel. A zjistilo se, že to byla dávná rekreačka, kterou využívali majitelé. Pak přichází další zásadní moment: rozdělení majetků na jednotlivé oddíly a přemýšlení, jak se kterou částí naložit.
Rozhovor najdete v magazínu Newstream CLUB, který právě vyšel
Takže jakési rozsegmentování na výrobní závody, nemovitosti, finanční nástroje, sbírky…
Přesně tak. Jak jsem mluvil o těch specifikách zakladatelské generace, často se stává, že firmu řídí na základě cash flow, tedy stavu na účtu, což je možná pro jejich fungování dostačující, ale pro další proces to je velký problém. Takže vždy je dobré udělat si pořádek ve firmách a mentálně je dostat do současnosti, do, řekněme, „data driven“ fáze. Ostatně část klientů k nám přichází nejprve s tímto požadavkem. Přemýšlení nad dlouhodobými strategiemi přichází většinou krátce nato. Oni totiž opravdu umí skvěle řídit firmy, mají nápady, tohle ale je od určité velikosti nutná nadstavba. A má to ještě jeden praktický dopad.
Jaký?
Když klient přichází s tím, že by možná firmu chtěl prodat, má v hlavě často nějaké číslo. A to je právě dáno velmi často domněnkami, které mohou být mylné. Už proto, že třeba daná firma má několik nemovitostí, které si tehdy majitel přál nakoupit, ale případný kupec je možná vůbec nechce. I proto je dobré si předem důkladněji ujasnit, co je výroba a co jsou třeba investice. Takže to je podstatná část naší práce, že jim ten strom majetku překreslíme. Důležité přitom je nad tím uvažovat i s případnými daňovými dopady. Klient to samozřejmě nemusí přijmout, zároveň by se na tomto již měla podílet i rodina, protože správa toho nového stromu už třeba bude v její režii.
Jaká je vaše role v tom samotném uvažování? Přece jen jste poradci.
Řekl bych, že jsme vlastně moderátoři těch úvah. Známe praxi, máme zkušený tým, známe příklady z jiných zemí, samozřejmě dokonale známe legislativu. Ale to rozhodnutí samozřejmě je čistě subjektivní a je na klientech.
Než se dostaneme k těm samotným nástrojům, jak majetek dlouhodobě uchovat v rodině, jak často to končí prodejem?
Já vám tu otázku přetočím stejně jako podobné uvažování přetáčím klientům. To, jak to dopadne, nestojí na začátku. Prodej nebo například vytvoření svěřenského fondu je až na konci dlouhého procesu. A důležité je jednak to, co klient chce, a pak to, co je možné. Takže prodej za nereálnou cenu nikdy nedopadne dobře, ale dobře to nemusí dopadnout ani tehdy, když si zakladatel vysní, že jeho firmy převezme potomek a ten to nechce. To se nám také stalo, že majitel vše připravil a potomka přizval až v pokročilé fázi a on to prostě odmítl. Nechtěl nést tu zodpovědnost. Někdo zase celé dětství viděl, kolik času a nervů podnikání stálo, a nic podobného absolvovat nechce. Takže důležité je umět vytipovat ty správné lidi, ať už z rodiny, nebo třeba managementu. A není vůbec od věci, když se už v druhé generaci oddělí role vlastníka a výkonného managementu.
Takže rodina se přesune do role držitelů akcií a firmu spravuje profesionální management?
Přesně tak. Může to být i vhodnější než zmíněný svěřenský fond, který do řízení firem přidává jen další patro, které navíc nemusí být moc flexibilní, což naopak firmy potřebují.
Svěřenský fond tedy vnímáte jako vhodný spíš pro pasivní držení investic, například ve formě podílů ve firmách či finančních nástrojů?
Z pohledu fungování těch firem je lepší, když je řídí profesionál než nějaký abstraktní fond, zvláště pokud jde o nějaký robustní fond se skupinou správců, která navíc často musí zásadní rozhodnutí konzultovat s rodinnou radou, což u velkých majetků bývá.
Tím jsme u těch možností, jak majetek efektivně předat. Co je podle vás vhodné pro typického českého podnikatele z devadesátek?
Svěřenské fondy jsou pro tyto majetkové celky nejvhodnější, protože zjednodušeně řečeno simulují závěť. Jasně se rozdělí kompetence i benefity. Výhodou toho navíc je, že jde o vysoce privátní věc, takže do detailů nikdo další nevidí. Mimochodem tato podoba je v našem středoevropském prostoru ojedinělá, i proto v Česku zřizuje podobné struktury řada slovenských podnikatelů, kteří mají nějaké obchodní zájmy i u nás.
Hraje v těch scénářích nějakou roli burza?
Zatím ne, ačkoli samozřejmě teď jsme viděli příklad Michala Strnada, který CSG uvedl na burzu, čímž značně posílil majetek vybudovaný svým otcem. Jenomže většina rodinných firem buď není tak velká, nebo majitel již nechce investovat peníze, energii a čas na přípravu ipo. Navíc kapitálový trh v Česku není tak silný, že by to bylo pro ně lákavé.
Ikona, legenda, pan herec i scenárista a dramatik. Ano, čerstvý devadesátník Zdeněk
Svěrák je tím vším. A přes všechny nánosy mramoru by se mohlo zapomenout, proč
se zrovna tento muž stal tak zásadní figurou tuzemské kultury a veřejného života
vůbec, až má část politického spektra potřebu se u příležitosti jeho jubilea vůči němu
ostře vymezit. Proč je Zdeněk Svěrák pojem?
Stanislav Šulc: Zdeněk Svěrák už dekády pomáhá smát se podstatným věcem
Leaders
Ptám se i proto, že v USA, což je do určité míry jediný předobraz dlouhodobého fungování rodinných firem a následně korporací, se tyto firmy dříve nebo později na burzu dostaly.
To samozřejmě nelze vyloučit. Ostatně firmy potřebují neustále investovat, inovovat, případně expandovat. A někde na to bude potřeba vzít prostředky. Pokud v rodině nebude dostatek volného kapitálu, a to není vůbec zřídkavé, může úpis části akcií na veřejně obchodovaný trh být logickou cestou. Ostatně velmi často například při rozvodech získává druhá strana podíly ve firmách, nikoli cash.
Tím jsme u fenoménu druhých, třetích rodin. Jak se tohle promítá do dlouhodobých majetkových strategií u nás?
Trochu se tím dostáváme na začátek k motivacím podnikatelů uvažovat nad těmito složitými kroky. Musejí se s manželkami finančně vypořádat a na začátku toho je jednak poctivý soupis majetku, ale také snaha vyhnout se některým krokům, které se v minulosti staly a vedly k problémům.
Poslední dotaz: U nás jsou legislativa předávání majetku i celý tento fenomén poměrně mladé. Existuje již právně jisté prostředí a nehrozí, že někdo nespokojený s převodem majetku například fungování svěřenského fondu napadne u soudu? Nebo že jej druhá generace třeba zruší a rozdělí si majetek dle svého?
On je celý náš legislativní systém velmi mladý a pořád se ustavuje. Navíc svěřenské struktury umožnil až nový občanský zákoník, takže ještě nedošlo ke všem procesům, které by definitivně prověřily jejich fungování nějakými jakoby precedenčními rozsudky vyšších soudních instancí. A k té druhé části: Je to vysoce privátní věc, a když se všichni domluví, v podstatě si mohou dělat, co uznají za vhodné, protože kde není žalobce, není ani soudce.
Robert Novotný
Zakládající partner Haven Advisory. Specializuje se na agendu soudních sporů zejména v oblasti náhrady škod, obchodních korporací, struktury firem a svěřenskou správu majetku.
Růst cen ztrácí tempo a investoři přepínají do opatrnějšího režimu. „Mírný růst v řádu jednotek procent je dnes realistický,“ říká Jan Sadil z JRD Development. Hra se přesouvá od spekulace k výnosu.
Šéf JRD Sadil: Realitní trh brzdí. Nově o něm rozhoduje i dění na Blízkém východě
Reality
Andrej Babiš vytáhl do války proti pumpařům. Vyzval je, aby si snížili podle něj nehorázné marže. Pumpaři se podle Babiše přiživují na válce proti Íránu. Téma cen pohonných hmot táhne na jednání vlády. Babiš znovu odhalil, že jeho přemýšlení uvázlo v osmdesátých letech a zahrnuje jen kontrolu a represe.
Kdo nehraje fér – pumpaři, Babiš nebo učitelé?
Názory
