Reklama

Lukáš Kovanda: Zastropování cen zaplatí střední třída nebo její děti

Petr Fiala, premiér
ČTK
Lukáš Kovanda

Zastropování jen přes naši mrtvolu. To ještě před létem znělo jednohlasně z úst představitelů Fialova kabinetu. Orbánovo zastropování cen pohonných hmot tehdy nazírali jako odstrašující případ, který se vymstí. Dnes je všemu jinak.

Reklama

Jako by se snad přes léto změnily ekonomické zákonitosti, najednou, jako mávnutím proutku, je zastropování chtěné a žádoucí. Z vládních kruhů již nikdo ani nepochybuje. Premiér už tak jako na jaře nevaruje, že jej zaplatí střední třída. Opět se stvrzuje, že máloco vládní politiky vyleká tolik jako plná náměstí.

Abychom byli féroví, ceny energií na burze koncem srpna vylétly k historickým rekordům. Takže vylekaly pro změnu průmyslníky nebo podnikatele. I mnozí z nich následně vystupňovali svůj tlak na vládu, „aby něco začala dělat.“ 

Petr Fiala, ODS

Dalibor Martínek: Zbytečná vláda. Nemá směr ani cíl

Mojmír Hampl je prozíravý ekonom. Ne nadarmo byl deset let viceguvernérem České národní banky. Když teď z pozice šéfa rozpočtové rady vlády vydá prohlášení, že vláda nedělá nic k ozdravení veřejných financí, těžko s tím polemizovat. Má pravdu.

Přečíst článek

A tak kabinet předestřel záměr zastropovat cenu elektřiny pro domácnosti a živnostníky na úrovni šesti korun za kilowatthodinu, včetně DPH. A plyn pak zastropuje na úrovni tří korun za kilowatthodinu, opět včetně DPH. Vliv na výši záloh by tato zastropování měla mít již v listopadu.

Elektrická energie, ilustrašní foto

PŘEHLED: Opatření vlády či EU na snížení dopadů drahých energií

Příspěvky státu lidem a firmám platícím vysoké účty za elektřinu a plyn, zastropování cen energií a další. To jsou opatření, která vláda Petra Fialy (ODS) či EU přijaly či se chystají přijmout na zmírnění dopadů rapidně vysokých cen energií vyhnaných k rekordům v důsledku ruské invaze na Ukrajinu. Tady je jejich přehled.

Přečíst článek

Reklama

Vláda ovšem celou věc nekomunikuje zrovna šťastně. K zastropování cen elektřiny dochází na úrovni, jež podle aktuálního kursu a bez DPH odpovídá zhruba 200 eur za megawatthodinu. Poprask tedy vyvolalo, když pouhý den po oznámení české úrovně stropu vyšlo najevo, že Evropská komise chystá strop svůj, a to na úrovni 180 eur za megawatthodinu. Některá média to podala tak, že vláda má z ostudy kabát, neboť jí Evropská komise „podstřelila“.

elektroměr, elektřina

Síkela: Český strop cen energií znamená úplně něco jiného než ten unijní

Opatření české vlády stanoví maximální ceny energií, představené unijní opatření určí maximální výnosy výrobců a zajistí finanční prostředky do státních rozpočtů na pomoc odběratelům zasaženým vysokými cenami energií. Rozdíl v národním a celoevropském řešení na Twitteru krátce popsal ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN).

Přečíst článek

Tím hůř, že Česko nyní EU předsedá. Vládní mluvčí zareagoval na sociálních sítích tak, že vytáhl narychlo spíchnutý graf, v němž porovnal oba stropy a kontroval, že ten český zahrnuje i jiné položky – o nichž do té doby nebyla řeč –, takže je vlastně nižší než ten „bruselský“. Tím se ovšem chytnul do pasti. To proto, že obě stropování nelze porovnávat a jejich znázornění v jednom grafu je zcela zcestné.

Český strop na energie totiž představuje limit pro (malo)odběratele; ti dráže nenakoupí. „Bruselský“ strop pak naopak limit pro výrobce elektřiny (jiné než plynové a černouhelné); dráže neprodají, resp. peníze utržené nad limit odevzdají „eráru“. Vládní mluvčí však oba stropy srovnal, jako by šlo u jednu věc, čímž vlastně ještě přiživil zkazky, že Česko se nechalo Bruselem „podstřelit“.

Politika je hodně o symbolech. A politici mohli předjímat, že média či veřejnost si na něčem takovém mohou „smlsnout“. Navíc se opravdu zdá, že koordinace s Bruselem ukázková nebyla. Brusel si totiž sám dříve podle kuloárových informací pohrával se stropem na úrovni 200 eur za megawatthodinu. Tím zřejmě inspiroval i vládu českou, byť věcně šlo o strop zcela jiný. Když pak začal preferovat strop 180 eur, už o tom Prahu informovat opomněl.  

Indermit Gill

Konec zlatých časů. Místo nich přichází stagflace, ztracené dekády a růst chudoby, varuje hlavní ekonom Světové banky

K pandemickým problémům se přidávají negativní dopady války na Ukrajině. To způsobuje celosvětovou nejistotu. I proto Světová banka výrazně zhoršuje výhled globálního růstu i růstu v jednotlivých zemích. Lépe už bylo, varuje hlavní ekonom Světové banky Indermit Gill.

Přečíst článek

Každopádně zastropování zajistí tuzemským domácnostem tak jako tak citelně vyšší úsporu než energetický úsporný tarif. Klíčové z hlediska výše úspory je to, jaký zdroj energie daná domácnost využívá. Záleží ovšem i na tom, kolik má domácnost členů. Či zda bydlí v bytě nebo v rodinném domku.

Například rodina s dětmi bydlící v rodinném domku, jež jako zdroj energie k vytápění a ohřevu vody používá elektrokotel, dosáhne v příštím roce úspory 116 500 korun. Pokud rodina a dětmi využívá běžný plynový kotel, ušetří díky zastropování zhruba 83 tisíc korun. Úspora při využívání tepelného čerpadla se bude pohybovat kolem 45 tisíc korun ročně.

Přitom zmíněný energetický úsporný tarif zajišťuje úsporu pouze v rozsahu maximálně zhruba 18 tisíc korun na topnou sezonu. Zastropování tedy zajistí až zhruba šestinásobnou úsporu oproti tarifu. Jedná se tedy o „úsporný tarif na steroidech“.

Mezi nevýhody vládního zastropování patří stejně jako u tarifu jeho přílišná plošnost. Od drahých energií bude totiž ulevovat opět i bohatým domácnostem. Navíc bude penalizovat prozíravé domácnosti, které správně ceny energií fixovaly. Naopak ty domácnosti, které nefixovaly, příp. mají nyní vysoké ceny energií, neboť se „upsaly“ některému z padlých dodavatelů typu Bohemia Energy, jsou vlastně zvýhodněny. A to proto, že zastropování jim zajistí větší úsporu než prozíravějším domácnostem. Stát tedy vlastně trestá správnou spotřebitelskou volbu.

chalupa, ilustrační foto

Lukáš Kovanda: Úsporný tarif je pro všechny...až na chalupáře

Energetický úsporný tarif, jehož detaily v týdnu zveřejnila vláda, se nevztahuje k místu trvalého bydliště, ale k nastavenému, smluvně danému tarifu pro odběr energií. Nespornou výhodou úsporného tarifu je to, že lidé si o podporu nemusí nijak žádat. Nemusí tedy měnit stávající způsob platby za energie. Dodavatel energie jim úsporu plynoucí z úsporného tarifu prostě automaticky zaúčtuje, takže ať už standardně platí energie jakkoli, účet jim bude adekvátně ponížen, upozorňuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Přečíst článek

Problematické je také to, že zastropování nijak nemotivuje k úspornému jednání. Například v Rakousku tamní vláda zastropuje domácnostem cenu elektřiny do úrovně 80 procent loňské průměrné spotřeby, jak uvedla začátkem září. Nad úrovní 80 procent budou lidí platit plnou, tržní cenu. Rakouské domácnosti jsou tak motivovány energiemi šetřit, aby spotřebu ideálně stáhly právě na 80 procent loňské spotřeby. Nic takového zatím česká vláda nenachystala.

Je však pravda, že zacílit zastropování tak, aby nebylo plošné, a zároveň také motivovat k úspornému jednání jsou v praxi již poměrně obtížně realizovatelné kroky, například z hlediska administrativního zajištění, pročež se vláda zřejmě rozhodla dát přednost rychlosti jejich zavedení. Mohla však zastropování alespoň přísně časově omezit. Představme si, že ceny energií zůstanou vysoko dlouho, že je to jakýsi „nový normál“. Kdo bude mít z příštích politiků odvahu říci v takovém případě veřejnosti, že „erár“ na pokračování zastropování už peníze nemá a musí tedy lidem částky na fakturách za energie skokově zvýšit? To může být politická sebevražda.

Plyn, ilustrační foto

Dušan Janovský: Dilema bezohledného strávníka aneb S energií je nutno šetřit, ne ji dotovat

Současná situace na trhu s energiemi v Evropě připomíná situaci, kdy v restauraci kamarádi platí společný oběd dohromady rovným dílem. Kdo si objedná levné jídlo, chová se iracionálně, protože sice zaplatí hodně, ale dobře se nenají. Proto je racionální objednat pro sebe drahé jídlo, což nakonec učiní všichni. Podobně i v současné energetické situaci v Evropě mají státy možnost domluvit se na úsporách. To ale neudělají, protože racionální je partnery zradit a nákup plynu dotovat. Plyn tak budou dotovat všichni, žádný plyn ani elektřina navíc tím nevznikne – jen si státy vyprázdní rozpočty, míní programátor a analytik Dušan Janovský.

Přečíst článek

Celkové náklady zastropování se realiticky mohou pohybovat kolem 200 miliard korun ročně, ačkoli ministr financí Zbyněk Stanjura uvádí částku 130 miliard. Záleží ale pochopitelně na vývoji cen elektřiny.  Stát jej bude muset z nemalé části financovat na dluh. Politici by měli lidem na rovinu říct, že zastropování cen elektřiny znamená jen úročené odložení platby za ni. Lidé si to později doplatí vyššími daněmi. Nebo inflací. A to i s úroky, které mezitím stát zaplatí z ještě výrazněji zvýšeného dluhu. Politici žádné peníze negenerují.

Další komentáře Lukáše Kovandy čtěte zde 

Reklama

Související

Plyn, ilustrační foto

Lukáš Kovanda: Některá v Bruselu projednávaná řešení mohou energetickou drahotu ještě vyhrotit

Přečíst článek
Uniper

Lukáš Kovanda: České řešení energetické krize v Bruselu narazí. Němcům se totiž nevyplatí

Přečíst článek
Reklama
Reklama
Reklama
Doporučujeme