Zajímá nás
Lukáš Kovanda: Rušení daňových výjimek není průchozí. Sociálně ani politicky
Jestliže podle prezidenta Miloše Zemana není rozpočet Fialovy vlády protiinflační, pak jim už vůbec nemohl být rozpočet připravený ještě Babišovou vládou.
Babišův kabinet totiž navrhoval rozpočet ještě schodkovější, s deficitem o takřka 100 miliard korun vyšším, než jaký plánuje Fialův kabinet. Do ekonomiky se tedy skrze státní rozpočet letos napumpuje o desítky miliard korun méně, než jak to zamýšlel Babišův kabinet. To nutně neznamená, že rozpočet nebude inflační, bude však jistě méně inflační, než byl ten Babišův.
Rušení daňových výjimek, po němž prezident Zeman dále volá, má své ekonomické opodstatnění. Obecně platí, že čím méně výjimek, tím ekonomicky efektivnější daňový systém je. Jenže co je opodstatnitelné ekonomicky, nemusí být průchozí politicky, třeba proto, že to má své značné sociální náklady.
Prezident Miloš Zeman v pátek ve sněmovně zkritizoval návrh rozpočtu jako proinflační. Kabinetu vytkl, že návrh není prorůstový. „Neruší žádné daňové výjimky, které stát stojí 380 miliard korun,” řekl Zeman. Vyzval k plošnému zrušení daňových výjimek a doporučil zvýšení daně z příjmu fyzických osob. 
Prezident Zeman k rozpočtu: Škrtat výdaje dokáže každý. Zrušil bych daňové výjimky
Politika
Příkladem daňové výjimky, kterou prezident uvádí, je sleva na poplatníka, k jejímuž navýšení letos mimochodem došlo. Výjimkou je také třeba sleva na dítě. Letos je od druhého dítěte dále také tato sleva navýšena. Tyto slevy pomáhají především nízkopříjmovým vrstvám obyvatelstva. Pro ně zvýšení slev představuje vzhledem k celkovým příjmům razantnější přilepšení než pro bohatší. Zrušení těchto slev tedy sice zefektivní daňový systém, ale znatelně zhorší sociální situaci nízkopříjmových vrstev. To je třeba vždy dodat, když se hovoří o rušení výjimek.
Co se týče volání po obnovení vyššího zdanění příjmu fyzických osob, nachází prezident Zeman společnou řeč s institucemi typu Mezinárodního měnového fondu. Ty žádají to samé, neboť takzvané zrušení superhrubé mzdy, k němuž došlo loni, považují za příliš nákladný krok, jenž veřejnou kasu stojí daleko více, než jaký má přínos. Takzvané zrušení superhrubé mzdy totiž pomáhá zejména domácnostem bohatším, přičemž ovšem citelně prohlubuje zadlužení veřejných rozpočtů.
Do vyšší střední vrstvy patří v Česku nyní asi dva a půl milionu lidí. To je o milion a půl víc než před dvaceti lety. Podle sociologa a ředitele výzkumného ústavu STEM Martina Buchtíka jde o nejvýraznější sociologickou změnu v české společnosti za poslední generaci.
Bohatých Čechů bude přibývat. Ale chudých také, říká šéf STEM
Money
Proti zmrazení plateb na státní pojištěnce typu důchodců či dětí se již dříve ozvaly třeba zdravotnické odbory. A nyní tedy i prezident. Ten takové škrty považuje za příklad „tupého škrtání“. Objektivně je třeba říct, že jde spíše o problematické škrtání, neboť není po všech stránkách dotaženo.
Jak upozorňuje i Národní rozpočtová rada, pro zmrazení plateb, které představuje vůbec největší škrt, za 14 miliard korun, chybí legislativní opora. A navíc, pokud současně se zmrazením plateb nedojde k úpravě výdajů zdravotních pojišťoven, přenesou se náklady snížení schodku na ně. Opticky se tudíž sice sníží schodek státního rozpočtu, ale jenom proto, že se dopady tohoto snížení zatíží zdravotní pojišťovny. Jenže ve výsledku státní rozpočet i rozpočty zdravotních pojišťoven představují jeden systém. Systém veřejných rozpočtů. Škrtem za 14 miliard se místo státního rozpočtu jen zatíží jiná část systému veřejných rozpočtů. Takže pro daňového poplatníka, který ve finále vše platí, zůstane zátěž beze změny. Jinými slovy, nejde o „tupý škrt“, protože to zatím žádný škrt ani není.
