Karel Pučelík: Trump už nenabízí Američanům zbohatnutí, ale krušné chvíle. Co všechno ukazuje příběh zdražující Barbie?
Američané začínají chápat, že je čekají krušné chvíle. Donalda Trumpa to ale netrápí a rozmazlené voliče vyzívá, aby zatnuli zuby. Ani zdražující Barbie jeho srdce neobměkčí. Příběh ikonické panenky ukazuje, jak o clech a ekonomice Trump a potažmo každý populista smýšlí. Pro trhy i běžné spotřebitele to není nic uklidňujícího.
Američané pomalu začínají pociťovat dopady ekonomické politiky prezidenta Donald Trumpa na vlastní kůži. Dosud se mluvilo o propadech na akciových burzách a chaosu dluhopisových trzích, což jsou informace, které se nemusí běžného člověka nijak zvlášť dotknut. Zvyšující se cenovky už ale nejsou tak abstraktní a mají přímý dopad na blahobyt domácností.
Začíná se dít přesně to, o čem mluvili respektovaní ekonomové, když varovali před inflačními impulsy. Americkým firmám ze dne na den uměle vzrostly náklady, které však přenesou na spotřebitele. Náklady „trumponomiky“ ponesou obyčejní Američané, kteří si zaplatí za své oblíbené (i neoblíbené) produkty více.
Dobrým ilustrativním příkladem je americká společnost Mattel, která vyrábí ikonickou Barbie. Firma plánuje Američanům zvýšit ceny, za což viní drakonická cla, vedle toho si stěžuje na celkovou nejistotu včetně nepředvídatelnosti spotřebitelského chování, kterou Trumpova ekonomická politika zažehla.
Hračkový gigant totiž vyrábí kolem čtyřiceti procent své produkce v Číně, na kterou Trump uvalil dovozní cla ve výši 145 procent. Firma se pochopitelně na novou realitu adaptuje, prý se chystá přesunout část výroby mimo Čínu, což ale také není zadarmo. Náklady zakalkuluje do svých cen. Nutno dodat, že podobné procesy čekají i další firmy. Americké peněženky se mají na co těšit.
Americký prezident Donald Trump potvrdil, že zvažuje změnu názvu Perského zálivu, který se nachází mezi Íránem a Arabským poloostrovem. O možné změně oficiálního amerického názvu v uplynulých dnech informovala média s odkazem na nejmenované zdroje. Podle Trumpa by změnu mohly ocenit arabské země, se kterými se chystá jednat příští týden.
Trump zvažuje, že přejmenuje další záliv. Nechci ale urazit něčí city, uvedl
Politika
Trumpova krize
Ani tím to ale nekončí. Negativní šoky se nijak „nevykrátí“, ale spustí spirálu událostí. Pokud výrazně vroste cena zboží, ale příjmy lidí zůstanou stejné, patrně klesne poptávka, zejména po zbytném zboží – jako jsou třeba hračky, ačkoli by děti nesouhlasily. Následně se zhorší hospodářské výsledky firem, které najednou nebudou muset zaměstnávat tolik lidí. A máme tu najednou krizi jak vyšitou. Trumpovu umělou krizi. Díky Donalde!
Uvědomuje si Donald Trump tuto neúprosnou logiku? V minulých týdnech jsme viděli, že americký prezident sršel sebevědomým, i když se svět kolem hroutil. Tvrdil, že Američany už nikdo nebude oškubávat a ve výsledku se všichni báječně napakují, jen je třeba si chvilku počkat. Trhy mu to však nevěřily a kdo ví, co by se stalo, kdy neslevil z nejhorší varianty celní politiky (nezapomeňme však, že je stále ve hře). Nyní Trump začíná o ekonomice hovořit trochu jinak. Ze sebevědomého „deal makera“ je „prorokem zkázy“ či reinkarnací Winstona Churchilla v roce 1940. Rozdíl je v tom, že Churchill stál prakticky sám tváří tvář přesile nacistického Německa, kdežto Trumpovým nepřítelem je jeho vlastní politika.
Američané už se nemají připravovat na zbohatnutí, ale naopak na utahování opasků. V televizi NBC Trump prohlásil, že beztak utrácejí příliš za „blbosti, které nepotřebují“. „Jen říkám, že nemusí mít 30 panenek. Mohou mít tři. Nemusí mít 250 tužek. Mohou jich mít pět,“ řekl prezident směrem k dětem a zdražujícím panenkám.
Zpráva pro spotřebitele tedy zní: „Můžeš si dovolit míň, nefňukej a nějak se s tím srovnej“. Bude zajímavé sledovat, až nepůjde o hračky, ale třeba elektroniku nebo dokonce potraviny. „Stejně pojídáte příliš zeleniny. Nepotřebujete tři papriky do rodiny, stačí jedna. Vlastně nepotřebujete ani jednu, máte chleba. Půlku chleba!“
Kanadský premiér Mark Carney se v Bílém domě poprvé setkal s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Ten ještě před schůzkou tvrdě napadl Kanadu na sociální síti a po boku Carneyho před novináři pak označil společnou hranici obou zemí za umělou linii. Carney vzápětí uvedl, že Kanada není a nikdy nebude na prodej.
Kanada nikdy nebude na prodej, řekl kanadský premiér Carney v Bílém domě Trumpovi
Politika
Rakovina populismu
Tuto zprávu vysílá lidem, kteří ho paradoxně volili proto, aby se měli líp. Jeho voliči si ho vybrali právě proto, že nabízel okamžitá řešení. Pokud chtěli složité a dlouhodobé strategie, jak se mít líp v relativně daleké budoucnosti, mohli volit Kamalu Harrisovou.
Toto je v kostce problém populistické politiky. Naslibují cokoliv, ale když se dostanou k moci, tak se jejich recepty zadrhnou. Ekonomická politika je totiž přesný opak toho, co se snaží populisté prezentovat, je zdlouhavá, složitá a těžko předvídatelná. Jiná ani být nemůže. Ve vyspělé a relativně fungující zemi neexistují žádná kouzla, jak přes noc výrazně zvýšit životní úroveň.
Jasně, vlády a centrální banky mají nástroje, jak nakopnout ekonomiku, leccos dokáže rozumné přerozdělování (zejména některé země s vysokou nerovností by to potřebovaly jako sůl), ale skutečným klíčem k blahobytu pro všechny je stále se zvyšující produktivita. Chce to investovat do klíčových sektorů, infrastruktury, vzdělání, lidského rozvoje, stejně tak bojovat s chudobou a nerovností, aby společnosti neutíkaly talenty a příležitosti a nevznikaly tak vnitřní tenze.
To je dlouhodobá a náročná strategie, která jediná funguje. A to vám žádná populista nedá. Ani Donald Trump, ani nikdo jiný. Zatímco si Trumpové, Muskové a Navarrové hrají, nám utíká čas a mnohým lidem i šance na důstojný život, který si zasluhují.
