Karel Pučelík: Le Penová svrhla Barniera, půjde teď i po Macronovi?
Francouzští poslanci vyslovili ve středu večer nedůvěru menšinovému kabinetu Michela Barniera. Země se propadá do čím dál vážnější politické krize. Míč je nyní na straně prezidenta Emmanuela Macrona, kterému však možnosti pomalu ubývají. Začíná se mluvit i o jeho konci.
Michel Barnier měl být esem v rukávu prezidenta Emmanuela Macrona. Konzervativec tradičního gaullistického střihu je zkušený politik, mnohokrát byl ministrem a dvakrát eurokomisařem, Brusel zastupoval také coby vyjednavač brexitové smlouvy, což mu vyneslo nemalý kredit. Podobně měl vyjednat i průchod Francie těžkým obdobím, kdy čelí politické i finanční krizi.
Barnierova mise však končí úplně jinak, teprve po třech měsících ve funkci, což z něj dělá nejkratší čas sloužícího premiéra za dobu Páté republiky, tedy ord roku 1958. Je to také poprvé za více než šedesát let, co Národní shromáždění vyhlásilo vládnímu kabinetu nedůvěru.
K tomuto výsledku francouzská politická scéna mířila už několik dní. Zázrak se nestal. Michel Barnier na sebe definitivně uvrhl hlasování o důvěře poté, co schválil sociální část zákonu o státním rozpočtu bez souhlasu parlamentu, což francouzská ústava dovoluje v krajních případech.
Na Barnierovu rezignaci si už delší dobu brousil zuby levicový blok nazvaný Nová lidová fronta, ke kterému se přidali i poslanci Národního sdružení Marine Le Penové, se kterou premiér jednal až do pondělka, ovšem bez úspěchu. Rozpočet škrtů výdajů a růstu daní nepodpořila ani po vládních ústupcích.
Ekonomika eurozóny by v příštích měsících mohla růst pomalejším tempem a její výhled pro středně dlouhé období zůstává nejistý. Uvedla to prezidentka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová při vystoupení před výborem Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti. Prohlásila rovněž, že boj s vysokou inflací se blíží ke konci.
Šéfka ECB Lagardeová: Náš boj proti inflaci se blíží ke konci
Money
Co udělá Macron?
Co bude dál, to nikdo pořádně neví. Jistá je jen Barnierova čtvrteční demise. Na tahu je nyní prezident Emmanuel Macron, který se zrovna vrátil ze zahraničí cesty do Saudské Arábie. Večer ve 20:00 podle informací z jeho štábu vystoupí s projevem, který by měl harmonogram příštích dnů osvětlit. Krize před víkendem, kdy při slavnostním otevření opravené katedrály Notre-Dame přivítá státníky z celého světa, se mu však nehodí.
Z vyjádření francouzských politiků je však patrné, že trnem v oku však není Barnier, nýbrž přímo prezident. Tlak, kterému Macron čelí už pěknou řádku měsíců, se v posledních hodinách stupňuje. V sázce se ocitá i jeho vlastní politické přežití. Nespokojenci přitom nejsou jen „obvyklí podezřelí“ z řad Národního sdružení nebo radikální levice, ale i někteří Republikáni či umírnění socialisté. Padají i výzvy k předčasné demisi, což ale prezident (zatím) vylučuje.
Za Barnierovým pádem stojí Marine Le Penová, která v zabetonované politické situaci požívá velkého vlivu, aniž by si musela ušpinit ruce vládní odpovědností. Spekuluje se o tom, že jejím hlavním cílem je Macronův skalp a předčasné prezidentské volby, které by měly za normální situace proběhnout a ž za dva a půl roku.
Ostatně Macron už moc možností nemá. Může nechat vládnout v demisi ještě nějakou dobu Barnierův kabinet nebo přijít se zbrusu novým jménem. Podporu v rozděleném parlamentu však bude hledat těžko, pokud se nepodvolí levici nebo Le Penové. Parlament nemůže rozpustit minimálně do července. Každopádně prezidenta čekají měsíce přežívání, kdy o smysluplných reformách a budování odkazu nemůže být řeč. Vlastní rezignace a následně prezidentské i parlamentní volby tedy mohly být cestou z krize.
Šéf německého automobilového koncernu Volkswagen (VW) Oliver Blume ve středu na setkání se zaměstnanci závodu ve Wolfsburgu hájil plány vedení na úspory, které počítají i se snižováním platů a propouštěním. Odbory, které v pondělí uspořádaly v Německu výstražnou stávku, vyzval ke kompromisu. Jejich návrh řešení, který vylučuje uzavírání závodů, podle něj ale k řešení krize v největší evropské automobilce nestačí.
Šéf koncernu VW hájil úsporné plány automobilky, zaměstnanci ho vypískali
Zprávy z firem
Finanční krize za dvěřmi
Politická krize by se navíc velmi rychle mohla proměnit v krizi finanční. Vypadá to totiž, že i přes Barnierovo krajní řešení rozpočet do konce roku neprojde. Francii naštěstí nečeká „shutdown“ a zastavení všech „zbytných“ funkcí státu, jako hrozívá v USA v případě neschválení rozpočtu Kongresem, úřady mohou pokračovat s omezenými financemi založených na bázi loňského rozpočtu.
Problémů je ale dost, země je zadlužená a nutně potřebuje snižovat deficit veřejných financí, což sliboval právě Barnierův rozpočet. Není divu, že investoři už na začátku této politické krize – či spíše etapy měsíce trvající krize – viděli paralelu mezi Francií a Řeckem.
My Evropané máme dost důvodů dění v Paříži sledovat, nejenom proto, že Francouzi svými pocovidovými rozpočty porušují pravidla deficitu pro státy eurozóny. Pokud druhá největší ekonomika Evropské unie skončí v problémech, jistě ne nezataví na hranicích.
