Ačkoli můžeme mít k České televizi různé výhrady, dělá dobrou službu. Za pár korun si každý přijde na své. Někdo sleduje zpravodajství, někdo Stardance, jiný dá přednost dánským seriálům. Pokud vláda nechá úřadovat Otu Klempíře, budeme si z daní platit neslanou nemastnou přehlídku Macikových tiskovek, filmů s Františkem Němcem a černobílých snímků o Blitzkriegu.

V české politice se opět objevil pozoruhodný jev. Vláda ohrožuje to, co mají lidé rádi, ale místo toho, aby se bouřili, za to ministrům ještě zatleskají. Jinak si dění kolem snah na osekání České televize a Českého rozhlasu nelze vykládat.

Klávesnicoví bojovníci na sociálních sítích si představují, že frontální útok ministra kultury Oty Klempíře zasáhne do srdce podle nich liberálního a neobjektivního zpravodajství. Pokud se budou politici snažit, tak si veřejnoprávní média zotročit mohou, to ostatně známe třeba z Maďarska. Ve výčtu obětí však najdeme mnoho dalšího – a nebudou to zrovna titulky, po kterých zapláče „pražská kavárna“.

Peníze na vlastní tvorbu

Ve zpravodajství to mohou být zejména regionální studia, takže až bude u vás v obci nějaká folklorní slavnost, na obrazovce se tom nedozvíte. Ale za to uslyšíte v plném znění tiskovou konferenci Oty Klempíře. Kdysi lidé platili za to, aby ho mohli slyšet, v budoucnu si možná budou přát zaplatit, aby ho poslouchat nemuseli.

Zpravodajství však v rozpočtu České televize zabírá menší část. Když nebudou peníze, odnese to zejména vlastní tvorba. A vězte, že ta je o mnoho sledovanější než Události, komentáře. Je to třeba Stardance, o kterém Klempíř prohlásil, že ve do veřejnoprávní sféry nepatří (ačkoli ČT má licenci od BBC). Stejně licencovaným pořadem, taktéž z BBC, je Peče celá země. A co třeba seriály? Lidem se líbil třeba Oktopus, který je také mimochodem docela drahý.

Stanislav Šulc: Občanská podpora ČT a rozhlasu je sympatická. Vláda si ale opravdu může dělat, co chce

Názory

Boj o duši České televize a Českého rozhlasu se rozjíždí naplno. Občanská společnost se probouzí, odbory obou mediálních institucí vyhlásily stávkovou pohotovost, šéfové ČT a ČRo jednají s vládními špičkami. A do toho se chystají ne jeden, ale hned dva zákony na radikální proměnu médií veřejné služby. A je dobré si přiznat, že to nakonec bude vláda, kdo si prosadí svou, bez ohledu na cokoli. A to jednoduše proto, že mediální duální systém u nás v podstatě kolabuje.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Zmíněné pořady patří do kategorie lidové zábavy, což není myšleno s despektem. Ostatně Peče celá země i mě inspirovalo k řadě nezdařeným pekařským pokusům. Snad někdy zažiju, jak vypadá vykynuté těsto! Ale zpět. Na Stardance, pekařskou šou nebo detektivky z českých metropolí se dívají statisíce až miliony lidí. Toto a hokej představují jediné události, kdy se rozhádaní Češi u obrazovek sjednocují a idylicky si vyměňuji odborné komentáře o krocích waltzu, odpalovaném těstě a brankářských zákrocích – než se opět vrátí k nadávkám.

Kde šetřit? Třeba na fotbale

Pokud tyto pořady zmizí, patrně to nebudou liberálové, komu budou nejvíc chybět. Ti, které voliči Motoristů a SPD nejvíce nesnášejí, už teď pořady jako Stardance kritizují, protože jsou neinkluzivní, více či méně homofobní a podporují stereotypy. To typický český latentní homofob se rád pousměje při noblesně-urážlivých průpovídkách Marka Ebena. Bude pražským levicovým liberálům chybět v pátek večer Všechnopárty? A zlatý hřeb - pokud zmizí z obrazovek Labyrint a další opusy Jiřího Stracha, najdu pro Klempířovu „reformu“ bezvýznamné plus i já.

Kde ještě šetřit? V dětských pořadech, ve sportu? Když nemá v programu místo Stardance nebo Peče celá země, proč by se za veřejné peníze měla kupovat práva na olympiádu nebo na světový šampionát ve fotbale či ligu mistrů? Na všechno z toho se přece můžete podívat na soukromých stanicích. Akorát to bude nebude tak levné, což?

Ačkoli můžeme mít k ČT různé výhrady, dělá Česká televize dobrou službu. Za pár korun si každý najde to svoje. Někdo sleduje zpravodajství, jiný dá přednost dánským seriálům, a pro mě za mě, ať se někdo koukne i na ten Labyrint, když to musí být.

Pokud chceme osekávat Českou televizi, dost možná to skončí tak, že zpravodajství bude hlásnou troubou zrovna úřadující vlády a vlastní tvorba bude vykostěná. Pomilionté uvidíme Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo nějaký normalizační trhák s Jiřinou Švorcovou. Levné jsou také dokumenty. Třeba ty o Hitlerovi se už teď vysílají denně, dokonce na i Štědrý den ráno. Nově by se v poledne mohla ČT vyšvihnout něčím o Rommelovi. A i na slavnostní večer bych měl tip. Po obligátních Pelíškách by mohla přijít chvíle na Hitlerovy poslední Vánoce. Věřte tomu nebo ne, něco takového skutečně existuje.