Zajímá nás
David Havrlant: Deglobalizaci zvládá Amerika podstatně líp než Evropa
Výkon amerického hospodářství je na trendu, napětí na trhu práce zvolna ustupuje, měnová politika se vyvázala z epizody ultra nízkých úrokových sazeb. Ekonomika je připravena těžit z probíhající přestavby globálních dodavatelských řetězců, očekávané zpomalení globálního ekonomického růstu ustojí. Evropa naopak utrpí v důsledku probíhající deglobalizace a fragmentace hospodářské ztráty, neb není ani odhodlána efektivně bránit své zájmy, ani schopna produktivně využít nově vznikajících příležitostí. Jak hluboký bude její pád je nejisté, píše ve svém komentáři ekonom z J&T David Havrlant.
Reálný hospodářský růst v USA se vyhoupl ke třem procentům v meziroční dynamice, což představuje solidní trendovou expanzi. Ta je živená zejména dynamikou soukromé spotřeby v segmentu služeb i zboží. Meziroční růst nerezidenčních investic sice zpomalil, nicméně pokles investic do bydlení zmírnil na polovinu. Celková inflace setrvala na 3,7 procenta s podporou vyšších cen u benzínových pump, jádrová inflace pokračovala v oslabování. V celku slušný ekonomický obrázek.
Americká ekonomika jede
Uvolnění na trhu práce je patrné i v pozvolném zvyšování míry nezaměstnanosti ke čtyřem procentům z rekordně nízkých hodnot na počátku roku. Nárůst nezaměstnanosti spolu se zpomalením jádrové inflace přitom představují dva základní referenční body pro případné uvolnění měnové politiky. Pakliže by jádrová inflace zamířila k cíli, avšak reálná ekonomika by pokračovala v krasojízdě, nebyl by Fed nucen sazby snižovat. Mohl by si ponechat plný měnově-politický zásobník na horší časy nebo na případné hašení neočekávaného systémového průšvihu.
Přehnaná regulace, problémy v energetickém sektoru, dopady deglobalizace. Hlavní negativní faktory, které budou v nadcházejících letech ovlivňovat evropskou ekonomiku a také ekonomiku českou. Výhodou by mohla být relativně levná pracovní síla, kterou Česko umí nabídnout globálním hráčům. Shodli se na tom špičkoví ekonomové, kteří v panelové diskusi na Global Investment Summitu odhadovali vývoj klíčových ukazatelů ekonomiky.
Českou ekonomiku budou dál stahovat evropské experimenty, shodli se ekonomické špičky na konferenci GIS
Money
Meziroční růst mezd zpomalil na 4,1 procenta a indikuje, že mzdově-inflační spirála se v USA prozatím nerozjíždí. Především se po pandemických výkyvech vrací růst produktivity, což je zásadní ingredience pro dlouhodobé zkrocení inflace při zachování solidního hospodářského růstu. Při dosaženém růstu produktivity o 2,2 procenta meziročně tak není zvolnění inflace k cíli v polovině příštího roku nedostižnou chimérou.
Produktivita krotí inflaci
Je třeba nicméně ještě vyčkat na odpověď, zda ústup globalizace a nástup hospodářské fragmentace nutně znamenají dlouhodobě vyšší inflaci pro všechny zúčastněné. Na jedné straně stojí ztráta efektivity plynoucí z neúplného využití absolutních výhod při alokaci výroby. Jednou z takových výhod je samozřejmě levná pracovní síla globálního Jihu. Zaručení robustnosti dodavatelských řetězců a přesun strategických odvětví zpět do vyspělých ekonomik má své náklady.
Na druhé straně však stojí pravděpodobné zvýšení kvality produkce, snížení přepravních nákladů a výrazné omezení negativních externalit. Z přesunu strategicky důležité výroby na Západ tak mohou plynout i některé úspory, které mají základ ve vyšší efektivitě výrobních procesů. Schopnost podporovat růst produktivity v nově vznikajících konkurenčních celcích tak bude klíčovým prvkem jejich hospodářské prosperity.
„I přesto, že se konsensus mezi investory a analytiky letos výrazně posunul od recesního scénáře, investiční ředitelé Rick Reider (BlackRock) a Vincent Mortier (Amundi) si myslí, že recese je naopak pravděpodobnější,“ píše ve svém komentáři analytik BHS Timur Barotov.
Riziko recese v USA roste, tvrdí investiční ředitelé z BlackRock a Amundi
Názory
Evropa si přivodí bolest z deglobalizace
Zejména negativní externality nejsou v ceně pro koncového zákazníka obvykle plně započteny. Evropa například čelí sílícímu dovozu čínských automobilů, není ovšem prozatím schopna a snad ani ochotna u dovozů zohledňovat negativní dopady na životní prostředí. Ty jsou v případě čínské produkce v porovnání s tou evropskou výrazně vyšší. Postihy za porušení Evropských norem ve sféře negativních externalit jsou však vymahatelné zejména po evropských producentech, dále snad po amerických, japonských atp.
Monitorovat výrobní řetězce v Číně, natož systematicky postihovat nadměrné environmentální zatížení u dovozu, představuje pro evropské instituce v současnosti nesplnitelný úkol. Evropa se tak nejspíše stane jedním z hráčů, kterého bude deglobalizace bolet výrazně. Nebylo to sice nevyhnutelné, leč vzhledem k nedávným rozhodnutím v oblasti energetiky a průmyslového rozvoje stále více pravděpodobné. Neblahý směr je trochu paradoxně podpořen ekonomickým zpomalením Číny, kdy obchodní deficit eurozóny s Čínou značně narostl. Ve zkratce: Evropa do Číny vyváží relativně stále méně, dováží však stále více. Příslušný směr čistého peněžního toku je nabíledni.
V souhrnu není Evropa schopna bránit své hospodářské zájmy a podkopává svou pozici vůči globální konkurenci. Po odeznění pandemických efektů je zřejmé, že produktivita práce klesá. To představuje slušný základ pro výraznější střednědobý růst cen, případně snížení spotřeby domácností, nebo obojí. Ztráta konkurenceschopnosti se zpočátku jeví jako velmi abstraktní pojem. Když se však po čase propíše do ztráty pracovních míst a nárůstu nezaměstnanosti, je již obvykle věc hotova a náprava bývá nesnadná. Trh práce je v Evropě sice málo flexibilní a má za ekonomickým výkonem měřeným HDP výrazné zpoždění, pokračující stagnace či recese se však nakonec projeví i tam.
Americká ekonomika absorbuje razantní normalizaci měnové politiky nad očekávání dobře. Reálná aktivita již roste v souladu s dlouhodobým trendem, nezaměstnanost zůstává rekordně nízko při přílivu nových pracovníků, inflace přitom výrazně zpomalila. Soukromé i veřejné investice poskytují solidní základ pro pozitivní výhled. Co by se tedy mohlo pokazit? Něco přece. Vysoké ceny ropy a příliš slabá Čína představují hlavní hrozby pro americkou i globální ekonomiku, míní analytik J&T David Havrlant.
Ekonomika USA na trendu: co by se mohlo zvrtnout?
Money
Nezaměstnanost v Česku v říjnu klesla na 3,5 procenta, a byla tak o 0,1 procentního bodu nižší než v září a srpnu. Prakticky nerostoucí míra nezaměstnanosti je z pohledu vývoje české ekonomiky až nezdravá, shodují se experti.
Lidí bez práce je v ČR až nezdravě málo
Money
