Dynamika ceny ve výrobě zůstala v dubnu celkově mírná a prozatím nepředstavuje tvorbu inflačních tlaků pro spotřebitelskou inflaci. Ceny v průmyslu vzrostly v meziročním srovnání o 1,4 procenta, zejména vlivem výraznějšího růstu cen energií.
Celková inflace za duben vyskočila na 2,9 procenta v meziročním srovnání, je tedy výrazně výše oproti predikci ČNB i tržním očekáváním. Bankovní radě se tak potvrzuje důvod pro opatrnost ve snižování úrokových sazeb, přičemž uvolňování měnové politiky pravděpodobně zpomalí, píše hlavní ekonom ING David Havrlant.
Globální proměny vrací vítr do plachet americké ekonomiky. USA aktivně prosazují své zájmy, business čte dobře vodu a nikdo nečeká v těchto turbulentních časech na ohlodané kosti. V Asii se započal proces decouplingu, kdy se mnohé ekonomiky stále vehementněji emancipují od Číny a snaží se těžit z rivality obou mocností. Samotná Čína se nachází uprostřed probíhajících, nastupujících či potenciálních krizí, píše v komentáři ekonom ve společnosti J&T David Havrlant.
Probíhající globální změny mají pro Evropu závažnější ekonomické důsledky než pro Ameriku. Na jedné straně se projevuje geografická blízkost k probíhajícím horkým konfliktům, na druhé straně jde o mizivou schopnost Evropy z proměny světa těžit.
Budoucnost je vždy nejistá, nicméně se hodí mít o nadcházejícím vývoji ucelenou představu. Ta se samozřejmě nemusí nutně naplnit. I tak je výhodné mít možnost porovnat, zda se ekonomická realita ubírá lepším či horším směrem oproti našim očekáváním. Makroekonomická predikce JTIS předpokládá návrat americké ekonomiky k příznivému standardu v průběhu příštího roku. Hlavní rizika pro hladký průběh zachycují alternativní scénáře.
Výkon amerického hospodářství je na trendu, napětí na trhu práce zvolna ustupuje, měnová politika se vyvázala z epizody ultra nízkých úrokových sazeb. Ekonomika je připravena těžit z probíhající přestavby globálních dodavatelských řetězců, očekávané zpomalení globálního ekonomického růstu ustojí. Evropa naopak utrpí v důsledku probíhající deglobalizace a fragmentace hospodářské ztráty, neb není ani odhodlána efektivně bránit své zájmy, ani schopna produktivně využít nově vznikajících příležitostí. Jak hluboký bude její pád je nejisté, píše ve svém komentáři ekonom z J&T David Havrlant.
Nová studená válka mezi ideologickými bloky se odehrává mimo jiné na poli současného i budoucího ekonomického blahobytu. Hospodářský růst je obvykle doprovázen sociální stabilitou, konjunktura uvolňuje prostředky pro výzkum a vývoj. Kapitál následuje inovace a utváří prostředí pro další rozvoj stran financí, infrastruktury a znalostí. Pokud chce demokratický blok uspět, musí se znovu naučit nastavovat podmínky pro ekonomický růst a zejména jej vidět jako hodnotu, kterou je třeba podporovat a chránit, píše ve svém komentáři ekonom J&T David Havrlant.
Paranoidní naladění mezi velkými ekonomickými celky sílí spolu s tím, jak se vytrácí synchronizovaný ekonomický růst. Ochota ke spolupráci je jen loňský sníh, přičemž se každý snaží udržet nebo získat, co se dá. Ostrovy budoucí prosperity se tak poměrně rychle profilují. Více než kdy jindy platí: kdo chvíli stál, už stojí opodál.
Americká ekonomika absorbuje razantní normalizaci měnové politiky nad očekávání dobře. Reálná aktivita již roste v souladu s dlouhodobým trendem, nezaměstnanost zůstává rekordně nízko při přílivu nových pracovníků, inflace přitom výrazně zpomalila. Soukromé i veřejné investice poskytují solidní základ pro pozitivní výhled. Co by se tedy mohlo pokazit? Něco přece. Vysoké ceny ropy a příliš slabá Čína představují hlavní hrozby pro americkou i globální ekonomiku, míní analytik J&T David Havrlant.
Nárůst pomyslné vzdálenosti Číny od západních obchodních partnerů se viditelně propisuje do širšího makroekonomického rámce. Akcentování ideologicko-politického rozkolu přináší již nyní znatelné rozpojení ekonomické dynamiky, která může vyústit ve střednědobou ekonomickou divergenci. Proces asynchronizace se přitom rozvíjí v podmínkách nebývalé fluidity globálního kapitálu. Tím je situace nová a důsledky není snadné předvídat, zejména pokud bude přítomen zesilující Matoušův efekt.
Stále se hledají nové důvody, proč ekonomika USA spadne do recese. Ta se přitom opakovaně odsouvá na další půlrok. Je to mimo jiné tím, že jsou při činu strukturální posuny, které jsou mnohem rozsáhlejší než přechodné zaváhání v rámci hospodářského cyklu, píše ve svém komentáři pro Newstream analytik J&T David Havrlant.
Inflace je v globálním měřítku na ústupu, měnové autority si však ještě nemohou zcela oddychnout. Alespoň ty prozíravé se budou mít prozatím na pozoru. Do poklesu přechází část cen souvisejících s nabídkovou stranou, avšak poptávková inflace se může ještě přihlásit o slovo. Tu obvykle krotí utažená měnová politika, která se manifestuje například kladnou reálnou úrokovou sazbou nebo snížením množství peněz v ekonomice. Analytik J&T David Havrlant ve svém komentáři pro Newstream shrnuje, v jaké pozici jsou na této křižovatce tři ekonomiky.
Nedávné pády regionálních bank v USA předjímají vrchol utahování měnových podmínek, i když se velmi pravděpodobně nepřetaví v kataklyzmatický šok, který by poslal americkou a nejspíše i světovou ekonomiku ke dnu. Nastávající zpřísnění úvěrových podmínek v základním scénáři makroekonomického výhledu nicméně přispěje k přechodnému oslabení domácí spotřeby a urychlí tak nástup poptávkové dezinflace. Ta umožní postupnou normalizaci měnové politiky vedoucí ke zrychlení ekonomického růstu na trendové hodnoty v průběhu příštího roku.
Úrokové sazby v USA vyletěly vzhůru nejrychleji od osmdesátých let. Levné peníze a snadné úvěry, které jsou považovány za motor ekonomické expanze, jsou věcí minulosti. Objevují se první významnější oběti v bankovním sektoru. Poměrně spolehlivé indikátory recese, jako je inverze výnosové křivky, jsou nejvýraznější za poslední čtyři dekády. Recese nicméně delší dobu nepřichází. Postačí pro případný ekonomický pád mírný negativní impulz, nebo se musí dostavit systémové selhání výraznějšího kalibru? Na to ve svém komentáři pro Newstream odpovídá ekonom David Havrlant z J&T.
Nominální úrokové sazby kolem pěti procent i kladné reálné sazby jsme v americké ekonomice již viděli. Nepředstavují zásadní překážku ani pro ekonomický růst ani pro střednědobou výkonnost akciového trhu. Naopak, nadměrné množství levných peněz v ekonomice utváří podklad pro perzistentní pokles efektivity a tvorbu nerovnováh v podobě vysoké a trvalé inflace. Fed se z nedávné inflační epizody nejspíše poučil a má silnou motivaci držet úrokové sazby na zvýšené úrovni dlouhodobě, komentuje pro Newstream ekonom J&T David Havrlant.
