Dynamika ceny ve výrobě zůstala v dubnu celkově mírná a prozatím nepředstavuje tvorbu inflačních tlaků pro spotřebitelskou inflaci. Ceny v průmyslu vzrostly v meziročním srovnání o 1,4 procenta, zejména vlivem výraznějšího růstu cen energií.
Paranoidní naladění mezi velkými ekonomickými celky sílí spolu s tím, jak se vytrácí synchronizovaný ekonomický růst. Ochota ke spolupráci je jen loňský sníh, přičemž se každý snaží udržet nebo získat, co se dá. Ostrovy budoucí prosperity se tak poměrně rychle profilují. Více než kdy jindy platí: kdo chvíli stál, už stojí opodál.
Nárůst pomyslné vzdálenosti Číny od západních obchodních partnerů se viditelně propisuje do širšího makroekonomického rámce. Akcentování ideologicko-politického rozkolu přináší již nyní znatelné rozpojení ekonomické dynamiky, která může vyústit ve střednědobou ekonomickou divergenci. Proces asynchronizace se přitom rozvíjí v podmínkách nebývalé fluidity globálního kapitálu. Tím je situace nová a důsledky není snadné předvídat, zejména pokud bude přítomen zesilující Matoušův efekt.
Stále se hledají nové důvody, proč ekonomika USA spadne do recese. Ta se přitom opakovaně odsouvá na další půlrok. Je to mimo jiné tím, že jsou při činu strukturální posuny, které jsou mnohem rozsáhlejší než přechodné zaváhání v rámci hospodářského cyklu, píše ve svém komentáři pro Newstream analytik J&T David Havrlant.
Nedávné pády regionálních bank v USA předjímají vrchol utahování měnových podmínek, i když se velmi pravděpodobně nepřetaví v kataklyzmatický šok, který by poslal americkou a nejspíše i světovou ekonomiku ke dnu. Nastávající zpřísnění úvěrových podmínek v základním scénáři makroekonomického výhledu nicméně přispěje k přechodnému oslabení domácí spotřeby a urychlí tak nástup poptávkové dezinflace. Ta umožní postupnou normalizaci měnové politiky vedoucí ke zrychlení ekonomického růstu na trendové hodnoty v průběhu příštího roku.
Nominální úrokové sazby kolem pěti procent i kladné reálné sazby jsme v americké ekonomice již viděli. Nepředstavují zásadní překážku ani pro ekonomický růst ani pro střednědobou výkonnost akciového trhu. Naopak, nadměrné množství levných peněz v ekonomice utváří podklad pro perzistentní pokles efektivity a tvorbu nerovnováh v podobě vysoké a trvalé inflace. Fed se z nedávné inflační epizody nejspíše poučil a má silnou motivaci držet úrokové sazby na zvýšené úrovni dlouhodobě, komentuje pro Newstream ekonom J&T David Havrlant.
„Stran ekonomického vývoje v USA máme v týmu JTIS pro tento rok tři scénáře. Přitom možnost jejího propadu sice zůstává na stole, posouvá se však směrem k nižší pravděpodobnosti,“ komentuje pro Newstream David Harvlant z J&T. Rozhodný boj Fedu s inflační hydrou podle něj nese výsledky, což otevírá prostor pro střednědobou expanzi reálné ekonomiky i růst akciových trhů.
Proces deglobalizace se započal již před nástupem covidu, světová pandemie jej nicméně významně urychlila. Nyní se tento vývoj překlápí do fáze fragmentace, která přinese nové výzvy a příležitosti, tím pádem nové vítěze a poražené. Odezněla doba, kdy jednotícím pojítkem byla podpora globální prosperity. Do popředí se dere čas ideologií, kterým je možné ekonomický blahobyt obětovat. Současná světová vlna inflace je symptomem hlubších změn a zvyšování sazeb v USA jen jedním z faktorů v celkovém napětí na finančních trzích, míní ekonom J&T Banky David Havrlant.
