Zajímá nás
Dalibor Martínek: Sazby a inflace klesají. Je to pro Čechy světlo na konci tunelu?
Po roce a půl konečně začaly klesat základní úrokové sazby. Po drastických sedmi procentech, kdy na hypotéku nedosáhl ani člověk s platem sto tisíc korun, se půjčky stávají dostupnější. Je to onen dlouho očekávaný přelom v ekonomické kondici naší země?
Vysoké úroky půjček drásaly část naší společnosti. Lidi, kteří si chtěli něco vlastního pořídit a půjčit si na to. Tito lidé vyčkávali, shromažďovali finance. Jak potvrdil člen rady ČNB Jan Kubíček krátce po snížení sazeb ČNB začátkem února v pořadu České televize, Češi „mají neuvěřitelné zásoby peněz.“ Měl tím patrně na mysli ony více než tři biliony korun úspor. Národní banka o tom má samozřejmě dobrý přehled.
Ano, v těžkých dobách, kdy sedmnáct měsíců po sobě klesaly maloobchodní tržby, kdy velká část Čechů nakupovala ve slevě, se na účtech domorodců hromadily peníze. V době vysokých úroků, kdy nebylo rozumné výdělky utrácet, bylo ideální strategií prostředky hromadit. A Češi hromadili.
Tady je třeba podotknout, že jen někteří. Na druhé straně spektra se totiž pohybují další stovky tisíc Čechů, kteří neuspořili v posledních letech za měsíc ani korunu. Ba naopak, tisíce lidí se dostávají na okraj sociální nouze. Součet drahých energií a vysoké inflace, nulové státní podpory pro matky samoživitelky, pro firmy, to všechno vytvořilo sociální koktejl, kdy na jedné straně máme stovky tisíc syslů s vysokými úsporami, a na druhé straně losery současné situace. Lidí, kteří prostě nedokáží spořit. Možná často proto, že musí živit děti.
Nový, revoluční systém přihlášek na střední školy s objevným názvem DiPSy selhal hned první den, kdy měl začít fungovat. Jaké to překvapení. Od prvního února se měli přes zcela nový elektronický systém, což má být další krok k české digitalizaci, přihlašovat žáci, prostřednictvím rodičů, na střední školy. Dosud systém fungoval pomocí papírových přihlášek. To však byl systém zastaralý, takže nastoupila digitalizace. A hned první den klekla.
Dalibor Martínek: Rodiče nemohou přihlásit děti na střední školu. Vláda by měla digitalizaci zabalit, dělá průšvih za průšvihem
Názory
Tak svět funguje, vítězové a poražení. Společnost se nám za poslední tři roky covidu a dva roky války na Ukrajině pěkně, jak se odborně říká, stratifikovala. Bohatí bohatli a chudí chudli. Jedni přemýšlejí, jak v době klesajících sazeb dobře naložit se svými úsporami. Druzí zvažují, jestli nemají skočit z mostu.
Pro ty první, úspěšnější Čechy, se nyní s klesajícími sazbami naskýtají skvělé možnosti. Taková ta prvoplánová volba je koupit si investiční byt, někomu ho pronajmout a přijímat solidní roční výnos. Ano, nájemní bydlení je nyní in, není to vůbec špatná investiční volba.
Česko na křižovatce
Ale teď obecněji o ekonomické situaci. Česko se nachází na křižovatce. Jak hezky marketingově označil situaci země v září loňského roku na setkání průmyslníků premiér Petr Fiala. Hezky řekl, neudělal nic. Je to jako jakýsi souboj dvou entit. Na jedné straně máme nárokové učitele, doktory a policajty, a samozřejmě spoustu dalších, soudce, úředníky, a nevím koho ještě. Na druhé straně tvůrčí lidi, kteří se snaží tuto společnost někam posouvat. Jedněm platy ze zákona rostou, druzí se musí setsakra otáčet, aby uživili ty první a ještě přežili.
Americký Westinghouse byl, anebo možná nebyl? vyřazen z tendru na dostavbu Dukovan. Nevíme, informace ze státní správy jsou nejasné. Ministerstvo průmyslu včera oznámilo, že Westinghouse už není účastníkem tendru na výstavu nového jaderného zdroje v Česku. Prý nesplnil podmínky. Tečka. Lakonické sdělení státní správy. Jaké podmínky? Podrobnosti nebyly zveřejněny.
Dalibor Martínek: Co bude s jadernou energetikou v Česku? Vláda by měla dát karty na stůl
Názory
Možná si nyní někdo myslí, že když klesají úrokové sazby a financování leckterého projektu je dostupnější, že je to okamžik, kdy se Česku konečně začne lépe ekonomicky dařit. Omyl.
Ekonomická situace země není založená na sazbách. Jak nyní sazby klesají, zlevňují hypotéky, půjčky, vypadá to, že se Česko konečně po roce a půl nadechuje. Nenadechuje. Mele z posledního. Sociální smír zhasnul. Není tu žádný jednotící společenský prvek. Každý jede na sebe. Česku chybí něco, co by ho dalo do kupy. Tedy, jestli je to vlastně potřeba. Možná může jet každý na sebe, vydělat nebo prodělat. V tom případě, proč Česko? Proč koruna?
Politici nijak k jednotící společenské debatě nepřispívají, spíš jsou rádi, že se dožijí voleb. Klesající sazby a klesající inflace nejsou světýlkem na konci tunelu.
