Dalibor Martínek: Budeme jezdit na vodík? My ne, to si může dovolit jen ministr

Ministři Marian Jurečka a Petr Hladík, ministr pro životní prostředí a taktéž lidovec, kterého ovšem veřejnost spíše nezná, se pochlubili bohulibou aktivitou. V rámci marketingové akce Toyoty si za státní peníze pronajali dvě auta zmíněné japonské firmy poháněná vodíkem. Má to být lidovecký příspěvek k záchraně planety.

Pronájem vozů přijde státní kasu ročně „jenom“ na půl milionu korun. Podle nadšených ministrů jde o úsporu veřejných nákladů. A vzor pro národ. Raději aby se člověk neptal, kolik stojí správa jejich standardních, neekologických vozidel.

Podívejte se, v čem se budou vozit ministři:

Pokud jde o propagaci „ekologických“ vozů a obecně o záchranu planety, tak vodíkový vůz od zmíněné firmy stojí v základu téměř dva miliony korun. Takže, milionáři, zachraňte naši planetu. Obávám se, že při této bohulibé činnosti vám však vzniknou jisté obtíže. V Česku jsou zatím pouze dvě veřejné stanice, kde lze vodík do aut čerpat, v Praze a v Litvínově, kde sídlí rafinérie polského Orlenu. S dojezdem šesti set kilometrů se s těmito ekologickými vozy oni ministři patrně do Ostravy nikdy nepodívají. Můžou se s nimi předvádět po Praze.

Martin Jahn: Evropa není jedničkou v inovacích. Tradiční evropské automobilky ale pořád drží silné trumfy

Leaders

Mnozí lidé sice rádi opakují, že v českém autoprůmyslu jsou samé montovny, ale právě toto odvětví je největším investorem do aplikovaného výzkumu a vývoje v zemi. Člen představenstva Škody Auto Martin Jahn, který stojí také v čele českého Sdružení automobilového průmyslu, poukazuje na jeho vysokou přidanou hodnotu. „Kdyby tuzemské firmy neinvestovaly do vývoje, už by tu dávno nebyly,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz.

Jan Žižka

Přečíst článek

Tak trošku trapas

Jejich státem placení řidiči se pak budou muset po večerech střídat u čerpačky v Praze, aby bylo ráno auto opět připravené. Pokud by tento vůz po vzoru ministrů zvolilo více lidí, nechtěl bych vidět ty fronty v Hlubočepích u jediné pražské pumpy s vodíkem. Ministerští řidiči jistě mohou, na rozdíl od normálních smrtelníků, čepovat i v Mstěticích u Prahy v areálu Čepra nebo v Řeži, kde jsou další dvě, ovšem neveřejné čerpací stanice vodíku.

Trošku trapná prezentace budoucnosti osobní dopravy. Trapná proto, že na tento způsob dopravy smrtelník netyjící ze státních peněz nedosáhne. Vodík, o kterém je v automobilovém průmyslu debata jako o palivu budoucnosti, se zatím zdá být nejvhodnější pro velká auta, pro autobusy v hromadné dopravě. I pro tento druh dopravy však schází infrastruktura.

Představitel Mr. Beana: Byl jsem fanda aut na baterky, teď se cítím být podvedený

Enjoy

Je smutné, že ponechat si své staré benzínové auto může být lepší než si nyní kupovat elektromobil, píše komik Rowan Atkinson pro deník Guardian. Podle něj „existují rozumné ekologické důvody, proč po autě na elektřinu zatím nesáhnout“. Které to jsou?

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Místo osobního píárka by se měl dosud neviditelný ministr životního prostředí zasadit o to, aby tato infrastruktura vznikala. Zatím nejsou vidět výsledky takového úsilí, pokud vůbec existuje. Zatím je pouze vidět, že se bude ministr za erární peníze vozit v pro veřejnost nedostupné a vlastně zatím zbytečné limuzíně.

S auty na baterky je to stejná písnička

Podobné je to s elektromobily, které jsou podle někoho budoucností autodopravy. Kde je masivní síť dobíjecích stanic? Proč by měli řidiči spalovacích vozů, které jsou levnější a dají se natankovat na každém rohu během jedné minuty, pořizovat elektroauto? Kde ho nabijí? A za jak dlouho? Jsou tu dotace, ale neexistuje infrastruktura nabíječek. A ani ji nikdo nijak rychle nebuduje. Mezitím se ovšem chystají sankce na spalovací vozy, zákazy vjezdu do center měst a podobná šikana.

Kolem takzvaných ekologických aut, a i tato nálepka by šla celkem snadno zpochybnit, se zatím šíří jen samé marketingové zprávy. Ale realita, která by byla vstřícná k uživatelům, silně pokulhává.

Zapomeňte na Teslu. Tohle jsou nejluxusnější elektromobily světa

Enjoy

Zatímco Tesla Elona Muska ceny svých modelů snižuje, jiné značky sázejí na opačnou strategii. A podobně jako na Bugatti Veyron mají jen ti skutečně nejbohatší, v kategorii elektromobilů již existují klenoty, které si obyčejný smrtelník nikdy nedopřeje. Ostatně třeba takový vůz Aspark Owl stojí podle portálu TopSpeed na 3,5 milionu dolarů, tedy podle aktuálního kurzu více než 77 milionů korun. Navíc jich je pouhých 50.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka čtěte zde