Zmrzlina, trdelník a byt. V Dubaji se prodávají nemovitosti stejně spontánně jako dezerty

Four Seasons, Tančící dům i Rajská zahrada. Architektura devadesátých let změnila Prahu víc, než si dnes připouštíme.

Devadesátá léta změnila Prahu rychleji než jakékoli jiné období po válce. Do města vstoupil kapitál, který tu desítky let chyběl, otevřely se hranice i ambice. Architektura se stala jedním z nejviditelnějších nástrojů, jak nově nabytou svobodu ukázat světu.

Zjednodušený obraz devadesátek jako éry kýče, zlata a okázalosti bez pravidel dnes už neobstojí. Stačí se podívat na stavby jako Tančící dům, hotel Four Seasons, stanici metra Rajská zahrada nebo rezidenční komplex Hvězda. Realita byla složitější a pro dnešní Prahu zásadní.

„Pochopení architektury devadesátých let je pro plánování Prahy klíčové,“ říká Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města. Řada tehdejších témat jako infrastruktura, doprava nebo vztah města k veřejnému prostoru se totiž řeší dodnes.

13 fotografií v galerii

Investoři chtěli být vidět

Po roce 1989 se zhroutil centrálně plánovaný systém a nahradila ho tržní ekonomika. Praha se musela během několika let naučit, jak funguje soukromý investor, jak vypadá mezinárodní kapitál a jak má město reprezentovat samo sebe. Jiné evropské metropole měly desetiletý náskok.

Vznikaly nové hotely, bankovní domy, administrativní budovy i rozsáhlé rezidenční projekty. Nešlo jen o nové funkce, ale o nový jazyk. Budovy měly působit světově, sebevědomě a někdy i okázale.

Do Prahy přišli zahraniční investoři i mezinárodní architektonické kanceláře, ale vedle nich vznikala i silná domácí tvorba. Některé projekty byly okamžitě přijaty jako ikony, jiné dlouho budily rozpaky. Nicméně stavby jako například hotel Don Giovanni, budova Pragobanky, mostní tubus metra B vinoucí se mezi panelovými domy nebo Rajská zahrada, které byly kdysi kritizovány, dnes bereme jako samozřejmou součást města.

Architekt Lábus: Těžší je stavět za hodně peněž než za málo

Reality

Jeden z nejuznávanějších českých architektů, Ladislav Lábus, získal Národní cenu za architekturu, Grand Prix, za bytový dům s galerií na Malé Straně. Stavět v centru Prahy podle něj znamená pracovat pod tlakem omezení, památkářů i veřejnosti. Právě v tom nachází výzvu. V rozhovoru mluví o tom, jak se česká architektura proměnila, proč se obyčejnost z domů vytrácí a proč dnešní trh s bydlením ztrácí smysl.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Architekt jako partner byznysu

Změnila se i role architekta. Už nebyl technickým vykonavatelem státní zakázky, ale partnerem investora. Musel vyjednávat, obhajovat návrh, reagovat na tlak rozpočtů i termínů. Architektura přestala být čistě odbornou disciplínou. Stala se nástrojem reprezentace, marketingu a někdy i moci.

Právě tohle napětí dnes popisuje výstava DEVADE: Architektura Prahy mezi přísností a diskotékou, která představuje devadesátkovou architekturu jako střet dvou pólů. Na jedné straně návrat k racionalitě, proporcím a odkazu moderny. Na druhé straně postmoderní hravost, barva, inspirace Západem a chuť experimentovat. „Diskotéka“ devadesátých let přitom nebyla jen estetickým výstřelkem. Byla gestem. Způsobem, jak dát najevo úspěch, svobodu a nové sebevědomí města i investorů.

Vedle známých staveb, jako je Tančící dům nebo hotel Hilton, výstava připomíná i sakrální architekturu, výrazné interiéry nebo projekty, které se do učebnic dlouho nedostaly. Součástí expozice jsou dobové časopisy, reklamní materiály, archivní záběry České televize i současné fotografie staveb, které ukazují, jak devadesátky zestárly.

Výstava je k vidění od 29. ledna do 17. května 2026 v Centru architektury a městského plánování (CAMP).

I panelák může být krásný. Tento byt nad Prahou mění pohled na typovou architekturu

Reality

Výhled na pražské nebe, surový beton a klid ukrytý uprostřed ruchu města. Tento panelový byt dokazuje, že dobrý design dokáže změnit nejen prostor, ale i zažité předsudky.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Nenápadná revoluce na Pražském hradě. A nejde jen o světla

Reality

Na Pražském hradě probíhá nenápadná, ale systematická proměna. Jednotlivé projekty ukazují posun od nahodilých zásahů k dlouhodobému řízení areálu.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Jsou tu dětské jarní prázdniny. Pro rodiče finanční horor. Podle aktuální zprávy státní agentury CzechTourism „stále platí, že ceny za dovolenou na zimních horách v ČR jsou nižší než v zahraničí.“ Není to úplně pravda. Kolik by stály jarní prázdniny na horách rodinu se dvěma dětmi?

Je tu několik možností. Za prvé, jet do severočeských hor, Krušných nebo do Krkonoš. Častá volba Pražanů. Tato varianta má jeden zásadní zádrhel. Němci mají také jarní prázdniny. Všude je tudíž plno, ubytování je z velké míry vyprodáno. Jak říkají hoteliéři, je třeba si ubytování zajistit včas, nejlépe rok dopředu.

Nicméně, ještě se i v těchto dnech dá najít ubytování na pár dní. Například apartmány Kuba ve Špindlerově Mlýně měly ještě na konci ledna volné ubytování v únoru pro čtyři osoby na tři noci. Noc za čtyři tisíce korun. Bez jídla. To je v relacích Špindlu slušná nabídka. Ceny za ubytování čtyř osob se v tomto městečku v zimě pohybují od této spodní hranice až do vesmíru. Kdo by měl vyšší nároky, byl ještě před chvílí volný termín v hotelu Harmony mezi 20. a 22. únorem, dvě noci pro čtyři za 42 tisíc korun.

Plánuj, nebo plať. Už i skipasy se kupují jako letenky. Výhodně jen s předstihem

Money

České hory zavádějí dynamické ceny skipasů. Kdo plánuje dopředu, ušetří stovky, kdo kupuje na místě, zaplatí i o 70 procent víc.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Drahé jídlo

Ubytování je jednou ze tří hlavních položek. Potom strava a skipasy. Kdo by vyrazil na hory jen na jeden den, výrazně ušetří. Nemusí si kupovat nebo vařit snídani a večeři. I tak zůstane oběd výraznou položkou. V restauraci Na Pláni, nahoře nad hlavní špindlerovskou sjezdovkou, lze pořídit řízek s hranolky za 370 korun. Sladký borůvkový knedlík za 330 korun. To je čtrnáct eur. Na Medvědíně ho nabízejí za stejnou cenu.

Pro srovnání, ve výšce 1800 metrů nad mořem s úchvatným výhledem na Alpy dostanete ve Schladminger Hütte tradičně kvalitní sladký rakouský knedlík s vanilkovou omáčkou za 8,80 euro. Ale zpět do Česka.

Za pivo v restauraci Na Pláni zaplatíte 89 korun. Obecně se ceny za hlavní chod pohybují nad třemi sty korun, polévky sto, sto deset. Rodina se dvěma dětmi musí počítat s jednodenní útratou za jídlo, oběd a večeře, kolem čtyř tisíc korun.

Třetí klíčovou položkou lyžařských výletů jsou permanentky. Ve Špindlu pořídíte třídenní permici, pokud najdete ubytování, na pokladně za 5800 korun na dospělou osobu. Děti platí čtyři tisíce. Za tři dny lyžování to je pro rodinu dvacet tisíc korun, za třicet kilometrů nepropojených sjezdovek. Ve vedlejší Peci pod Sněžkou pořídíte jednodenní skipas pro rodinu za pět tisíc korun, k dispozici je sedmnáct kilometrů sjezdovek.

Ve zmíněném Schladmingu stojí na pokladně permanentka na tři dny pro dospělého 230 euro, v přepočtu asi 5680 korun. Můžete jezdit na 121 kilometrech propojených areálů.

Kdo by chtěl z Prahy vyrazit dál od předraženého severu, nabízí se třeba Monínec. Podle nabídky booking.com se ještě před chvílí dalo sehnat v Nové Javorce dvojpokojové ubytování za třináct tisíc korun na dvě noci. Šest a půl na noc. Ale, který Pražák by chtěl spát v Monínci, hodinu a půl autem od bytu. Přijet, zalyžovat si, dát si oběd a večer zmizet. To je plán. Kolik by tato legrace stále čtyřčlennou rodinu? Permice pro dva dospělé a dvě děti vychází na tři tisíce korun. Ne za sto kilometrů sjezdovek, ani za třicet. Za tři sjezdovky, nejdelší měří 1200 metrů.

Na hory bez stresu: Češi míří na hory čím dál častěji vlakem

Enjoy

Zimní dovolená na horách zůstává v Česku oblíbená, i když ji letos plánuje jen třetina populace. Novým trendem však není ani tak cíl, jako způsob dopravy. Stále více lidí zvažuje cestu vlakem. A nepreferují pouze ekologii, ale také pohodlí, cenu a klidnou cestu do horských oblastí v Česku i zahraničí.

Michal Nosek

Přečíst článek

Restaurace hotelu Monínec nabízí polévku za stovku, ceny hlavních jídel od tří do čtyř set korun. Rodinný oběd i s pitím, stejně jako na severu, dva tisíce korun. Jeden den na Monínci za pět plus tisíc korun.

Na Šumavě si mírně polepšíte. Na Špičáku třídenní rodinný skipas za necelých osm tisíc korun, borůvkové knedlíky 220 korun, polévka za osmdesát. Ubytovacích kapacit je méně, je třeba hledat, ale dá se najít ubytování pro rodinu i kolem tří tisíc za noc.  

V prestižních českých resortech vyjde jeden den lyžování pro rodinu se dvěma dětmi v případě ubytování na víc než deset tisíc, spíš patnáct. Jednodenní návštěva vyjde na pět tisíc korun.

Samozřejmě, je možné jet i do levnějších českých center. Takových je mnoho. Jedna krátká sjezdovka, služby z let minulých, bez ubytování. Domácí pohoda. Jsou atraktivní hlavně pro místní. Patrně tyto resorty v místech s nadmořskou výškou pod osm set metrů, kde se modlí za studenou zimu, vedly CzechTourism k tvrzení, že české hory jsou levnější než zahraniční. V tomto případě ovšem nejde o hory.