Moskva chrání diamantové know-how. Na část vývozu chystá cla

Nejžádanější profese v Česku jsou stavební dělníci, řidiči nákladních vozů a ochranka. Poptávka je také po personálu restaurací, vyplývá z aktuálního rozsáhlého průzkumu Úřadu práce a Ministerstva práce a sociálních věcí. Jakkoliv se v Česku mluví o vzdělanostní ekonomice, nejvíc chybí dělníci bez vzdělání.

Z rozsáhlého průzkumu Úřadu práce (ÚP), do kterého se zapojilo téměř 17 tisíc firem a institucí, které zaměstnávají přibližně dva miliony pracovníků, což představuje 47 procent všech zaměstnanců v pracovním poměru, vyplývá, že na trhu práce chybí 6,9 tisíce montážních dělníků, 2,6 tisíce pracovníků ochranek a 1,8 tisíce řidičů nákladních vozů a autobusů.

Přestože je markantní zájem o lidi s nízkou kvalifikací, průzkum optimisticky konstatuje, že na druhé pozici je zájem o vysoce kvalifikované pracovníky, ti chybí sedmnácti procentům organizací.

Práce je dost. Často ale za minimum

Jaká je realita na trhu práce? Z nabídek jednotlivých firem na stránkách ÚP vyplývá, že firmy hledají zejména levnou pracovní sílu. Dělník na stavbě může dostat plat od 22 400 korun, řidič nákladních vozů stejně. Částka je minimální povolená mzda v Česku. Řada firem má pro nezaměstnané právě tuto nabídku. Obsluha jeřábu, kuchařka, uklízečka, stavební dělník. Všichni za minimální mzdu.

Brigády 2026: Více peněz, ale i zmatek. Co se skutečně mění

Money

Letní brigády letos lákají na vyšší výdělky, ale kolem změn panuje zmatek. Zatímco některá pravidla se skutečně upravila, řada „novinek“ kolujících na internetu platí už roky. Přinášíme přehled toho, co je v roce 2026 opravdu jinak.

nos

Přečíst článek

Zajímavým aspektem českého trhu práce je fakt, že je velká poptávka po učitelích základních škol. Řada škol veřejně hledá učitele, finanční nabídky se pohybují v rozmezí od 35 do 49 tisíc korun. Zatímco u dělnických profesí nežádají firmy žádné vzdělání, podmínkou pro přijetí učitele je magisterský titul.

Stavebnictví bije na poplach

Úřad práce má nyní v nabídce asi 93 tisíc volných pracovních míst. Největší poptávka je po stavebních profesích. „Na nedostatek pracovníků upozorňujeme dlouhodobě a situace se bohužel nadále zhoršuje. Z našeho průzkumu z minulého roku vyplývá, že během příštích pěti let může českému stavebnictví chybět až 74 tisíc pracovníků,“ uvádí v prohlášení Svaz podnikatelů ve stavebnictví. Podle svazu chybí tisíce lidí napříč celým oborem, od řemeslníků přes techniky až po projektanty. Přes úřad práce však firmy shánějí především dělníky.

„Na základě výsledků průzkumu budeme cílit nástroje aktivní politiky zaměstnanosti tak, abychom dokázali flexibilně reagovat na potřeby zaměstnavatelů i měnící se strukturu pracovních míst,“ tvrdí Roman Chlopčík, generální ředitel Úřadu práce ČR.

Česko vstupuje do vyšší mzdové ligy. OECD brzdí nadšení

Money

Minimální mzda dosahuje v ČR 22 400 korun. V přepočtu podle kupní síly postupuje Česko do vyšší evropské ligy. OECD ale upozorňuje na slabý růst produktivity. Konvergence k Západu tak může zpomalit.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Minimální mzda jako polovina průměrné? Nejsem proti, říká Juchelka

Money

Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) se nebrání tomu, aby minimální mzda postupně vzrostla až na 50 procent průměrné mzdy. Řekl to v České televizi.

ČTK

Přečíst článek

Vzestup AfD nevznikl ve vzduchoprázdnu. Účet za politiku kancléře a znovusjednotitele Německa Helmuta Kohla, která víc sledovala dějinný pomník než ekonomickou realitu, Německo platí dodnes, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Jak Francouzi vmanévrovali kancléře Kohla do eura, když využili jeho pocitu viny i spasitelství. A proč i kvůli tomu má dnes Alternativa pro Německo 30 procent?

Alternativa pro Německo (AfD) má rekordních takřka 30 procent voličských preferencí. V bývalém Východním Německu je dvakrát silnější než v bývalém Západním Německu. Její vzestup kromě jiného odráží neprozíravé, ideologicky motivované a ekonomicky nedomyšlené vytvoření měnové unie, v podání „kancléře znovusjednotitele“ Helmuta Kohla.

Ten samý Kohl se nepoučil ani o pár let později a nechal se Francouzi vmanévrovat – podobně neprozíravě – do měnové unie jménem eurozóna.

Ale popořadě.

Britská vláda přiznává, že brexit byl katastrofa. Konečně

Názory

Pod britským premiérem Keirem Starmerem se povážlivě houpe židle. Ve snaze zachránit svůj mandát se obrací k nepravděpodobnému spojenci. Podporu své strany i voličů si chce získat návratem do Evropy. Bude ale jeho opatrný přístup k uklidnění kritiků stačit?

Karel Pučelík

Přečíst článek

Politika proti ekonomii

Kohl, opojen možnostmi, které mu dějiny nadělily, byl v 90. letech už tak přesvědčen o své historické úloze sjednotitele, nejprve Německa a pak Evropy, že málokomu skutečně naslouchal.

Před znovusjednocením Německa odpovídala jedna západoněmecká marka zhruba sedmi východoněmeckým. Kohl ale bez předchozí konzultace a ke zděšení ekonomů a centrálních bankéřů vpravdě autokraticky rozhodl, že v rámci znovusjednocení se východoněmecká marka nebude konvertovat do západoněmecké v poměru 7:1, dokonce ani 3:1, nýbrž 1:1.

Východní Němci se tak navzdory asi čtvrtinové produktivitě v porovnání se západními Němci jedním tahem Kohlova pera dočkali „západoněmeckých“ mezd.

Varování, které kancléř nechtěl slyšet

Když se to dozvěděli americký ekonom George Akerlof, pozdější nobelista, a jeho choť, Janet Yellenová, pozdější šéfka americké centrální banky, napsali Kohlovi dopis. Varovali jej, že konverzí 1:1 zničí východoněmecký průmysl, neboť ten při mzdách vysoce převyšujících produktivitu nebude konkurenceschopný.

Kohl oba manžele, slovutné ekonomy, pozval do Bonnu.

V kancléřství tam před nimi spustil devadesátiminutový monolog, jak všechno dělá dobře. Argumenty Akerlofa a Yellenové jej vlastně vůbec nezajímaly. Vždyť to on se ocitl v dějinné úloze, oni ne.

V někdejším Východním Německu, jež se dle Kohla mělo stát rozkvetlou krajinou, přetrvává i takřka deset let po jeho smrti citelně vyšší nezaměstnanost než v někdejším Západním Německu.

Když si politik staví pomníček, to poslední, co jej zajímá, je třeba to, že by mzdy měly odpovídat produktivitě...

Stále více argumentů pro zachování zlotého. Polsko se do měnové unie nehrne

Politika

Polsko nespěchá se vstupem do eurozóny. Usiluje nyní spíše o získání křesla ve skupině největších ekonomik světa G20. V rozhovoru s listem Financial Times to uvedl polský ministr financí Andrzej Domański. "Naše ekonomika si zjevně vede lépe než většina těch, které mají euro," uvedl Domański. "Máme k dispozici čím dál více údajů, výzkumů a argumentů k zachování polského zlotého," dodal.

ČTK

Přečíst článek

Druhá měnová unie, stejná chyba

Co hůře, Kohl stejnou chybu zopakoval i coby stěžejní strůjce další měnové unie. Nikoli jen unie mezi Západním a Východním Německem, nýbrž celé eurozóny.

Eurozóna je dnes vydávána za málem celoevropský projekt. Ve skutečnosti jde o výsledek francouzského vmanévrování Kohla, přesvědčeného o svém dějinném vyvolení, do projektu společné francouzsko-německé měny.

Francouzi totiž v poválečných desetiletích žárlili na pevnost a úspěšnost západoněmecké marky. Zatímco oni museli svůj frank opakovaně devalvovat, západoněmecká marka představovala kotvu stability.

Chtěli mít něco z marky pro sebe. Zvláště přece, když jsou válečnými vítězi, zatímco Němci poražení.

Kohlovi předchůdci v kancléřství ovšem byli dostatečně při zemi, aby francouzské nápady na společnou měnu diplomaticky zavrhli. Ostatně, komu by se chtělo přebírat odpovědnost za francouzské dluhy...

Lukáš Kovanda: Inflace znovu straší trhy. Češi mohou víc sázet na protiinflační dluhopisy

Názory

Svět zachvátila obava z velké inflace. Výnosy státních dluhopisů po světě rostou a stranou nezůstává ani Česko. Investoři se vedle vyšší inflace bojí také drahé ropy a rostoucích vládních dluhů. Podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy to může změnit zájem o nové Dluhopisy Republiky: fixní varianta může ztratit část lesku, zatímco protiinflační může být pro střadatele lákavější.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Mitterrand našel slabé místo

Až právě v Kohlovi Paříž nalezla ideální kombinaci politika, v němž se optimálně snoubil pocit viny za válečná zvěrstva s mesiášským komplexem znovusjednotitele.

Protřelý lišák François Mitterrand, toho času francouzský prezident, vytušil, jak využít Kohlových slabostí. „Sjednotil jste Německo, teď na vás čeká celá Evropa. Ukažte, že věříte i v její jednotu.“

A měl jej.

Marně tak šéf Bundesbanky Karl Otto Pöhl Kohla varoval, že euro způsobí mnohonásobně závažnější problémy, než s jakými se po znovusjednocení potýkalo někdejší Východní Německo, čelící mdlé konkurenceschopnosti a poměrně vysoké nezaměstnanosti.

Kohl opět neviděl, neslyšel. Vždyť někdejší Východní Německo už přece bylo kvetoucí krajinou, jak sliboval.

Euro jako pomník

Francouzi dostali „německou měnu“, už nemuseli žárlit, zatímco Kohl dostal nejen pomníček, ale hotový pomník. Eurozónu.

Co na tom, že se v jedné měnové unii ocitly země s výrazně odlišnou produktivitou, takže třeba italská produktivita od té doby prakticky stagnuje až dodnes?

Vedle stagnující Itálie je dalším Kohlovým skutečným odkazem vzestup Alternativy pro Německo. Další jeho omyly zřejmě ještě teprve „vyplavou“.

Inu, Němci nedělají malé chyby, jak praví klasik. A už vůbec ne ti, v nichž Francouz protřele rozezní strunu pocitu viny a spasitelství...

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy