Každý podzim se v Česku zvyšuje počet lidí s respiračními onemocněními. Chřipka přitom každoročně vyřadí z práce více než sto tisíc lidí. Jen v roce 2024 bylo podle údajů České správy sociálního zabezpečení vystaveno přes 105 tisíc pracovních neschopenek kvůli chřipce, v průměru na téměř čtrnáct dní. Přitom jedna dávka očkování stojí jen stovky korun a plně jej hradí zdravotní pojišťovny.

Z ekonomického hlediska představuje chřipková sezóna výraznou zátěž. Ministerstvo zdravotnictví odhaduje, že prevencí chřipky by bylo možné předejít více než 541 tisícům dnů pracovní neschopnosti a ušetřit ušlý produkt v hodnotě přibližně dvou miliard korun ročně.

Nemoc, která stojí miliardy

Ekonomické dopady však nekončí u ztracené produktivity. Komplikace, jako je například zápal plic, mohou náklady dramaticky zvýšit. Hospitalizace pacienta s pneumonií vychází zhruba na 30 tisíc korun denně. Po započtení výdajů na nemocenské dávky a nákladů zaměstnavatelů dosahují celkové ztráty podle Hospodářské komory zhruba 20 až 30 miliard korun ročně.

Očkování proti chřipce představuje jednu z nejefektivnějších investic do zdraví. Cena jedné dávky se pohybuje v řádu stovek korun a u rizikových skupin, mezi něž patří senioři, chronicky nemocní či zdravotníci, je plně hrazená zdravotní pojišťovnou. Pro sezónu 2025/2026 je v Česku zajištěno více než 850 tisíc dávek vakcín.

Problémem zůstává nízká proočkovanost. Proti chřipce se v Česku očkuje pouze asi sedm procent populace. To znamená, že každoročně onemocní zbytečně tisíce lidí a řada z nich má těžší průběh, kterému by šlo předejít. Podle analýzy Value Outcomes/IQVIA by při dosažení 75procentní proočkovanosti práceschopné části obyvatel dosáhla úspora pro ekonomiku až 27 miliard korun ročně. Z toho 21 miliard představuje zachovanou produktivitu a dalších šest miliard úspory na nemocenských dávkách.

Z ekonomického pohledu jde o drobnou investici s obrovským multiplikačním efektem – za cenu několika set korun lze předejít pracovním výpadkům, které stojí celou ekonomiku miliardy.

Další komntáře ekonoma Lukáše Kovandy

Populistické strany vnáší do politiky neprůhlednost a nestabilitu. Varováním i pro Česko je příklad jednoho z nejúspěšnějších krajně-pravicových lídrů v Evropě Geerta Wilderse, který je ve své straně absolutním vládcem a do značné míry udává kurz nizozemské politiky. V čem se jeho styl podobá vznikajícímu českému kabinetu?

Nizozemci se ani ne po dvou letech opět chystají k parlamentním volbám, dosluhující kabinet přitom nevládne ani rok a půl. Země přitom bývala známá pro svou klidnou a poměrně konsenzuální politiku. Nizozemsko tak může být příkladem a varováním pro ostatní státy, jak může vypadat vládní situace, pokud hrají příliš velkou roli populisté a krajní pravice.

Připomeňme si, že volby z listopadu 2023 byly do určitém míry šokem pro Brusel i „tradiční“ strany, protože to bylo jedno z prvních hlasování, které krajní pravice dokázala celkově vyhrát. Geert Wilders a jeho Strana pro svobodu (PVV) ale nevyhrála úplně přesvědčivě, a tak se dlouhé měsíce rokovalo o podobě koalice.

Nakonec se podařilo vytvořit názorově široký kabinet se silným postavením PVV, ale zároveň s úřednickým premiérem Dickem Schoofem. Příliš kontroverzní Wilders zůstal mimo, což mu umožňovalo ministry neustále okopávat - paradoxně včetně těch, které sám nominoval. Nakonec po několika měsících vládu svrhl úplně.

Nyní se zdá, že by výsledek voleb mohl být těsnější a pro demokraty nadějnější než posledně. Jestli se průzkumy potvrdí, si musíme dva týdny počkat. V mezičase se ale můžeme podívat na to, jak Wildersova „strana“ funguje, protože je jakýmsi vzorem pro ostatní populistické strany v Evropě. I u nás má blízké spojence, hnutí ANO a Motoristy, kteří se aktuálně derou do vlády.

Putin přijede do Budapešti a sejde se tam s Trumpem. Chtějí jednat o míru

Politika

Donald Trump a jeho ruský protějšek Vladimir Putin se sejdou v Budapešti, aby se pokusili ukončit válku na Ukrajině, uvedl na sociální síti Truth Social americký prezident po telefonátu s Putinem. Rozhovor se uskutečnil z iniciativy ruské strany a Putin přesvědčoval Trumpa, že dodávka amerických střel s plochou dráhou letu Tomahawk Ukrajině by uškodila mírovému procesu a rusko-americkým vztahům, řekl novinářům Putinův poradce Jurij Ušakov. Trump s Putinem v létě jednali na Aljašce, mír na Ukrajině to ale nezajistilo.

ČTK

Přečíst článek

Strana? Spíše kult

Geert Wilders razil krajně-pravicovou politiku ještě dříve, než to bylo in. Na přelomu tisíciletí byl členem a dokonce poslancem za středopravou VVD. Kvůli extrémním názorům se ale s touto tradičně státotvornou stranou rozešel a založil si vlastní uskupení. Od začátku byl ale rozhodnutý, že nebude hrát podle dosavadních pravidel – a nehraje ani dnes, jak uvádí magazín Politico.

Strana pro svobodu vznikla jako podivná organizace. Nizozemsko dovoluje, aby k založení strany stačily dva hlasy, takže se tím prvním stal Wilders a druhý zajistila organizace – jejímž jediným členem byl Wilders. PVV vlastně není stranou – jediným členem totiž do dnešních dnů je jen a pouze Geert Wilders. Spíše než strana působí formace jako Wildersova sekta.

Tuto strukturu udržuje i přesto, že strany bez členů nedostávají od státu peníze na fungování. PVV je ale zásobovaná ze soukromých darů, mnohdy z pochybných zahraničních zdrojů.

PVV pochopitelně nepořádá volby předsedy ani jiných představitelů, neschází se na kongresech ani nedisponuje žádným transparentním výběrem kandidátů do parlamentu. O všem rozhoduje Wilders. Politici zvolení za PVV mají dokonce zakázáno budovat si vlastní osobní profil nebo mluvit sami za sebe do médií. Kdo tyto pravidla porušuje a vykazuje známky nezávislosti, jde od válu a s místem na kandidátce nemůže počítat. Strana sice dle názvu prosazuje svobodu, ale rozhodně ne pro své poslance.

Karel Pučelík: S Petrem Macinkou a Motoristy vzhůru do 19. století

Názory

Číst zahraniční zprávy a novinky z našich luhů a hájů musí v těchto dnech zaručeně vést do podivné dichotomie. Jako by existovaly dva světy, které odděluje tlustá zeď. Onu zeď představují znalosti. A my jsme bohužel na té špatné straně.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Inspirace pro české populisty?

Wilders má ve straně absolutní moc, kterou nikdo nemůže narušit, pouze voliči. To se samozřejmě přelévá do celostátní politiky, kde má jediný člověk obrovský ničivý potenciál. V normální straně musí lídr balancovat mezi názorovými křídly, hledat partnery a dělat kompromisy. Nic z toho Wilders nemusí. Z toho také pramení mimořádná nestabilita, které Nizozemsko čelí.

Proč se o fungování Wildersovy strany zajímat? S nizozemským extremistou se donedávna fotil a spolupracoval šéf SPD Tomio Okamura. Od posledních voleb do Evropského parlamentu ve stejné frakci samozvaných Patriotů Wildersovi zástupci zasedají s hnutím ANO i Motoristy sobě.

Pochopitelně se nedá říci, že všechny populistické a krajně-pravicové strany fungují stejně, nicméně podobné body a principy lze nalézt poměrně snadno napříč Evropou. Jsou to uskupení, která slouží svému vůdci nebo hrstce vyvolených, kteří jim dávají tvář. Všimli jste si třeba, jak po volbách představitelé ANO odmítali odpovídat na docela jednoduché otázky a neustále se odvolávali na „pana Babiše“? Co si budeme povídat, na podobné bázi fungují i Motoristé, SPD nebo straničky jako PRO. Sice mají více členů než PVV, kult osobnosti je ale podobný. Fungování takových uskupení navíc bývá neprůhledné, mnohdy také jejich financování.

Stranická demokracie je důležitou součástí politického systému. Není náhodou, že tam, kde mají silnou pozici, nestabilita a chaos roste. Máme se také těšit?