Zajímá nás
Michaela Bakala: Danuše Nerudová může za pět let klidně vyhrát
Prezidentem se člověk nestává během jednoho roku, příprava začíná dříve. Jestli Danuše Nerudová pět let povede v klidu s touto zkušeností svoji kampaň, tak se její šance samozřejmě mnohonásobně zvětšuje, uvedla v rozhovoru pro newstream.cz podnikatelka a filantropka Michaela Bakala. Danuše Nerudová byla jednou z oceněných ankety TOP ženy Česka, jejíž je Michaela Bakala patronkou.
V půlce března jste předávala ocenění TOP ženy Česka. Co vás letos nejvíce zaujalo, co je třeba jiné oproti předešlým ročníkům?
Byl to velmi příjemný klubový večer pro zhruba dvě stovky hostů. Před vypuknutím covidu jsme pořádali slavnostní večer pro téměř 500 lidí, ale během pandemie jsme se nemohli takto scházet. Dva ročníky se proto organizovaly ve velmi úzkém kruhu. Ani já jsem nemohla příliš cestovat do České republiky, zdravila jsem dámy přes zoom nebo jsme měli připravené předtočené video.
Večer není jen slavnostní akce k vyhlášení samostatných výsledků, oslava vítězek, ale je to hlavně prostor pro osobní setkávání. Letos jsme se mohli více soustředit na obsah než na formu. To byl pro mě byl asi největší pozitivní posun.
Ale zase menší formát může působit méně opulentně, ne?
No, někteří hosté namítali „Proč mezi pozvanými ještě není tato nebo tato dáma?“ Tak se na to budeme muset podívat i z tohoto hlediska. Protože dámy v České republice se znají. Část těch, které jsou nominované, se v průběhu posledních 30 let nemění.
Vzhledem k tomu, že jsem v České republice na tomto poli aktivní už od začátku 90 let, tak znám většinu dam, i ty, které jsou třeba v Síni slávy. Do ní jsme nominovali ženy, které už získaly toto ocenění třeba víckrát, abychom dali prostor dalším ženám a mohli zviditelnit další pozitivní příběhy. V Síni slávy jsou dámy jako Libuše Šmuclerová za média, šéfka Googlu Tatiana Le Moigne či Magdalena Souček, Lenka Bradáčová. Naštěstí stále přibývají nové tváře, nová jména, která nominuje veřejnost, navrhuje porota nebo redakce Hospodářských novin.
Kdo vás osobně letos zaujal?
I pro mě to jsou nové příběhy, jako třeba paní Ivana Šachová, která vyhrála TOP podnikatelku (majitelka Scanquilt, pozn. red.). Ukázalo se, že naprostá většina přítomných u ní nakupuje povlečení, z čehož měla velkou radost. Její firma dlouhodobě roste, rostla i během covidu, dokonce otevírala své další pobočky, takže dnes jich má téměř 60.
Nebo další oceněná - Katarína Kohlmayer. Ta již patří k mé generaci žen, které vystudovaly nejprve doma, pak studovaly v zahraničí, nebo žily dlouho v zahraničí... Vrátila se díky příležitosti pracovat s panem Karlem Komárkem na jejich velkých zahraničních investicích. Pracovala v Moskvě, v Londýně, a celoživotně se věnuje financím, má dvě děti, má super manžela, který jí to umožnil, a podpořil celou její kariéru. Tam se odehrává mnoho zajímavých příběhů, které nejsou jenom o pracovním úspěchu, ale jsou i o osobní rovině.
Je to stále důležité téma pro ženy, to sladění pracovního a rodinného života?
Právě proto to stále téma je, my ženy nikdy nemůžeme pominout osobní stránku věci. Pořád plníme obě dvě role, pokud se rozhodneme mít rodinu. Jinak, letos velmi silný příběh je i u Danuše Nerudové, ač je samozřejmě všem známý. V roce 2022 na sebe díky prezidentské kampani upozornila asi nejviditelněji. Ne proto, že by byla první ženou, která o to usilovala, ale tím, že získala obrovskou šanci postoupit až do toho velkého finále. Byly momenty, kdy přeskočila i ostatní kandidáty v průzkumech.
Reálně tu šanci vyhrát podle mne měla, její příběh byl zajímavý, do kampaně zapojila svou rodinu, dokázala aktivizovat mladé voliče. Zároveň já k tomu dodávám, že se prezidentem člověk nestává během jednoho roku. Ta cesta je daleko delší, příprava začíná dříve. A proto mě nepřekvapilo, že i u nás na otázku, zda bude kandidovat znovu za pět let, říkala, že o tom vážně uvažuje, že pravděpodobně ano. Tam potom vidím velkou šanci. Jestliže pět let povede v klidu s touto zkušeností svoji kampaň, pak se ta její možnost samozřejmě mnohonásobně zvětšuje.
Vaše rodina je veřejně aktivní, má velký v společensko-politický vliv, dá se říci už od devadesátých let. Byli byste třeba ochotní kandidaturu paní Nerudové nějak podporovat?
Jestli si někdo myslí, že jako majitelé vydavatelství Economia máme nějaký zásadní vliv na obsah, tak se mýlí. Myslím, že se to během let projevilo, že novináři v rámci Economie a Respektu jsou nezávislí a nikdo jim nikdy neříkal, co mají psát. Funguje tam nezávislá Rada pro redakční nezávislost, složená z odborníků nejenom z Česka, ale i ze zahraničí, kteří by se pod nic špatného nepodepsali. Naše role je ochránit svobodná média, vychovávat a dávat prostor růst novinářům v dnešní době a v naší zemi, nelámat je, chtít, aby rostli, aby se dál vzdělávali, aby cítili, že opravdu mají zázemí a nemusí se bát psát otevřeně a brát si náročné případy, politická a hospodářská témata a kauzy. Myslím si, že jsme si svoji pozici vybudovali. Náš vliv bych viděla v tom, že chráníme část médií a část svobody v České republice.
Nemyslela jsem podporu paní Nerudové přes média, spíše přes finance či třeba vaše nadace. Já jsem se na tu případnou podporu Danuše Nerudové ptala proto, že kandidaturu Petra Pavla podpořilo hodně vlivných lidí v Česku. Hodně miliardářů nebo jinak vlivných lidí se k němu přihlásilo, jeho kampaň financovalo, je za ním takové rozšířené finanční i jiné zázemí. Zeptám se obecně. Je důležité, aby lidé, kteří nějaký vliv, ať už finanční nebo společenský, mají, se snažili takhle ovlivňovat politiku?
Ano, myslím si, že politika potřebuje peníze a podnikatelé potřebují stabilní politické prostředí. To vedlo v roce 2010 Zdeňka Bakalu k tomu, aby otevřeně věnoval finance demokratické opozici (konkrétně šlo o ODS, TOP 09 a Věci veřejné, dohromady 28,5 milionu korun – pozn. red.) proti sociální demokracii v čele s panem Paroubkem, který rozjel drastické zadlužování naší země a populistickou kampaň v době, kdy právě v Česku a ve světě zuřila ekonomická krize. Můj muž se rozhodl, že do toho otevřeně a bez jakýchkoli podmínek vstoupí, a jestli to bylo díky tomu, že do toho takto vstoupil a dopadlo to tak, jak to dopadlo, že jsme neměli vládu s premiérem Paroubkem, který mu to jistě nikdy neodpustí, tak myslím, že to pro Českou republiku bylo dobře. Na pár let to přineslo něco jiného než pokračující vládu sociální demokracie.
Vaše rodina stála od začátku u vzniku Knihovny Václava Havla, která se stará o jeho myšlenkový odkaz. Je ten Havlův odkaz stále živý?
Václav Havel byl symbolem i hybatelem politických změn u nás a ukazuje se, že jeho humanismus i v zahraniční politice se nám vrací. Mimo jiné volbou Petra Pavla, který se k němu také otevřeně hlásí, hlásí se k hodnotám pravdy, vrátil standartu na Hrad. Mně se to líbí, myslím si, že hodně lidí v průběhu posledních 10, 15, možná 20 let, začalo býti skeptickými nebo si mysleli, že už o těchto věcech nemusíme hovořit. Ono se naopak ukazuje, že opak je pravdou, vidíme pokusy Ruska o navrácení jeho pozice k velikosti a síle Sovětského svazu.
Volila jsem Petra Pavla
Podpořili jste finančně v poslední době nějaké subjekty, ať už Petra Pavla, nebo v posledních parlamentních volbách vládnoucí koalici?
Ne, posledním kandidátem, kterého jsme finančně podpořili, byl Karel Schwarzenberg, když kandidoval v roce 2013 na Hrad. A to nebylo žádnou tajností, opět jsme tak učinili velmi otevřeně.
Jinak jde o podporu pouze volbou. Já jsem volila Petra Pavla na Modravě. Dostal můj hlas.
Čekáte, že se teď v Česku po prezidentských volbách změní politická situace? Naznačila jste, že to vypadá, že se kultivovala. Tím, že se prezident přihlásil k odkazu Václava Havla, vrátila se na Hrad standarta, hodnoty se vrátily do hry, znamená to pro činnost Knihovny Václava Havla nebo vaši činnost v Česku nějakou změnu?
Určitě ne, protože to nebude stačit. Petr Pavel vyvolal obrovská očekávání, ale je pořád jen jedním z hráčů. Nemá výkonnou moc, tu v rukou drží vláda a zdá se, že je situace pořád rozbouřená. Opozice je silná, jestli ANO znovu postaví Andreje Babiše jako kandidáta na příštího premiéra...
Teď se ale asi nemusíme obávat, že bychom měli na Hradě někoho, kdo by se choval protiústavně. Aspoň se mi to nezdá, že by zkoušel napínat strunu a pracoval skoro v neprospěch českého národa, to od Petra Pavla opravdu nečekám, proto jsem ho volila. To, že bude důstojně se svou paní reprezentovat naši zemi, to už vidím, že umí, a kdyby dělali jen toto jako svoji hlavní činnost, tak přinesou České republice obrovské body. Jenže období nebezpečí, manipulace a populismu nezmizelo volbou Petra Pavla. To není o jednom člověku na Hradě, to je na nás na všech. Na učitelích, na mladé generaci, aby se zajímala o to, jak funguje stát, a jak bychom tomu mohli napomoci. Když nepřijdou k volbám, zbavují se možnosti to ovlivnit a pak můžou nadávat, že to za ně rozhodli důchodci.
Vaše rodina je přece jen rozprostřena po několika kontinentech, po mnoha zemích. Proč je pro vás pořád důležité se takhle dívat na dění v České republice? Vaše děti už jsou hodně kosmopolitní, co vás tady pořád myšlenkově drží?
Tam, kde je moje rodina, je můj domov, bez ohledu na to, v jaké zemi se nacházím; a v našem případě je rodina velmi mobilní. Ale zde mám kořeny, zde mám přátele, rodinu, lidi, se kterými jsem chodila do školy, co mě formovalo, moje názory, zkušenost před rokem 89. Maturovala jsem v roce 1989, mám štěstí, že si pamatuji levo i pravo, svobodu i totalitu. Dostala jsem díky tomu obrovské šance, protože člověk, kterému tehdy bylo 18, 19, 20, tak mohl vyrazit do světa a měl obrovské příležitosti, protože se společnost tak hluboce obměnila. Já jsem jich využila, není nic, co by mi uteklo nebo co jsem mohla udělat zásadně jinak. Myslím si, že všechno, co se tenkrát nabízelo, díky tomu, že jsem byla mladá a svobodná, tak jsem se pokusila naplnit.
Odběhla jsem vám ale od otázky. Proč to děláme? Nevím, asi protože jsme pořád zůstali Češi, já už nic jiného v životě asi nebudu než Češka. Bez ohledu na to, kde budu žít, kde trávím více času nebo kde umřu.
Manželé Michaela a Zdeněk Bakala přispěli Nadaci FW de Klerka, instituci, která propaguje demokracii, svobodu a lidská práva v Jihoafrické republice. Finančním darem ve výši 200 tisíc dolarů (přibližně 4,5 milionu korun) podpořili vybudování nového Centra pro Ústavu. Vznikne tak místo, kde bude možné šířit myšlenkový odkaz bývalého prezidenta a nositele Nobelovy ceny míru Frederika Willema de Klerka. 
Bakalovi darovali miliony na nové centrum FW de Klerka v JAR
Filantropie
Michaela Bakala (51), rodným jménem Michaela Maláčová, pochází z Brna. Česká podnikatelka a filantropka, předsedkyně správní rady nadace Bakala Foundation, zakladatelka České Miss a vítězka soutěže Miss Československo pro rok 1991. Vystudovala obor filmové a televizní produkce na FAMU, v minulosti pracovala v oblasti PR, mimo jiné i jako mluvčí ODS.
Spolu se svým manželem Zdeňkem Bakalou založila společnost BM Management (dnes Bakala Capital) spravující jejich rodinné investice v České republice. U vybraných společností, např. mediálního domu Economia či firmy Luxury Brand Management, se pak ze své pozice v představenstvech několik let přímo podílela na jejich strategickém vedení.
Michaela Bakala je členkou dozorčí rady Aspen Institute Central Europe. Je zároveň i členkou správní rady Knihovny Václava Havla, jejímž posláním je udržovat odkaz prvního prezidenta České republiky Václava Havla. Od roku 2011 je patronkou projektu TOP ženy Česka. Má čtyři děti. V současné době žije spolu se svou rodinou ve Spojených státech.
Neinvestujeme ani do akcií zbrojařů, říká technologický vizionář Eduard Kučera. Jeho investiční strategie, do které patří třeba akcie firmy Warrena Buffetta, zatím funguje lépe než strategie bank pro bohaté. 
Eduard Kučera: Investice do Ruska a Číny jsme si zakázali už v roce 2010
Newstream TV
