Zajímá nás
Pavel Maurer: Facebook mě naučil, že buřty s cibulí lidi zajímají víc než fine dining
Na Facebooku se Pavel Maurer pohybuje už nějaký ten pátek. Posledních deset let na něm zveřejňuje příspěvky výhradně spojené s gastronomií. Přesto ho stále ohromuje a šokuje, jak nepředvídatelné reakce mohou tyto vzkazy vyvolat. A jak sám říká, vůbec neplatí, že čím více úsilí, času a peněz do sdělení investujete, tím více reakcí sklidíte. Haute cuisine v tomto zápase o pozornost jasně prohrává s buřty s cibulí.
Grande cuisine vs. domácí rychlovky
Někdy se opravdu hodně snažím, navštívím významnou restauraci u nás nebo ve světě, nechám tam spoustu peněz za degustační menu (někdy to bývá dohromady s nápoji třeba i 300 až 400 eur), vše pečlivě nafotím (všech 10 až 20 degustačních miniatur představím v nejpůsobivějších detailech a co nejlépe nasvícené), popíšu chování personálu, doporučím, jak by se měl člověk v takovém případě chovat i obléknout. Celá tato anabáze mne stojí docela dost sil, času, práce i peněz. Nestěžuji si. Baví mne to, ale je to fakticky „služba lidu zdarma“. A tak aspoň očekávám od sledujících reakce či dotazy. Očekávám „lajky“, komentáře.
Ale ono nic.
Nedávno jsme s přáteli v jednom novém pražském hotelu zaplatili 14 tisíc korun za večeři ve čtyřech. Degustační menu připravil hostující londýnský šéfkuchař, jež má jednu hvězdu od slavného průvodce Michelin. Ještě teď mě pálí kapsa a na jazyku cítím pachuť celkem nic moc jídla, o trapné obsluze nemluvě. Ale pěkně popořádku.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: I michelinští kuchaři umějí zklamat
Enjoy
Na příspěvek, který by se dal zařadit do kategorie „ferrari“, co se týče nákladů i obsahu, obdržím jen pár lajků, občas vlažný nebo úplně stupidní komentář mimo téma. Je to „bída s nouzí”. No a pak na Facebook umístím z nedostatku času a nápadů nějakou, z mého pohledu, gastronomickou „kravinku” a světe div se. Sociální bublina se může zbláznit. Odmění mě spoustou zobrazení a stovkami komentářů. Prostě najednou se k mému překvapení začnou dít neuvěřitelné věci!
A tak pátrám ve své „gastronomické bublině”, kde se stala chyba. Proč nikoho nezajímá michelinská restaurace, zatímco „buřty s cibulí“ vzbuzují nevídané emoce? Dělám to špatně? Vybírám pitomá témata? Nebo je to tím, že se pohybuji v sociální síti, která je úplně mimo moji věkovou kategorii? Kolik let je vlastně Zuckerbergovi? Takové otázky si kladu. Ale stejně si myslím, že je to vše vlastně o tématu, aby prostě bylo aktuálně chytlavé a mělo přesný timing.
Představte si, že máte na talíři nádherný telecí řízek! Je z telecí kýty naklepaný natenko, tak jak je zvykem třeba v Rakousku. Je tak akorát usmažený, samozřejmě na másle. A podávaný s bramborovým salátem. Řekněme, že jeho cena je 300 korun. Připadá vám to moc? Pojďme si s gurmetem Pavlem Maurerem rozebrat, co všechno je třeba do ceny takového Wiener Schnitzelu započítat. 
Telecí řízek za 300 korun? To je tak akorát
Enjoy
Blíž k lidem a jejich životům
A teď konkrétně. Nedávno jsem překvapeně sledoval, jaké „vzrušení” vyvolala moje poměrně „banální historka okresního formátu“. Prostě jsem jen vyfotil stůl s mojí dost jednoduchou večeří na úrovni osamělého studenta na koleji, který si zapomněl koupit něco pořádného k jídlu. Na talíři pár plátků sýra, několik kousků rajčete, minerálka, sklenka červeného a slané sušenky značky TUC.
Nikdy bych nečekal, že za tuhle večeři budu pochválen. Spíše jsem očekával „hejty“. Třeba právě za ty krekry světové značky a unifikované chutě, které mne osobně ovšem nikterak neurážejí. Sousta lidí mi prostřednictvím Facebooku sdělila, že také na nákupy často zapomínají a pak jedí „co dům dal”. Jiní na moji věčeři dokonce dostali chuť. Někteří se zajímali, jaké víno jsem zvolil. To víte, Chateau Margaux ročník 1988 to nebylo, ale celkem obyčejné, trochu těžší víno, které se hodí k modrým a ovčím sýrům. Někdo dokonce romanticky zavzpomínal na svá studentská léta, jiný zase na osamělý život člověka bez přátel. Objevily se i reakce, že to není vůbec špatné, že prý přesně takové „jednoduché rychlovky“ má nejraději. Někdo moji skromnou večeři označil pro mnohé za luxus. Každopádně to byly velmi nečekané reakce.
Myslím, že mnoho témat (i těch mých na Facebooku) je odtrženo od běžné reality lidí. Pro čtenáře je sice asi zajímavá reportáž z významné michelinské restaurace, ale téma je mu dost vzdálené, nesdílí se mnou ten prožitek, nemá k tématu co dodat. Zatímco, když jsou na stole vcelku obyčejné krekry, které snad každý někdy ochutnal, či jiné vcelku běžné jídlo, je hned o čem si povídat, odsuzovat, navrhovat či obdivovat.
Vždy, když se můj příspěvek na Facebooku točil kolem řízků, nejlepší svíčkové, piva nebo „chudé“ večeře, byl to trhák. A ještě něco funguje. Stěžování si na hygienu restauračních WC nebo na chování obsluhujícího personálu. To se vám na síti vyjádří kde kdo. Z toho pro mne plyne do jisté míry poučení, kterého se, slibuji, alespoň někdy budu držet. Sdílet s vámi nejen příběhy z „haute cuisine” ale hlavně z obyčejného, každodenního života.
Čtěte i další díly gastroseriálu Nejezte blbě! s Pavlem Maurerem:
Nedávno mi syn nabídl, že si můžu dát chat, tedy okamžitý osobní rozhovor, s umělou inteligencí (AI). Prý mi odpoví na úplně všechny otázky na světě. Pochopitelně jsem skončil u gastronomie.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: Trdelník se sekanou? Dobrou chuť, české to není
Enjoy
Voda. Zázračná tekutina, bez které by nebylo života. V některých koutech naší planety už dobře vědí, co to je, když se jí nedostává. A právě jedno z takových míst navštívil gurmet Pavel Maurer a se čtenáři Newstreamu se podělil o své zamyšlení o vodě. 
Zápisky z cest Pavla Maurera: V Katalánsku rajčata vyvažují zlatem
Enjoy
Jaký je rozdíl mezi šunkou standard a šunkou nejvyšší kvality? Je "éčko" v potravinách vždy škodlivé? Gurmet Pavel Maurer se tentokrát zaměřil na etikety českých potravin. I když je sám spíš nestuduje, Češi to k jeho překvapení většinou dělají. 
Pavel Maurer: Potraviny Klasa pro mě nejsou zárukou kvality. Bohužel
Enjoy
V bytě, na balkoně, na zahradě. Bylinkám se může dařit všude. A v jídle udělají obří službu. I ty nejobyčejnější rostlinky umějí být kořením života, míní gurmet Pavel Maurer a přiznává, že jejich pěstování propadl.
Pavel Maurer: I obyčejné bylinky dokáží udělat z každého jídla gurmánský zážitek
Enjoy
Magazín newstream CLUB
Jak vytvářet odkaz pro příští generace? Odpovědi z byznysového světa, ale i od výrazných osobností společenského života nabízí třetí číslo magazínu newstream CLUB, který právě vychází.
Na obálce byznysově - lifestylového čtvrtletníku je František Kinský, legendární šlechtic, který vypráví, jak se v jejich rodě dědí nikoli majetek, ale zodpovědnost a služba.
Hvězdami jarního čísla jsou dále mimo jiné Silke Horáková (Albatros), Luděk Sekyra (Sekyra Group), Zbyněk Frolík (Linet) nebo architekt Václav Aulický či umělec Milan Knížák.
Magazín se věnuje tématům dlouhodobých investic, předávání majetku v rámci rodinných klanů, tradičním českým značkám či tomu, jak developeři společně s architekty mění tvář měst na dlouhá staletí.
Magazín přináší inspirativní čtení, které má čtenáře motivovat k tomu, aby zkusili i ve své profesi či hobby vytvářet věci s trvalejší vizí.
K dostání je v síti PNS i online. Nově také v elektronické podobě v našem e-shopu.
