Pavel Maurer: Potraviny Klasa pro mě nejsou zárukou kvality. Bohužel

Jaký je rozdíl mezi šunkou standard a šunkou nejvyšší kvality? Je "éčko" v potravinách vždy škodlivé? Gurmet Pavel Maurer se tentokrát zaměřil na etikety českých potravin. I když je sám spíš nestuduje, Češi to k jeho překvapení většinou dělají.

Znám dost málo lidí, které baví studovat obaly na potravinách. Strašná nuda. A ani na to není čas! Alepoň tak to tedy funguje v mém nejbližším okolí. Ovšem realita je možná jiná. Alespoň jak se podle posledních výzkumů jeví. A protože se je vždy snažím respektovat, cituji z jedno velmi rozsáhlého, který nedávno zveřejnil server akademiekvality.cz patřící pod Státní zemědělský intervenční fond: „Pro Čechy je kvalita potravin dlouhodobě jeden z klíčových faktorů, podle kterého se rozhodují při nákupu.” Tedy tvrdilo to až 92 procent respondentů ve zmiňovaném průzkumu nákupního chování.

A co je pro Čechy při výběru jídla prioritou? „Jde jim především o to, aby jídlo bylo čerstvé, zralé, bez umělých náhražek a přidaných látek. Češi se ale čím dál více také zajímají o původ potravin a studují informace uvedené na obalech.” Evidentně tedy důkladně pročítají etikety.

Zápisky z cest Pavla Maurera: V Katalánsku rajčata vyvažují zlatem

Enjoy

Voda. Zázračná tekutina, bez které by nebylo života. V některých koutech naší planety už dobře vědí, co to je, když se jí nedostává. A právě jedno z takových míst navštívil gurmet Pavel Maurer a se čtenáři Newstreamu se podělil o své zamyšlení o vodě.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Maurer: Klasa pro mě není známkou kvality 

Beru tedy v úvahu a v podstatě si i dokážu představit, že každého dost zajímá, co si vkládá do pusy, ale přeci jen si nemohu odpustit několik jízlivých poznámek ohledně textů na obalech potravin.

1. Většinou potřebujete lupu, aby jste si mohli přečíst, co je tam psáno písmem stylu „blecha”. Já s sebou lupu nenosím a nebudu. Fotím si text mobilem a pak si ho zvětšuji. To však není návod pro každého.
2. Mnoho výrazů je pro obyčejného člověka nesrozumitelných. Kdo ví, že stévie je sladilo? A proč by to měl vědět? Podezírám spoustu výrobců, že záměrně používají cizí slova a odborné výrazy, aby zatemnily skutečnost.
3. Kdo to ví, že když je na obalu potraviny vyjmenován seznam ingrediencí, třeba na obalech různých kořenících směsí, tak, že když je sůl na prvním místě, znamená to, že největší obsah v sáčku nebo skleničce tvoří hlavně sůl a pak až postupně podle jména další byliny a koření, kvůli kterým si produkt vlastně kupujeme?
4. Kdo ví, že „éčka“ nejsou vždy jen ta „zlá“, ale často jsou zcela neškodnou a nutnou součástí potraviny?
5. Kdo ví, že čím méně ingrediencí se nachází v některých potravinách, tím lépe a čím je seznam delší, tím více je třeba být ve střehu?

A to je skromný výčet z mých osobních zkušeností. Jednou jsem hovořil s odbornicí, která se denně celou svoji pracovní dobu zabývá tím, že studuje popisky na obalech potravin a pak zjišťuje, zdali je to pravda nebo lež, polopravda nebo záměrná „fligna“ v mezích zákona nebo omylem zavádějící informace, která občas vznikne pouze z neznalosti. Věřte, že její historky jsou něco mezi sci-fi a hororem od Hitchcocka.

Pavel Maurer: I obyčejné bylinky dokáží udělat z každého jídla gurmánský zážitek

Enjoy

V bytě, na balkoně, na zahradě. Bylinkám se může dařit všude. A v jídle udělají obří službu. I ty nejobyčejnější rostlinky umějí být kořením života, míní gurmet Pavel Maurer a přiznává, že jejich pěstování propadl.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Co je psáno, to je dáno?!

Já se vám teď pokusím osvětlit pár tezí, které pocházejí ze zasvěceného materiálu výše zmíněné společnosti fandící kvalitním potravinám.

„Pro téměř dvě třetiny respondentů z uvedeného výzkumu je ukazatelem kvality značka Klasa. Tu získávají výjimečně kvalitní produkty v porovnání s dalšími běžně dostupnými potravinami. Toto označení pomáhá s výběrem čerstvých, zralých potravin bez umělých náhražek.“ Klasa ale pro mě, bohužel, není značka kvality. Nepodařilo se to ani po masivní kampani a snad i upřímné snaze zakladatelů a dost pochybuji, že je hlavním orientačním radarem pro většinu nakupujících.

„Dalším označením, podle kterého se zákazníci při nákupu orientují, je Regionální potravina. Ta zaručuje výrobky jedinečné svým tradičním složením nebo recepturou, které byly vyrobeny nebo zpracovány v konkrétním regionu, a zákazník ví, že jejich koupí podporuje místní zemědělce, farmáře a výrobce.“ Toto podepisuji a souhlasím, že lokální potraviny táhnou zájem úplně všude na světě! Díky Bohu!

Opět cituji. „Pozor na chytáky. Při nákupu je důležitý samotný název výrobku. To zákon u řady potravin přesně určuje. Spotřebitel nesmí být prostřednictvím popisného názvu klamán.

Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: I michelinští kuchaři umějí zklamat

Enjoy

Nedávno jsme s přáteli v jednom novém pražském hotelu zaplatili 14 tisíc korun za večeři ve čtyřech. Degustační menu připravil hostující londýnský šéfkuchař, jež má jednu hvězdu od slavného průvodce Michelin. Ještě teď mě pálí kapsa a na jazyku cítím pachuť celkem nic moc jídla, o trapné obsluze nemluvě. Ale pěkně popořádku.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Například u uzenin můžeme najít rozdíly u vepřové šunky nejvyšší jakosti a šunky standard. Šunka z vepřového masa je vyrobena jen z vepřové kýty či z masa vepřové kýty. Šunka nejvyšší jakosti musí obsahovat minimálně 16 procent čistých svalových bílkovin a šunka standard minimálně 10 procent. A ještě můžeme jako příklad uvést vepřové maso ve vlastní šťávě a vepřovou konzervu. První zmiňované musí obsahovat alespoň 70 procent masa a nejvýše 40 procent tuku, u vepřové konzervy není minimální množství stanoveno.“

Zapomenout byste neměli ani na pečlivou kontrolu data minimální trvanlivosti, které označuje, do kdy je potravina nejlepší kvality, ale stále je bezpečná k jídlu. A datum spotřeby označuje, do kdy musí být potravina spotřebována, aby byla bezpečná pro konzumaci. Pro osoby s alergiemi musí být na etiketě uvedeno, zda potravina obsahuje alergeny, jako jsou lepek, laktóza nebo sója. Pokud potravina obsahuje alergeny, musí být uvedeno výrazné varování na etiketě.

Detailů, které se týkají kvality potravin je samozřejmě mnohem víc. Myslím se i ale, že i naše tělo je jistým indikátorem, kterému musíme věřit. Odborné výzkumy a doporučení jsou skvělé, ale také jsme zažili, že i věda se občas mýlí a totálně přehodnotí svoje doporučení. Proto stále zdůrazňuji, že musíme poslouchat své tělo a když čteme ty nudné etikety na potravinách, věřme, ale i prověřujme. Ne vždy platí, „co je psáno, to je dáno”!