Zajímá nás
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: I michelinští kuchaři umějí zklamat
Nedávno jsme s přáteli v jednom novém pražském hotelu zaplatili 14 tisíc korun za večeři ve čtyřech. Degustační menu připravil hostující londýnský šéfkuchař, jež má jednu hvězdu od slavného průvodce Michelin. Ještě teď mě pálí kapsa a na jazyku cítím pachuť celkem nic moc jídla, o trapné obsluze nemluvě. Ale pěkně popořádku.
Návštěva takzvané michelinské restaurace, tedy podniku, kterému inspektoři nejprestižnějšího gastronomického průvodce na světě - Michelin Guide - udělili jednu až tři hvězdičky jako známku kvality, by měla vždy a kdekoli na světě znamenat unikátní a nezapomenutelný kulinární zážitek. Je to podobné jako s oscarovými filmy, očekávání jsou velká. O to trpčí bývají občas i zklamání.
Když chybí „michelinská” rafinovanost
Ještě než vám řeknu, co mě i mé přátele zklamalo, musím se alespoň v kostce zmínit, jaký mám osobní vztah k těmto „VIP podnikům”. Tedy k restauracím, které se honosí doporučením od významných průvodců, jakými jsou třeba německý Der Feinschmecker, americký Zagat Survey, italský Gambero Rosso, francouzský Gault Millau a samozřejmě vrchol všeho - Michelin Guide. Záměrně jmenuji ty, které historicky vycházely/vycházejí jako tištěné publikace. Nechci se nyní více pouštět do internetových žebříčků a recenzí, protože to je samostatná a celkem složitá kapitola v naší době „fake news”.
Izraelská kuchyně. To je obrovský kotel „mezinárodního guláše”, chuťové bomby, exotického koření, ale i jednoduchého a stále více oblíbeného street foodu. Ochutnat ji můžete i na několika místech v Praze. Gastronovinář a gurmet Pavel Maurer osobně doporučuje bistro Paprika. 
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: Nejlepší hummus v Praze mají v bistru Paprika
Enjoy
Ještě se vrátím k ceně 3500 korun na osobu, připouštím, že na luxusní, pětihvězdičkový hotel v centru města není tak vysoká, když ještě uvážím, že kuchař musel přiletět do Prahy. Samotné menu o pěti chodech stojí 2 900 korun bez pití. My si ten večer neobjednávali žádná zvláštní zahraniční vína. Zvolili jsme ta domácí provinience. A navíc jen ve velmi malém možství. Takže žádný aperitiv, ani digestive ani nabízené párování různých vín vybraných someliérem speciálně ke každému chodu. To jsme ten večer neměli.
Kdyby chody tohoto večera byly chutné, alespoň trochu překvapující, úletové, „michelinsky” rafinované nebo chuťově nezapomenutelné, tak bych si o ceně vůbec nedovolil nediskutovat. Protože, když jdete do „michelina” měl by to být nezapomenutelný zážitek, o který se podělíte s přáteli. Pokud se toto nestane, pak vlastně jakákoli cena se zdá být nepatřičná.
Přiznám se, vůbec nerozumím fotbalu, vlastně žádnému sportu, ani financím. Gastronomií se ale zabývám přes čtvrt století a co se týče restaurací, které patří mezi tzv. „michelin stars”, těch jsem navštívil docela dost na to, abych si troufl je komentovat.
Nedávno mi syn nabídl, že si můžu dát chat, tedy okamžitý osobní rozhovor, s umělou inteligencí (AI). Prý mi odpoví na úplně všechny otázky na světě. Pochopitelně jsem skončil u gastronomie.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: Trdelník se sekanou? Dobrou chuť, české to není
Enjoy
Když dražší neznamená lepší
Jedl jsem ve vyhlášených podnicích oceněných jednou, dvěma i třemi michelinskými hvězdami, v nenápadných francouzských vesnicích, v italských Dolomitech, v Baskicku, Madridu, Barceloně, Paříži, Praze, Londýně, Washingtonu, Chicagu, New Yorku, na některých ostrovech v Indickém oceánu a jinde, protože to je součástí mé práce.
Musím přiznat, že rozdíly jsou často nebetyčné a ne vždy platí, že více hvězd a větší útrata zaručí větší „performance”. Mnohdy je to velké zklamání, někdy příliš mnoho času (degustační menu může trvat čtyři až pět hodin), někdy příliš mnoho chodů (jednou jsem jich zažil 32!, sic miniaturních), jindy naopak neuvěřitelná a nezapomenutelná show a mistrovská profesionalita, pokora k surovinám a absolutní bezchybnost.
Začal jsem tím, že mě zklamala pražská hostovačka michelinského chefa z Londýna. Zklamání za 25 let v oboru bylo mnohem víc. Ale to i těch úžasných gastronomických zážitků. Z toho mi plyne jednou poučení. Pokud se rozhodnete „pustit si trochu žilou” v dobře hodnocené restauraci, nespoléhejte na známkování pouze od jednoho průvodce, a udělejte si menší průzkum, oslovte přátele.
Je to přece úplně stejné, jako když si kupujete sako, lyže nebo vysavač. Vždy je třeba si trochu prověřit, jaká je konkurence, kvalita, vlastnosti a pak teprve nadchází ta nejpodstatnější položka - totiž cena/výkon.
Pavla Maurera zná každý milovník dobrého a kvalitního jídla. Kromě gastronomických bedekrů a festivalů si jeho jméno lze spojit i s mottem „Nejezte blbě“, kterým bude Pavel Maurer inspirovat i čtenáře byznysového serveru Newstream. Maurerův gastroseriál plný vůní a chutí startujeme rozhovorem s tímto českým gurmetem.
Nejezte blbě s Pavlem Maurerem: Od guláše přes smažák až k falafelu. Stravovací návyky Čechů se lepší
Enjoy
Více o trendech v gastronomii čtěte zde
Magazín newstream CLUB
Jak vytvářet odkaz pro příští generace? Odpovědi z byznysového světa, ale i od výrazných osobností společenského života nabízí třetí číslo magazínu newstream CLUB, který právě vychází.
Na obálce byznysově - lifestylového čtvrtletníku je František Kinský, legendární šlechtic, který vypráví, jak se v jejich rodě dědí nikoli majetek, ale zodpovědnost a služba.
Hvězdami jarního čísla jsou dále mimo jiné Silke Horáková (Albatros), Luděk Sekyra (Sekyra Group), Zbyněk Frolík (Linet) nebo architekt Václav Aulický či umělec Milan Knížák.
Magazín se věnuje tématům dlouhodobých investic, předávání majetku v rámci rodinných klanů, tradičním českým značkám či tomu, jak developeři společně s architekty mění tvář měst na dlouhá staletí.
Magazín přináší inspirativní čtení, které má čtenáře motivovat k tomu, aby zkusili i ve své profesi či hobby vytvářet věci s trvalejší vizí.
K dostání je v síti PNS i online. Nově také v elektronické podobě v našem e-shopu.
