Zvěřina nemusí znamenat jen podzim, těžké omáčky a dávno zašlou slávu loveckých hostin. Pražský Deer Restaurant ukazuje, že daněk, jelen nebo kanec mohou na talíři působit lehce, moderně a překvapivě letně.
Pizza s ananasem je téma už dlouho. Pizza masterům se příčí, lidem ale chutná. Žhavou letní novinkou je ale pizza s melounem. A rozděluje společnost úplně stejně, jako ta s ananasem.
Smažení skokani, nadívaná brukev, žabí karbanátky, šťáva z řapíkatého celeru, černé jelito s hruškou a rokfórem, třikrát bažant v ešusu, kvašený česnek, segedín z pečené hlívy… O tom všem vypráví pět kuchařek, které do svého knižního výběru zařadil gurmet Pavel Maurer.
Esce přinesl prestižního Biba, svůj um ale posouvá dál. O pár schodů výš bude Martin Štangl dál vařit česká jídla z českých surovin.
Japonská kuchyně bez rýže? Ještě nedávno nepředstavitelná věc se stává skutečností. Tradiční stálice jídelníčku Japonců prohrává boj s pohodlnějšími a levnějšími alternativami potravin a příloh. A spotřeba rýže tak klesla v Japonsku na historické minimum, uvedl deník The Guardian.
Už třetí den courám po festivalově laděných Karlových Varech a přemýšlím, jaká gastronomická doporučení vám dám nejen na období „filmové”, ale na kdykoli, kdy se rozhodnete sem přijet. Je to fakt kouzelné místo, říká gastronovinář a gurmet Pavel Maurer, který se pro Newstream podělil o své tipy na kulinářské zážitky.
Představte si, že máte na talíři nádherný telecí řízek! Je z telecí kýty naklepaný natenko, tak jak je zvykem třeba v Rakousku. Je tak akorát usmažený, samozřejmě na másle. A podávaný s bramborovým salátem. Řekněme, že jeho cena je 300 korun. Připadá vám to moc? Pojďme si s gurmetem Pavlem Maurerem rozebrat, co všechno je třeba do ceny takového Wiener Schnitzelu započítat.
Evropská unie přidala na seznam schválených potravin dva další druhy hmyzu. Podle unijního nařízení, které dnes vstupuje v platnost, se smí požívat mražení, sušení nebo na prášek semletí cvrčkové domácí (Acheta domesticus). O dva dny později se to samé bude týkat i larev potemníka stájového (Alphitobius diaperinus).
Tímhle textem si nejspíš nadělám hodně zlé krve. Ale nemůžu si pomoct. Po šesti týdnech strávených nejen v kuchyni, ale i na place bistra Topinka se pořád intenzivněji zamýšlím nad tím, co to obnáší být hostem v restauraci.
Existence bistra Topinka se už dá počítat na týdny. Leccos se trošku usadilo. Sehnali jsme další ruce, je nás pět. Některé procesy se pomalu zajíždějí a automatizují, většinu ale stále ladíme. Nejvíc se těším na to, až se zbavím poměrně šílené administrativní zátěže, ale ta nejspíš úplně nezmizí nikdy. Bohužel.
Topinka má za sebou prvních osm dnů provozu. Pocity z toho mám nejrůznější, oscilují někde mezi vyčerpáním a euforií. Snažím se z prvního týdne vyvodit nějaké závěry a poučit se z nich. Jde to obtížně, protože nic z toho, co jsme zažili, se nemusí opakovat. Situace na bojišti se mění každou vteřinou a nejvíc ji vystihuje výraz nevyzpytatelná.
