Norský byznysmen Nils Jebens přijel do Prahy v 90. letech rozvíjet síť kasin. Hazard ale brzy vyměnil za fine dining, když otevřel dnes již ikonický podnik Kampa Park. „U kritiků a v průvodcích nejsme moc oblíbení, myslí si, že jsme příliš turističtí. Nicméně, raději než uznání mám plnou restauraci lidí," říká Jebens v rozhovoru pro Newstream.

Z norského byznysmena jedním z nejvýraznějších restauratérů v Praze. Nils Jebens přišel do Česka na začátku devadesátých let s plánem zůstat jen krátce. Místo toho tu založil ikonický podnik Kampa Park, kde už třicet let servíruje výjimečný fine dining s výhledem na Karlův most. V rozhovoru mluví o proměně pražské gastronomie i o tom, proč se nehoní za michelinským oceněním a neusiluje o to otevřít si další restauraci.

---

Co vás přivedlo do Prahy na začátku 90. let a proč jste se nakonec rozhodl zůstat?

Studoval jsem ekonomii a byznys ve Vídni a do Prahy jsem přijel jako zaměstnanec jedné rakouské firmy. Pracoval jsem pro ni celkem šest let – v Dánsku, Polsku, Rakousku, a nakonec poslední dva roky v Česku. Přijel jsem v únoru 1992. Byla to joint venture mezi Casinos Austria a Čedokem. Když jsem nastoupil, měli jsme v Česku jedenáct kasin – například v Karlových Varech, Pardubicích, Českých Budějovicích, Ostravě nebo Hradci Králové.

A co vás přesvědčilo zůstat natrvalo?

Původně mě měli přesunout do jiné země, kde jsem měl rozjet nový projekt. Ale během těch pár měsíců volna jsem si uvědomil, že chci zůstat tady. Viděl jsem spoustu podnikatelských příležitostí – řadu nedotažených byznysů. Uvažoval jsem o reklamě, financích… a nakonec jsme začali s gastronomií.

Nejprve jsme otevřeli francouzskou restauraci Nidum a pod ní Plzeňskou pivnici. Šlo to velmi dobře. Jenže pak přišla velká rekonstrukce celé budovy, která trvala tři roky. Měli jsme opci na návrat, ale právně nezávaznou – a tak jsme o to místo přišli. Mezitím jsme ale získali prostor tady na Kampě a také místo v Náprstkově ulici, kde jsme otevřeli Segafredo. To jsme později prodali.

Nejenom hot dogy, ale i pořádné řízky. Také na Pražském hradě se dá dobře a levně najíst

Enjoy

I ve spleti turistů stojí za to na Pražský hrad zamířit za dobrým jídlem a zážitkem. Třeba restaurace Lví Dvůr nebo Kuchyň nabízí kromě kvalitní české kuchyně, k níž samozřejmě patří dobře načepované pivo, i krásný výhled.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Jaké byly první měsíce po otevření Kampa Parku v roce 1994?

Bylo to extrémně klidné. Chodilo sem opravdu málo lidí. Tak jsem tu začal být osobně každý den. Segafredo jelo samo díky rušnému okolí, ale tady to šlo pomalu. Začal jsem sem zvát přátele a vznikla tu taková klubová atmosféra. Bylo to celé menší – terasa tehdy neexistovala. Dnes tu máme prostor navíc díky protipovodňové zdi. Měli jsme štěstí. A asi po půl roce se to rozjelo. Od té doby Kampa Park jede pořád.

Co charakterizuje Kampa Park dnes? Stěžoval jste si, že vás kritici a průvodci přehlížejí.

Kvalita a konzistence – v jídle i v servisu. Pořád jsme ti, které je třeba překonat. Ale u kritiků a v průvodcích nejsme moc oblíbení – myslí si, že jsme příliš turističtí. Přitom sem spousta z nich ani nikdy nešla. Ale myslím, že raději plná restaurace bez hvězdičky než prázdná s uznáním. Máme unikátní lokaci, skvělé jídlo a číšníky, kteří tu pracují i 15 let. Všechno funguje jako dobře namazaný stroj. V létě míváme v průměru kolem 250 hostů denně. A hlavně – všichni nás znají.

Jak se za ta léta změnila vaše klientela?

V marketingu cílíme hlavně na místní. Nečekáme, že sem někdo bude chodit denně – tohle je restaurace pro speciální příležitosti. Někteří chodí jednou týdně na oběd, jiní jednou měsíčně. V 90. letech to byli spíš expati a Češi, co se vraceli ze zahraničí. Dnes je to tak půl na půl – turisté a Češi. 

Retro jídelna kousek od Staromáku: Na dršťkovku za 65 korun tam chodí studenti i investoři

Enjoy

„Táckárna“ je vlastně takový fast food po česku. Místo burgeru a hranolek si u pultu objednáte knedlík se zelím a vepřové nebo holaňdák. Klasické menu nabízí i v retro řeznictví v Kaprově ulici. Oběd pro dva s pivem stojí cca 350 korun.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Co je při vedení restaurace důležitější – jídlo, atmosféra, nebo tým?

Všechno dohromady. Atmosféra, design, jídlo, pití, vína, koktejly… Ale pokud bych měl vybrat jeden prvek, nejdůležitější je jídlo. A samozřejmě výhled – ten přitahuje. Nejsme podnikem na každodenní večeři, spíš na výjimečné příležitosti, oslavy, promoce, svatby, zásnuby… 

Už 30 let spolupracujete s šéfkuchařem Markem Raditschem. Co vás přimělo dát šanci tehdy osmnáctiletému klukovi?

Nebyl hned šéfkuchař, samozřejmě. Ale ano, byl u mě už od svých osmnácti let. Ještě předtím pracoval v Obecním domě. Viděl jsem v něm potenciál, který jsme během let rozvíjeli. Posílal jsem ho n zkušenou do Skandinávie, do New Yorku… Třicet let spolupráce a stále nám to klape. Vztah je to delší než moje manželství.

Na poslední cestě do New Yorku jste navštívil šest michelinských restaurací. Řekněte, které vás zaujaly?

Dvě – ASKA v Brooklynu, to je skandinávská kuchyně, a pak Joo Ok, korejská restaurace, která se přestěhovala ze Soulu. Obě byly skvělé. Třeba Le Bernardin nebo Eleven Madison mě tolik nebraly– a u vegetariánských konceptů cítím, že je to pro mě až příliš omezující. Ale veganských hostů přibývá, musíme na to reagovat i my v nabídce.

REPORTÁŽ: Nepotřebuje trendy, má vizi. Michelinská šéfkuchařka ví, jak chutná opravdové jídlo

Enjoy

Gabriela Filca, mladá šéfkuchařka michelinské restaurace Nebo v hotelu Hilton v chorvatské Rijece, letos získala prestižní ocenění Michelin Young Chef Award 2025. Ve své kuchyni propojuje sezónní suroviny, osobní příběh a zero-waste filozofii. Výsledkem je gastronomie plná emocí, která oslovuje nejen chuťové buňky.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Jak se podle vás proměnili hosté a jejich očekávání?

Dnes je mnohem víc dietních omezení – alergie, intolerance, veganství, košer. Dřív jste mohli připravit jedno menu pro celou skupinu, dnes to nejde. Každý chce něco jiného. A lidé také chodí dřív – po deváté už téměř nikdo nepřijde. To je největší změna po covidu.

Jak se vám daří udržet tak nízkou fluktuaci zaměstnanců?

Že bych byl nějaký výjimečný šéf? (smích) Tak tím to určitě není. Ale snažíme se o férové zacházení, stabilní prostředí, klidný management. Náš generální manažer Martin tu pracuje už dlouho. Máme hodně hostů, a tedy i slušné spropitné – a to je samozřejmě motivace.

Změnil se podle vás přístup hostů k fine diningu?

Ano i ne. Trendy se mění – jednou frčí Asie, pak Skandinávie, pak street food. My se inspirujeme, ale držíme si svůj styl. Třikrát ročně měníme menu. Vyzkoušíme nové věci, a když fungují, necháme si je.

Jak byste charakterizoval dnešní pražskou gastronomii?

Podle mě je Praha trochu za Vídní, ale před Berlínem. Nabídka je skvělá a ceny zatím nevystřelily do nebe – na rozdíl od New Yorku nebo Paříže. Tam dáte za degustační menu čtyři sta dolarů (zhruba 8800 korun – pozn. red.) plus 20 procent spropitné. Tady si pořád dobře pochutnáte za férovou cenu. Scéna se hodně zvedla, otevřelo se spoustu kvalitních podniků.

REPORTÁŽ: Návštěva restaurace Nebo v Chorvatsku je lístkem do kulinářského nebe

Enjoy

Chorvatsko dlouho platilo za symbol low cost dovolené. Prázdniny na Jadranu se ale dají užít i ve velkém stylu, včetně jachty, pětihvězdy či návštěvy michelinské restaurace. A právě do jedné z nich jsme se ještě před začátkem letní sezony vypravili. Spoiler: Ještě teď se při vzpomínce na ochutnané pokrmy oblizujeme.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Dřív jste měl víc restaurací. Co se s nimi stalo?

Každý příběh byl jiný. Cowboys skončil po prodeji budovy a zvýšení nájmu. Hergetovu Cihelnu jsme zavřeli během covidu – chtěl jsem buď novou nájemní smlouvu na deset let, nebo konec. Nechtěl jsem dva roky platit za covidu nájem a skončit až se restaurace budou moci otevřít. Nedohodli jsme se. A v Rakousku to bylo složité logisticky, finančně i personálně – krátká sezóna, velké náklady. Dnes se soustředím jen na Kampa Park. Je tu 60 zaměstnanců, provoz běží skvěle a jsem vlastně skoro na dovolené, když to srovnám s tím, co bylo dřív.

Uvažujete ještě o otevření nové restaurace, nebo už jste se usadil?

Momentálně ne. Ale nikdy neříkej nikdy. Muselo by to být na skvělém místě a dávat smysl. Teď ale nic takového není. A po covidu jsem opatrnější. To období bylo velmi těžké – skoro žádná podpora, vysoké náklady, a navíc podnikání v gastronomii je o malých maržích. Stačí jeden měsíc bez tržeb a je to celý roční zisk pryč.

Drink jako od Ládi Hrušky. Světový hit, kde je místo prosecca obyčejné pivo

Enjoy

Hit letošního léta, míchaný drink Spaghett, prý naznačuje ekonomickou recesi. Je to nejlevnější koktejl, co se dá namíchat doma.

tzv

Přečíst článek

Kam na nejlepší pivo v Praze? Čepuje ho žena, nedaleko náměstí Republiky

Enjoy

Pivní bar Pult se nachází v centru Prahy a kromě minimalistického pivního pultu od předního architektonického studia Olgoj Chorchoj ho také zdobí umění tamní výčepní.

Petra Nehasilová

Přečíst článek