Výpady Petra Macinky vůči kanceláři prezidenta nebyly jen tak nějakou noční nerozvážností. Vypadá to na přesně cílenou mocenskou strategii, jak z učebnice.

Jestli si šéf Motoristů po večerech pročítá strategie moci, a vypadá to tak, dá se jeho úder na hradní kancelář přečíst jako přesně cílený. Argumenty, že prezident neměl zveřejňovat soukromou korespondenci, neplatí. Vyostřená rétorika byla cílená přesně na to, aby se zveřejnila. A mocenský tah se vyplatil. Proto Petr Macinka působí pobaveně a sebejistě, nikoli zkroušeně, jako někdo chycený u nepřístojnosti. 

Kritici poukazují na to, že si šéf Motoristů vyjádření hraničící s výhružkami k prezidentovi „neměl dovolit.“ Z hlediska dosud platné mezilidské etiky to je samozřejmě pravda: Petr Macinka je mladší než prezident a hlavně v hierarchii protokolu stojí mnohem níže. Přesto se v korespondenci s hradním mluvčím staví do role, jako by byl hlavě státu na roveň. A to je přesně cílené, jde o starý mocenský trik, ve stylu: Když nemůžeš soupeře porazit z jeho pozice, stáhni ho na svou úroveň – a přinuť ho hrát tvou hru.

Cílené oslabování prezidentské autority

V pozadí neomalené hry není cílem Filip Turek a jeho ministerské ambice. To je zástupná věc. Je to cílené oslabování prezidentské autority, proto Macinka a jeho zastánci opakují, že prezident se chová neústavně. Chtějí oslabit prezidenta a jeho symbol přirozené autority. Rozšířit své mocenské hřiště, přepsat pravidla dosud možného. A to se jim daří. Z dosavadní situace, kdy prezident odmítá jmenovat ministra z řady etických důvodů, se stal konflikt dvou politiků ve veřejné aréně. V němž je hlava státu předhozena zastáncům Motoristů a dalších kritiků k nevybíravému očerňování. Což byl cíl celé situace.

V právní rovině se prezident neústavně nechová, ústava praví, že hlava státu má pravomoc jmenovat ministry. Nikoli povinnost, natož časovou lhůtu. Prezident se fakticky tedy nechová neústavně; chová se v mezích ústavy, ale proti zájmům části exekutivy, která se snaží jeho roli redukovat na formální podpis – a proto vzniká narativ o „neústavnosti.“ Zatažení do konfliktu znamená, že prezident se má stát jednou ze stran sporu, přestat být nadstranickou autoritou, arbitrem pořádku. 

Podobné strategie se v politice objevovaly i v minulosti, například v pozdní antice, či ve Výmarské republice, kdy byl prezident Paul von Hindenburg často a cíleně zatahován do půtek extremistických stran, až se jeho role zpochybnila a vyprázdnila natolik, že otevřela dveře nacistické totalitě. 

Současná doba tomuto stylu tvrdé hry přeje nadmíru. Znevažování nezávislé autority se dostalo do běžné politické operativy v orbánovském Maďarsku i kolem prezidentského dvora Donalda Trumpa. Loni viceprezident JD Vance před očima kamer v podobném stylu ponížil protokolárně vyššího Volodymyra Zelenského. Cíl byl stejný jako v českém případě - prolomit hranice tolerovaného. To cíleně zvětšuje mocenské pole aktéra. 

Takže ano, Petr Macinka se choval nepřípustně a neomaleně. Nebyla to ale jen tak nějaká půlnoční vymknutá situace, ale strategická hra. 

Lipavský míří blíž k ODS a ostře se střetává s ministrem Macinkou

Politika

Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský zvažuje vstup do Občanské demokratické strany. Podle předsedy ODS Martina Kupky by se mohl stát jednou z viditelných tváří poslaneckého klubu. Kupka to uvedl v pořadu České televize Týden v politice.

ČTK

Přečíst článek

Trump dovedl svět na pokraj třetí světové války. Aby si vesele zatancoval

Názory

Připadá vám, že se americký prezident chová jako mafiánský boss nebo římský imperátor? A že mu to vlastně docela jde? Vypadá to, že jestli někdy něco v životě četl, jsou to příručky o tom, jaké jsou zákony moci.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Zima je pro kůži obdobím výrazné zátěže, a to především z hlediska dlouhodobé integrity kožní bariéry. Kůže je metabolicky aktivní orgán, který reaguje na změny prostředí a zimní podmínky kombinují hned několik stresorů současně. Nízké teploty, suchý vzduch, vítr, omezené sluneční záření, časté přechody mezi venkovním chladem a přetopenými interiéry a zároveň změny vnitřního prostředí organismu vytvářejí soubor vlivů, na které lidská kůže evolučně není ideálně adaptována. Prvním praktickým krokem je proto uvědomění si, že zimní přístup a potenciálně péče by měla být jiná než letní, a zaměřená na ochranu a stabilizaci.

Z fyziologického hlediska dochází v chladu ke stažení periferních cév. Tento mechanismus má za cíl udržet tělesné teplo a chránit vitální orgány a kůže je v tomto procesu upozaděna. Snížené prokrvení znamená horší přísun kyslíku, aminokyselin, mastných kyselin i stopových prvků a zároveň pomalejší odvod metabolických zplodin. To se promítá do zpomalení buněčné obnovy, nižší aktivity fibroblastů, omezené syntézy kolagenu a elastinu a celkově horší schopnosti regenerace.

Prakticky to znamená, že v zimě dává smysl snížit intenzitu všech procedur a postupů, které kůži dále stresují, ať už jde o silné exfoliace, nadměrné střídání aktivních látek nebo invazivní zásahy. Podpora mikrocirkulace by měla být jemná a pravidelná, například formou krátkých pobytů na čerstvém vzduchu, přiměřeného pohybu či vědomého dýchání.

Biohacking: Největší fígl longevity? Přestat jíst věci z továrny

Enjoy

Strava je jedním z hlavních signálů, kterým má organismus možnost vyhodnocovat své prostředí. Sděluje totiž informace o dostupnosti zdrojů, bezpečí prostředí, celkové stabilitě a dlouhodobé udržitelnosti. A z hlediska longevity se sčítá, jaký signál tělo dostává opakovaně, den za dnem, v průběhu let.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

V zimě se také snižuje aktivita mazových žláz, protože produkce kožního mazu je do značné míry závislá na teplotě, hormonálních signálech a energetické dostupnosti. Výsledkem je často tenčí a méně soudržný mazový film, který je klíčový pro ochranu před ztrátou vody v kůži i před průnikem dráždivých látek. Řada lidí v zimě zjišťuje, že kůže vyžaduje použití mastných produktů, které jí lipidy dodávají zvnějšku. Čištění by mělo být co nejšetrnější, bez pocitu pnutí po umytí, a frekvence mytí obličeje by měla odpovídat reálné míře znečištění, nikoli zvyku.

Ceramidy, cholesterol a mastné kyseliny, které společně fungují jakopojivo odpovědné za soudržnost svrchní vrstvy kůže, jsou v zimě produkovány v menším množství nebo v méně optimálním poměru. Současně rohová vrstva kůže ztrácí vodu, protože suchý zimní vzduch vytváří výrazný rozdíl mezi obsahem vody v kůži a okolním prostředím. Nízká relativní vlhkost je typická nejen pro venkovní mrazivé počasí, ale i pro vytápěné interiéry. Intenzivně nebo dlouhodobě narušená bariéra svrchní vrstvy kůže se klinicky projevují zvýšenou citlivostí, pnutím, svěděním a zarudnutím.

Praktickým opatřením je proto nejen používání zvlhčujících a zároveň bariérových přípravků, ale i práce s prostředím, ve kterém trávíme většinu času. Zvlhčování vzduchu v interiéru, pravidelné větrání a omezení přetápění mají na stav kůže často větší vliv než výměna jednoho krému za druhý.

Chraňte se před větrem

Významnou roli hrají i mechanické faktory. Vítr působí jako kontinuální mechanický stres, který zvyšuje odpařování vody a opět narušuje povrchové struktury kůže. Opakované vystavování chladu a následné zahřívání vede k cyklickému rozšiřování a stahování cév, což může přispívat k cévní nestabilitě v periferiích. Praktickým řešením je fyzická ochrana kůže, tedy krytí exponovaných oblastí. Avšak časté oblékání a svlékání, kontakt s hrubšími textiliemi, šály, rukavicemi a límci vede k mikroabrazi, zejména v oblasti obličeje, krku a rukou.

Ruce jsou dále vystaveny častému mytí, což odstraňuje ochranné lipidy rychleji, než je může být kůže schopna v chladném počasí obnovit. Zde má smysl pracovat s prevencí, tedy používat ochranné krémy a rukavice při pobytu venku a přijmout fakt, že v zimě je nutné ruce ošetřovat častěji.

Zima však není pouze otázkou vnějších podmínek. Vnitřní prostředí organismu se v tomto období rovněž mění. Kratší dny a nižší intenzita světla ovlivňují cirkadiánní rytmy, hormonální regulaci i imunitní odpověď. Dochází ke změnám sekrece melatoninu a kortizolu, což může nepřímo ovlivňovat i kožní metabolismus a schopnost adaptace na stres. Praktickým krokem je respektování zimního rytmu, tedy dostatek spánku, omezení večerní stimulace a vědomé vytváření prostoru pro regeneraci.