Česko se v dohledné době stane čistým plátcem do EU rozpočtu a EU fondů k nám poteče v příštích letech citelně méně. Jsme na to připraveni, máme plán B? EU fondy jsou zdánlivě nudné a technické téma. Reálně jsou důležitou součástí veřejných rozpočtů a měla by se nad nimi vést vášnivá politická a společenská debata.
Zvolení Trumpa logicky otevřelo úvahy po větší strategicky bezpečnostní kapacitě Evropy, a tím i Česka. Může tedy Česko dávat 4 procenta HDP na obranu? Může, ale musí na to připravit administrativní kapacity na ministerstvu obrany. Ty zatím nejsou dostatečné, aby se takové peníze daly efektivně využít a obřích akvizic a investic kvalitně a bez větších problémů zvládnout.
Americké volby jsou top politická událost roku. Viděl jsem osobně jen malou výseč Ameriky, ale pár postřehů nabízím. Americká demokracie má tolik specifik, že paralely k Evropě nebo dokonce Česku téměř vůbec nesedí. Volební systém se swing states, primárky, bombastický způsob vedení kampaní, její financování nebo forma lobbingu a prosazování zájmů. Amerika je pořád země neomezených možností, ale výhody využije čím dál omezenější počet lidí, a to volby podle mě rozhodne.
Gruzínci bojují už dlouho o svou evropskou budoucnost. Víkendová brutální manipulace a doslova ukradení voleb ze strany vládnoucí strany, jsou pro tento evropský směr fatální ranou.
Každý ví, že stanice technické kontroly (STK) a měření emisí (SME) jsou jen hra na kontrolu. Je to dlouhé roky zkorumpovaný a záměrně pokřivený systém, na kterém všichni potichu participujeme. Platíme poplatek, dostaneme za něj razítko, můžeme jezdit a je nám jedno, jestli to auto někdo skutečně zkontroloval. Většina lidí tuší, že to je jen na oko, ale roky to procházelo, dělali jsme, že je to v pohodě. Teď se začínají ledy prolamovat, zatím velmi opatrně a určitý kredit zaslouží ministr dopravy Kupka. Pokud se opravdu naštvou řidiči, může to situaci změnit opravdu.
EU vymyslela směrnici o odlesňování pod zkratkou EUDR, a povedl se jí těžký nesmysl. Je to tažené záměrem chránit přírodu a bránit úbytku lesů ve světě, ale prakticky to je neproveditelný předpis. Povede to jen ke zbytečné byrokracii firem (velkých i malých), masivnímu švindlování, korupci a hře na ochranu přírody. Tisíce firem v celé EU i Česku budou muset prokazovat, že nepřispívají k odlesňování na druhém konci světa, když dováží suroviny z Asie, Afriky nebo Jižní Ameriky. Ale to reálně nepůjde, reporty se budou falšovat. Dopadne to jako úplně zbytečný „bruselský potěmkin“.
Nový, aktuální zátah policie a zatýkání manažerů největší městské firmy v Česku, dopravního podniku 100% vlastněného Prahou, se stává takovým folklórem. Je to horký politický brambor, který přeskakuje z ruky do ruky a stále vpřed. Situace vyžaduje radikálnější řešení. Jaké? To prozrazuje protikorupční expert David Ondráčka.
Reforma sociálních dávek je jedna z mála větších reforem této vlády. Je vedena dobrými úmysly efektivity a adresnosti, ale má v sobě hodně děr, které mohou přinést opačný efekt.
Velmi potichu a bez zájmů médií postupuje privatizace poměrně strategického majetku státu, většinového podílu v opravárenských kapacitách Letiště Praha (Czech Airlines Technics).
Bývalý prezident Miloš Zeman oslavil 80. narozeniny, ale byl to spíš středoevropský politický summit, pohled do temné budoucnosti a jakýsi teambuilding příští vládnoucí kliky v Česku.
Ve stínu emotivního rozpadu vládní koalice a dynamických bojů o pozice na hejtmanstvích, proběhne tento víkend druhé kolo senátních voleb. Nabízí se otázka, zdali je Senát spíš odkladiště obnošených a čekárna plná nudy, anebo aktivní pojistka demokracie. Jde o důležitý prvek ústavního systému? Co senátoři skutečně mohou ovlivnit, jaké mají pravomoci a v čem jde jen o volbu třetiny okresních ombudsmanů?
Krajské volby tento víkend opět ukáží, jak úsměvně málo se v Praze a celostátních médiích ví o skutečných zájmech a osobních i mocenských vazbách v regionech. Jak povrchně o nich referujeme jen přes osoby lídrů, ale hejtman kraj sám neřídí, reálně je jen jedním z radních. Kraje jsou dnes především vlivné dotační struktury a to definuje zájmy, o které se na nich hraje. Kolem toho se pochopitelně točí i krajské volby a následné sestavování vládních koalic, řízení klíčových krajských holdingů a příspěvkovek, tak funguje i sponzoring kandidátů.
Používám sociální sítě a občas na nich tvořím obsah. Twitter (budu tomu tak říkat dál) se stává víc a víc místem zuřivých kulturních válek, kde převládá hlučné prázdno. Kýč, sběr lajků a stádovitost jsou všudypřítomné. Každý den na Twitteru přináší novou bezvýznamnou „válku“, urážky a ostrakizaci od lidí s anonymními přezdívkami nebo přímo k tomu placených. Sarkasmus se mění ve škleb, obnošené vtipy v zoufalý boj o kousek digitální pozornosti.
Po delší době jsem měl možnost strávit chvíli v New York City, pro mě hlavním městě světa. Nabízím pár postřehů z města, které miluji. New York je svérázný vesmír plný energie a nekonečných možností, dynamiky a změn, ale taky kontrastů, rozmanitosti, konkurence, jazyků. Pořád se tady něco děje a mění, město nikdy nespí, ale zároveň ony tradiční ikonické jistoty drží - Coney Island, Central Park nebo Brooklyn Bridge. Stojí za to zažít aspoň chvíli Big Apple, onen Gotham City, a hlavně zažít Newyorčany.
Olympiáda proběhla v Paříži francouzsky velkolepě, od mimořádného ceremoniálu ve městě, sportovišť přímo pod Eifellovkou, po udržení bezpečnosti. Pro českou výpravu skončily hry z hlediska počtu medailí neúspěchem, získali jsme „jen“ pět medailí, což je pokles proti minulým olympiádám. Jasně, mnohdy to uniklo těsně a každý úspěch je v obrovské globální konkurenci skvělý. Ale je dobré diskutovat, co to říká o českém sportu a jak ten funguje. A jestli úspěchy reprezentace a medaile z olympiád mají být kritériem pro rozdělování veřejných peněz do sportu. Jinými slovy, zda mají dostávat víc peněz ti, co vozí medaile a tím zviditelňují Česko na globální scéně.
