Zajímá nás
David Ondráčka: Státní zástupci mají novelu. A teď, kdo bude nejvyšším
Poslanci schválili novelu zákona o státním zastupitelství, a v rozumné verzi. To zásadní jsou pojistky pro odvolávání hlavy celé hierarchické soustavy žalobců. Po mnoha letech marných pokusů, vášnivých debat a někdy i demonstrací, to prošlo v zásadě bez jakýchkoliv politických emocí. Nikoho to nezajímá, až to je trochu podivné.
Asi je dobře, že nad tím nezažíváme divoké mocenské války, otřesy celého právního státu a velké protesty veřejnosti, které vidíme u sousedů, ať už na Slovensku, Maďarsku nebo v Polsku. Fakticky ještě nový zákon musí projít Senátem, ale tam bude hlasování jen formalita. Senát je dnes jasně ovládaný ODS, KDU a STAN a všechna důležítá hlasování potvrzují předlohy současné vládní koalice.
Roky emocí kolem pravidel hry pro státní zástupce a teď to nikoho nezajímá
Projednávání novely proběhlo ve Sněmovně prakticky bez povšimnutí, bez emocí, jen jako jakási technická novela. Že to najednou skoro nikoho nezajímá je v něčem až zvláštní a je dobré promýšlet proč. Roky se tady totiž vedly debaty o tom, kdo určuje trestní politiku státu a jestli nějakou máme, zda jsou státní zástupci fakticky a reálně spíš justice nebo exekutiva, jaká je odpovědnost státních zástupců, nebo jaké mají být kárné tresty. Buď to tedy přechozí vášnivé debaty na toto téma za posledních 15 let a různých vlád byly úplně přehnané, anebo je to celé trochu složitější.
A pamatujeme si i na tu silnou politickou symboliku. Třeba ty „emo výkřiky“ o prokurátorském puči na Nečasovu vládu v roce 2013 (někteří si ten mindrák hýčkají dodnes a opakují to pořád dokola). A přitom šlo jen o udržení politické moci jednou politickou partou, která nakonec o moc přišla svými chybami, rozložením vlastní koalice, za absolutní nedůvěry veřejnosti.
A nebo, a to by bylo horší, se to dnes velkých, byznysově a politicky citlivých kauz v horních patrech moci ani tolik netýká. A že takových kauz závažné hospodářské kriminality je opravdu dost a mnohé prochází bez povšimnutí orgánů činných v trestním řízení, a tedy i státních zástupců. Realita je podle mě někde uprostřed a vlastně to není moc dobrá zpráva o Česku roku 2024.
Myanmar (dříve Barma) prochází už 3 roky krutou občanskou válkou, kde brutální vojenská junta masakruje civilisty. Diktátorská kleptokracie je vedena bandou cynických generálů, ti nepokrytě kradou z Barmy všechny zdroje a suroviny. A právě dnes, 1. února jsou to přesně 3 roky od brutálního vojenského puče. Armáda brutálně pošlapala demokracii, zničila výsledky voleb a zahájila tvrdé represe vůči jakémukoli odporu. V Barmě jsem mnohokrát byl a mám tu zemi moc rád. I proto tento text píšu s hořkostí, že tento otřesný režim a jeho masakry civilistů jsou ve stínu jiných konfliktů a válek, a zdánlivě nikoho to nezajímá.
David Ondráčka: Myanmar a tři roky kruté generálské kleptokratické junty
Názory
Pojistky proti mocenským vládním zásahům
Do novely se zakotvily důležité pojistky proti možnosti mocensky exekutivně do struktury zasáhnout. Vláda bude dále nejvyššího žalobce jako hlavu soustavy státního zastupitelství jmenovat a může ho i odvolat, ale už pouze za jasně popsaných okolností. Navíc se proti takovému rozhodnutí bude moci šéf žalobců bránit u soudu, takže je to málo pravděpodobné. Fakticky to výrazně posílí stabilitu celé soustavy, která je silně hierarchická.
Funkční období nejvyššího (a i dalších vedoucích státních zástupců) bude sedmileté bez možnosti opakování. Pravidla a důvody pro odvolání nejvyššího státního zástupce dávají smysl. Vlastně mi přijde i logické mít období jen na sedm let (i když chápu, že třeba soudci Ústavního soudu mají 10 let, a ministři tam zase jsou jen 4 roky). Ale podle mě v takto exponované individuální pozici to není málo času na změny, konsolidaci a realizaci určité trestní politiky, nechat tam jakýsi svůj osobní otisk a priority v ochraně veřejného zájmu.
Kádry řeší vše, anebo kdo bude šéfem soustavy?
Nový zákon logicky znamená personální škatulata, a jak všichni víme, kádry řeší všechno. Až vstoupí zákon v účinnost, bude probíhat výběr klíčových státních zástupců, nejvyššího do Brna a dvou vrchních, do Prahy a Olomouce. Myslím si, že ve funkci skončí Igor Stříž, i když se mohu mýlit. Ten má sice svou historii vojenského prokurátora a kolem jeho jmenování byla diskuse, nakonec však provedl strukturu několik let poměrně zkušeně a pragmaticky se naučil jednat s Blažkem. A ještě Fialova vláda tak bude vybírat nového nejvyššího státního zástupce na dalších 7 let.
Hlavní favoritkou je Lenka Bradáčová, která je v hierarchii dvojkou, vede klíčové vrhní v Praze a je nejznámější figurou soustavy. Je kompetentní, ale zároveň pro některé lidi působí kontroverzně a tak to samozřejmě nemá jisté. Všimněte si, že v poslední době vystupuje velmi zdrženlivě, nehraje už takové ty hry na nejvlivnější ženu roku a podobně blbiny. A drží se ve svém veřejném vystupování dost striktně oblasti trestního práva a kompetencí státních zástupců. Myslím si, že přečetla situaci a v tomto smyslu se cíleně stáhla. Rozhodně to je zajímavé.
Liberty Ostrava je historicky největší huť v Česku, největší zaměstnavatel na Ostravsku a do jisté míry součást identity města, včetně toho strašného vzduchu, když jedete kolem Bartovic. Fabrika prošla od devadesátek několika zpackanými privatizacemi a celý košatý příběh je opravdu hodně nešťastný. Není divu, že na Ostravsku zanechal mezi lidmi silnou pachuť.
David Ondráčka: Pošle stát Guptovi do Liberty další miliardy přes emisní povolenky?
Názory
Kritika státních zástupců je v pořádku
Státní zástupci mají v kauzách postupovat nezávisle a nestranně, bez nátlaku a výhradně na základě důkazů a svého právního úvážení. To samozřejmě neznamená, že jsou nekritizovatelní za konkrétní kauzy, postupy, prodlevy, neúspěšné obžaloby. Mají skládat účty a je právo veřejnosti se jich ptát na výsledky. Na efektivitu trestního řízení, na kvalitu vykonávaného dozoru nad zákonností, i nad ekonomičností řízení. A musí se konečně vyjasnit pravidla povolování odposlechů, aby to nekončilo jejich procesním zpochybněním jako použitelného důkazu u soudů.
Úniky ze spisů jako mor i folklór
Určitě neskončí občasné přestřelky mezi advokáty a státními zástupci. Je to dané povahou jejich rolí, jeden žaluje, druhý hájí, a i veřejný prostor může hrát roli. Zajímavé to je třeba kolem pouštění informací z neveřejných spisů novinářům. Na tom stojí část investigativní žurnalistiky v našem rybníčku, na druhou stranu role novinářů je předkládat veřejnosti informace, které má. Obvykle to šetření úniků končí do ztracena. Předpokládám, že se to děje občas z obou stran, obě mají někdy zájem využít medializaci a v určitý moment se jim to hodí. Problém to samozřejmě je, ale v malém, dostatečně protykaném českém rybníčku, obtížně řešitelný.
