Přijímačky Cermatu spolu s dlouhodobě nedostatečnou kapacitou všeobecných škol jsou obrovskou ostudou této země a opravdovým zločinem na mladé generaci, píše ve svém komentáři bývalý ředitel Transparency International ČR a analytik David Ondráčka.
Byznys s odpady je obrovský, neprůhledný, točí se v něm neuvěřitelné miliardy. Při lobbingu kolem nastavování pravidel hry je až zarážející nepoměr v síle a vlivu velkých korporátních gigantů a na druhé straně roztříštěné samosprávy a málo efektivní státní správy. Dobře to bylo vidět při prodloužení konec skládkování odpadu z původně plánovaného roku 2024 na rok 2030. Reálně nemáme dostatečné ponětí o tom, co se vlastně s odpady v Česku děje, co přesně a kolik se toho na skládky vozí, jestli sanační práce skutečně probíhají, nemluvě o pravidelných zahořeních skládek. Nefunguje vynucování regulace, digitalizace postupuje velmi pomalu evidentně záměrně, takže skutečná čísla a objemy lze kontrolovat jen velmi obtížně. Že v roce 2024 nevíme, kolik kamiónů na skládky přijede a kolik tam čeho přivezou, je úplně absurdní, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
Kumulace politických funkcí, hlavně těch exekutivních, se úplně utrhla z řetězu. Ztratila se míra, která je akceptovatelná, a začal na ně zběsilý hon. Potřeba kumulovat jich co nejvíce se v politice stává hlavní prioritou, píše ve svém komentáři protikorupční expert David Ondráčka.
Státní podnik Diamo plánuje těžbu plynu problematickou metodou frakování na území bývalého dolu Frenštát na okraji Beskyd, zasahující i do místní CHKO. Debata o potřebě plynu minimálně jako dočasný zdroj pro energetiku a využívání domácích zdrojů surovin je vždy složitá, jde o velký byznys a mocné zájmy. Co se nyní děje v Diamu je ale alarmující, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
Výjezdy ministra vnitra Rakušana na debaty byly pro STAN výborným marketingovým tahem a dobře udělanou předvolební show. Vzbudily zájem a reakce, a o to v kampaních jde. Umožňuje to určité zamyšlení nad politickou komunikací v Česku, jak moc spolu mluví centrum a periferie, jakým způsobem, jestli si jsou tyto dva světy schopny rozumět ze svých hodně odlišných perspektiv.
Hejtman v Ostravě Krkoška za ANO stanul před soudem za uplácení českých lékařů a jejich „motivování“ za preskripci léků. Politická rovina je jasná, hejtman okamžitě skončí, o tom není sporu. I když se u soudu nakonec přiznal a asi vyvázne bez podmínky, jen s pokutou, jako odsouzený politik nemůže dál reprezentovat kraj.
Každé pondělní ráno vydá NKÚ (Nejvyšší kontrolní úřad) nový závěr o své kontrole nakládání s veřejnými penězi, obvykle jako tristní výpověď o neefektivitě a nehospodárnosti.
Mnozí máme podobnou adrenalinovou zkušenost. Jedeme si tak v březnu autem po okresní silnicí a cesta se mění v dobrodružství. Zoufale se snažíme vyhnout dírám, které na nás všude číhají a chystají se našemu autu utrhnout kolo. Probudí se v nás divoch v džungli, nebojácný jezdec rallye - dám to. S pevným úchopem volantu a pocitem Kankkunena se daří přežít cestu nám i autu. Pak si unaveně postěžujeme nad stavem silnic a kamarád nám čte z mobilu, že se do jejich údržby a oprav ročně investují miliardy korun z veřejných rozpočtů. To není možné, kam ty prachy jdou?
Sportovní prostředí zažilo za poslední týdny další dvě velké kauzy související s podvody, zneužíváním dotací a nekontrolovaným řízením svazů. Zatčení a uvalení vazby na šéfa tenisového svazu Kaderky a lidí kolem něj. A pak dost neuvěřitelnou kauzu Sokola, kdy sekretářka a nejbližší osoba starostky České obce sokolské Hany Moučkové jim zpronevěřila přes 40 milionů. Po odhalení spáchala přímo v budově Tyršova domu na Malé Straně sebevraždu.
Summit premiérů Visegradu v Praze zaslouží určitou reflexi, k čemu nám toto politické spojenectví vlastně je. Jsem dlouhodobě přesvědčen, že se už vyčerpal, nemá žádný účel a pokračování této formy politického spojenectví pod značkou V4 není v českém zájmu, je kontraproduktivní.
Radnicím má pomoci „létající úředník“. Novela zákona o obcích počítá s tím, že by mohl dělat některé odbornější agendy a malé úřady by se o jeho čas dělily. „Je to dobrý nápad a snad to bude v praxi fungovat,“ píše ve svém komentáři protikorupční expert David Ondráčka.
Píše se únor 2024. Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) zasahuje v Krajské zdravotní v Ústí nad Labem (KZ) kvůli podezření z manipulace se zakázkami. Zadrží celkem deset lidí. Mezi nimi i ředitele, či náměstka. Kriminalisté zasahují i v budově ředitelství. Jde o o holdingovou společnost, která sdružuje sedm nemocnic v Ústeckém kraji, vlastníkem je krajská samospráva. Copak to jen připomíná?
Poslanci schválili novelu zákona o státním zastupitelství, a v rozumné verzi. To zásadní jsou pojistky pro odvolávání hlavy celé hierarchické soustavy žalobců. Po mnoha letech marných pokusů, vášnivých debat a někdy i demonstrací, to prošlo v zásadě bez jakýchkoliv politických emocí. Nikoho to nezajímá, až to je trochu podivné.
Myanmar (dříve Barma) prochází už 3 roky krutou občanskou válkou, kde brutální vojenská junta masakruje civilisty. Diktátorská kleptokracie je vedena bandou cynických generálů, ti nepokrytě kradou z Barmy všechny zdroje a suroviny. A právě dnes, 1. února jsou to přesně 3 roky od brutálního vojenského puče. Armáda brutálně pošlapala demokracii, zničila výsledky voleb a zahájila tvrdé represe vůči jakémukoli odporu. V Barmě jsem mnohokrát byl a mám tu zemi moc rád. I proto tento text píšu s hořkostí, že tento otřesný režim a jeho masakry civilistů jsou ve stínu jiných konfliktů a válek, a zdánlivě nikoho to nezajímá.
Liberty Ostrava je historicky největší huť v Česku, největší zaměstnavatel na Ostravsku a do jisté míry součást identity města, včetně toho strašného vzduchu, když jedete kolem Bartovic. Fabrika prošla od devadesátek několika zpackanými privatizacemi a celý košatý příběh je opravdu hodně nešťastný. Není divu, že na Ostravsku zanechal mezi lidmi silnou pachuť.
Cena hliníku je kvůli válce na Blízkém východě blízko čtyřletého maxima. Jeho cena se aktuálně pohybuje těsně pod 3400 dolarů (72 350 korun) za tunu. Americko-izraelská válka proti Íránu totiž narušila globální dodávky, píše CNBC. Hliník je nezbytný materiál v elektronice, dopravě a stavebnictví, stejně jako v dalších odvětvích, například při výrobě solárních panelů a obalů.
Číst více
