Velmi potichu a bez zájmů médií postupuje privatizace poměrně strategického majetku státu, většinového podílu v opravárenských kapacitách Letiště Praha (Czech Airlines Technics).
Bývalý prezident Miloš Zeman oslavil 80. narozeniny, ale byl to spíš středoevropský politický summit, pohled do temné budoucnosti a jakýsi teambuilding příští vládnoucí kliky v Česku.
Ve stínu emotivního rozpadu vládní koalice a dynamických bojů o pozice na hejtmanstvích, proběhne tento víkend druhé kolo senátních voleb. Nabízí se otázka, zdali je Senát spíš odkladiště obnošených a čekárna plná nudy, anebo aktivní pojistka demokracie. Jde o důležitý prvek ústavního systému? Co senátoři skutečně mohou ovlivnit, jaké mají pravomoci a v čem jde jen o volbu třetiny okresních ombudsmanů?
Krajské volby tento víkend opět ukáží, jak úsměvně málo se v Praze a celostátních médiích ví o skutečných zájmech a osobních i mocenských vazbách v regionech. Jak povrchně o nich referujeme jen přes osoby lídrů, ale hejtman kraj sám neřídí, reálně je jen jedním z radních. Kraje jsou dnes především vlivné dotační struktury a to definuje zájmy, o které se na nich hraje. Kolem toho se pochopitelně točí i krajské volby a následné sestavování vládních koalic, řízení klíčových krajských holdingů a příspěvkovek, tak funguje i sponzoring kandidátů.
Používám sociální sítě a občas na nich tvořím obsah. Twitter (budu tomu tak říkat dál) se stává víc a víc místem zuřivých kulturních válek, kde převládá hlučné prázdno. Kýč, sběr lajků a stádovitost jsou všudypřítomné. Každý den na Twitteru přináší novou bezvýznamnou „válku“, urážky a ostrakizaci od lidí s anonymními přezdívkami nebo přímo k tomu placených. Sarkasmus se mění ve škleb, obnošené vtipy v zoufalý boj o kousek digitální pozornosti.
Po delší době jsem měl možnost strávit chvíli v New York City, pro mě hlavním městě světa. Nabízím pár postřehů z města, které miluji. New York je svérázný vesmír plný energie a nekonečných možností, dynamiky a změn, ale taky kontrastů, rozmanitosti, konkurence, jazyků. Pořád se tady něco děje a mění, město nikdy nespí, ale zároveň ony tradiční ikonické jistoty drží - Coney Island, Central Park nebo Brooklyn Bridge. Stojí za to zažít aspoň chvíli Big Apple, onen Gotham City, a hlavně zažít Newyorčany.
Olympiáda proběhla v Paříži francouzsky velkolepě, od mimořádného ceremoniálu ve městě, sportovišť přímo pod Eifellovkou, po udržení bezpečnosti. Pro českou výpravu skončily hry z hlediska počtu medailí neúspěchem, získali jsme „jen“ pět medailí, což je pokles proti minulým olympiádám. Jasně, mnohdy to uniklo těsně a každý úspěch je v obrovské globální konkurenci skvělý. Ale je dobré diskutovat, co to říká o českém sportu a jak ten funguje. A jestli úspěchy reprezentace a medaile z olympiád mají být kritériem pro rozdělování veřejných peněz do sportu. Jinými slovy, zda mají dostávat víc peněz ti, co vozí medaile a tím zviditelňují Česko na globální scéně.
Evropská komise vydala svou pátou zprávu o právním státu v jednotlivých členských státech. Vymáhání práva justicí, efektivní dělba moci, funkční nezávislé instituce, kvalitní dohledové orgány, to jsou zásadní věci. Bez nich si můžeme jen nechat zdát o jednotném trhu, kvalitním podnikatelském prostředí, konkurenceschopnosti nebo udržitelném růstu. Ale máme u nás funkční právní stát? Stojí na solidních základech, anebo to je jen vratká stavba?
Česká pošta chce prodat svou jedinou výdělečnou část, Balíkovnu. Ministr vnitra Vít Rakušan plameně mluvil o zásadní transformaci státního podniku a teď z něj reálně udělá jen nový úřad. Je škoda, že všechny ambice něco reformovat končí na nedostatku politické odvahy. Pošta bez balíků bude de facto jen plnit zákonnou listovní službu a reálně může fungovat jako úřad, jakási příspěvková organizace ministerstva vnitra.
Superstars NBA budou nejsledovanějšími sportovci olympiády v Paříži. Basket je globální sport a hvězdy globální celebrity. Proto na úvodním ceremoniálu ponese vlajku USA nejlepší střelec historie LeBron James, Německa Dennis Schroder, ikonou Francie bude fantastický talent Victor Wembanyama, to budou silné momenty. Ale na olympiádě bude v basketu znít i příběh Jižního Súdánu, který se tam kvalifikoval, má skvělý tým a pro chudou a těžce zkoušenou zemi je ten příběh víc než jen sport. A o vlastní slavné basketbalové kariéře v dresu Nové huti Ostrava napíšu až někdy jindy, radši.
Francouzi, nebo Korejci? Blíží se finální rozhodnutí, kdo dostane zakázku na stavbu nového jaderného bloku v Dukovanech. Vyhraje ekonomicky nejlepší nabídka nebo politika? Jde o největší kontrakt v novodobé historii Česka, strategické energetické a ekonomické rozhodnutí na dlouhé roky dopředu. Je na místě se ptát, jak se to celé peče v tom našem pražském lobbistickém politicko-byznysovém rybníčku. Co se děje v zákulisí tohoto klíčového rozhodnutí? Jaká kritéria vlastně rozhodnou a kdo má skutečný vliv na výběr vítěze?
Je ANO (jako hlavní favorit příštích voleb) připraveno po volbách vládnout a dělat to jinak než Fialova pětikoalice? Připravují se dnes stínoví ministři hnutí ANO na moment, až přistanou na ministerstva? Pracují na svých reformních koncepcích, legislativních krocích, navazují odborné kontakty a svou expertízu, komunikují se zájmovými skupinami, budují zahraniční vazby po Evropě? Obklopují se lidmi, kteří s nimi půjdou jejich politiku na úřady realizovat? Rok před volbami je čas se ptát na tyto otázky, aby to nedopadlo jako vždycky.
Ve Varech nejedou pořád jen bary, večírky a občas filmy, ale někdy i zajímavé debaty. Na jedné jsem byl, věnovala se ekonomice pozornosti ve vztahu k VOD (video on demand) platformám. Zkrátka jak si dnes lidé vybírají, čemu věnují svou přelétavou pozornost ve světě přehlceném nabídkou zábavy.
Ministr Jurečka navrhl poměrně zásadní reformu sociálních dávek. Reforma je ambiciózní, mnohé její části jdou dobrým směrem a má smysl nad ní vést informovanou diskusi. Nová superdávka státní sociální pomoci má čtyři současné spojit do dávky jedné. Má zjednodušit administrativu, lépe podporu zacílit, omezit nárok na dávky majetným a vysokopříjmovým domácnostem, zvýšit motivaci pracovat u nízkopříjmových domácností.
Jezdím teď občas pracovně do Bosny a jsem přesvědčen, že země západního Balkánu patří do EU. Je to v jejich, ale i v našem strategickém zájmu. Doufám, že EU najde politickou odvahu a přijde s jasným a rychlým časovým plánem. Upřímně, když jsme před lety vzali málo připravené Rumunsko a Bulharsko, proč bychom neměli vzít už dnes lépe připravené země bývalé Jugoslávie.
