Zajímá nás
David Ondráčka: Pondělní deprese s NKÚ aneb průvodce smutných zpráv o veřejných penězích
Každé pondělní ráno vydá NKÚ (Nejvyšší kontrolní úřad) nový závěr o své kontrole nakládání s veřejnými penězi, obvykle jako tristní výpověď o neefektivitě a nehospodárnosti.
Něco jako tento týden. „Ministerstvo zemědělství nedefinovalo cíle dotačního programu podpory venkova konkrétně a měřitelně, a tak nebylo možné vyhodnotit přínosy pro rozvoj venkova, jestli to prostě pomohlo“, konstatuje NKÚ. Ministerstvo na to okamžitě reaguje a rezolutně odmítá, něco ve smyslu: „my to tady držíme 20 let, aby se to vůbec nějak hýbalo a peníze se používaly, je nás málo, a pak přijde nějaký cifršpion z NKÚ a řekne nám, že to celé děláme špatně. Tak si to pojďte dělat sami, když jste tak chytří“. No, a příští pondělí jedeme zase dokolečka stále vpřed, zase jiná přestřelka mezi státními institucemi.
Měli bychom si asi říct, k čemu vlastně máme státního auditora, takový státem placený watchdog? A hlavně proč ho politici nevyužívají lépe, aby jeho závěry měly větší dopad a zpětná auditní vazba skutečně posouvala státní instituce a jejich hospodaření s veřejnými rozpočty k lepšímu. A taky proč je Kolegium NKÚ tak úžasný flek až do důchodu.
Ministerstva vs. NKÚ: Věčný boj o to, kdo má více pravdy
Proč pondělí? NKÚ udělá každý rok zhruba 60 kontrol (vychází to zhruba jednou za týden) a tak se rozhodl prezident Kala to komunikovat ven každé pondělí ráno. Média se naučila, že už to je taková tradice, a proto ráno proběhne médii další zpráva tohoto typu. „Resort X se podle kontrolorů v podstatě rezignoval na zjišťování přínosu celého dotačního programu, ale nevěnoval se tomu ani na úrovni jednotlivých projektů. Údaje požadované v žádostech o dotaci a v monitorovacích zprávách nejsou vzájemně provázány, a lze tedy jen těžko ověřit, zda projekt dosáhl zamýšleného cíle.“ Anebo „objem peněžních prostředků, které stát vkládá do řešení problematiky bydlení, sice dosahuje téměř 3 miliard ročně, vliv na trh bydlení je však marginální. Hlavní problémy bytové politiky se tím nijak neřeší.“
Mnozí máme podobnou adrenalinovou zkušenost. Jedeme si tak v březnu autem po okresní silnicí a cesta se mění v dobrodružství. Zoufale se snažíme vyhnout dírám, které na nás všude číhají a chystají se našemu autu utrhnout kolo. Probudí se v nás divoch v džungli, nebojácný jezdec rallye - dám to. S pevným úchopem volantu a pocitem Kankkunena se daří přežít cestu nám i autu. Pak si unaveně postěžujeme nad stavem silnic a kamarád nám čte z mobilu, že se do jejich údržby a oprav ročně investují miliardy korun z veřejných rozpočtů. To není možné, kam ty prachy jdou?
David Ondráčka: Rallye po okresních silnicích. Kam mizí peníze na jejich opravu?
Názory
Pak nastane onen komunikační souboj, kterým to obvykle končí. Ministerstvo zprávu rezolutně odmítne. Neříká to však ministr, ale obvykle mluvčí úřadu. Ten obvykle vypustí něco v tomto stylu: „Náš vnitřní systém funguje výborně, nezjistili jsme žádné zásadní pochybení, že by příjemci vynaložili peníze na projekty nehospodárně a v rozporu s právními předpisy. Ministerstvo současně odmítá výtku kontrolorů NKÚ, že s monitorovacími zprávami nepracovalo. Ale zároveň nepodáme trestní oznámení, protože naši právníci nedošli k závěru, že okolnosti nasvědčují spáchání trestného činu.“ Samozřejmě roli v tom hrají i média, aby se více ptala po krocích k nápravě a po preventivních opatřeních. A nebrala to jen jako nový, aktuální průšvih.
Hlídač státní kasy, který štěká, ale nekouše
Na co máme NKÚ, jak s jejími závěry pracuje vláda, jednotliví ministři a poslanci? Esencí politiky je definovat priority, na co klást důraz. Ministr přijde do funkce a může říct, co chce posílit, zlepšit, vyřešit primárně, co naopak počká. A obvykle se to dělá přidělením peněz, že se na tu oblast prostě nalijí peníze, což znamená dotační programy. Tím by však příběh neměl končit, a ministr by měl chtít vědět, jestli ty peníze přinesly skutečně změnu, jestli něčemu pomohly, aby mohl definovat nové priority. A přesně na toto máme auditní orgán, specializovaný právě na tento typ odpovědí a zpětné vazby. Vláda si sice občas pozve prezidenta NKÚ na své jednání, aby jí představil určité trendy, popsal jak on vidí naplňování nápravných opatření. Ale tím to obvykle zhasne.
Babiš, Kalousek a Kala
V realitě českého rybníčku platí, že politici, když jsou zrovna u moci, tak nemají moc rádi kritiku, a o to víc tu přicházející zevnitř státní správy. Mnozí chápou NKÚ jako podřízenou entitu, která si nemá co vyskakovat, a ne jako nezávislý úřad. Pamatujete třeba alergické reakce Babiše nebo Kalouska na prezidenta NKÚ Kalu v době, když byli ministři? Babiš ještě jako premiér reagoval: „Pan Kala by měl přestat už dělat politiku. Měl by už zapomenout, že přišel z ČSSD. Já nevím proč to dělá. Nemá pravdu. My s jeho závěry absolutně nesouhlasíme. Nemá patent na rozum a nech laskavě kontroluje ty čísla a nech nehodnotí vládu. Jemu to nepřísluší“. Ale vemi podobně reagovat třeba Kalousek, když byl ministr financí, který nechtěl Kalu do čela NKÚ a častoval ho taky ostrými slovy o politikaření a nekompetenci.
A třeba Kontrolní výbor Sněmovny je úplně k smíchu, jak nepracuje se závěry NKÚ a nedokáže je využít. To by mohlo být místo, kde si budou používat zprávy NKÚ a na veřejné zasedání si zvát na kobereček ministry, náměstky, ředitele státních fondů a polostátních firem. A důsledně je grilovat. Aktuálně je předsedou výboru poslanec Vích z SPD, který je evidentně neschopný to jakkoli využít a proto taky o něm nikdo v životě neslyšel. Celý ten výbor je odkladiště politické třetí ligy, ale nemuselo by to tak být.
Sportovní prostředí zažilo za poslední týdny další dvě velké kauzy související s podvody, zneužíváním dotací a nekontrolovaným řízením svazů. Zatčení a uvalení vazby na šéfa tenisového svazu Kaderky a lidí kolem něj. A pak dost neuvěřitelnou kauzu Sokola, kdy sekretářka a nejbližší osoba starostky České obce sokolské Hany Moučkové jim zpronevěřila přes 40 milionů. Po odhalení spáchala přímo v budově Tyršova domu na Malé Straně sebevraždu.
David Ondráčka: Branky, body, sekundy a dotace. Roky budovaný klientelismus ve sportu je stále živý
Názory
Poslanci: třeba se nám taky povede upíchnout do Kolegia NKÚ, až do důchodu
Poslanci se pravidelně probudí nad NKÚ, když se volí člen jeho Kolegia, kolektivního vedení NKÚ. Stále se tam tlačí politici, experty obvykle odmítají. Takže i pro úplně neviditelné poslance to je fantastická šance se zkusit upíchnout do Kolegia NKÚ. Je to luxusní pozice, kontrolní práci realizují kontroloři, člen kolegia koordinuje. A hlavně tato pozice nemá žádné časové omezení, to je úplně vyjímečné v našem ústavním pořádku, úplný bizár. Členů Kolegia je celkem 17 a časové omezení má jen funkce prezidenta a viceprezidenta NKÚ, na 9 let. Zbylých 15 míst nemá žádnou lhůtu, když je zvolí ve 40, tak tam mohou sedět až do důchodu. Proto taky je Kolegium plné bývalých poslanců.
Mimochodem rozpočet NKÚ je téměř 900 miliónů, zaměstnaců zhruba 300. To není kritika - kvalifikované a kompetentní lidi auditní úřad potřebuje.
Práce NKÚ je samozřejmě kritizovatelná
Čtení závěrů kontrol NKÚ je jako studnice plná chyb státní správy, a samotný NKÚ klade správné otázky týkající se úspěšnosti a efektivity vládních programů. Jejich komunikace by měla být jednodušší a měli by hledat trendy zjištěné při kontrolách. Občas se to podaří dlouholetému prezidentovi NKÚ Kalovi, který dokázal pojmenovat Česko jako dotační ekonomiku. Jsme „zasukovaný stát“, který má problémy čelit výzvám a hodnotit účinnost vládní regulace. Měli bychom se zaměřit i na efektivitu právního rámce a vhodnost vládních intervencí s ohledem na náklady a výnosy.
NKÚ určitě není dokonalý. Kritici upozorňují, že se zaměřuje příliš na formální dodržování pravidel a občas přehlíží jejich smysl. Taktéž poukazují na nedostatečnou analýzu závažných problémů a duplicitní práci s jinými kontrolními orgány. Je důležité diskutovat o prioritách kontrol, intervalu jejich provádění a zaměření na největší rizika. Rovněž se debatuje o rozšíření pravomocí NKÚ na samosprávy a státní a městské firmy, ale je potřeba zvážit i kapacity a kompetence.
Klasickou kritikou je nedostatečný dopad kontrol na zlepšení fungování státní správy, což však není jen v kompetenci NKÚ. Důležitá je spolupráce s ostatními kontrolními orgány a minimalizace duplicitních kontrol, aby byl celý kontrolní systém účinnější.
